K tomuto tématu jsem se chtěl původně vyjádřit mnohem později až poté, kdy bych sepsal nějaké články na téma hlavní hradiště Velké Moravy, ale jelikož u tématu „Neodůvodněné pokusy o lokalizaci Velké Moravy“ a v dalších vláknech byla tato otázka vyslovená a již i probíraná, tak jsem se říkal, že přehodnotím své priority, co se článků pro Palbu týče, a připravím nějakou rozumovou studií na toto diskutované téma. Předem ale hned upozorňuju, že nejsem schopen předložit naprosto přesvědčivé důkazy, protože toho prostě není schopen nikdo. I ty největší kapacity doby velkomoravské se tímto tématem zabývají celá desetiletí a přesto nejsou schopni dát uspokojivou odpověď, a pokud někdo tvrdí opak, tak si jej troufám hned obvinit ze lži:-)
Mapa nejdůležitějších velkomoravských hradišť
Abychom se mohli vůbec bavit na téma centrum, či hlavní město Velké Moravy, tak musíme nejdříve připustit, že jádro říše leželo na území dnešní české Moravy a západního Slovenska. Což je ostatně téma, které jsem rozebíral dříve a které, jak doufám je dostatečně srozumitelné s tím závěrem, že jádro Velké Moravy leželo na tradičně lokalizovaném území (více viz. ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=269&t=5866). Pokud tedy uznáme toto jako fakt, tak se můžeme bavit dál. Další otázkou je, jestli vůbec Velkomoravská říše mohla či musela mít nějaké mocenské centrum, kde existovala církevní i světská správa země. Někdo může namítnout, že v této době středověku vládl panovník především ze sedla koně. A to je i holý fakt. Pokud chtěl panovník účelně spravovat svou zemi, tak skutečně musel být prakticky nepřetržitě na cestách se svými věrnými, což známe z celé řady evropských království a i z našeho domácího prostředí, i když z mladší doby. Takže mohl mít panovník Velké Moravy někde hlavní centrum? Já jsem přesvědčen, že ano. Panovník typu Rostislava, Svatopluka a dalších musel mít někde svou manželku, rodinu, vojenskou družinu, správce a rádce země, církevní hodnostáře atd. O pár desítek let později můžeme tento model vidět například z českého prostředí. Přemyslovská doména, jako soubor opěrných bodů moci, se obtáčela kolem centrálního Levého Hradce a později kolem Pražského Hradu, kam bylo sídlo Přemyslovců přeneseno. A že Pražský Hrad byl v této době skutečně sídlem českého panovníka, tak o tom snad nikdo nepochybuje.
Předpokládané atributy mocenského centra (bez rozlišení důležitosti):
1. Výběr lokality
2. Zdroje vody, orné půdy, lesy (stavební materiál, topné dřevo atd.)
3. Rozsah opevněné části, systém obrany
4. Existence vojenské knížecí družiny
5. Sídlištní aglomerace, počet obyvatel
6. Strategická poloha (dálkové obchodní cesty, terén, snadná obrana, poloha vůči sousedům atd.), infrastruktura
7. Přítomnost knížecího paláce
8. Přítomnost církevních staveb a jejich počet, velikost, význam
9. Přítomnost církevních škol (nartexy)
10. Přítomnost vlastnických kostelů (velmoženských)
11. Písemné prameny
12. Archeologické vykopávky v podobě hrobů bojovníků (meče, sekery)
13. Nálezy železných depotů
14. Ostatní
Těmto podle mě logickým atributům pak neodpovídá celá řada velkomoravských hradišť, která jsou jinak spojovaná s centrem Velké Moravy, a která podle mě můžeme z tohoto hledání vyjmout. Mezi takové lokality tak například počítám hradiště Děvín a Bratislavu a to přestože je několik alternativních historiků za centrum Velké Moravy pokládá. Není pochyb, že se jednalo o významná centra. Děvín je tak například kromě vlastního hradiště tvořen ještě dvojicí strážních, která strážila přístup. Samotné hradiště je pak umístěné na nepřístupné skále, a obranyschopnost je zvýšená i tokem řek Moravy a Dunaje, které se pod skalou slévají. Na Bratislavě se pak podařil najít pozůstatky největšího velkomoravského kostela, který byl nalezen na území dnešního Slovenska. Jenomže tato hradiště prostě nemají parametry nutné k hlavnímu centru moci. Nejsou dostatečně velká, nemají potřebné církevní (množství) či vojenské stavby, nemají kolem sebe potřebnou sídlištní aglomeraci a navíc leží na pomezí Velké Moravy. Těžko si lze tak asi představit, že by hlavní centrum říše leželo na pomezí, ve věčně ohrožené nárazníkové zóně. Tím samozřejmě nechci znevažovat jejich význam, ale bez pochyb se prostě jednalo o pohraniční pevnosti a s jako takovými s nimi musíme i nakládat. Ostatně i v Pomoraví by se našla celá řada jiných, než tradičních lokalit spojovaných s hlavním sídlem, která by splňovala rovněž stejné náležitosti jako Děvín, Bojná a Bratislava. Tak jeden příklad za všechny, hradiště Břeclav-Pohansko s výměrou 28 ha a s církevní stavbou, kde toto hradiště bylo navíc doplněno o dvojici menších přehradí.
Proto bych rád celé pátrání po hlavním sídle Velké Moravy zúžil jen na tři lokality, které dle mého názoru více méně všechny potřebné atributy hlavního sídla splňují a těmi jsou NITRA, MIKULČICE a STARÉ MĚSTO. Pro lepší orientaci jsem se tak rozhodl porovnávat jen tyto tři lokality a to ještě vše rozděleno do více jak tuctu podtémat. Tato podtémata jsou pak zde náhodně srovnána bez rozlišení důležitosti. Tu jsem neuváděl úmyslně, protože každý může mít na každé z podtémat jiný názor. Je tak na čtenáři, aby si z celého článku učinil vlastní názor a sám si řekl, která témata jsou důležitější, a která pro změnu méně.
1/ Výběr lokality
„Väčšinu hradov budujú Slovania takýmto spôsobom: Nájdu si lúky, bohaté na vodu a kroviská a vyznačia si na nich okrúhle alebo štvorcové miesto podľa toho, akého tvaru a veľkosti chcú mať hrad. Potom kopú dookola, navršujú zem, ktorú spevňujú doskami a kolmi. Vytvárajú tak valy, ktoré zvyšujú, až kým hradby nemajú požadovanú výšku. Potom vymerajú pre hrad na vhodnej strane bránu a postavia k nej most. Po ňom doň vchádzajú.“
(Ibráhím ibn Jákúb, 10. století)
Tento text jsem si dovolil vypůjčit od arabského kupce ve službách tehdy muslimského Španělska, který procestoval pořádný kus světa a poměrně podrobně zaznamenával vše, co se kolem něho během jeho dalekých cest dělo. V této pasáži je pak pro nás zajímavý popis, jakým způsobem si Slované zakládají sídla. Naznačuje to, že Slované nebyli zase až tak zvyklý na horské masivy, či kopce, které většinou skýtaly bezpečnější sídlo, ale uměli si naopak poradit se stavbou sídel na rovině. To se dá samozřejmě spojovat s původními sídly kdesi v rovinatých stepích na dalekém východě. Proto by nás nemělo překvapit, že i středoevropští Slované mohli stavbu nových sídel provést v rovinatém terénu a dokonce, že mokřiny a bažiny přímo vyhledávali. Což je právě jeden z bodů, kteří alternativní historici rádi rozebírají a srovnávají. Podle nich totiž Moravané, potažmo Slované nemohli nikdy vystavět hlavní sídlo v tak nehostinné krajině. Podle nich tak musela být hlavním městem pouze Nitra umístěná v kopcovitém terénu. Tady ale tito alternativci zapomínají na to, z jakých krajin Slované přišli a co pro ně bylo prioritou při vyhledávání nových sídel. Myslím si, že Ibrahím ibn Jakúb to napsal zcela jasně.
V jaké krajině stojí Mikulčice, to dnes asi víme všichni, a jak říkám, některé naše východní sousedy to stále zaráží a překvapuje. Sami ale zapomínají na tolik uctívaného Pribinu. Kam následovali kroky tohoto významného a nepochybně zajímavého člověka poté, co jej vyhnal Mojmír I.? Přímo do Franské říše, kam se po menším cestování přes Bulharsko, Chorvatsko a Slovinsko znovu vrátil. Poté mu bylo zapůjčená Panonská země a tento schopný vládce zde vybudoval Panonské knížectví. Na to by asi nebylo nic tak zajímavé až do okamžiku, kdy si uvědomíme, jakou lokalitu si z této rozsáhlé rovinaté země vybral. Jeho hlavní sídlo Blatenského knížectví totiž bylo založené přímo v bažinách. Není pochyb o tom, že podle alternativců by si mohl Pribina vybrat mnohem vhodnější a bezpečnější místo ke stavbě, ale podle všeho Pribina prostě na nějaké pozdější názory této úzké skupiny nedbá a prostě volí místo Blatnohradu tam, kde nakonec skutečně bylo zbudováno. Takže sám Pribina dokazuje, že hlavní město území o rozloze téměř srovnatelném s Moravou či Nitranskem může klidně stát i v tolik zavrhovaných bažinách.
Mikulčice leží v inundačním prostoru pravého břehu řeky Moravy [1], na nevysokém písečném návrší v nadmořské výšce kolem 160 m.n.m. a byla původně obtékaná jejími rameny, která tvořila přirozenou ochranu hradiště. Rovněž Staré Město leží v plochém inundačním prostoru řeky Moravy, ale na mírném návrší. Nitra pak leží v údolí stejnojmenné řeky v nadmořské výšce 151 metrů. Údolí je obklopeno kopcovitým terénem, v kterém byly postaveny i některé z hradišť využívaných rovněž Slovany. Zobor se svou nadmořskou výškou téměř 590 metrů výrazně převyšoval nitranské údolí. Rozdíl ve výběru lokalit je tak evidentní. Zatímco Nitra ležící na hradním kopci byla obklopena vysokými kopci poskytující přirozenou ochranu, tak obě moravské lokality leží v deltě řeky, měly ochranu zajištěnou říčním tokem, rameny a bažinatým terénem.
2/ Zdroje vody, orné půdy, lesy (stavební materiál, topné dřevo atd.)
Tady myslím není vcelku co dodávat. Všechny tři lokality splňovali to, co od nich obyvatelé 9. století vyžadovali a to co se stavebního materiálu, tak i obživy týče. Ostatně jinak by tehdejší člověk asi těžko za svůj domov zvolil lokalitu, která by mu nebyla schopna vše potřebné poskytnout. Proto mi přijdou zcela liché komentáře typu, že výběr lokality Mikulčic v bažinatém terénu, plném komárů, nemocí atd. prostě nemůže odpovídat tehdejším požadavkům. A přesto je odpověď jednoduchá. Stačí se podívat na samotné vykopávky, prostě v takové lokalitě jsou a tak tehdejší člověk asi neměl s tím výběrem takový problém, jako člověk dnešní. Naopak příklad Mikulčic, Starého Města a Blatnohradu (Panonie) jasně ukazuje, že taková lokalita byla cíleně vyhledávaná a to nejen pro svou přirozenou obrannou roli, ale také jako vydatný zdroj vody a dalších nezbytností. Říční ramena tak poskytovala dostatek obživy v podobě rybolovu, stavebního materiálu na střechy obydlí (různé typy rákosů atd.) a i bláto bylo využíváno k vymazávání spár dřevěných staveb. Pravidelně zaplavovaná oblast pak poskytovalo dostatek půdních živin pro zemědělskou výrobu, stejně jako tomu bylo například ve starověkém Egyptě na řece Nil. Na to navazuje i zahradnictví a sadařství, které bylo na Velké Moravě rovněž dosti rozšířené. Lužní lesy pak poskytovaly dostatek dřevin pro četné stavební činnosti a i zvěř v nich žijící byla nedílnou součástí jídelníčku středověkého člověka. Z těchto všech důvodů pak jasně vyplývá, proč byl preferován výběr takovéto lokality, před nějakou nepřístupnou skalní stěnou, kdesi vysoko v horách. V této otázce bych tak do určité míry více preferoval moravské lokality před Nitrou, kde její údolí asi nemohlo sídlištní aglomeraci poskytnout tak kvalitní půdu pro zemědělskou činnost.
3/ Rozsah opevněné části, systém obrany
NITRA
Často je pak rovněž řešená otázka výměry opevněné části. Ano, je fakt, že na první pohled Nitra skutečně poskytuje velkou opevněnou plochu, o čemž svědčí archeologické vykopávky. Takže těch uváděných opevněných cca 50 ha se zdá být skutečně monumentálních. Není pochyb o tom, že Slovani využívali hradní kopec, kde se předpokládá vlastní Pribinovo hradiště (cca 13 ha). Stejně tak není pochyb o hradišti Martinský vrch o ploše cca 20 ha. Takže jsme na nějakých 33 ha a chybí nám ještě téměř 20 dalších hektarů. Tady je to ale již výrazně horší. Opevněné hradiště Borita bylo totiž využívané pouze jako strážní místo a tak se dá těžko počítat mezi zastavěnou a opevněnou plochu. Stejný osud pak náleží hradišti Lupka. Jak sám autor vykopávek píše: „Ide tu pravdepodobne o akési vzdialené predhradie Zoboru, alebo stanovište pre početnejšiu stráž, preto ani na prirodzenú bezpečnost, ani na umelé opevnenia nie sú kladené také veľké požiadavky, ako pri hradiskách, trvale obývaných.“ (Štěfan Janšák, 1928). No a podobně je na tom hradiště Zobor se skoro 15 ha. Toto hradiště vzniklo již v pravěku a slovanské osídlení je zde doložené pouze v menší míře, které by opět vypovídalo spíše o strážní roli nebo roli ochranné pro okolní neopevněnou sídlištní aglomeraci. Z úvodních cca 50 ha jsme se tak rázem dostali na cca 33 ha souvislého slovanského opevnění. I tak je jasné, že Nitra byla významným slovanským centrem, které bylo tvořené hned celou sítí opevněných sídel.
Hlavním centrem celé nitranské aglomerace, o ploše několika desítek hektarů, byl opevněný areál na „HRADNÍ AKROPOLI“ (cca 13 ha). Vlastní opevnění na mírném jižně svažitém kopci bylo tvořeno valem s přibližně metrem širokou kamennou zdí postavenou z nasucho kladených kamenů z každé strany. Celková šíře valu tak byla kolem 5 metrů. Val byl zpevněn dřevěným roštovým systémem tvořeným vodorovně ležícími dubovými kládami kladených hustě vedle a příčně přes sebe. Dosavadní průzkum prokázal opevnění v celém rozsahu hradního kopce, který tak vymezoval tzv. Horní město. Během vykopávek byl zjištěn zajímavý fakt a to, že na část kamenných stěn byla použitá stavební sutina. Ta pak s největší pravděpodobností pocházela z dříve rozebraných hradeb ze staršího období, což svědčí o přestavbě související zřejmě s rozvojem Nitry (Bednár). Vnitřní prostor hradiště byl zřejmě dřevěnými palisádami rozčleněn na více částí, o čemž opět svědčí nalezené stopy.
V městské části Čermaň, která se nachází v jihozápadní části dnešního města, bylo odkryté a prozkoumané již částečně porušené pohřebiště z 9. století. Předpokládá se, že 21 prozkoumaných hrobů s chudší výbavou bylo součástí pohřebiště k osadě, která byla odkryta na vrchu „BORINY“. Ten byl opevněn mohutným zemním valem. V osadě žili zřejmě především skláři, což dosvědčují nálezy sklářských pecí a dílen. Toto hradiště strážilo přístup do centra Nitry od jihu a zřejmě mohlo plnit o ochranou roli pro okolní obyvatelstvo, které se za jeho zdi ubíralo v době ohrožení.
Rovněž lokalita „MARTINSKÉHO VRCHU“ byla obydlená již v pravěku a následné slovanské hradiště o výměře 20 ha, které zde vzniklo, mělo své počátky zřejmě již v době předvelkomoravské. Tato lokalita byla opevněná kamenným valem, příkopem a dvojicí hradeb mohutných palisád, které měly průměr až 60cm. Ranný vznik dokládá i pohřebiště pod hradištěm s hroby bojovníků datovaných do 8. století.
Další z opevněných nitranských hradišť „LUPKA“ leželo asi nejdále od hradního návrší, přibližně dva kilometry vzdušnou čarou. Jeho ochrana byla zajištěna mohutným kamenným valem, jehož zbudování se předpokládá v průběhu 8. – 9. století. Tento val dosahoval výšky 7,5 m, šířky 3,5 m a dále byl chráněn až 3 metry hlubokým příkopem. Kromě hradiště bylo chráněno i rozsáhlé podhradí na jižní straně úpatí kopce.
Historie hradiště „ZOBOR“ sahá až do doby bronzové (lužická kultura), což znamená, že to bylo zřejmě nejstarší opevněné sídlo na území Nitry, a jako vhodné útočiště bylo využíváno i Slovany v 9. století. Svou výměrou kolem 15 ha patřilo k těm největším v daném regionu. Nicméně výměra není zcela vypovídající o významu hradiště, protože Zobor byl podle všeho spíše funkci útočiště pro okolní obyvatelstvo v době ohrožení. Opevnění obepínalo celé temeno masivu stejnojmenného kopce, na severozápadě dosahovala výška valů sedmi metrů. Val byl tvořen násypem kamení a hlíny, který byl ve spodní straně zpevněn dřevěnou konstrukcí. Na hřebení valu stála palisáda z dřevěných zahrocených kůlů. Z vnitřní strany je prakticky po celém obvodu stále viditelná prohlubeň, která vznikla vytěžením materiálů použitím na valy. Do hradiště se vcházelo trojicí bran klešticového typu, umístěných ve východní, severní a západní části valu. Brány byly dřevěné, pravděpodobně zdvojené, silně opevněné a spojené se strážní věží. Rovněž přístupová cesta byla zesílena řadou dalších menších valů. Co se velkomoravského období týče, tak tento úsek dějin hradiště Zobor ještě není zcela probádán a tak přesně nevíme, jakou roli toto opevněné sídlo v této době hrálo. Jak jsem již psal výše, předpokládá se, že bylo spíše využíváno jen jako strážní bod.
MIKULČICE
A jak na tom je konkurence? Mikulčice skutečně na první pohled se svou výměrou 10 ha působí jako větší vesnice (z toho 7 ha je vlastní akropole). Ovšem jen do doby, než si uvědomíme, že vykopávky nejsou zdaleka u konce, a když se pak zejména podíváme na říční ramena (z části již zanesená), která kromě vlastní akropole a předhradí vytvářející další přirozenou obrannou linií. Rázem tak na jižní straně, kde stojí kostel č. IX, můžeme předpokládat další opevnění, z kterého se ostatně již část hradeb vykopala. Tento prostor zvané Kostelisko má pak odhadovanou výměru kolem 1,5 ha. Pak tu máme plochu Klášteřiska na severovýchod od akropole, která byla rovněž ze všech stran chráněna vodním tokem a kde se opět na části již provedených výkopech kromě kostela č. VI našli pozůstatky opevnění. Ta má pak odhadovanou výměru 4 ha. V prostoru mezi Kláštěřiskem a vykopaným Předhradím, tedy ve směru východ-západ se pak nachází další velký prostor, v kterém stával kostel č. VIII. I v jeho případě se dá předpokládat, že se jednalo o opevněnou plochu o výměře cca 5-6 ha a od ní na severovýchod se nacházelo možná další menší opevnění opět plně obklopené vodní plochou. Rovněž kostel č. X naznačuje, že byl na ploše, která byla nějakým způsobem chráněná. Tu pak podle mapky odhaduju na další cca 3 ha. Když to pak vše sečteme, tak se můžeme rázem dostat na nějakých 25 ha. Ovšem to jsou jen moje domněnky a proto je potřeba je brát s rezervou. Samotné mikulčické opevnění pak vzniklo někdy koncem 7. století, ale spíše až v průběhu století osmého. Na počátku 9. století dostalo opevnění nové vzezření, když byla akropole a předhradí důmyslně přestavěná. Původní opevnění ustoupilo nové skořepinové konstrukci s čelní kamennou plentou o šířce 1 až 1,5 m; celková šířka hradby pak dosahovala úctyhodných 7 metrů s tím, že spodní část přiléhající k vodním ramenům byla posílena o palisády s kamenným záhozem. Výška hradeb pak byla rovněž kolem sedmi metrů. Přístup k hradbám byl pak výrazně ztížen říčními rameny a vyhloubenými příkopy, do kterých byla svedena voda z řeky a okolních ramen. Přístup na akropoli a předhradí byl zajištěn trojicí mohutných bran s přiléhajícími mosty o délce několika desítek metrů. Vrcholný rozkvět je pak datován do poloviny 9. století.
STARÉ MĚSTO
Další předpokládanou lokalitou je staroměstská-uherskohradišťská sídelní aglomerace, která byla pojata skutečně velkoryse. Bohužel dosavadní archeologické výzkumy neproběhly v tak dostatečném rozsahu (přestože střídavě probíhají již nějakých 150 let), abychom si o celé této lokalitě mohli učinit jasné představy. Za jedno z centrálních částí celého hradiště je považované mírně vyvýšené návrší v poloze „Na Valách“. Podle dosavadních výzkumů se jedná o areál o rozloze asi 18 ha [2] a tvaru nepravidelného oválu o přibližných rozměrech 600x370 metrů (opevnění pozůstalo ze tří příkopů a záseků, Hrubý 1965, 342-343). Severní strana této lokality byla chráněná zákopem a z jihu vodním příkopem. Západní obvod tvoří vysoký břeh nad bažinatým zářezem potoka Salašky. Východní stranu chránilo zaplavované území řeky Moravy. První opevnění polohy „Na Valách“ se klade do průběhu 8. století, kdy zde vznikla jednoduchá palisádová hradba chráněna ještě dále příkopem, části pak zesilovala skořepinová hradba o šířce až 6 metrů. Kromě lokality „Na Valách“ se centrální sídlo hledá rovněž v opevněných částech celé sídlištní aglomerace a to konkrétně v poloze „Rybárny“, či „ostrovu sv. Jiří“ (výměra cca 20 ha). Rozsah osídlení a fortifikace na lokalitě ostrova sv. Jiří pak nelze přesně určit, jelikož většina historického terénu byla zničena pozdější středověkou a novověkou výstavbou. Občas se uvažuje, že toto hradiště mohlo být centrem celé sídlištní aglomerace, ale na druhou stranu se jednalo o plochu, která byla ohrožena záplavami. V lokalitě na „Rybárně“ byly nalezeny pozůstatky mohutné hradby o šířce až 9 metrů s čelní kamennou plentou o mocnosti 2-3 metrů (Čižmář 2004, 232-233). Až za touto zdí se nacházela vlastní dřevěná konstrukce tělesa hradby. Další fáze je spojovaná s 11. stoletím a s osadou Veligrad. Toto období ale již nespadá do našeho pojednání. Kromě několika samostatně stojících opevněných lokalit a dvorců je potřeba se podívat především na tzv. Christianův val. Centrální část byla totiž na západní a severní straně chráněna tímto mohutným valem, který kromě hradišť chránil především obrovskou sídlištní aglomeraci o výměře asi 250 hektarů (více k celkové ploše je v bodě č. 5). Tento val v identifikované části dosahoval zatím délky kolem 2.000 metrů! V jeho případě se pak nejedná o žádnou lacinou formu opevnění, ale o důmyslný obranný systém. Christiánův val byl z velké části (920 metrů) postaven jako hradba skořepinové konstrukce s čelní stěnou tvořenou palisádou ze silných, těsně vedle sebe stavěných kmenů. Ty pak byly zapuštěny do zemního násypu. Za ní ve vzdálenosti asi tří čtvrtin metru stála druhá, asi o metr a půl nižší stěna z vodorovně uložených klád, opřených o řadu kůlů zhruba ve stejné vzdálenosti od sebe. Stabilita těchto opěrných kůlů byla zesílena šikmými vzpěrami. Volný prostor byl vysypán a udusán zeminou a štěrkopískem. Takto vzniklý ochoz dosahoval šířky 1,5 metru. Stabilita opevnění byla zesílena náspy z obou jejich stran. Před náspem byl zřízen ochranný ochoz (berma) široký kolem jednoho metru a před ním byl vykopán až 5 metrů široký a 1,7 metrů hluboký (V.Hrubý 1965, 214-220). V roce 1979 byla objevena zajímavost. Jednalo se o dřevěnou věžovitou propusť, která chránila místo průtoku potoka Salaška tělesem opevnění. Boky průtoku byly obloženy stěnami z kůlů. Proti průchodu nepřítele byla do dna potoka zasazena dvojitá řada kůlů napříč, tak, aby nebránila průtoku vody. V těchto místech vnější opevnění pokračovalo již v jiné formě s vnitřní roštovou konstrukcí. Toto pokračování Christianova valu sahalo k lokalitě nad Polním mlýnem. V tělese této části vnějšího opevnění byly v roce 1977 nalezeny pozůstatky po předsunuté obranné baště, která ležela přibližně ve vzdálenosti 200 metrů od brány, kterou procházela stará obchodní Hradská cesta (V.Hrubý 1965, 224). Za branou pokračoval třetí úsek bývalého staroměstského opevnění. Stáčel se k severovýchodu a končil asi 50 metrů za silnicí směrem na Velehrad a Modrou. Byl vybudován v podobě třířadé palisády tvořené mohutnými kůly, které byly zapuštěny a ukotveny ve žlabu. Další čtvrtý úsek byl již tvořen „jen“ příkopem se záseky a pravděpodobně zemním valem s palisádou z těsně vedle sebe seřazených kůlů. Za silnicí na Huštěnovice přestal být v terénu sledovatelný. Zde již se jedná o záplavové území, které bylo po tisíc let každoročně zaplavováno rozlitím řeky Moravy až do regulace jejího toku, čímž stavba dalšího opevnění ztrácela smysl. Pokračování opevnění v severní a severovýchodní části oblouku nebylo zatím archeologicky prokázáno. Nicméně na východní straně byl celý oblouk vnějšího opevnění zřejmě dále navázán na lokalitu „Rybárna“ opevněnou tou nejmohutnější hradbou, jaká byla v souvislosti s velkomoravskými hradišti doposud zaznamenaná. Celková délka Christianova valu včetně na něj navazujících staveb tak musela dosahovat délky kolem 2.000 metrů!
4/ Existence vojenské knížecí družiny
Asi těžko si lze představit, že by vládnoucí panovník pobýval v sídelním místě bez vojenské podpory jemu loajálních družiníků/bojovníků. Tento trend můžeme sledovat prakticky u všech kultur, národů, říší a to nejen v Evropě, ale i Africe a Asii. Ranný středověk pak toho není výjimkou. Naopak. Z těchto loajálních bojovných družin se v průběhu středověku vykrystalizovala šlechta. Dá se tedy předpokládat, že i vládce Velké Moravy byl obklopen družinou svých věrných, kteří hlídali jeho vlastní bezpečí i bezpečí rodiny. Někteří z těchto družiníků pak byly panovníkovi jistě blíže, než jiní, což opět známe z nedalekého prostředí českého knížectví. Dokladem toho je staroboleslavská vražda knížete Václava ze září roku 935. Úkladná vražda se odehrála před dveřmi kostela Kosmy a Damiána, když kníže Václav šel neozbrojen na ranní mši. Václav sice odrazil první bratrův výpad, ale poté byl ubit členy bratrovy družiny. Řadu členů této družiny pak kronikáři znají i jménem.
MIKULČICE
Z těchto indicií je tak podle mě patrné, že moc vládce Velké Moravy se musela stejně jako u ostatních středověkých panovníků opírat o věrnou bojovou družinu a právě její přítomnost na některém z velkomoravských hradišť by nám opět mohla něco napovědět o hlavním městě této říše. Bohužel dosavadní rozsah archeologických vykopávek přinesl pouze jediný důkaz o existenci takové družiny a to v případě Mikulčic. Předhradí tohoto hradiště o výměře 3 ha totiž obsahu více jak 250 objektů, což je koncentrace nebývalá. Důkladné archeologické vykopávky tak v žádném případě nespojují tyto objekty s řemeslnickou či zemědělskou zástavbou jinak tak typickou pro ostatní slovanská hradiště. Navíc toto předhradí, beze stop řemesel a další tvůrčí práce, bylo obehnáno stejně důkladnou hradbou jako vlastní knížecí akropole. Předpokládá se, že předhradí mohlo sloužit pro vojenskou družinu v počtu 800-1000 bojovníků (Stloukal-Vyhnálek, 1976, 169). Podle moderních historiků, Dušan Třeštík se odhaduje, že Svatoplukovo vojsko disponovalo 8.000 až 10.000 jezdci, 25.000 až 40.000 pěšími a více jak 1.000 vozů. Tento odhad vychází ze zápisu Fuldských análů popisujících vpád Moravanů do Panonie v roce 884 [3]. Není tedy pochyb o tom, že přítomnost až 1000 družiníků na jediném hradišti je vysoká vojenská koncentrace, která vypovídá o výjimečném postavení. Josef Poulík svého času uvažoval o mikulčické aglomeraci jako o ústředí celé Velkomoravské říše s argumentací zatím nejsilnějšího nalezeného opevnění na velkomoravských hradištích. To však platilo pouze do okamžiku, než bylo prozkoumáno opevnění v uherskohradišťské lokalitě Rybárny.
Když se pak vrátíme zpátky k existenci bojové družiny, tak ta byla zatím ze všech zkoumaných lokalit na Moravě, Slezsku a Slovensku doložena právě jen v Mikulčicích. Přítomnost bojové elity se pak dá rovněž předpokládat na opevněných dvorcích, které se většinou kolem centrálního hradiště nacházeli jako součást sídlištní aglomerace. V tomto případě je ale limitujícím faktorem velikost a počet opevněných dvorců a rovněž i vzdálenost od centrálního hradiště. Dá se jistě logicky předpokládat, že kníže, pokud se cítil ohrožen, vyžadoval přítomnost bojovníků v co nejkratším možném čase. Tady pak opět má určitou výhodu před Nitrou Stará Město, kde byla celá jeho sídlištní aglomerace chráněna opevněním. Tím pádem by útočník byl nucen nejdříve zastavit u hradeb a obránci by tím získali čas ke svolání vojenské síly. Pokud byla sídlištní aglomerace nechráněná, jako v případě Mikulčic i Nitry, tak riziko nečekaného přepadu bylo výrazně vyšší a tím pádem klesala i šance mobilizovat síly pro ochranu vlastního hradiště.
NITRA a STARÉ MĚSTO
Hypoteticky pak lze přítomnost vojenské družiny předpokládat i ve Starém Městě v předvelkomoravském osídlení na ostrově sv. Jiří, kde byl kromě jiného učiněn nález tří bronzových ostruh a rovněž i v dalších hradištích jako na Starých Zámcích u Líšně, v Pobedimi a též v Nitře, jejíž velkomoravské centrum vyrůstalo na sídlišti z doby předvelkomoravské. Nicméně tak jasné důkazy, jaké poskytují Mikulčice, se zatím nenašly. Více k nálezům u bodu č. 12.
5/ Sídlištní aglomerace, počet obyvatel
NITRA
Bohužel k předpokládanému počtu obyvatel Nitry se mi nepodařilo dohledat potřebné údaje a tak budu vařit z vody a jen odhadovat. Proto tento bod nelze brát z mé strany za příliš hodnověrný, nicméně pokusím se. Když si vezmeme, že slovanské osídlení Nitry se nacházelo převážně na centrální akropoli a na Martinském vrchu a zaujímalo tak plochu nějakých 33 ha a k tomu přičteme sídlištní aglomeraci kolem 50 ha, tak odhaduju celkový počet plus mínus na srovnatelné úrovni s Mikulčicemi. Je mi jasné, že hned na to slyším kritiku zpoza východní hranice, že Nitra byla určitě mnohem lidnatější, kór když byla i větší. Tady bych ale rád připomenul, že mikulčické předhradí v sobě skrývá početnou bojovou družinu narovnanou na relativně malé ploše cca 3 ha. To pak trošku vyrovnává ten handicap Mikulčic ve velikosti.
„Jadrom nitrianskej sídliskovej aglomerácie bol osídlený priestor neagrárneho charakteru, ktorý predstavovali polohy hrad (v podstate celý hradný kopec), Na vŕšku a areál dnešného Starého mesta. V nitrianskej sídliskovej aglomerácii sa podľa doterajších zistení nachádzalo 18 neopevnených sídlisk a 13 pohrebísk z 9. - 10. storočia. Podľa slovenského archeológa Mateja Ruttkaya môžeme o včasnostredovekej Nitre konštatovať, že „územie dnešného hradu (vtedajšieho hradiska) až po tržnicu a od ulice Fraňa Mojtu po Párovskú ulicu tvorilo jednu veľkú sídliskovú aglomeráciu, ktorú možno bez zaváhania porovnať s najväčšími dobovými stredoeurópskymi metropolami".
(zdroj: http://www.hradiska.sk/2010/10/nitra.html)
MIKULČICE
Počet obyvatel Mikulčic se díky rozsahu vykopávek, probíhajících téměř čtyři desetiletí, dá vcelku přesně vypočíst. Podle výzkumu by tedy na hlavní knížecí akropoli mohlo žít kolem 300 lidí vládnoucí elity a potřebného personálu (Stloukal-Vyhnálek, 1976, 169), dalších 800-1000 lidí se předpokládá na opevněném předhradí, který je spojován s knížecí vojenskou družinou. Celkový počet obyvatel Mikulčic v opevněné části a v nejbližším okolí se tak odhaduje na 2.000 (Stloukal-Vyhnálek, 1976, 169). Rozsah celé sídlištní aglomerace je pak odhadován na 30-50 ha (Čižmář 2004, 180).
STARÉ MĚSTO
Ve Starém Městě u Uherského Hradiště se pak předpokládá, že mohlo před rokem 900 žít kolem 5.000 až 6.000 lidí, tedy stejný počet, jaký mělo Uherské Hradiště v roce 1921 (Hrubý 1955, 294; 1965, 353). Jen pro zajímavost ruské město Kyjev dosáhlo počtu 4.000 obyvatel až teprve ve 14. století. Nějakých 1.500 obyvatel pak měly například České Budějovice také v průběhu 14. století. Není tedy pochyb o tom, že Staré Město patřilo mezi nejlidnatější lokality 9. století, což podtrhuje obrovská sídlištní aglomerace o 250 hektarech (vztaženo k úrovni poznání ze šedesátých let). Takováto aglomerace se zatím ještě u žádného ze slovanských hradišť ve střední Evropě nepodařila odkrýt a navíc jak už jsem psal v bodě o opevnění, tak tato celá aglomerace byla dokonce opevněná tzv. Christianovým valem!!! Takové velkorysé řešení se opravdu nikde jinde nevidí. K tomu je ještě potřeba zohlednit zázemí celé aglomerace, kde v okruhu 10 kilometrů kolem Starého Města a Uherského Hradiště máme ve spojitosti s 9. stoletím doloženou existenci téměř 70 venkovských sídel a desítek pohřebišť. Jak už jsem nastínil výše, ta výměra celé aglomerace ještě zřejmě nemusí být finální. Stačí si totiž spočítat skutečně opevněnou část. Pokud si vezmeme vzdálenost protilehlých valů, které tvoří oblouk obepínající celou tuto aglomeraci, tak dojdeme k číslu 3,15 kilometrů. Změřenou vzdálenost vynásobíme polovinou Ludofova čísla a vyjde nám délka opevnění 4,95 km, což představuje plochu půlkruhu o výměře 389,7 hektarů! Nicméně ve skutečnosti se nejednalo o přesný půlkruh, ale protažený ovál, či jak to přesně nazvat, který byl navíc zvlněný. Opevněná plocha pravého říčního meandru tehdejšího toku tak ve skutečnosti dosahovala výměry 450 hektarů. K tomu je ještě potřeba započítat osídlenou a opevněnou plochu ostrova sv. Jiří a dostáváme se k ploše přesahující 500 ha! Profesor Vilém Hrubý pak předpokládá, že opevněná byla i sadská ostrožna Derfla, čímž celková opevněná plocha vzroste na neuvěřitelných 600 hektarů. Samozřejmě celá tato opevněná plocha nebyla plně zastavěná. Skutečný rozsah aglomerace tak musí prokázat až další archeologické vykopávky.
Edit: 7.10.2013
6/ Strategická poloha (dálkové obchodní cesty, terén, snadná obrana, poloha vůči sousedům atd.), infrastruktura
NITRA
V rámci slovenské krajiny jsou tu tři velké geograficko-sídlištní oblasti, které se stali základem pro osídlovací postup. Západní Slovensko je směřující do povodí Dunaje, východní oblasti pak do povodí řeky Tisy a střední Slovensko, z kterého je jedna – severní část – komunikačně spojena na západní Slovensko, anebo přes povodí řeky Poprad na spádovou oblast Visly. Jižní část středního Slovenska pak inklinuje do Podunajské nížiny. Pro počátky slovanského osídlení se staly základem první dvě oblasti, což je doloženo i dnes dvojicí různorodých dialektů, krajových seskupení atd. (Kučera 1985, 246). Geografické podmínky pro spojení obou oblastí, ale nebylo v době středověku vůbec jednoduché, protože komunikace totiž probíhala ve výšce kolem 900-1000 metrů nad mořem (Kučera 1985, 246). Proto byl pro styk obyvatel východního a západního Slovenska nejčastěji využíván obchvat středoslovenského lesního masivu a cesty vedly po jižní hranici dnešního Slovenska a dále pokračovali přes území dnešního Maďarska. Jak vidno, pohyb přes Slovensko nebyl nikdy jednoduchý, což ostatně v moderní době zjistili za Druhé světové války i Němci. Hornatý terén s hlubokými údolími umožňoval především pohyb podél těchto říčních údolí. Samotná Nitra pak ležela na Uherské stezce, která vedle ze Starého Města přes hradiště Ducové, Bojnou přes výše zmiňovanou Nitru údolím stejnojmenné řeky až k Dunaji. Zde se pak mohla napojovat na Dunajskou stezku. V tomto směru bych tuto středověkou cestu považoval spíše za lokálního významu. Nitra tak neležela na žádné trase, či křižovatce dálkových obchodních cest celoevropského významu. Na druhou stranu hůře průchodný terén do určité míry poskytoval dobrou ochranu, o kterou se pro jádro tzv. velkého Nitranska starala celá síť lokálních hradišť a sídlišť. Napojení na další osídlené oblasti v rovině západ – východ pak bylo problematické z výše uvedených důvodů horských masívu a vysoko položených tras. Tím i narážím na otázku, která se tu na Palbě řešila ohledně pochodu franského vojska v roce 846. Někteří z diskutérů se totiž domnívají, že Nitra byla jádrem Velké Moravy již za Mojmíra I. a proto, když král Ludvík vojenskou výpravou dosadil Rostislava za nového vládce, musel podniknout cestu právě sem. Jenomže jak víme, na cestu se Ludvík vydal v polovině srpna a zpátky táhl přes Čechy. Podnikat dlouhé vojenské výpravy západních mocností nebyly v té době zase až tak běžné a celkově mi přijde poněkud těžkopádné, aby franské vojsko cestovalo někde z Pasova (odtud zřejmě nejčastěji proti Velké Moravě vyráželo) dále podél Dunaje až k Ostřihomi a odtud pak proti proudu řeky Nitry až k samotné Nitře. Jak ale pak dál? Dále na sever s velkým vojskem přes poněkud krkolomné cesty až ke Starému Městu a poté do nitra Čech? Nebo by se Ludvíkovo vojsko muselo vrátit zpět k Dunaji a přes Českou stezku a Mikulčice se dostat znovu do Čech. V obou případech mi to ale přijde poněkud krkolomné, když vezmeme v úvahu dobový text níže.
„Ludvík ... vytáhl kolem poloviny měsíce srpna s vojskem proti moravským Slovanům, kteří vyvolali vnitřní rozbroje. Zde uspořádal a urovnal vše podle svého uvážení a vévodou jim ustanovil Rostislava, synovce Mojmírova. Poté se vrátil přes Čechy s velkou nesnází a velkou ztrátou svého vojska.“
(Zdroje: Fuldské anály k roku 846)
Vykonávat dlouhé válečné výpravy v prostředí, které je velice nepřátelsky naladěno (viz. vnitřní moravské rozbroje), nebylo jistě nic jednoduché a ještě k tomu že by franské vojsko pokračovalo do Čech, které byly stejně negativně naladěny? Stejným způsobem hovoří i další dobový pramen, který jinými slovy vylučuje druhou trasu, kterou jsem vylíčil výše. Pochybuju, že by vojsko dvakrát prošlo stejnou cestu, protože by to pro Franky znamenalo velké riziko, že utrpí další citelné ztráty v prostředí, které by se na jejich návrat již mohlo připravit. A samozřejmě, tehdejší vojska se málokdy snažila postupovat stejnou cestou dvakrát, protože tím si odpírali možnost doplňovat cestou píci. Severní trasa přes Bojnou a další horské části mi pak rovněž přijde těžko reálná. Takže už jen z tohoto důvodu bych hledal centrum Velké Moravy někde jinde. Samozřejmě není potřeba dodávat, že výrazně delší trasa, myšleno přes Nitru, by znamenala prodloužení tažení o několik týdnů.
„Ludvík, král německý, vytáhl proti Slovanům, ale vrátil se poděšen jak vnitřními různicemi mezi svými, tak i vítězstvím nepřátel.“
(Zdroje: Bertiniánské letopisy k roku 846)
Kresebný návrh M.Kačer
MIKULČICE a STARÉ MĚSTO
Naproti tomu Mikulčice leželi na křižovatce důležitých dálkových obchodních tras České a jantarové stezky. Především Jantarová stezka, tedy její břeclavská trasa, byla jednou z nejdůležitějších obchodních cest Evropy, což samozřejmě svědčí o důležitosti lokalit na trase umístěných. Rovněž Staré Město leželo na Jantarové stezce, ale o nějakých 50 kilometrů proti proudu řeky Moravy, na křižovatce s Uherskou stezkou, přes kterou existovalo hlavní spojení s Nitrou. Pro obě lokality pak patří, že byly postavené v podobném terénu a v husté sídlištní zástavbě. Dá se říct, že tento prostor Pomoraví patří mezi vůbec nejlidnatější oblasti Velké Moravy. Prakticky na katastru každé vesnice se dají dohledat relikty velkomoravského, či časně slovanského osídlení. Na druhou stranu husté osídlení a hustá síť obchodní tras ale samozřejmě mohla být využívaná nepřítelem, který po cestách měl s vojskem jednodušší pohyb a lépe se mohl i zásobovat.
Přítomnost na důležitých obchodních trasách nám kromě jiného opět poskytují hrobové nálezy. Jedná se o různé artefakty, z nichž pro velkomoravské období jsou asi nejtypičtější zdobené gombíky. Nejvíce z nich se pak našlo v Pomoraví ve Starém Městě, v Mikulčicích a na Pohansku u Břeclavi (Dostál 1965). V menším počtu jsou nálezy gombíků doložené na Nitransku (Chropovský 1983, 143). Vedle domácí produkce se samozřejmě nalezly i importované výroby, jako například zlaté nákončí, pocházející z hrobu vnější strany apsidy trojlodní baziliky v Mikulčicích. Tento produkt zatím nemá v dosavadních nálezech období a je spojován s Byzancí (Dekan 1980, 174). Naproti tomu se v rámci šperkařské výroby v Nitře vydělila svérázná skupina nejvíce bronzových a stříbrných výrobků, které jsou tak atypické, že se pro tyto výrobky vžil výraz „nitranský typ“. Ovšem to se jedná o výrobky domácí produkce, stejně jako v případě gombíků z Pomoravského období. Tuto vysoce náročnou šperkařskou výrobu pak máme doloženou na všech zkoumaných třech lokalitách a samozřejmě i na řadě dalších. Tím jen můžeme potvrdit domněnku, že šperkařská výroba zásobovala místní sídlištní aglomerace a zároveň byla určena k dalšímu exportu.
Poznámky:
[1] inundace; inundační kotlina – ve vojenské terminologii uměle zaplavovaná oblast; nízko položený prostor před hradbami vzniklý záměrným vybráním zeminy nebo využitím přírodní prohlubně, které bylo možno úmyslně zaplavovat vodou většinou pomocí stavidel. Tím byla vytvořená přepážka nepřátelskému vojsku k přiblížení k opevnění.
[2] jen pro zajímavost, kyjevský Kreml měl v 9.století výměru 5 ha, což mimochodem odpovídalo i velikosti Pražského hradu ze stejného období.
[3]„Ostatně pak příštího roku, co tohle vypočítáváme, vévoda sebrav množství lidu podruhé, vtrhne jako nepřítel s vojskem do Panonie, aby to, co by z dřívějška zbylo, nyní jakoby vlčí tlamou zcela pohltil. Vládl totiž na této výpravě tak velkým množstvím lidu, že na jednom místě bylo možno vidět, jak jeho vojsko prochází od východu až do západu slunce.“
(Zdroje: Fuldské anály, k roku 884)
Zdroje:
• Bláhová M., Frolík J., Profanová N. - Velké dějiny zemí Koruny české – Praha a Litomyšl 1999
• Čižmář M. – Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku – Praha 2004
• Dekan J. – Velká Morava – Praha 1985
• Havlík Lubomír E. – Kronika o Velké Moravě – Brno 1992
• Havlík Lubomír E. – Svatopluk Veliký král Moravanů a Slovanů – Brno 1994
• Chropovský B. – Slované, Historický, politický a kulturní vývoj a význam – Praha 1989
• Kolektiv – Velká Morava – Tisíciletá tradice státu a kultury – Praha 1963
• Lutovský M. – Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – Praha 2001
• Měřínský Z. – České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I. – Praha 2009
• Měřínský Z. – České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu II. – Praha 2009
• Poulík J., Chropovský B., kolektiv – Velká Morava a počátky české státnosti – Praha – Bratislava 1985
• http://21stoleti.cz/blog/2005/01/21/kde ... ke-moravy/
• http://www.veligrad.eu/archeologie/arch ... -naleziste
• http://promoravia.blog.cz/0906/hradisko-mikulcice
• http://www.moraviamagna.cz
• http://www.bratislava-hrad.sk
• http://www.ukm.ff.ukf.sk
• http://www.slovane.cz
• http://www.hrnko.sk
• http://www.palba.cz
• http://www.sclabonia.sk
• http://www.irsa.blgz.cz
• http://www.hradiska.sk
O tehdejších vazbách lze spekulovat, kdyby neexistovaly Fuldské letopisy, tak už by to byla vůbec džungle.
