Vývoj stroje byl zahájen vlastně v květnu 1937, kdy RLM firmě Heinkel, která byla brána jako specialista na vývoj bombardérů, zaslala technické pořadavky na těžký bombardér pod šifrou Bomber A (nebo také projekt 1041). Paradoxně to bylo měsíc po tom, co byl zastaven vývoj těžkých bombardérů Ju 89 a Do 19, z nichž zvláště Junkersův stroj nebyl špatný.
Postupně byly tyto požadavky upravovány a na jaře 1938 byly takticko-technické požadavky definitivní. Hlavním konstruktérem nového bombardéru se stal Siegfried Günther, zkušený konstruktér, tvůrce slavných He 70 a He 111. Stroj, označený He 177 Greif (podle erbu Rostocku, kde bylo sídlo Heinkela), měl být schopen doletět s tunou pum na vzdálenost 6600 km! Požadována byla také velmi vysoká rychlost až 545 km/h. Do vínku dostal také požadavek na schopnost střemhlavého bombardování pod úhlem až 60°! Udetova "loby" ve své střemhlavé mánii neznal míru, jako ji on neznal ani v požívání alkoholu...ostatně podívín se občas vyskytne všude, avšak fakt, že tento u těžkého bombardéru až idiotský požadavek vcelku nenarazil na oponenturu, je přinejmenším zarážející...
DLOUHÝ A KLOPOTNÝ VÝVOJ
V listopadu 1938 byla dokončena maketa stroje ve skutečných rozměrech. Byla schválena a 12.11. bylo objednáno šest prototypů, 24.2.1939 pak dalších šest. Řešení stroje nebylo bez zajímavosti, nebyl totiž klasicky čtyřmotorový...respektive byl, ale ne vizuálně. Dvojice motorů DB 601 byly totiž spojeny do jednotky, označené DB 606. Ty byly použity již na experimentálním bombardéru He 119. Takové řešení bylo výhodné z hlediska aerodynamiky. Další novinkou byla řešení obranné výzbroje, jejížmž základem byla dálkově ovládaná věž na hřbetě trupu. Původně se počítalo s povrchovým chlazením, ale ukázalo se být příliš problematické, především z hlediska zranitelnosti, takže od něj bylo upuštěno.
Zpočátku vládl optimismus s tím, že sériová výroba se rozjede již koncem roku 1939. Jenže jak se ukázalo, byl to optimismus unáhlený a nakonec se He 177 dostal do skutečné výroby o několik let později. První prototyp byl zalétán 19.11.1939 a hned při prvním letu vyšly najevo problémy s motory, když teplota oleje krátce po 12 minutách letu stoupla na 120 °C a letoun musel okamžitě přistát. Velmi špatná byla též stabilita. Další zkoušky ukázaly, že výkony jsou velmi daleko za očekáváním, např. maximální rychlost byla o 85 km/h nižší, než bylo požadováno...a to se jednalo o neozbrojený a nevybavený stroj!
Největší problém byl s motory. Jejich chlazení bylo nedostatečné, olejový systém problematický, stejně tak i palivový. Náchylnost motorů k poruchám a zapálení byla velmi vysoká. Přitom možnosti modifikací nebyly z hmotnostních důvodů příliš velké. Také lety střemhlav byly nebezpečné, při jejich zkouškách byly zničeny prototypy V2 a V4. Ostatně katastrofy se nevyhýbaly ani dalším prototypům...těch byla celá dlouhá řada (nebudou vyjmenovány), často to byly předsériové stroje. Sloužily pro vývoj úprav, které by stroj uvedly do bojeschopného stavu a také pro vývoj dalších variant výzbroje, výstroje, pro různé zkoušky a pod.
He 177 A-0
Předsériové stroje byly v počtu třiceti kusů objednány již 6.7.1939. Výroba prvních patnácti začala ale až v listopadu 1940 a první byl zalétán teprve o rok později! Již z toho je jasné, jak dlouhý byl vývoj! Nakonec bylo u Heinkela a licenčně u Arada vyrobeno 35 strojů A-0. Tyto stroje však přes délku vývoje nebyly zdaleka spolehlivé a bojeschopné! Např. A-01 byl zničen při startu po požáru motoru, stejně tak A-02, ten pro změnu při při přistávání...a nebyly poslední.
Byly vyvinuty modifikace motorové instalace, které by tomuto zabránili. Jednalo se o prodloužení lože motoru (a tím jeho oddálení od hlavního nosníku křídla o cca 200 mm), úpravu výfukového systému, montáž požárních přepážek a přepracování palivového a olejového systému. Tyto úpravy byly dost účinné, ale byly v celém rozsahu nepochopitelně zavedeny teprve u strojů verse A-3!
He 177 A-1
Výroba sériových letounů začala v březnu 1942. Pohoněny byly motory DB 606 A/B o výkonu 1979 kW. Obrannou výzbroj tvořili dva kulomety MG 131 v hřbetní, dálkově ovládané věži, kulomet MG 81 v přídi, kanon MG FF v přední části vany pod přídí a kulomet MG 131 v ocasním střelišti. Toto provedení odpovídalo variantě A-1/R1. Existovaly varianty R2 až R4, lišící se pouze menšími změnami obranné výzbroje. Varianta A-1/U1 měla ve zvětšené podtrupové gondole dva pevné, dopředu střílící kanony MK 101 ráže 30 mm. Vzniklo pět těchto podivných Fern Zerstörerů (těžkých dálkových stíhačů).
Verse A-1 byla vybavena aerodynamickými brzdami na křídle pro střemhlavé bombardování. Bojové možnosti však měla, vzhledem k absenci výše uvedených úprav motorové instalace, velmi malé, ačkoliv jinak byly letové vlastnosti a výkony oceňovány jako poměrně dobré. Letouny si rychle vysloužili nelichotivou, zato však přiléhavou přezdívku: Luftwaffefeuerzeug (zapalovač Luftwaffe). Ztráty způsobené havárieni výrazně překonávali ztráty činností nepřítele! U Heinkela byla výroba ukončena v říjnu 1942, u Arada, který jej vyráběl v licenci, až v červnu 1943. Celkem bylo postaveno cca 130 kusů. Velká část strojů byla později přepracována na versi A-3.
He 177 A-2
Z dostupných materiálů se nepodařilo zjistit, zda taková varianta byla vůbec plánována.
He 177 A-3
U této verse byly konečně uplatněny všechny modifikace, zlepšující spolehlivost motorů a jejich instalace. S těmito úpravami již byly Greify konečně dostatečně (relativně!) spolehlivé pro bojové nasazení, ačkoliv závad bylo stále požehnaně a zadření či požár motoru stále nebylo nic vzácného. Na kratší vzdálenosti bylo možné nést až 6000 kg pum, na střední do 4000 kg, na velké 2000 kg. Maximální nosnost však mohly využít jen zkušené posádky. Prvních 15 strojů bylo označeno A-3/R1, které až na změny motorové instalace vcelku odpovídalo versi A-1, ovšem již (přesněji řečeno až teď) byla opuštěna zcestná myšlenka o střemhlavém bombardování, takže zmizely aerodynamické brzdy. U verse A-3/R2 byly použity výkonnější motory DB 610 A/B, což byly dva DB 605, o výkonu 2273 kW. Z dalších změn bylo významé prodloužení trupu sekcí 1,6 metru dlouhou, instalovanou za pumovnicí, v ní byla instalována věž s kulometem MG 131, čímž posádka stoupla na šest mužů. Dále bylo zavedeno modifikované ocasní střeliště, kde byl nyní kanon MG 151/20 a stejný kanon byl také v přídi podtrupové gondoly.
Další rozlišení versí je poněkud problematické, uvedu nejčastěji uváděné rozdíly. Verse R3 sloužila pro nesení protilodních řízených střel Hs 293 na vnějších závěsech, dvě byly pod křídlem, jedna pod trupem, k jejich navádění sloužilo zařízení FuG 203 d. K nesení HS 293 sloužila i verse R4 se zvetšenou podtrupovou gondolou pro naváděcí vybavení FuG 203 b Kehl III. R5 bylo uvažované provedení s kanonem BK 7,5 v podtrupové gondole...těžko říct, co si od toho Němci slibovali. R6 byl stroj se zvětšeným doletem (s palivem v přední pumovnici), jinak odpovídající R1. R7 byla pokusná torpédová verse, postavená ve třech exemplářích. Celkem vzniklo 170 strojů A-3.
He 177 A-4
Projekt výškového bombardéru s přetlakovou kabinou. Měl konstrukčně vycházet z A-3. Posádku měly tvořit tři muži, k obraně se počítalo s pevným MG 131 střílejícím dopředu a po jednom pohyblivém, dálkově ovládaném MG 131 na hřbetě a pod ním. Počítalo se skřídlem o větším rozpětí a turbokompresory Heinkel-Hirt 9-2291. Pro problémy se zdvojenými motory se přešlo na vývoj se čtyřmi samostatnými motory, přičemž stroj dostal nové označení He 274.
He 177 A-5
První stroj tohoto provedení byl hotov v únoru 1943. Produkce dala do září 1944 celkem 826 strojů. Od A-3 se tyto stroje lišily jen malými změnami. Provedení R1 až R4 se vzájemně odlišovaly jen změnami obranné výzbroje. R5 byla protilodní verse, vyzbrojená třemi Hs 293, podobně také R6. Je poměrně obtížné definovat rozdíly mezi jednotlivými variantami vzhledem k nedostatku informací. Přední dvě pumovnice byly zaslepeny ve prospěch zvětšeného množství paliva, pod přední byl závěsník. R7 byla plánovaná výšková varianta s přetlakovou kabinou, uvažovalo se o dostupu 15000 m, což byl předpoklad přinejmenším pochybný.
He 177 A-6
Jednalo se od A-5 odvozenou versi, postavenou jen v malém množství cca 10 strojů. Provedení R1 bylo vyzbrojeno ocasní věží s dvěma kulomety MG 81 Z, mělo upravenou pumovnice, pod přední a střední, ve kterých byly byly dva závěsy pro pumy do celkové hmotnosti 2000 kg, v zadní pumovnici mělo být neseno 500 kg pum. Vznikly čtyři, možná až šest strojů. A-6/R2 byl stroj se zesílenou výzbrojí a upravenou kabinou. Na přídi měl dva kulomety MG 131, v hřbetní, dálkově ovládané věži, dva kanony MG 151/20, v zadní části podtrupové vany byl MG 131 a na konci trupu věž s dvěma kulomety MG 81 Z. Nosit měl pumy nebo řízené protilodní střely. V polovině roku 1944 byly další práce na A-6 přerušeny ve prospěch He 177 B.
He 177 A-7
Počítalo se s ním jako s dálkovým průzkumníkem a bombardérem. Pro pohon byl zvolen DB 613, což byl zdvojený DB 603 G, o výkonu 2650 kW. Byly zvětšeny palivové nádrže. O tento stroj měly velký zájem Japonci, kteří jej chtěli vyrábět v licenci, avšak upravený na klasicky čtyřmotorový. Počítalo se s přeletem vzorového kusu do Japonska, ale nedošlo k němu.
He 177 B
Problémy se zdvojenými motory byly tak velké, že již říjnu 1940 bylo RLM nabídnuto přepracování He 177 na pohon čtyřmi oddělenými motory. Zájem však nebyl, neboť se očekávalo, že u sériových strojů již problémy nebudou. Na jaře 1941, když už začaly být problémy s motory donebevolající, RLM milostivě dovolilo vývoj čtyřmotorového He 177. Göring byl sice proti nadále, ale Heinkel přesto s vývojem začal na vlastní náklady. Původní označení He 277 bylo zachováno jen v tovární dokumentaci, kdežto pro RLM bylo změněno na He 177 B, aby byl zamaskován velký rozsah změn. Ale přesto teprve v květnu 1943 bylo povoleno začít se stavbou prototypu.
Přestavěn byl na něj He 177 A-3/R2. Pro pohon byly zvoleny motory DB 603 A o výkonu 1288 kW. K zalétání došlo koncem roku 1943. Následoval prototyp přestavěný z jednoho He 177 A-0. Další prototypy již vznikly jako novostavby. Modifikována byla také obranná výzbroj, když na přídi byly dva pohyblivé kulomety MG 81 Z a jeden pevný MG 81, další dva MG 81 Z byly v ocasní věži, na hřbetě pak věž s dvěmi MG131, ovládaná dálkově a další s jedním přímo ovládaným MG 131.
Němci měli konečně kvalitní a spolehlivý těžký bombardér...ale příliš pozdě. Göring sice 25.5.1944 rozkázal rozjet sériovou výrobu 200 strojů měsíčně (nebylo to na jeho, ale Hitlerovo přání), evidentně to však bylo naprosto neraálné, vzhledem ke stavu Německa. Do výroby se počítalo s versí B-5, plánovány byly i další varianty se zesílenou výzbrojí, motory Jumo 213 a Jumo 222, zvětšeným rozpětím křídla, úpravami trupu, kabiny atd.atd. Snad byly dokončeny tři stroje B-5 a pět dalších rozestavěno. Göring 3.7.výrobu zase zastavil.
TECHNICKÉ ÚDAJE (He 177 A-1 / A-5 / A-7)
ROZMĚRY
Rozpětí: 31,44 m / 31,44 m / 36 m
Délka: 20,4 m / 22 m / 22 m
Výška: 6,67 m
Nosná plocha: 100 m2 / 100 m2 / 108 m2
HMOTNOST
Prázdná: 16500 kg / 17000 kg / 18100 kg
Vzletová: 30300 kg / 32000 kg / 34600 kg
VÝKONY
Max. rychlost: 480 km/h / 420 km/h / 540 km/h
Dostup: 10000 m / 7000 m / ---
Dolet: 5600 km / 6000 m / 7200 km
Že ty to máš někde v elektronické podobě?
