
Neuškodí kratší pohled do historie. Krátce po vzniku naší republiky řeší naše nová armáda nejeden výzbrojní a výstrojní problém. Armáda musela být také kvůli probírajícím bojům s Polskem a Maďarskem vyzbrojena pokud možné co v nejrychlejším čase. Problémem byla ale nejednotnost výzbroje, po bývalé monarchii nezůstala na našem území žádná zbrojovka vyrábějící opakovací pušky. Pušky se nakupovaly v zahraničí, koncem roku 1920 bylo k dispozici 335.692 pušek Mannlicher (různé modely), více jak 77.000 pušek systému Mauser, cca 35.000 francouzských pušek, 19.000 japonských pušek (většinou od legionářů) a dalších 45.000 pušek ruských a italských. Tento stav byl samozřejmě neudržitelný, každý systém používal jiný náboj a kvalita pušek vyráběných za války nebyla zrovna ideální

Na přelomu let 1919/1920 bylo rozhodnuto vyzbrojit pěchotu a jezdectvo puškami a karabinami Mannlicher. Tato volba byla v té době logická, rakouského materiálu u nás bylo nejvíce. Horší to bylo se samotnými puškami, pušky Mannlicher s přímotažnými závěry zaostávaly za ostatními puškami té doby. Už v listopadu 1919 byla vybrána státní zprávou k výrobě pušek na našem území Státní zbrojovka v Brně. Ta mělo postupně začít s výrobou pušek Mannlicher, stroje pro výrobu měly být zakoupeny v Rakousku (Steyer a Arsenal). V Brně zároveň probíhají opravy pušek Mannlicher a výroba náhradních dílů pro tyto pušky. Nové pušky Mannlicher však Zbrojovka vyrábět na stávajícím zařízení vyrábět nemohla. Firma v roce 1920 zakoupila pro svou novou puškárnu stroje od firmy Mauser, už na podzim byl část strojů schopná výroby.
Do boje o velkou zakázku se také přihlásil nadporučík Rudolf Jelen a jeho upravená puška Mauser. Šlo o zkrácenou verzi pušky Mauser vzor 98. Se svoji puškou neuspěl, vyrobilo se jen 300 pušek v rážích 7 a 7,92 mm k pokusným účelům. Nicméně v červnu 1921 zbrojní odbor oznámil GŠ stav a postup vyzbrojovaní, ve své zprávě potom udává, že do válečných počtů chybí minimálně 100.000 pušek. Navrhuje proto v Brně zahájit částečnou výrobu pušek Mannlicher a zároveň s touto výrobou zahájit přípravy pro výrobu nového vzoru opakovaček.
V červenci 1921 se naskytla možnost nákupu pušek a karabin Mauser, šlo o materiál odzbrojených německých jednotek v Holandsku. Bylo to cca 60.000 kusů, zbraně však došly do Brna až na jaře 1922. Koncem února 1922 žádá zbrojní odbor náčelníka GŠ „o zásadní rozhodnutí“ - jde o to, zda má být armáda vyzbrojena puškou Mauser 98 ráže 7,92. V dubnu je konečně odeslána objednávka na 39 000 pušek vzor 98 (1.000 ks objednáno už v lednu). Nové čs. pušky měly mít podle náčelníka GŠ délku s bodákem 150 cm, hledí do 2000 metrů, přesnost do 500 metrů. Nicméně 40.000 pušek bylo pro dozbrojení armády málo, jednalo se o dalším nákupu cca 100.000 pušek ze zahraničí, cena za jednu byla 499 Kč. Nakonec je 30.12.1922 objednáno 90.000 „zkrácených pušek Mauser vz. 98“ a 50.000 „souprav součástek pušek Mauser vz. 98 bez hlavní a pažeb“. U nových čs. pušek byla požadována vyměnitelnost jednotlivých dílů. Tuto podmínku například zbraně dodané z původní německé výroby nemohly dodržet. Od července 1923 začíná dodávat Zbrojovka nové zkrácené pušky. Původní označení „krátká puška vz. 98“ se posléze mění na „vzor 98/23“ a nakonec se objevuje označení “puška vz. 23“. Puška je samozřejmě komorován pro původní německý náboj Mauser 7,92x57.
Výrobou pušky vzor 23 však nekončí problémy s vyzbrojováním naší armády. Tato puška nesplňovala jeden ze základních ukazatelů pro novou pušku – jde o jednotný charakter pušky, tzn. puška má být stejná jak pro pěchotu, tak pro jezdectvo. Až zasedání výzbrojní komise 7.2.1924 dalo konečnou podobu nové pušky. Šlo o zkrácení čepele bodáku o 100 mm (na 300 mm) a úprava poutka na krku pažby dle karabiny Mannlicher. Od září 1924 je vydán příkaz označovat novou pušku jako “puška vz. 24“. Tato zbraň dostala do vínku plnou vyměnitelnost součástek mimo pažbu, něco podobného však nebylo možno dodržet se stávající německou výkresovou dokumentací. Zbrojovka investuje nemalé prostředky do normalizace výroby a v roce 1925 dochází k ukončení číslování většiny součástek pušek vzor 24. V průběhu doby dochází u pušky k menším konstrukčním změnám, mění se také technologie. To vede ke zlevnění pozdějších výrobků, původní cena pušky bez bodáku se pohybuje kolem 1.000 Kč, poslední objednávka z Brna měla již cenu skoro poloviční – 507 Kč. Mimo Brno se v roce 1937 začala puška vyrábět i v Považské Bystrici. Na jaře 1939 měla naše armáda k dispozici 762.000 pušek vzor 24.

Puška byla samozřejmě velmi dobrým exportním artiklem. Zde je seznam vyvezených pušek vzor 24. K nim lze ještě připočíst další vzory pušek a musketonů, jen do Bolívie bylo například dodáno cca 100.000 kusů různých vzorů ráže 7,65. Po okupaci je puška do roku 1942 vyráběna pro okupanty (330.050 ks).
Rumunsko – 750.000 ks
Čína – 195.000 ks
Bolívie – 101.000 ks
Turecko – 40.000 ks
Japonsko – 40.000 ks
Španělsko – 40.000 ks
Jugoslávie – 10.000 ks
Írán – 30.000 ks
Ekvádor – 30.000 ks
Brazílie – 15.000 ks
Litva – 15.000 ks
Kolumbie – 10.000 ks
Uruguay – 4.000 ks
Peru – 5.000 ks
Guatemala – 4.000 ks
Nikaragua – 1.000 ks
Venezuela - 300 ks
Asi zde nemá cenu popisovat nějaké extra technické informace o pušce vzor 24. Jde o zkrácenou verzi původní dlouhé německé pušky Mauser 1898 (Gewehr 98), používající stejnou munici jako německý vzor (7,92x57). Nábojová schránka se plnila za pomocí nábojového pásku pěti náboji, je zde samozřejmě i možnost ji plnit po jednom náboji. Více než plané plkání o funkci závěru Vám určitě řekne několik obrázků a videí.




Technické data pušky vzor 24
ráže – 7,92x57
délka bez bodáku – 1100 mm
délka s bodákem – 1410 mm
délka hlavně – 590 mm
délka záměrné – 505 mm
úsťová rychlost – 860 m/s
hmotnost bez bodáku – 4,08 kg
hmotnost s bodákem – 4,484 kg
kapacita nábojové schránky – 5 nábojů
Použité zdroje:
Plk. Dr. Miroslav Šáda – Československé ruční palné zbraně a kulomety
Lubomír Popelínský - Československé automatické zbraně a jejich tvůrci
A.B. Žuk – Pušky a Samopaly