Bojový křest pancéřové lodě Deutschland
aneb
Kamarádi zůstali u Ibizy
aneb
Kamarádi zůstali u Ibizy
Krvavá občanská válka ve Španělsku začala v červenci 1936 a v podstatě od samého počátku do ní, tím či oním způsobem, zasahovaly i další státy. Kromě dodávek zbraní a vysílání nejrůznějších „dobrovolníků“ se ve španělských vodách stále častěji objevovaly i cizí válečné lodě, mezi nimiž nechyběly ani jednotky plující pod vlajkou nedávno ustanovené Kriegsmarine. Němci sem už v létě 1936 vyslali silnou eskadru pod vedením viceadmirála Carlse, tvořenou kapesními bitevními loděmi DEUTSCHLAND a ADMIRAL SCHEER, lehkým křižníkem KÖLN a flotilou torpédovek. Carlseovy lodě z válkou zmítané země evakuovaly 9300 cizinců (zdaleka ne pouze Němců) ohrožených probíhajícími boji, ale brzy dostaly další úkol.
Kapesní bitevní loď Deutschland
Společnost národů zřídila tzv. Neintervenční výbor, jehož hlavním úkolem bylo znemožnit dodávky zbraní a válečného materiálu oběma bojujícím stranám. Ty se realizovaly převážně po moři, tudíž padlo rozhodnutí utvořit mezinárodní námořní síly kontrolují zdejší přístavy. V únoru 1937 bylo španělské pobřeží rozděleno na pět oblastí, které měly střežit britské, francouzské, německé, italské, sovětské a portugalské válečné lodě. Moskva a Lisabon nakonec k plnění zadaných úkolů žádné jednotky neposlaly, ale přesto byl plán, navzdory protestům republikánů, přijat a 20. dubna 1937 vstoupil v platnost, přičemž původních pět oblastí bylo rozšířeno na osm. Zjednodušeně řečeno Britové a Francouzi dostali za úkol kontrolovat přístupy k přístavům držených nacionalisty, kdežto Italové a Němci střežili pobřeží ovládané jejich odpůrci. Němcům připadla čtvrtá zóna, rozkládající se zhruba od mysu Gata k ústí řeky Mijares, a jejich velké jednotky se měly střídat po dvouměsíčních turnusech, zatímco torpédovky nejpozději po šesti týdnech.
Zatímco Londýn a Paříž prováděly kontrolu přidělených oblastí spíše formálně, Itálie a Německo si naopak počínaly velmi horlivě, což vyvolávalo nelibost vlády v Barceloně, poněvadž Neintervenční výbor se takto vlastně stal nástrojem k posílení Francových nacionalistů. Frances Lannová napsala, že „Tato neintervenční šaráda byla pro republiku bolestná. Silně závisela na sovětských zbraních a jejich prostřednictvím na sovětských vojenských a politických poradcích. Pouze Mexiko prodávalo republice zbraně otevřeně, ovšem jen v malém rozsahu. Jinak neměla republika na vybranou, než platit inflační ceny za často zastaralá děla, střelivo a letadla zakoupená na černém trhu v Paříži, Praze či ve Spojených státech, a navíc platit přehnané ceny za sovětské dodávky.“
Letoun Tupolev SB-2 z 12. bombardovací skupiny
Draze zakoupené zbraně si odběratelé navíc museli sami dopravit do vlastních přístavů, čemuž bránily hlídkové lodě. Proto se italská a německá plavidla stávala stále častěji cílem ataků letounů s výsostnými znaky španělské republiky. Útoky se soustředily především na přístav Palma de Mallorca, přičemž vláda v Barceloně předem varovala Berlín i Řím, že jejich flotily nesmí Baleárské ostrovy využívat jako základnu. Zbytečně. Proto už 24. května 1937 svrhlo několik bombardérů pumy na italské válečné lodě v Palma de Mallorca a o dva dny později došlo na stejném místě k druhému náletu. Tentokrát byl zasažen parník BARLETTA, sloužící jako podpůrná loď pro torpédové čluny, a jedna puma dopadla poblíž torpédovky ALBATROS.
K mnohem vážnějšímu incidentu došlo 29. května v přístavu Ibiza na stejnojmenném ostrově. Republikáni očekávali parník MAGGALANES se zásilku sovětských zbraní. Loď nedostala žádnou vojenskou eskortu, ale na poslední etapě dlouhé plavby jí měly doprovázet lehké křižníky MENDEZ NUŇEZ a LIBERTAD s půltuctem torpédoborců. Tento svaz v souladu s plánem opustil ráno 29. května Cartagenu, aby se poblíž Alžíru setkal s transportním parníkem. Jenomže ten spatřil v Sicilském průlivu italský (?) průzkumný letoun a velení válečného námořnictva se rozhodlo provést diverzní akci k oklamání nepřítele.
Deutschland s tvz. znaky rychlé identifikace na střeše dělové věže
Proto španělské lodě změnily kurz a vydaly se k Ibize, jíž měly ve večerních hodinách ostřelovat, a pak odplout k místu setkání s MAGGALANESEM. Téhož dne vzlétlo ze základny Los Alcázares několik bombardérů, které rovněž zamířily k Baleárám. Ostrovy Ibiza, Formentera a Mallorca spadaly do sedmé zóny střežené Francouzi a velitel španělského svazu byl ujištěn, že v přístavu nejsou žádné nepřátelské ani neutrální válečné lodě. Jenomže navzdory tomu tu kotvil obrněnec DEUTSCHLAND, torpédovka LEOPARD a tanker NEPTUN. Ještě na širém moři se od hlavních sil oddělily tři torpédoborce, které kolem 19. hodiny zahájily bombardování přístavu. Španělé vypálili pouhých šest salv, když na rejdě rozpoznali německou kapesní bitevní loď, načež střelbu promptně zastavili.
Téměř současně se objevily dva lehké bombardéry Tupolev SB-2, patřící k 12. bombardovací skupině. Pilotovali je sovětští letci a v kokpitu vedoucího stroje údajně seděl Nikolaj Ostrjakov (pozdější držitel mnoha sovětských vyznamenání). Oba stroje takticky přilétaly ze strany zapadajícího slunce a podle hlášení osádek se staly cílem palby protiletadlových děl. To je mělo utvrdit v domnění, že mají pod sebou nacionalistický těžký křižník CANARIAS a rozhodly se zaútočit. Pravda, CANARIAS měl podobné rozměry jako DEUTSCHLAND, ale jinak se obě jednotky daly snadno rozpoznat podle odlišného počtu dělových věží, takže je docela dobře možné, že piloti ve skutečnosti věděli na jaký cíl útočí, tím spíše, že německý obrněnec nesl na střechách obou věží dobře viditelné identifikační znaky. Na druhou stranu k podobným záměnách docházelo poměrně často, takže pravdu se už asi nikdy nedozvíme.
Pilot Nikolaj Ostrjakov
Zakotvená loď představovala snadný cíl, ale přesto první pilot těsně minul, ale Ostrjakov jeho pochybení napravil a dvě 50kg pumy našly svůj cíl. První zasáhla ve středolodí umístěné stanoviště 150mm děla č. 3, pronikla slaboučkým 10mm pancířem a následně explodovala. Několik mužů přišlo o život, ale větší škody způsobily odlétající střepiny. DEUTSCHLAND před nedávnem vybavili hydroplánem He-60, z jehož proražené nádrže vytekl vysokooktanový letecký benzín, jenž vydatně přiživil vznikající požár. Kromě palubního letounu shořel ještě motorový člun a plameny přivedly k výbuchu připravenou munici a pronikly i do poddůstojnické jídelny. Mnohem větší poškození však napáchala druhá puma, která loď zasáhla poblíž komínu. Prorazila slabým pancéřováním a explodovala na ubytovací palubě, kde zabila a zranila mnoho odpočívajících námořníků. I zde vznikl silný požár podporovaný uskladněným olejem a lihovinami.
Námořní kapitán Paul Fanger nechal vyhlásit poplach a záchranné čety se pustily do boje se šlehajícími plameny, zatímco zdravotníci ošetřovali zraněné. Situace vypadala hrozivě, neboť k obloze stoupaly husté sloupce kouře, zatímco poblíž se stále zdržovaly španělské torpédoborce, zdánlivě připravené odpálit torpéda. Němci po nich několikrát vystřelili ze sekundárních děl na levém boku, načež Španělé zamířili na jih. Protože oheň ohrožoval muniční sklad se 150mm projektily, nechal jej Fanger zatopit a těžké chvíle prožívala i osádka přední dělové věže. Teprve po 20 minutách se podařilo přemoci plameny šlehající ve středolodí a nakonec proudy vody z hasičských hadic udolaly i druhé ohnisko požáru. Bilance útoku byla ovšem truchlivá. Pouhé dvě malé pumy dokázaly pýchu Kriegsmarine vážně poškodit a notně zdecimovat její posádku. Padlo 23 mužů a dalších 83 (Kofman uvádí dokonce 110) utrpělo zranění. Později ještě zemřelo dalších 8 námořníků, takže seznam obětí nakonec čítal 31 jmen.
Deutschland poškozený republikánskými bombardéry
Španělské válečné lodě se druhý den na určeném místě setkaly s MAGGALANESEM, kdežto zmrzačený DEUTSCHLAND zamířil k Gibraltaru, kde shodil kotvu navečer 30. května. Zde Němci vysadili raněné, o které se postaral personám zdejší vojenské nemocnice, a následně odpluli do Wilhelmshavenu, kam dorazili 15. června. Padlým vystrojili okázalý pohřeb se všemi vojenskými poctami a v Kriegsmarine se na jejich počest v následujících letech hojně rozšířilo rčení „Kamarádi zůstali u Ibizy.“ Němci se však nespokojili s pouhým uctěním památky zemřelých námořníků a rozzuřený Hitler svolal 30. května zasedání vlády, na kterém dštil na republikány oheň a síru.
Ostrjakov po návratu na základnu sice veliteli letectva hrdě ohlásil poškození křižníku CANARIAS, ale brzy vyšla najevo nepříjemná pravda a Španělé začali mlžit. Tvrdili, že jejich bombardéry měly vykonat pouze vzdušný průzkum a útok provedly až jako reakci na protiletadlovou palbu a hlavně popírali účast sovětských pilotů, když uvedli, že bombardování provedli letci Jos Arcega Njera a Leocadio Mendiola. Hitler se však uchlácholit nenechal a nástrojem jeho pomsty se stal ADMIRAL SCHEER, jenž společně se čtyřmi torpédovkami, dostal za úkol ostřelovat přístav Alméria, kde měla podle německých informací kotvit bitevní loď JAIME I.
Pohřeb padlých německých námořníků
Určené jednotky pod vedením námořního kapitána Otto Ciliaxe neprodleně vypluly na moře a v noci z 30. na 31. května narazily poblíž Cartageny na španělské uskupení eskortující MAGGALANES. Němci osvětlili své vlajky a nerušeně pokračovali v plavbě. Po rozednění se ocitli před Almérií, jenomže JAIME I. přístav před třemi dny upustil, takže svá děla zaměřili alespoň na město a přístav. Řízení palby vedené zhruba na vzdálenost 10 kilometrů ztěžovala nejen mlha, ale i odpor pobřežních baterií a jedna salva téměř zasáhla ALBATROS, takže Ciliax bombardování po půl hodině ukončil a odplul do bezpečí. Výsledky odvetné akce za mnoho nestály, třebaže samotný ADMIRAL SCHEER na cíl vyslal 91 granátů ráže 280 mm a 148 projektilů kalibru 150 a 88 mm. Padlo 19 (?) civilistů a mnoho dalších přišlo o střechu nad hlavou, čímž Němci pobouřili světové veřejné mínění a situaci neprospělo ani jejich rozhodnutí opustit Neintervenční výbor.
Poškozené budovy v Almérii
K další eskalaci konfliktu došlo v půli června, když neznámá ponorka neúspěšně torpédovala lehký křižník LEIPZIG. Němci z útoku samozřejmě obvinili republikánskou vládu a dožadovali se náležité odvety, jenomže Francouzi a Britové nesouhlasili, tudíž uražený Hitler splnil svoji pohrůžku a 23. června vyňal německé válečné lodě z pravomoci Neintervenčního výboru. Ke stejnému kroku přistoupil i Mussolini, ale jak německé, tak italské jednotky i nadále hlídkovaly v určených sektorech a narušovaly dovoz do republikánských přístavů. Nechyběl mezi nimi ani opravený DEUTSCHLAND, jenž se ve španělských vodách znovu objevil 5. října 1937, ale k žádnému podobnému incidentu už naštěstí nedošlo.
Použité zdroje:
А. Е. Тарас: Военно-морское соперничество и конфликты в 1919-1939 гг. Vydalo nakladatelství Харвест 2003.
В. Л. Кофман: Карманные линкоры фюрера. Корсары Третьего рейха. Moskva 2007.
Морская Коллекция 2003/9.
Německé válečné námořnictvo 1935-1945. Vydalo nakladatelství Svojtka 2011.
А. А. Михайлов: Броненосные корабли типа Дойчланд. Petrohrad 1999.
Použitý citát od Francez Lannonové pochází z knihy „Španělská občanská válka 1936-1939“.
http://www.ibiza-hotels.com/history/
http://airaces.narod.ru/all0/ostrykov.htm
http://www.wunderwaffe.narod.ru/Magazin ... /index.htm
http://www.wikipedia.org/
