Dělostřelecké rakety a raketomety Rudé Armády
- sa58
- 1. Armádní generál
- Příspěvky: 3477
- Registrován: 4/2/2005, 12:43
- Bydliště: Zlínsko
- Kontaktovat uživatele:
Dělostřelecké rakety a raketomety Rudé Armády
Dělostřelecké rakety a raketomety Rudé Armády
Snad každý se již setkal s dnes již legendárním pojmem „kaťuša“. Jsou jím označovány snad veškeré sovětské dělostřelecké raketomety, navíc se lze s tímto názvem setkat i v dnešních dnech při útocích na Izrael.
Původní letecké neřízené rakety RS-82 a RS-132 byly v výzbroje vyřazeny již v roce 1941. Rakety byly ve výzbroji od roku 1937 (RS-82) a 1938 (RS-132). Byly určeny pro výzbroj stíhacích a bitevních letadel.
Rudá armáda a letectvo začínají rokem 1941 používat stejné typy raket, nedochází tak k tříštění výrobních kapacit. Zde jsou jejich jednotlivé typy.
M-8 (ráže 82 mm)
Náhrada rakety RS-82, používaná jak u pozemní sil tak letectva. Celková hmotnost rakety byla 8 kg, z toho připadalo 0,64 kg na trhavinu v hlavici a 1,18 kg na hnací náplň. Dostřel činil 5515 m při rychlosti 315 m/s. Jako málo spolehlivý se označuje způsob zážehu za pomocí vnější pyropistole.
Rakety byly odpalovány z mobilních raketometů BM-8. Existovalo několik druhů raketometů, lišili se počtem vedení pro rakety. BM8-8-24 měl dvě řady vedení po 12 raketách, BM-8-36 tři řadu a BM-8-48 čtyři řady po 12 raketách. jako podvozku se používalo jak nákladních automobilů ruské provenience (ZIS-5, ZIS-6), USA (Ford-Marmon, Chevrolet, Studebaker), popřípadě na podvozku lehkého tanku (T-40, T-60).
M-13 (ráže 132 mm)
Nejrozšířenější model, prvně bojově použitý již 14.7.1941 u Orši. Celková váha 42,5 kg, z toho připadlo 4,9 kg na trhavinu, 7,1 kg na hnací náplň. Maximální dostřel 8470 m při rychlosti 355 m/s, dálková a stranová úchylka 130x188 m. Tah raketového motoru byl 19,6 kN.
Odpalování se uskutečňovalo za pomocí pyrosvíček (zážehových šroubů). Raketa je stabilizována čtyřmi stabilizátory. Tělo hlavice je lisováno, spalovací komora soustružena z bezešvé trubky (tloušťka 12mm, bylo nutno soustružit po obou stranách), tryska s nosičem stabilizátorů se šroubovala do spodního závitu spalovací komory. Způsob zážehu nebyl zrovna ideální, výroba rakety je poměrně technologicky a materiálově náročná. Rovněž velký počet závitových spojů nebyl ideální jak pro výrobu, tak pro zvýšený rozptyl při střelbě.
Bylo zkoušeno několik různých uprav:
M-13UK – varianta s pomocnou autorotací za pomocí tangenciálních trysek (12 otvorů pr. 2,9 mm). Zlepšena přesnost, dolet ale klesl na 7000 m.
M-13DD – poměrně solidní „bastl“ vzniklý spojením dvou motorů za sebe. Celková váha 6,2 kg, dostřel cca 12000 m.
M-20 – nová trhavá hlavice stejné ráže jako M-13. 18,4 kg trhaviny, dolet 5050 m
Raketa M-13 je odpalována z raketometu BM-13-16, původně umístěného na automobilu ZIS-5(ZIS-6), v průběhu války se ale používají také vozidla dodaná v rámci Lend-Leasu (Ford-Marmon, GMC, Chevrolet, Dodge, Studebaker), také je využíván pásový traktor STZ-5. Pro rakety s pomocnou rotací je zkoušeno odpalovací zařízení se spirálovým vedením (BM-13SN)
M-30/31 (ráže 300 mm)
Tato raketa vznikla připojením nadrážové hlavice o průměru 300 mm k motoru z rakety M-13. Celková váha 76 kg, z toho připadlo 28,9 kg na trhavinu (Amatol). Dostřel 2800 m při rychlosti pod 200 m/s, dálková a stranová úchylka 80x140 m. Je změněn systém zapalování, používá se zážehové pouzdro s dlouhými přívodními dráty. Počet stabilizátorů je zvýšen na 8.
Verze M-31 - Neuspokojivé výkony rakety M-30 přispěly k vývoji nového raketového motoru pro hlavici M-30. Nový motor měl průměr 140 mm, délka komory 926 mm, pohonná náplň o hmotnosti 11,25 kg. Dostřel byl prodloužen na 4325 m při rychlosti 255 m/s, dálková a stranová úchylka 96x216 m.
Verze M-31UK - varianta s pomocnou autorotací za pomocí tangenciálních trysek (4 trysky pr. 2,9 mm). Zlepšena přesnost (50x80 m), dolet ale klesl na 4000 m.
Raketa M-31 je odpalována z raketometu BM-31-12 s dvanáctinásobným vypouštěcím zařízením (dodáváno od června 1944).
Celkem bylo v Sovětském svazu od roku 1941 do konce roku 1944 vyrobeno cca 12 milionů kusů různých typů raket. Byly nasazeny v masovém měřítku, což se o ostatních armádách snad s vyjímkou US Navy nedá zrovna říci. Sovětské typy však nepředstavují zrovna ideální konstrukce, ale válečná výroba asi nebyla schopna zvládnout náběh vylepšených typů.
.....................................................................
použité zdroje:
Jiří Kroulík, Bedřich Růžička - Vojenské Rakety
raketa M-13
raketomet BM-13-16 na podvozku STZ-5
1 soubor nelze přesunout.
Snad každý se již setkal s dnes již legendárním pojmem „kaťuša“. Jsou jím označovány snad veškeré sovětské dělostřelecké raketomety, navíc se lze s tímto názvem setkat i v dnešních dnech při útocích na Izrael.
Původní letecké neřízené rakety RS-82 a RS-132 byly v výzbroje vyřazeny již v roce 1941. Rakety byly ve výzbroji od roku 1937 (RS-82) a 1938 (RS-132). Byly určeny pro výzbroj stíhacích a bitevních letadel.
Rudá armáda a letectvo začínají rokem 1941 používat stejné typy raket, nedochází tak k tříštění výrobních kapacit. Zde jsou jejich jednotlivé typy.
M-8 (ráže 82 mm)
Náhrada rakety RS-82, používaná jak u pozemní sil tak letectva. Celková hmotnost rakety byla 8 kg, z toho připadalo 0,64 kg na trhavinu v hlavici a 1,18 kg na hnací náplň. Dostřel činil 5515 m při rychlosti 315 m/s. Jako málo spolehlivý se označuje způsob zážehu za pomocí vnější pyropistole.
Rakety byly odpalovány z mobilních raketometů BM-8. Existovalo několik druhů raketometů, lišili se počtem vedení pro rakety. BM8-8-24 měl dvě řady vedení po 12 raketách, BM-8-36 tři řadu a BM-8-48 čtyři řady po 12 raketách. jako podvozku se používalo jak nákladních automobilů ruské provenience (ZIS-5, ZIS-6), USA (Ford-Marmon, Chevrolet, Studebaker), popřípadě na podvozku lehkého tanku (T-40, T-60).
M-13 (ráže 132 mm)
Nejrozšířenější model, prvně bojově použitý již 14.7.1941 u Orši. Celková váha 42,5 kg, z toho připadlo 4,9 kg na trhavinu, 7,1 kg na hnací náplň. Maximální dostřel 8470 m při rychlosti 355 m/s, dálková a stranová úchylka 130x188 m. Tah raketového motoru byl 19,6 kN.
Odpalování se uskutečňovalo za pomocí pyrosvíček (zážehových šroubů). Raketa je stabilizována čtyřmi stabilizátory. Tělo hlavice je lisováno, spalovací komora soustružena z bezešvé trubky (tloušťka 12mm, bylo nutno soustružit po obou stranách), tryska s nosičem stabilizátorů se šroubovala do spodního závitu spalovací komory. Způsob zážehu nebyl zrovna ideální, výroba rakety je poměrně technologicky a materiálově náročná. Rovněž velký počet závitových spojů nebyl ideální jak pro výrobu, tak pro zvýšený rozptyl při střelbě.
Bylo zkoušeno několik různých uprav:
M-13UK – varianta s pomocnou autorotací za pomocí tangenciálních trysek (12 otvorů pr. 2,9 mm). Zlepšena přesnost, dolet ale klesl na 7000 m.
M-13DD – poměrně solidní „bastl“ vzniklý spojením dvou motorů za sebe. Celková váha 6,2 kg, dostřel cca 12000 m.
M-20 – nová trhavá hlavice stejné ráže jako M-13. 18,4 kg trhaviny, dolet 5050 m
Raketa M-13 je odpalována z raketometu BM-13-16, původně umístěného na automobilu ZIS-5(ZIS-6), v průběhu války se ale používají také vozidla dodaná v rámci Lend-Leasu (Ford-Marmon, GMC, Chevrolet, Dodge, Studebaker), také je využíván pásový traktor STZ-5. Pro rakety s pomocnou rotací je zkoušeno odpalovací zařízení se spirálovým vedením (BM-13SN)
M-30/31 (ráže 300 mm)
Tato raketa vznikla připojením nadrážové hlavice o průměru 300 mm k motoru z rakety M-13. Celková váha 76 kg, z toho připadlo 28,9 kg na trhavinu (Amatol). Dostřel 2800 m při rychlosti pod 200 m/s, dálková a stranová úchylka 80x140 m. Je změněn systém zapalování, používá se zážehové pouzdro s dlouhými přívodními dráty. Počet stabilizátorů je zvýšen na 8.
Verze M-31 - Neuspokojivé výkony rakety M-30 přispěly k vývoji nového raketového motoru pro hlavici M-30. Nový motor měl průměr 140 mm, délka komory 926 mm, pohonná náplň o hmotnosti 11,25 kg. Dostřel byl prodloužen na 4325 m při rychlosti 255 m/s, dálková a stranová úchylka 96x216 m.
Verze M-31UK - varianta s pomocnou autorotací za pomocí tangenciálních trysek (4 trysky pr. 2,9 mm). Zlepšena přesnost (50x80 m), dolet ale klesl na 4000 m.
Raketa M-31 je odpalována z raketometu BM-31-12 s dvanáctinásobným vypouštěcím zařízením (dodáváno od června 1944).
Celkem bylo v Sovětském svazu od roku 1941 do konce roku 1944 vyrobeno cca 12 milionů kusů různých typů raket. Byly nasazeny v masovém měřítku, což se o ostatních armádách snad s vyjímkou US Navy nedá zrovna říci. Sovětské typy však nepředstavují zrovna ideální konstrukce, ale válečná výroba asi nebyla schopna zvládnout náběh vylepšených typů.
.....................................................................
použité zdroje:
Jiří Kroulík, Bedřich Růžička - Vojenské Rakety
raketa M-13
raketomet BM-13-16 na podvozku STZ-5
1 soubor nelze přesunout.
Naposledy upravil(a) sa58 dne 22/1/2006, 19:14, celkem upraveno 1 x.
"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
M8 s 0,64 kg výbušnin...to byl takový větší granát, docela nechápu smysl takové rakety. Něco jiného je proti letadlům, ostatně to bylo její první nasazení, nebo, s účinnou hlavicí, proti pancéřovým cílům, což bylo koncem války také zavedeno. Ale klasická výbušná hlavice mi přijde jako mrhání prostředky...
Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Predfragmentovaná bola RS-82.M-8 mala hlavicu hladkú,neframentovanú.To bol v podstate krok späť,pretože s fragmentáciou mali problémy všeky ruské rakety,ktoré sa konštrukčne viacmenej podobali.
Kvalita týchto rakiet (M_8) však viedla k ich okopírovaniu a vylepšeniu Nemčúrmi,ktorí ich síce v malom množstve,resp.viacmenej pokusne i bojovo používali.Rovnako boli inšpirovaní i raketou M-13,no vývoj výrazne vylepšenej rakety nebol dotiahnutý do konca vojny.
Kvalita týchto rakiet (M_8) však viedla k ich okopírovaniu a vylepšeniu Nemčúrmi,ktorí ich síce v malom množstve,resp.viacmenej pokusne i bojovo používali.Rovnako boli inšpirovaní i raketou M-13,no vývoj výrazne vylepšenej rakety nebol dotiahnutý do konca vojny.
- sa58
- 1. Armádní generál
- Příspěvky: 3477
- Registrován: 4/2/2005, 12:43
- Bydliště: Zlínsko
- Kontaktovat uživatele:
Toto je přehled sovětských raket z doby WW2.
Rakety RBS měli hlavici s průbojným účinkem, pohon byl stejný jako u M-8 a M-13.
PRG-82 byla raketa do ruské "bazooky" ráže 82 mm. Problémem byla dlouhá doba hoření motoru, ten potom ohrožoval obsluhu a musel být použít ochranný štít. Byla umístěna na kolovém podvozku a celý komplet vážil 38 kg. Označení kompletu bylo SPG-85
ruské rakety během WW2
Rakety RBS měli hlavici s průbojným účinkem, pohon byl stejný jako u M-8 a M-13.
PRG-82 byla raketa do ruské "bazooky" ráže 82 mm. Problémem byla dlouhá doba hoření motoru, ten potom ohrožoval obsluhu a musel být použít ochranný štít. Byla umístěna na kolovém podvozku a celý komplet vážil 38 kg. Označení kompletu bylo SPG-85
ruské rakety během WW2
"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Re: Dělostřelecké rakety a raketomety Rudé Armády
No trochu pozdě na reakci, ale nedá mi to abych se nezeptal jenom za 2 sv.války?
Re: Dělostřelecké rakety a raketomety Rudé Armády
Je to ukázkový příklad zbraně, kterou lidstvo znalo staletí.
Po aplikaci salvového odpalování na společné lafetě se z "prskavek" co měly přesnost , nepřesnost, stala jedna z nejúčinějších zbraní ww2. A její neschopnost bodového zásahu cíle jednotlivou střelou se stala výhodou při salvové palbě.Byla nepřekonatelná v likvidaci plošných cílů.Při výrobě byla fantastická výhoda v nenáročnosti na strojové vybavení, včetně výroby střel.
Pro likvidaci jednoho kul. se počítalo se spotřebou 60-80 granátů 76-122mm a baterie 75mm děl 80 granátů 152mm- což obnášelo asi pět minut palby a při salvě raket to bylo vyřízeno okamžitě . Odpadla odvetná protibaterijní palba. Takže zbran měla a má všechna plus.
P.S.
Bylo objednáno 14.2.1941 RS-82 - 280 000 a RS - 132 - 35000 ks
Tak měla výroba čas na přípravu výroby nové zbraně.
Po aplikaci salvového odpalování na společné lafetě se z "prskavek" co měly přesnost , nepřesnost, stala jedna z nejúčinějších zbraní ww2. A její neschopnost bodového zásahu cíle jednotlivou střelou se stala výhodou při salvové palbě.Byla nepřekonatelná v likvidaci plošných cílů.Při výrobě byla fantastická výhoda v nenáročnosti na strojové vybavení, včetně výroby střel.
Pro likvidaci jednoho kul. se počítalo se spotřebou 60-80 granátů 76-122mm a baterie 75mm děl 80 granátů 152mm- což obnášelo asi pět minut palby a při salvě raket to bylo vyřízeno okamžitě . Odpadla odvetná protibaterijní palba. Takže zbran měla a má všechna plus.
P.S.
Bylo objednáno 14.2.1941 RS-82 - 280 000 a RS - 132 - 35000 ks
Tak měla výroba čas na přípravu výroby nové zbraně.