I přes to, že Američané neměli japonské kódové knihy byly části depeše poměrně rychle dešifrovány a přeloženy do angličtiny. Už první části vět dávaly jasně najevo, že jde o něco velmi důležitého.
Po evakuaci Guadalcanalu spustil admirál Yamamoto 7.4.1943 operaci I. Šlo o rozsáhlé letecké údery proti americkým základnám na Šalamounových ostrovech, v Milneově zátoce, v zátoce Oro a proti Port Moresby. Kvůli tomu byly na letiště v okolí Rabaulu přemístěny desítky palubních letounů 1. a 2. divize letadlových lodí. Hlavně od nich se čekaly úspěchy. Byly to poslední zbytky těch stovek předválečných, dokonale vycvičených leteckých es, která v prvním půlroce války rozsévala zkázu všude kam připluly jejich nosiče.
Admirál Isoroku Yamamoto
Aby mohl operaci řídit odletěl již 3.4. admirál do Rabaulu. A o 10 dní později se rozhodl osobně navštívit frontové základny na Bougainvillu. Byl vypracovám podrobný itinerář jeho cesty naplánované na 18.4, který byl po zašifrování odeslán velitelům příslušných letišť. A právě tuto zprávu zachytil americký odposlech.
Američanům se nepodařilo depeši přeložit celou, z toho co získali však zjistili přesný časový rozvrh Yamamotovy inspekční cesty. A protože bylo známo, že japonský velitel vždy vyžaduje přesnost, nebyl problém naplánovat operaci vedoucí k jeho likvidaci.
Vlastně byly zde dva problémy. První byl morální, nebylo jen tak jednoduché rozhodnout o zabití vrchního velitele nepřátelských sil i když byl autorem plánu na přepadení Pearl Harboru a strůjcem japonských úspěchů první fáze války. Nebyla to klasická bojová operace ale atentát a ten byl ve Spojených Státech postaven mimo zákon i v době války.
Někteří historici dokonce poukazují na to, že o vyjádření byl požádán i americký prezident. Osobně tomu moc nevěřím protože Roosevelt byl na okružní cestě po jihozápadních státech a podle jeho týmu dostal první neurčité zprávy až v době kdy bylo po všem.
Druhým problémem byla vzdálenost. Jediným bodem v dosahu spojenců byla jižní část ostrova Bougainville a i tak musely být letouny vybaveny přídavnými nádržemi. Stroje totiž letěly velkou oklikou aby nebyly předčasně objeveny. Několik 300 galonových nádrží bylo okamžitě dopraveno z Nové Guineye a mechanici je ihned namontovali. S nimi již byly letouny P-38 Lightning schopny překonat potřebných asi 1600 km k cíli a bezpečně se vrátit.
Lockheed P38 Lightning
Provedením celé akce byl pověřen velitel 339. stíhací perutě USAAF major John Mitchell. Jeho letci patřili k nejagresivnějším pilotům na Guadalcanalu. 18 jeho pilotů bylo zasvěceno do akce a byla určena skupina čtyř kteří měli za úkol sestřelit dopravní letouny. Ostatní je měli chránit a postarat se o doprovod. Dva z určených střelců se však operace nakonec nezúčastnili. Jednomu praskla při pojíždění pneumatika a druhý po startu ohlásil veliteli perutě závadu na palivovém systému a vrátil se na letiště.
Šestnáct P-38 vzlétlo z Guadalcanalu 18.4.1943 v 7.25 a ve výšce 10-30 stop (3-9 metrů) nabraly kurz na západ. Po necelé hodině otočily přibližně k severozápadu a po několika dalších změnách kurzu dorazily nad Bougainville. Celá akce musela být provedena přesně podle časového harmonogramu, Američané měli totiž rezervu paliva jen na 15 minut boje a navíc se pohybovali v blízkosti letišť s desítkami japonských letadel. Ke všemu hrozilo riziko, že při předčasném odhalení bude Yamamotův letoun odkloněn mimo dosah Američanů.
Kousek od pobřeží začaly Lightningy nabírat výšku a právě tehdy ohlásil jeden z pilotů, nadporučík Canning v 9.34 kontakt s nepřítelem. Asi 5 km od Američanů letěly ve výšce 1300 metrů dva bombardéry kryté shora šesti stíhačkami. Japonci zatím nepřítele nezjistili a tak mohly krycí Lightningy vystoupat až do 5000 metrů a napadnout nepřítele z převýšení. Útočný roj se dostal jen na úroveň Betty stroje odhodily přídavné nádrže a okamžitě zaútočily. Byly zpozorovány teprve míli od svého cíle. Také Zera odhodila nádrže a pokusila se Američany napadnout. Japonce však zaměstnaly Lightningy ochranné skupiny a tak měla útočná čtveřice snadnou úlohu. Japonské bombardéry se sice pokusily o manévrování a o obrannou palbu, nic jim to však nebylo platné oba byly po několika minutách sestřeleny.
Po dosažení hlavního cíle se Američané vysokou rychlostí odpoutali z boje a zamířili domů. Z nedalekého letiště v Buinu již startovalo velké množství japonských stíhaček, dorazily však pozdě, Lightningy již nebyly vidět. Jeden z amerických strojů však chyběl, poručík Hine zmizel, nikdo z pilotů však nedokázal uvést podrobnosti.
Všichni piloti byli vyznamenáni a povýšeni, z důvodu utajení celé akce před Japonci však byli převeleni do Států a vyčleněni z řadové služby.
Obě Betty se zřítily. Jeden z letounů spadl do vody kousek od pobřeží. Hlídkový člun vylovil trosečníky. Mezi zachráněnými byli i admirálové Ugaki a Kitamura.
Vrak Mitsubishi G4M na ostrově Bougainville
Stroj v němž cestoval Yamamoto spadl do džungle a nikdo na jeho palubě nepřežil. Druhý den byl vrak objeven japonskou pátrací skupinou. Tělo admirála bylo z letadla vymrštěno při dopadu. Při ohledání bylo zjištěno, že zemřel ještě ve vzduchu. Měl prostřelenou hlavu a trup.
Kromě něj se podařilo identifikovat ještě kontraadmirála Takatua, zbylá těla byla velmi ohořelá. Všech jedenáct mrtvých bylo dopraveno na základnu v Buinu kde byly ostatky admirála Yamamota obřadně spáleny na hranici. Popel byl převezen do Truku a následně do Tokia.
Tokio oznámilo Yamamotovu smrt až 21.5.1943 když se popel dostal do Japonska. Podle oficiální zprávy admirál zahynul hrdinskou smrtí v letecké bitvě. Na 5. června byl naplánován státní pohřeb, Yamamoto se stal teprve dvanáctým obyčejným Japoncem kterému se dostalo této cti.
Jeho nástupcem ve funkci byl jmenován admirál Mineiči Koga.
použitá literatura:
R. Cargil Hall - Lightningy nad Bougainvillem
Aleš Skřivan - Japonská válka
John Toland - The Rising Sun: the Declina and Fal of the Japanese Empire 1936-1945
upravil Skelet
. Obětovat se pro demokracii, krásu, sílu a eleganci USA. Je nepravděpodobné..ba dokonce takřka nemožné, aby se Lt. Hine vědomě "jen tak" obětoval. V západním letectvu tohle není nijak obvyklá záležitost a kdyby se tak stalo, pak by jistě ostatní v jednotce byli uvědoměni rádiem, že Hine něco zamýšlí. 
