Dobře tohle vystihl jeden pilot Luftwaffe který prohlásil něco ve smyslu že formace ve kterých létala RAF byla výborná na přehlídky – přesně držený tvar, malá vzdálenost samotných letadel od sebe), ale v boji byla tato formace kamenem úrazu. Šlo totiž o to že ve formaci RAF letadla mela mezi sebou jen malinké rozestupy, tato formace byla opravdu sevřená. Piloti se proto při náhlém napadení stíhači RAF museli opatrně rozestoupit což zabralo těch pár drahocenných vteřin které je dělily od sestřelení. Formace Luftwaffe byla v tomto ohledu výborná, piloti ji ozkoušeli už v občanské válce ve Španělsku, při letu v této formaci se letadla od sebe oddálila tak že měla mnoho prostoru a mohla se tak velice rychle rozestoupit, piloti měli výborný výhled.
Svou zranitelnost si piloti RAF brzy uvědomili a začali proto používat také „čtyřprstou formaci.“
Tak a teď k samotnému „Dni orla“
Den orla měl, a také byl jakýmsi úvodním dnem přímých útoků proti VB. Do této doby byly útoky němců na území Anglie spíše vyjímečnými , útočilo se hlavně v kanálu La Manche. Göering chtěl na Anglii zaútočit co nejdříve, bránilo mu v tom však několik faktů:
- zázemí pro Luftwaffe nebylo dostatečně vytvořeno, chyběl dostatečný počet všech strojů, pozemní personál, vybavení letišť, atd.
- velitelé jednotlivých leteckých armád Luftflotte mezi sebou měli spory, ty se týkaly především taktiky. Jednotlivé armády chtěly rozkazovat těm druhým na co mají útočit, a také se neustále hádali ohledně taktiky a také přidělování nových letek
- Göering také potřeboval svolení Hitlera
Hitler mu toto „povolení“ udělil a Göering tak mohl začít pevně plánovat samotný Adlerangriff – „útok orla“ – tak bylo nazýváno celkové útočení němců proti stanicím vojenského letectva Velké Británie. Hitler však měl jednu velikou výhradu – v žádném případě se Luftwaffe nebude zapojovat do „teroristických náletů“ proti civilnímu obyvatelstvu. Toto mělo být údajně až poslední možností, největší zákaz se týkal letovému prostoru kolem Londýna, útoky na zejména na Londýn Hitler přímo zakázal.
Po udělení souhlasu vůdce byla vydána směrnice č.17: „K vytvoření podmínek pro definitivní porážku Anglie budou zahájeny následující akce – Luftwaffe by měla jednou provždy zničit RAF a britskou leteckou obranu, zaútočit nejen proti vzdušným silám, ale také proti leteckým základnám, zásobovacímu systému, leteckému průmyslu a také proti závodům kde se vyrábějí díly pro letadla. Až toho bude dosaženo, mají být zničeny přístavy na Jižním pobřeží VB s vyjímkou těch které byly určeny k použití německými výsadkovými vojsky. Luftwaffe toto musí provést bleskově a bezohledně tak aby byly ochráněny síly určené pro vylodění Seeloöwe.“
I velitelé RAF si byli jistí že následné útoky přímo proti Anglii jsou na spadnutí. Velitel stíhacího letectva RAF Dowding proto vydal následující rozkaz: „ Bitva o Anglii začne každým okamžikem. Vojáci Královského letectva, osudy generací jsou ve Vašich rukou.“
Britové měli v této době malý problém, často se stávalo že se piloti pouštěli do honů na Luftwaffe a než se nadáli byli na Francií sestřeleni, i němci si tohoto všimli. Třeba sám Adolf Galland na těchto „nájezdnících“ učil své nováčky, vydal se od pobřeží Anglie sám když věděl že se za ním spouští osamovený stíhač RAF, když dosáhl bezpečného místa u Francie, vylétla proti překvapenému nájezdníkovi horda letadel LW.
Konečný Den Orla přišel 13. srpna 1940,toto datum přišlo po mnoha oddalováních, uskutečnění také kazilo počasí, samotného 13. srpna nebylo příliš dobré, ale nakonec se zlepšilo. Němci proto ranní operace posunuli na odpoledne. Tento rozkaz však k mnohým jednotkám přišel až pozdě, letka 74 bombardérů Do-17 se zhruba 50-ti doprovodnými Me-110 vzlétla proti svým cílům v Kentu, letišti a objektům k němu přiřazeným. Stíhačky se vrátily, ale bombardéry letěly dále pod vedením plukovníka Johannese Finka, ten čekal že je ochrání silná vrstva mraků když jim odletěla eskorta. RAF však špatně odhadla počet přilétajících letadel a poslala menší počet letadel než bylo potřeba. Byly sestřeleny 4 bombardéry a další 4 poškozeny, bombardéry však dosáhly svého cíle a bombardovali letiště v Eastchurchi. Tady zničila na zemi několik Spitfirů a lehkých bombardérů a celkem dost budov na letišti – za 10 hodin však bylo letiště opět naplno provozuschopné.
Kolem 16. hodiny však němci vyslali plnou sestavu bombardérů a doprovodných stíhaček které měli zaútočit na několik cílů které se nacházely mezi Southamptonem a Temží, bylo zapojeno mnoho letadel, Ju-88, Dorniery 17, He-111, Štuky. Velké množství letadel se zaměřilo na přístav v Southamptonu, proti nim vzlétla RAF, v jejím rámci i letadla Blenheim, ty byly experimentálně vybaveny radarem a zkoušelo se jejich použití pro boj v noci pže se nehodily pro boj za dne, byly pomalejší než třeba Ju-88. S Ju-88 se také střetly a tato německá letadla jim uštědřila ránu, několik jich sestřelila a poškodila. Těmto bombardérům se podařilo zdevastovat velké území přístavu a okolí. K cílům v okolí Southamptonu se snažily dostat i Štuky, ty však narazily na Spitfiry které je zastavily – 9 z nich sestřelily a další poškodily, zbytek se poté rychle otočil nazpět. Tohoto dne byl Göering velice potěšen úspěchy svého letectva, především udávanými počty sestřelených letadel, nechal proto objednat šampaňské pro své vojáky, bohužel nevěděl o skutečných počtech, domníval se že sestřelili 88 stíhaček (70 Spitfirů, Hurricanů a 18 Blenheimů), ztráty vlastních letadel byly ohlášeny jako 18 letadel.Kdyby se však dozvěděl o skutečných počtech moc by ho to nepotěšilo, Luftwaffe sestřelila 13 letadel RAF a sama přišla o 11 stíhaček a 23 bombardérů. Navíc tu byl další aspekt který byl + pro Brity, posádky letadel Luftwaffe deprimovalo že RAF vždycky věděla kde jsou.
Po dvou dnech ode dne orla, se Luftwaffe znovu pustila do horlivých náletů na základny RAF, počasí tohoto dne bylo výborné a Luftwaffe proto zapojila velké procento svých dostupných strojů. Odhaduje se že tohoto dne bylo použito 975 stíhaček, 432 bombardérů a zhruba 200 střemhlavých bombardérů. Do útoku se zapojila i Luftflotte 5, ta se rozhodla že zaútočí na cíle mezi Tynemounthem a Yorkshirem. Samozřejmě i na této straně byly radary které je ihned zjistily. Stíhačky RAF proto měly dostatek času zaujmout pozice, poté co se 65 He-110 zhruba 35 Me-110 přiblížilo stíhačky RAF na ně okamžitě zaútočily arozehlnaly je do mnoha stran, bombardéry tak ani neměly šanci pořádně se dostat ke svým cílům. V druhé vlně letělo nekoli bombardérů Ju-88 s eskortou Me-109, těm se podařilo zasáhnout letiště v Bridlingtonu a zničit několik bombardérů. Bylo sestřeleno 16 He-111, 6 Ju-88 a 10 Me-110, tento útok byl pro němce utrpením pže se jim nepodařilo sestřelit ani jedno letadlo RAF.
Jih Velké Británie
Tady to bohužel bylo na jihu kde se němcům dařilo neustále bombardovat letiště RAF, poničena byla těžce letiště kolem Londýna, bojovalo se na velké ploše. Luftwaffe celkem sestřelila 34 letadel RAF. Tady se RAF podařilo sestřelit celkem 19 letadel Luftwaffe.
Po tomto dnu – 15. srpnu 1940 byly sváděny urputné boje takřka každý, měly podobný scénář, Luftwaffe se mermomocí snažila dostat nad letiště, důležité přístavy, nebo továrny vyrábějící letadla, nebo díly do nich.RAF se je snažila horlivě zastavit.
Za krátkou dobu se začalo stále víc ukazovat jak se letadla jako Me-110 a Ju-87 nehodí do boje s hbitou RAF, Göering je proto stáhl z větiny bojových nasazení nad Anglií.
Další co se domnívali Němci bylo to že se jim daří neustále oslabovat RAF, 20. srpna měla RAF podle německé rozvědky jen něco kolem 150 letadel, měli jich však více jak 750, horší to bylo s letci kteří neustále scházeli. Britové při prvních bojích nechtěli nasadit cizí piloty pže se velice obávali že jejich menší znalost jazyka by mohla být spíše záporným aspektem než kladným. To znamená že letci ze zemí jako Polsko, Francie a samo že i naši piloti z ČSR museli být na zemi a čekt, to se však změnilo poté co už ztráty letců začínaly být velice citelné a také po události která se stala jednoho srpnového dne. Polská letka která byla na cvičném letu se střetla s němci, podařilo se jim sestřelit několik bombardérů a stíhaček.
Města zatím zůstala takřka netknuta, ale to se mělo změnit.
Bristol Blenheim
Messerschmitt Me-110
