Celý problém jsem už jednou popsal v Překvapení v Operačním plánu ČSLA 1986, a jak řekl Cover, stále se vynořuje a bagruje debaty k jiným otázkám. Takže na jeho podnět tohle zakládám, téma nepřináší nic zásadně nového, jen shrnuje to, co se zatím podařilo zjistit, a zejména má za úkol shrnout reakce – a zejména protesty – k této otázce.
1) Co v tom plánu 1986 opravdu je.
Především, je to v obecné části o mobilizaci, údajně použitelné pro obranu i útok. Praví se tam:
(který dál nerozebírám, je to normální systém „poplachů, který každý z vojny důvěrně zná).Uvedení vojsk do plné bojové pohotovosti mělo být zabezpečeno nepřetržitou připraveností všech zainteresovaných orgánů velení vojsk realizaci konkrétních plánů uvádění do bojové pohotovosti. Nosným dokumentem byla „Směrnice pro uvádění ČSLA do bojové pohotovosti“
Naše armáda mohla být převedena z mírového na válečný stav dvěma způsoby:
A/ Využitím systému vytvořeného čtyřmi stupni bojové pohotovosti.
Tento druhý způsob vyvolal diskusní zemětřesení. Podle mne naprostým právem – je to nejrevolučnější bod celého plánu.B/ skrytou mobilizací vojsk
bez vyhlášení bojového poplachu za účelem skrytého narůstání sil a plánovitého přechodu vojsk na válečný stav. Provádí se na zvláštní pokyn hlavního velitele spojených ozbrojených sil.
Zde je hlavní důraz kladen na utajení. Přechod stanovených sil do plné bojové pohotovosti je prováděn postupně a v delším časovém sledu.
2) Především, v kontextu všeho dosavadního plánování ČSLA, včetně slavného plánu 1964, je to naprostý unikát; zcela to vybočuje z obvyklého oficiálně hlásaného trendu „Imperialisté nás napadnou, my je odrazíme a zničíme je drtivým protiútokem.“ U skryté mobilizace, jejíž cílem je NATO překvapit, je najednou evidentní, kdo je útočník a kdo se brání. Nejenže tu není žádného předchozího napadení Západem třeba, ono to ani není technicky možné.
V plánu jsou také útočná a obranná operace pečlivě odděleny a fungují naprosto nezávisle, na úvodní mobilizační část navazují v příslušných pasážích obě, i když je jasné, že zrovna skrytou mobilizaci v obraně použít nelze.
Kouřové clony se po čtyřiceti letech rozptylují a najednou je vidět, že se o útoku přinejmenším uvažovalo. A není to nedorozumění; na části plánu o mobilizaci navazují stejně drastické věty v díle o „útočné operaci“:
3) Dva veřejně činní pamětníci plánu, u kterých se ukázalo, že ho výborně znají a dokonce se podíleli na jeho přípravě, totiž generálové Vacek a Zachariáš, o této pasáži mlčí jako hrob, v rozhovorech ji docela zdatně obcházejí a místy prostě lžou. Ono to má docela dobrý důvod – nevyprovokovaná agrese je prostě mezinárodní válečný zločin, takže by autoři plánu v případě jeho realizace skončili možná v Haagu. Takto, když se plán nepoužil, je jejich podíl na odbornou právnickou debatu, zda to náhodou není příprava trestného činu.K ovládnutí pohraničních přechodů a zničení nepřítele v zabezpečovacím pásmu měly čelní divize vyslat ke státní hranici silné předsunuté odřady. Malokapacitní hraniční přechody-LENORA, ŽELEZNÁ RUDA – měly obsadit pluky krytu státní hranice. Z takto obsazených přechodů zahájit dílčí útočné operace na taktických směrech v součinnosti s vojsky útočícími na hlavním a druhém směru úderu.
Potud k důležitému detailu, jaký mám názor na charakter těchto dvou odborně velmi zdatných generálů a můj postoj k tomuto nápadu. Velmi nerad bych byl považován za někoho, komu se tento nápad líbí a chtěl by ho realizovat.
4) Předmětem vášnivého sporu ovšem není politický nebo mravní charakter skryté mobilizace, ale to, zda je to možné.
Lidská mysl má tendenci nepohodlné nebo nepříjemné věci odsouvat stranou coby nemožné a nereálné. Myšlenkový zkrat tohoto druhu je naprosto přirozený, v debatě ho předvedla spousta lidí, a ani já nejsem výjimka, protože moje úplně první reakce na věc byla Pátračem v prapůvodním trojseriálu, dílu III, věnovaném právě plánu ČSLA, zachycena takto:
5) Pak jsem začal ale přemýšlet dál. Pročítat Pátračovy poznámky, hledat v knihách, oživovat dávno zapadlé vzpomínky. A zjistil jsem, že obraz, tehdy běžně vnímaný vojáky VS, že všichni všechno ví a zareagují bleskově, má vážné trhliny. A že plán přesně na těchto falešných a všeobecně sdílených předpokladech bezohledně staví.Ppor. A: V měřítku celé ČSLA a v době pozorovacích družic naprostá fantasmagorie. Poplachu tankového pluku si snadno všimli i místní obyvatelé, a to pokaždé. I kdyby byly slepé všechny západní družice, stačil by jediný špion v Žatci, aby si narůstající mobilizace vojáků dávno všiml.
6) Není totiž dokonalejší ochrana před prozrazením skryté mobilizace, než analytici NATO, kteří rovněž žijí v zavedených stereotypech a automatických lidských reakcích. „Čtyřicet let se to nestalo, a tudíž se to stát nemůže“. Historie „jaderného odstrašení“ a teorie MAD, popsaná skvěle Richardem Pipesem v letech sedmdesátých je vzorná ukázka, jak takové všeobecně sdílené – a přesto dokonale špatné – předpoklady mohou fungovat a dokonce ve studené válce reálně fungovaly. V různých dobách a zřejmě na obou stranách.
7) Ostatně, nic nového pod sluncem – překvapivý útok je ve válečné reralitě naprostá klasika. Pearl Harbor a Hitlerův útok na SSSR, například. Oboje dokonale nemožné, vyloučené a nepravděpodobné, jak se všichni dušovali, a oboje se stalo, s katastrofálními následky.
Když probereme i časově méně vzdálené reakce obou stran během čtyřiceti let studené války, byly často stejně dokonale špatné. Západní strana postupně přehlédla válku v Afganistánu, rozpad komunismu a útok Saddáma Husajna na Kuvajt. Rovněž netušily západní služby nic ani o svržení Gorbačova 1991, což se případné války v závěru osmdesátých let týká bezprostředně. VS se zase naprosto přepočítala u Kennedyho reakce na Kubě, případně prošvihla malé civilní letadlo v roce 1987, které drze přistálo na Rudém náměstí.
Za úplný vrchol absurdity pokládám případ invaze do Československa, kde Sovětský svaz svůj úmysl dopředu oznámil Západu, a ti, místo preventivní mobilizace, nechali vesele na Šumavě kroužit absurdní převahu Sovětských armád a zůstali na dovolené. Obrana Západu byla v tu chvíli založena na víře v Brežněvovo soudružské slovo.
Potud reálná fakta o perfektní informovanosti a připravenosti obou stran.
8) Kde se vůbec vzala ta víra, že studená válka a nebezpečí v Evropě je čímsi jiné, než jakákoli válka jinde nebo jindy? Že všechno bude jasné během několika minut?
Odpověď je jasná. Drtivá většina průzkumných prostředků a tajných služeb byla zaměřena především na jadernou válku. To je totiž další myšlenková past studené války; všechno uvažování se obvykle stočilo tímto směrem a bez mohutných jaderných úderů to jaksi nebylo myslitelné. Čtyřicet let mediální masáže v tom smyslu, že válka bude trvat pár minut – jedni to odpálí, druzí to odpálí a konec, zabránila myslet na cokoli jiného.
Takže – ano, překvapivá jaderná válka by vedla k „překvapení“ v řádu minut, a s tím si uměly strany poradit odvetným jaderným úderem, spouštěným zčásti automaticky. Jaderná sila ICBM i menších kalibrů byla pečlivě sledovaná, jakákoli nestandardní činnost, například odklopení krytů nebo tankování byl důvod k panice a poplachu nejdůraznějšího kalibru. To se ostatně párkrát v historii potvrdilo, kdy se skutečně svět ocitl na hraně jaderné katastrofy, například 1962 nebo 1983.
Stejně pečlivě bylo sledováno letectvo, schopné jaderných útoků. A sledované byly i ponorky, kde to ovšem s pohotovostí bylo zákonitě daleko slabší; nicméně, uprchlá ponorka, zjevivší se náhle někde u amerického pobřeží, by byla určitě důvod k velmi rychlému poplachu příslušné síly.
9) Tento způsob uvažování vedl k všeobecně sdílenému pocitu, že byla takto nepřetržitě sledována celá armáda VS.
Když se nad tím trochu zamyslíte, je to nesmysl. Jeden každý tank a jednoho každého pěšáka sledovat nelze – už proto, že pěšáků bylo drasticky víc, než pozorovatelů. Dostáváme se do situace, kdy je třeba ze spousty hromadných všeobecných informací analýzou získat použitelné závěry. Tedy, závěr není použitelný okamžitě po získání informace (kryt ICBM se odsunul=poplach), ale získaná data je třeba někde soustředit a analyzovat. Družice sama poplach NATO nevyhlásí. Vyfotí snímek nějakých tanků, nic více a nic méně. Data z družice, pozorovacího letadla nebo od agenta, nejlogičtějších zdrojů, putují na nějaké místo, kde se analyzují a analytici vyvodí příslušný závěr.
Samotné toto zjištění ovšem rozmetává představu minutové pohotovosti na prach. Je jasné, že se to prostě nedá stihnout dříve, než v řádu desítek minut, případně hodin.
10) Zkusím si představit nějaké ty demaskující příznaky invaze:
- pohyb většího množství techniky. To asi především. Popojíždění divize, dvou, tří, je určitě zneklidňující.
- mobilizace řady osob.
- soustřeďování a rekvizice civilních automobilů, zejména náklaďáků
- soustřeďování PHM
- štábní cvičení, cvičení speciálních jednotek, třeba dělostřelectva nebo PVO
- vysílačky
11) V realitě Československa byla značná část těch příznaků přítomna neustále. Ono to totiž bylo válečné hospodářství; jak jinak nazvat systém, který má 200.000 vojáků trvale ve zbrani, čtyřnásobek tanků Francie a k tomu skryté další armády z Ruska?
Takže vlastně neustále popojížděly někde nějaké vojenské náklaďáky, armáda spotřebovala hory PHM, případně někde probíhalo nějaké cvičení něčeho a povolávali k tomu zálohy. A někde popojížděla i vysloveně válečná technika, a to v množství, které by Francouz nebo Ital označil za velikánské (prapor, pluk).
Aby bylo možno ze západní strany dospět k závěru, že něco není vpořádku, musíte všechny tyto ukazatele výrazně a mimo veškerou pochybnost překročit.
12) A to, jak se ukazuje, není tak snadné; je to údaj, založený čistě na subjektivním hodnocení, více, než kdykoli jindy. Družice sama o sobě nevidí pohyb pěti divizí na celé hranici, jsou to údaje řady průletů různých družic, které je třeba poskládat k sobě. Problém vyhodnocování tím ještě narůstá, komplikuje se a zdržuje se. A že s tím velikánský problém opravdu byl, jsem našel v Tofflerovi, Válka a Antiválka, knize z r. 1993:
Podle mne se i desítky minut rozplývají do řádu hodin. Z jednoho příznaku nelze závěr o invazi učinit. Je třeba shánět další příznaky, porovnávat, analyzovat, dokonce někdy i čekat, a to proces dále zdržuje.Důraz, jaký kladla druhá vlna na hromadný sběr dat pomocí technologických prostředků, vedla často k "paralýze analýzy". Z existujících senzorů, družic a sonarů proudila taková spousta plev, že bylo obtížné najít zrno, které bylo do nich přimíseno. Mimořádně rafinovaný software pomáhá sledovat telefonické rozhovory za pomoci klíčových slov. Monitoruje typy a úrovně eletronické aktivity, sleduje ohony řízených střel, fotografuje jaderná zařízení a dělá spousty dalších věcí. Analytici jsou však neschopni s tímto úlovkem držet krok a proměňovat jej ve včasnou a užitečnou rozvědnou činnost.
13) Nyní zkusme tyto demaskující příznaky plánovitě eliminovat.
To totiž štáb ČSLA v tom plánu přesně udělal a zabýval se tím (ano, ti autoři reálně věřili, že se to dá udělat a zabývali se tím, jak ukazuje jasně rozhovor s generálem Zachariášem a jeho poznámka o průletech družic a přesunech techniky mimo ty průlety).
Otázka stojí tak, co přesně v prvních hodinách na předním okraji potřebujete. To jedině má totiž smysl mobilizovat a tahat z parku techniky. Kapacita vlaků je při tom jasně omezená, kapacita průchodů na Šumavě taky.
Dalším objektivním faktem je dislokace – i kdyby se 14. td v Prešově překvapivě zvedla jako jeden muž a vyrazila, má to k hranici asi 800 kilometrů, což je po ose asi 4 dny, když budou pekelně spěchat, a vlakem tak dva dny, když s tím NATO bude souhlasit a nebude klást odpor. Jinak řečeno, probudit tuto divizi třeba o šest hodin dříve nemá velký smysl, a pokud zůstane naprosto v klidu, ušetří se tím demaskující příznaky. Což platí vlastně o všech divizích, uváděných v seznamu mobilizace ve třetím a dalším sledu.
Stejně tak netřeba v prvních hodinách kompletní týly divizí. Pátrač se na mne díval, jako kdybych mu zavraždil kočku, když jsem to vyslovil, ale je to původně jeho vlastní myšlenka a stojím si za tím – potřebujete natankovat PHM, ale určitě ne první den, a tím méně první hodiny. Tím opět můžete ušetřit zbytečné příznaky. Takže vůbec žádné náklaďáky nemusíte nikde rekvírovat; to všechno klidně počká až po vypuknutí války.
14) To, co potřebujete zcela jistě, jsou bojové vševojskové jednotky všech blíže dislokovaných divizí, dělostřelectvo a PVO, v maximálním množství. Ovšem omezené tou kapacitou železnic, průchodů a podobně. Takže je potřeba vymyslet přesný harmonogram, jak to půjde po sobě, jako kostky domina. Postupně a v delším časovém sledu, jak pravil plán už na začátku.
To, co potřebujete rovněž, je vše, co potřebujete k tomu, aby divize jezdily za sebou postupně a v časovém sledu. Tedy – vojáky, pokud vůbec chybí; železničáře, regulovčíky.
Když se to rozebere podle plánu – už asi nemá cenu se k tomu vracet, v Pátračově a mém pojednání je to do detailů – ukáže se, že to zdaleka není tak moc lidí. Jedna divize maníků, bojové jednotky, což je několik tisíc lidí, rozhozených do několika měst, trousících se postupně vlakem s občankou v kapse. Příznak jako noha. Družice je úplně bez šance, bystrý agent by to zjistil, ale z toho, že jsou povolávány zálohy k 16. td zase samo o sobě nic moc úžasného neplyne. S touto divizí jsem – ovšem s mnohem menším množství lidí, tuším praporem – reálně vyjel, a nic zas tak extra to nebylo. Dnes to, mimochodem, hodnotím jako konkrétní cvičení podle zmíněného plánu.
V daném plánu by navíc v této fázi nikdo nikam nejezdil, stejně může 16. td vyjet až po 1. td, takže se mohou maximálně scházet lidi. A když nikdo nesedí v tanku, těžko může někam vysílat. U ostatních divizí, kterých je naprostá většina, pak už neuvidíte dopředu už vůbec nic – byly v trvalé BoPo, takže byly schopné vyjet do hodiny, jak ukládaly řády.
15) Potom je prostě prozrazení vysoce postaveným vojákem. U Toma Clancyho nebo v jiných příbězích to zázračný agent všechno zjistí dopředu. To šlo eliminovat prostě tím, že by to do Č-0 nikomu neřekli. Velitelé pluků by věděli, že se chystá cvičení, tečka. Přesně, jak se vyzkoušelo v těch mnohokrát diskutovaných Krkonoších, což je podle mne jeden z klíčových inspiračních zdrojů celého plánu. Věděli by to celé od velení okruhu výš, což je v našem případě vlastně velení všeho, jak se ukázalo, okruh osob podobný těm, co zpracovali ten plán.
Šance na prozrazení proto pokládám za velmi malé. Že o tom na Západě skutečně neměli ani tušení, mne – narozdíl od Pátrače - dokonale přesvědčil ten způsob dislokace jednotek NATO, který v r. 1989 vypadá, jak kdyby si ho autoři plánu přímo objednali. Jedna Skeletova poznámka o agentovi v NATO dokonce umožňuje rozvíjet konspirace, že si to VS opravdu přímo objednala. Mimochodem, rozčilení nad objevem plánu z r. 1964, které vypuklo až po mnoha letech, a úplné ingorování plánu z roku 1986 médii ukazuje, že to je vlastně informace všeobecně neznámá ještě dnes, už málem třicet let po vzniku plánu.
16) Toto jsou příznaky, které by mělo NATO k dispozici před Č-0. Podle mne to stojí za bačkoru a mnohokrát toho bylo k vidění daleko víc, aniž nějaký velký poplach NATO vznikl. Myslím, že autoři plánu mohli právem předvídat, že před Č-0 mohou být úplně v klidu.
17) prozrazení v Č+1 minuta a dále je potom dáno výkonností NATO ohledně analýz, popsáno v bodech 9-13. Řádově hodiny, ani o krok méně. V první hodině je vidět vůbec něco, totiž poplach u pěti vševojskových divizí a konečně ten pohyb techniky, a to se musí teprve zjistit, že je divizí docela hodně. Co se týče vysílaček, vysílat vpodstatě netřeba – cvičilo se to tak při přesunech běžně, a přesun ve vlaku udělá vysílání ještě méně, než málo.
Tvrdím, že první hodina je proto dokonale bezpečná, a nejspíš i druhá.
18) V druhé hodině po Č+1 zhruba přistupuje konečný demaskující příznak – přední okraj přechází hranici. Vojáci mají konečně co vysílat, i když se třeba budou držet zpátky, tak něco už slyšet bude. Byly tam u hranic zřejmě nějaká čidla, nebo co, byli tam strážní, prostě, že vám jedou vojáci a BVP přes dráty, to si prostě pohraničníci všimnout musí.
Myslím, že teprve tohle invazi definitivně prozradí.
Otázka ovšem je, kdy.
I mezi pohraničníkem, co vidí BVP, a generálem NATO, co spouští DEFCON strašně moc, leží nenulový čas, vyplněný telefony, hádáním, analýzami a podobně. Opět očekávám drtivou sílu faktoru 4), který je pozoruhodně ničivý. Ještě v době, kdy už by se útočící jednotky draly přes hranice, pobíhali by ve štábech NATO tito analytici a vysvětlovali, stejně jako zdejší debatéři, že je to nějaký omyl. Invaze to být nemůže, protože náhlá invaze není možná. Neplácejte nesmysly, poručíku.
19) Z toho plyne závěr, že na počátku lze získat několik hodin náskok. Držím se těch tří hodin jako nejpravděpodobnějšího výsledku. A že letectvo a dělostřelectvo by udeřilo klidně v Č+2, což je poměrně bezpečný čas, který nedává velké šance na reakci. Pro letectvo a dělostřelectvo je to výhoda drtivá.
Pro pozemní síly je to výhoda ne drtivá, ale rozhodně docela podstatná a jedovatá. Protože vojáci pozemních vojsk NATO musí stihnout přesně to samé, co dělali jejich protějšky vlastně už docela dlouho předtím – dojít do kasáren, sbalit se, vyrazit, jet někam, a případně zaujímat obranu.
20) Útok měl přirozeně ve všech válkách časovou výhodu proti obraně. Občas docela katastrofální Je zvláštní, kde se vzal všeobecně sdílený mem, že by to v této válce mělo být nějak jinak.
Abych to definitivně nakopl, přidávám extrémně skeptickou perlu, která to vidí ještě daleko hůř, než já, a nikdo se k tomu neodvážil vyjádřit:
Hlavní prameny: Operační plán ČSLA 1986, Pátračova analýzaQvak píše:Četl jsem počátkem 90. let (snad v O.L.), že si na toto téma udělali ještě před definitivním rozpuštěním NLA štábní hru a s hrůzou zjistili, že by v konvenční válce Bundeswehr i se spojenci dostal na frak. Hlavním důvodem byla mobilizace jak NSR, tak USA. Bundeswehr počítal zmobilizovat 1. sledy do 48. hod a druhé do 3-5 dnů s tím, že protivník nemůže mobilizovat rychleji. Takže do největšího mobilizačního chaosu by udeřily prvé sledy z NDR. Ze hry vyplynulo, že by Bundeswehr nestihl ani domobilizovat 2. sledy, možná ani část prvých (v průběhu mobilizace by se ocitli pod úderem). US ARMY počítala s masivním leteckým mostem mezi 3-8 dnem (až zmobilizuje dostatek civilních transatlantických letadel). Takže by vše dopadlo asi tak, že by personál skončil ve V.B. a o uloženky by komplet přišli. Podle výsledku této štábní hry by se Bundeswehr rozložil za 3 - 5 dní. Přitom vybavený zmobilizovaný 2. sled US ARMY by do Evropy dorazil až za 4 - 6 týdnů po moři. Takže ten Rýn nebyl až tak nedostupný a je otázkou zda Frantíci by na 2. sledy VS (nikoli ČSA nebo NLA ale Poláků, Maďarů a vojsk z Ukrajiny) stačili a frontu na Rýně udrželi do příchodu Amíků.
Naštěstí se to vše zjistilo až po zhroucení VS a Východního bloku. Základem který takto zvrátil výsledek byla schopnost NLA (Sověti v NDR byli na válečných stavech) mobilizovat 2x rychleji než protivník (schopnost byla potvrzena cvičeními).
Alvin Toffler: Válka a antiválka
Rozhovor s generálem Mojmírem Zachariášem