Směr Moskva I. 1.8.-26.8.41 Č 1,2,3 a 4.

[michan]

Směr Moskva I. 1.8. – 26.8.41 Č.1,2,3 a 4.

Část 1.

V době těžkých obranných bojů u Jelni prováděl 2.tsk generála Guderiana dvě obkličovací operace jižně od tohoto prostoru u Roslavle a Kričeva. Pěší divize měly podle plánu čelně zaútočit na nepřítele, aby poutaly jeho síly. 292. a 197. pd se jako úderná divize 9. sboru měla tlačit za silné podpory dělostřelectva a zadýmovacích minometů v týlu Rusů na jih. Z jihozápadního křídla pak měly 3. a 4. td provést rychlé obkličovací údery, nejprve na východ a pak na sever přes silnici z Roslavle do Moskvy. A u ní měla z 292. a 197. pd uzavřít obklíčení.




Dne 1. srpna 1941 ve 4,30 hod. je na celé frontě bez dělostřelecké přípravy zahájen útok. Útok se rozjíždí dobře, obě divize tlačí před sebou bránící se Rusy, a to až do doby než narazí na minová pole. Po odstranění minových polí ženisty mohou pěší jednotky pokračovat dál až 2. srpna 1941. K večeru toho dne naráží jednotky na nepřehledný terén s bažinami a hustým lesem. Nyní to jde vpřed jen po krocích a za velkých ztrát. Rusové se ukážou jako mistři boje v lese. Na postupující jednotky je z dobře zamaskovaných postavení vedena Rusy palba. Některá neodhalená palebná postavení Rusů jim dovoluje vést i palbu zezadu. K večeru se podaří Němcům proniknout k silnici Roslavl – Smolensk. Rusové pochopí, že hrozí obklíčení. Vyjíždějí z Roslavle na nákladních automobilech a pokoušejí se prorazit obklíčení. O obec Glinky se rozpoutají těžké boje. Obec přechází z jedněch rukou do druhých. Útok se střídá s protiútokem. 197. pd zde má těžkosti. Na pravém křídle to jde lépe, zde 78. pd okolo 11 hodiny dosáhne silnice Kričev – Roslavl a pozoruje jak 4. td rychlým postupem začíná provádět obklíčení.
3. srpna 1941 se dostane 292. pd do potíží na bezedných cestách směřujících na jih. Od rána je u nich v roli pěšáka „Rychlý Heinz“ jak přezdívali vojáci generálu Guderianovi. Generál se jel osobně přesvědčit proč 292. pd postupuje tak pomalu a zároveň chtěl pomoci k rychlejšímu postupu. Za jeho podpory letectvem se podaří styk této části divize z částí 4. td u silnice do Moskvy.
4. a 5. srpna 1941 probíhají těžké boje 197. pd a 292. pd.
4. srpna 1941 Němci ztratili Glinky ještě jednou. Stuky napadají hnízda Sovětů. Sovětské tankové útoky, které směřují do levého i pravého boku 197. pd se zhroutí v soustředěné dělostřelecké palbě ze všech dostupných hlavní. Glinky jsou opět dobyté. Rusové zakolísají a ustupují. Formují se k zoufalým akcím s cílem uniknout po moskevské silnici.
5. srpna 1941 se zjistí, že v obci Kosaki, v úseku 292. pd si prorazil cestu z obklíčení silný ruský tankový svazek. Pluky divize byly totiž roztažené do velké šířky a zaměstnaní velkými boji a nebyly schopny vzniklou mezeru uzavřít. Ven proudily tanky, pěchota, dělostřelectvo a trén. Guderian k tomuto otvoru v kotli okamžitě odjel. Osobně sestavil z tanků, samohybných děl a dělostřelectva bojovou skupinu, která pod velením generála Martineka otvor přehradí. Unikající Rusové běželi vstříc zkáze.
8. srpna 1941 boje v prostoru Roslavl skončily. V kotli němci napočítali 38 000 zajatců, ukořistili 200 tanků, mnoho děl a různých vozidel. 28. ruská armáda generálporučíka Kačalova byla rozbita.
Mnohem významnější však bylo, že ve směru Brjansk a směrem na jih už nebyly do vzdálenosti 40 km žádné ruské síly. Tím se otevřela obrovská brána pro pochod na Moskvu. Aby však měl Guderian skutečně volné boky k úderu na Stalinovo hlavní město musel odstranit ještě jedno nebezpečí jižněji od Roslavle a to u Kričeva. Generál Geyr von Schwappenburg velitel 24. ts, který řídil tuto operaci u Roslavle otočil 3. a 4. td a napadl Timošenkovy divize v prostoru Kričev. Již 14. srpna skončila i tato obkličovací operace u Kričeva vítězně. Tři další ruské divize byly v tomto kotli zničené. Zde bylo zajato 16 000 vojáků a ukořistěno velké množství děl a výzbroje nejrůznějšího druhu.
Guderian tak rozbil Timošenkův zámek v prostoru před řekou Desna, která střežila přístup na Moskvu.
Tyto zprávy v hlavním stanu německé armády vyvolaly rozkaz, aby Guderian pomohl ještě v prostoru Gomel 2. armádě generálplukovníka von Weichse. Guderian měl dle rozkazu odeslat jednu tankovou divizi. On však odpověděl: „Pokud vůbec, pak je třeba nasadit celý sbor, poněvadž s jedinnou divizí nelze operovat na tak velké vzdálenosti.“
15. srpna 1941 nastoupily 3. a 4. tanková divize 24. ts znovu do útoku, tentokrát směrem na jih. Spolu s nimi postupovala 10. pd ( mot.). Po úspěšném proražení nepřátelské obrany měla 10. pd na pravém křídle zaútočit na Gomel. 16. srpna 1941 3. td obsadila velkou silniční křižovatku Mglin, 17. srpna železniční uzel Uneča. Tím byla přerušena železniční trať Gomel – Brjansk – Moskva. 21. srpna dosáhl
Guderianův tankový sbor důležité výchozí pozice Starodub a Počep. Všechny výhybky pro pochod na Moskvu byly nyní nastavené, ale přesně toho dne Hitler všem plánům proti Moskvě odtroubil a nařídil pochod na Ukrajinu.
V další části si řekneme co tyto Guderianovy operace směrem ke 2. armádě a vytváření pozic vyvolaly v ruském hlavním stanu.


Kiev July - Sept 41.


Moscow Sep. 1941

[michan]

Směr Moskva I 1.8 – 26.8.41 Č.2.

Část 2.

Stalin a Stavka (ruský generální štáb) pozorovali útočné operace Guderiana u Roslavle a Kričeva z počátku srpna s přesvědčením, že si Guderian vytváří posice pro útok na Moskvu. 10. srpna 1941 dostal Stalin od agenta ze Švýcarska zaručenou zprávu, že skupina armád Střed zamýšlí útok ve směru Brjansk – Moskva. Ta informace byla správná, neboť generální štáb pozemního vojska německé armády takový plán přece předložil Hitlerovi.
Jakou reakci to u Stavky a Stalina vyvolalo popisuje i maršál Jeremenko ve svých pamětech ( též maršál Žukov).
12. srpna 1941 dostal Jeremenko rozkaz od maršála Timošenka, aby se okamžitě dostavil do Moskvy k náčelníku generálního štábu maršálu B. M. Šapošnikovi. Šapošnikov krátce vylíčil situaci na frontách a potom Jeremenkovi sdělil: „Na středním úseku fronty nás čeká z prostoru Mogilev – Gomel útok přes Brjansk na Moskvu.“
Po maršálu Šapošnikovi promluvil Stalin ukázal na své mapě směry hlavních útoků nepřítele a prohlásil, že je třeba vybudovat v prostoru Brjansk novou obrannou linii k ochraně Moskvy. Zároveň také prohlásil, že je nutné vytvořit novou údernou armádu na obranu Ukrajiny. Zeptal se mě kde chci být nasazen, řekl že situace je komplikovaná jak u Brjanska, tak směrem na Krym. Odpověděl jsem, že chci být nasazen proti motorizovaným jednotkám, metody německých tankových a motorizovaných jednotek již znám, tj. u Brjanska. Stalin řekl: „Dobře, vyrazíte ještě teď ráno a začnete ihned z výstavbou fronty u Brjanska. Ve směru Brjansk je nasazená Guderianova tanková skupina. Bude útočit všemi silami, aby si probojovala cestu na Moskvu. Narazíte na motorizované jednotky Vašeho starého přítele, jehož metody jsou vám známé.“
Je zarážející ta jistota Stalina z jakou přednesl záměry skupiny armád Střed, když uvážíme, jak na začátku ničemu nevěřil a také jak špatně byl v prvních dnech Stalin a Stavka o situaci na frontě informován. Ještě 10. a 12. srpna se však v nařízení OKW však uvažovalo s možností úderu na sever. Guderian, ale v žádném případě nechtěl postupovat přes Brjansk, nýbrž z prostoru Roslavl útočit po obou stranách moskevské silnice přímo na Moskvu. Ovšem plán, který generálplukovník Halder předložil 18. srpna 1941 Hitlerovi jako návrh německého vrchního velení pozemního vojska, skutečně zahrnoval prostor Brjansk a odpovídal přesně tomu, co Stalin 12. srpna 1941 vyložil Jeremenkovi.
Stalin tedy skutečně věřil švýcarskému špionovi Alexandru Radovi, který oznámil brjansko – moskevskou operaci. Ovšem věřil na ni i tehdy, když plán vrchního velení pozemního vojska Hitler zavrhl a vydal Guderianově tankové skupině rozkaz k postupu na jih.

24. srpna 1941 se vrátil Guderian zklamaný od Hitlera na své velitelské stanoviště 2. tsk a již před svými důstojníky byl opět plný aktivity. Pozdravil se svými důstojníky štábu v jejichž obličejích viděl zklamání. V štábním autobusu pak řekl: „Vím, co si myslíte, proč to
nedokázal, proč ustoupil? Nedalo se nic dělat, pánové. Musel jsem se podřídit. Byl jsem sám. K přednášce u Hitlera mě nedoprovázel ani vrchní velitel generál polní maršál von Brauchitsch, ani náčelník generálního štábu. Stál jsem proti jednotné frontě OKW. Všichni přítomní přikyvovali při každé vůdcově větě, a já jsem byl se svými názory sám. Vůdce zřejmě přednášel svoje argumenty pro toto pozoruhodné rozhodnutí již několikrát. Mluvil jsem jako anděl, ale bylo to zbytečné. Nesmíme nad našimi plány truchlit. Teď se musíme ze všech sil pustit do nového úkolu. Ty tvrdě vybojované výchozí pozice na Moskvu u Roslavle, Kričeva a Gomelu, pro nás nyní budou odrazovým můstkem na Ukrajinu.“
Guderian měl pravdu. Boje, které vedla skupina armád začátkem srpna o Roslavl a Kričev a při nichž zajala zhruba 54 000 ruských vojáků, se nyní ukázaly jako rozhodující také pro novou operaci.

[michan]

Směr Moskva I. 1.8. – 26.8. 41 Č. 3

Část 3.

Rozkaz pro štábní důstojníky 2. tsk, který vydal Guderian byl, připravit divize do 25. srpna 1941 na útok na jih.
Zajímavé je co se dále dělo u sovětských jednotek. Jeremenko o tom píše: „Koncem srpna jsme získali zajatce, kteří vypověděli, že německá 3. td, která dobyla Starodub, má za úkol
postupovat na jih, aby se spojila s tankovou skupinou Kleist. 4. td se má držet vpravo a postupovat paralelně s 3. td. Tyto výpovědi byly 25. srpna 1941 potvrzeny naším vzdušným průzkumem, který zjistil pohyb silných nepřátelských motorizovaných kolon na jih.“
Jeremenko vše oznámil do Stavky, ale generální štáb stále věřil na ofenzivu proti Moskvě. Považovali Guderianuv postup na jih za daleko vysunuté rameno obkličovacího manévru. Jeremenko říká: „S akcí protivníka jsem vyvodil závěr, že provádí silnými předsunutými jednotkami aktivní průzkum a manévr s cílem udeřit do boku brjanské fronty.“
Že bylo sovětské vrchní velení slepé, lze nejlépe pochopit z toho, jaká provedlo opatření. Stavka na Stalinův rozkaz nasadila jednotky na nesprávném směru, ale nejen to, ona udělala ještě něco horšího. Podřídila totiž divize 21. a 3. armády Jeremenkovi. Tyto armády totiž tvořily zámek před severní Ukrajinou. Jeremenko je dostal k obraně Moskvy. Ve svých pamětech Jeremenko (Žukov potvrzuje) říká: „Vrchní velení nám dalo na vědomí, že Guderianův úder je zamířen proti pravému křídlu brjanského uskupení, tj. proti Moskvě. 24. srpna 1941 mě soudruh Šapošnikov upozornil, že útok můžeme očekávat už zítra nebo pozítří.“ Dále Jeremenko konstatuje: „Ale tento předpoklad se neuskutečnil. Nepřítel zaútočil na jihu a jen se o naše pravé křídlo otřel. Naše vrchní velení a velení frontu však v té době nemělo žádné podklady o tom, že směr útoku skupiny armád Střed byl změněn a zaměřen na jih. Tato hrubá chyba generálního štábu nás na jihu dostala do velmi zlé situace.“
Jak je vidět, Hitler a Stalin se předháněli v příjímání chybných rozhodnutí. Zatím se ovšem projevovali jen důsledky Stalinových chyb.
25. srpna 1941 Guderian nasadil svoji 3. a 4. tankovou a 10. pěší (mot.) divizi k přechodu přes Desnu v prostoru Novgorod – Severskou – Krop. 17. td a 29. pěší (mot.) divize při této akci zajišťovaly bok jednotek proti Jeremenkovým divizím.
29. pd a 17. td bojovaly proti Jeremenkovým pozicím v nebezpečných, léčkami prošpikovaných lesích u silnice a železniční tratě na Brjansk. Cílem nebylo dobytí Brjanska. Tyto dvě divize pouze jistily Guderianovy jednotky při přechodu řeky Desny. Boje těchto jednotek byly krvavé a vyžádaly si velké oběti. Místo nejtvrdších bojů mělo jméno Počep. U tohoto města dokonce zde v obraně bojující 167. pd ztratila za jediný den z 331. pp celou třetí rotu do posledního muže.
3. td rychle postupovala k hornímu toku Desny. Tato bažinatá řeka byla v posledních týdnech silně opevňována civilním obyvatelstvem. 25. srpna 1941 po pěti hodinách zastaví velitel 3. td generálporučík Model u cesty, aby se seznámil se situací divize. Společně s velitelem 6. tp nadporučíkem von Lewinskim hodnotí postup nad mapou. Jejich cíl končí u provinčního městečka Novgorod Severskij 35 kilometrů od místa kde nyní stojí. Nepřítel udržuje na západním břehu Desny velmi silné předmostí, ale především se připravuje na obranu dvou velkých mostů.
Údolí Desny tvoří přirozenou překážku, která je široká v některých místech 600 metrů a v některých až 1 000 metrů. K překročení bažinatého údolí řeky jsou nezbytné tyto dva dlouhé mosty. Velký silniční most u Novgorodu Severského je dlouhý 700 metrů, malý menší pro pěší je o něco kratší. Tyto mosty jsou dřevěné. Podle zpráv divizní průzkumné letky je u obou mostů připravena velice silná ruská obrana. Generálporučík Model svému veliteli 6. tankového pluku nadporučíku von Lewinskimu řekne: „Nadporučíku, jeden z těchto mostů musíme dostat do rukou neporušený. Jinak budeme potřebovat dny, ne – li týdny k přechodu přes tu proklatou řeku.“
„Pokusíme se o to, pane generále“, odpoví Lewinski a rozloučí se.

[michan]

Směr Moskva I. 1.8. – 26.8. 41 Č.4

Část 4.

Protože jsou silnice přecpané tanky a vojsky, projíždí štáb generálporučíka Modela s bojovým zajištěním po lesních cestách pokrytých hlubokým pískem. Prodírají se hustými lesy, 50 kilometrů v hloubce nepřátelského území. Čelní tankové jednotky narazí na nepřítele. Ten je brzo zlikvidován a jede se dál. Brzy je vidět dalekohledem věže kostelů a klášterů Novgorodu Severského, které leží nad městem. Za nimi silnice klesá do údolí s oběma mosty.
Ruské 152 mm dělostřelectvo zahajuje ze svých palebných postavení ve městě palbu. Útočí i ruští hloubkový letci. Německý flak jde dopředu. Za soumraku jde 6. tankový pluk s 3. motocyklovým praporem do útoku. Ale široké protitankové příkopy s naraženými kmeny stromů útok zastaví. Střelecký pluk, který měl Rusy současně napadnout ze severozápadu uvízl na cestách v hlubokém písku. Všechno stát! Útok se překládá na příští ráno.
26. srpna 1941 v 5 hodin ráno to začíná znovu. Dělostřelectvo rozbíjí granáty protitankové překážky a ženisté vytvářejí pomocí výbušnin průchody. V některých místech Rusové bojují dobře, v jiných nedbale. Němci využijí míst, kde je obrana slabá a prorážejí. Je vytvořena skupina, která má mosty zajistit. Vede jí nadporučík Buchterkirch ze 6. tp, Modelův specialista pro akce týkající se mostů a s ním ženijní úderná skupina poručíka Störcka.
Okolo 8 hodiny ranní exploze a ohromné mračno prachu oznamuje, že Rusové vyhodili do povětří malý most na jihu. Teď tedy vše záleží na Störckově a Buchterkirchově akci. V mračnech prachu se úderný oddíl vtlačí do ruských kolon, které chtějí přes jediný most ujet do bezpečí na druhou stranu. Oddíl projíždí severní částí města do říčního údolí a likviduje odpor okolo sebe. Zlikviduje i protitankový kanon před mostem. Překoná odpor kulometných jednotek před mostem. Vjede na most, z obrněných transportérů vyskočí ženisté, tanky zajišťují okolí. Po zábradlí mostu vedou dráty k výbušným náložím. Ženisté rychle přestřihají dráty, nálože hází do vody. Vpravo i vlevo visí na trámech kanistry s benzinem, také ty házejí do vody. Störck i Buchterkirch si všimnou, že uprostřed mostu leží těžká ruská letecká bomba s odjištěným časovým zapalovačem. Störck ji se železným klidem vyšroubovává. Běží se dál, na konci mostu vypálí smluvenou bílou světlici. Most je volný.
Buchterkirch sjede s tankem pod most, ostatní tanky zajišťují most na úrovni břehů. Rusům dojde, že je most obsazen a vysílají komanda 30 až 40 mužů s kanistry s benzínem, kumulačními náložemi a Molotovovými koktejly. Kulometná palba z druhého břehu je ničí.
Ruské dělostřelectvo se snaží zničit dobyvatele i most, to se nedaří.
Úderný oddíl dokončí odstranění všech náloží.
O půl hodiny později se přes most valí tanky, motocykly a samohybná děla. Obávaná řeka Desna, závora před Ukrajinou je překonána. Hrstka mužů a několik odhodlaných důstojníků rozhodlo první akt tažení proti Ukrajině.
Model přijíždí, celý září a říká: „Störcku, ten most má cenu celé jedné divize.“
Rusové zaútočili proti malému Modelovu předmostí narychlo sehnanými silami podporovanými tanky a dělostřelectvem. Chtěli předmostí dobýt, Němce vytlačit, nebo aspoň rozbít most. Útok za útokem se hrnul po celé dopoledne a odpoledne proti předmostí. Model však dobře věděl, jaký tento most má důležitost a zajistil zde leteckou a dělostřeleckou podporu tak, že Rusové šanci neměli.
Tento most totiž znamenal šanci rychle proniknout ze severu hluboko do týlu Buďonného Jihozápadního frontu. Když totiž potom tanková skupina Kleist z Rundstedtovy skupiny armád Jih, překročila dolní Dněpr postupovala na sever, tak společně s Guderianem ze severu Němci vytvořili kotel, o jakém si mohl kterýkoli stratég nechat jen zdát. O tom si řekneme více u skupiny armád Jih.

Použité podklady pro celou Východní frontu:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Paul Carell – Operace Barbarossa a Spálená země.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Velká vlastenecká válka.
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Mé poznámky a mapy.