Byla to, je a bude klíčová otázka pro všechny moralisty, ale i obyčejné lidi z historie 20. století. Mohli jsme se bránit? A třeba i sami? Je známo, že český národ prochází od roku 1989 velkou společenskou proměnou a součástí této proměny jsou i názory na události dávno minulé. Rok 1938 je jedněmi označován za počátek českého korouhvičkování a druhými za bolestnou zradu na duchu demokratického státu Československého. Zdá se, jakoby odevšad se hrnuly názory typu: "Jsme slaboši, protože jsme se nebránili...koukněte na poláky v roce 1939.", "Národní hrdost Čechů byla podlomena Mnichovem, jsme myši jež utíkají při prvním výstřelu." ...atp.
Osobně se domnívám, že přílišné sebemrskačství není dobré, vždyť ve srovnání s Itálii v obou světových válkách, kdy vesele měnila aliance podle své potřeby a bojovala systémem, kdo uteče vyhraje, jsme vlastně jen odvar.
Při pohledu na geografickou mapu tehdejšího Československa je jasné, že takto protáhlý státní celek je z geostrategického hlediska neubránitelný a to i při srovnatelně těžkém protivníkovi. Proto se vybudovalo opevnění, které mělo být odpovědí na všechny ty tanky a střemhlavé bombardéry, jež mělo být chloubou čs. armády. Faktem je, že se jednalo o nejrozsáhlejší projekt v dějinách opevňovacích prací, protože nikdy se žádný stát s takouvo geografickou podobou nepokusil o ohrazení celé hranice (vyjma 200km s Rumunskem). Čs. opevnění se mělo stát nejdokonalejším fortifikačním systémem na světě, neboť i když bylo nedokončeno, bylo dle dobových i pozdějších rozborů shlédáno za daleko silnější (pouze oblasti s Těžkými objekty) než Maginotova linie. Mělo systém bočních paleb, který tvořil hlavní oporu systému, dále pak důmyslné protipěchotní i protitankové překážky a nakonec i nejlepší jakost betonu v něm použitou.
V roce 1945 (březen - duben) se německá již dávno demoralizovaná a oslabená vojska bránila zuřivě mnohonásobné přesile sovětských sil v napůl zdevastovaných objektech čs. obranné linie na Ostravsku. Celých 57 dní vzdorovali vojáci Wehrmachtu, přesile Rudé Armády, než ji sověti obešli a vpadli do týlu. To vše, za jasného počasí. A teď pro srovnání.
JE ROK 1938, čs. armáda je mnohem lépe připravená k obraně než Wehrmacht v roce 1945, českoslovenští vojácí znají dokonale terén v oblasti svých objektů, blíží se podzim, úroveň destrukčních technik ještě zdaleka nedosahuje roku 1945 (srovnejte dělostřelectvo sovětů v r.1945 a Wehrmachtu v r. 1938, to samé pro tanky, letadla, ale i pěchotu). Morálka obránců je vynikající, Němci kromě 80 kanonů ráže 88.mm (později slavné) nemají v podstatě nic, co by pro objekty LO a tím méně TO představovalo nějaké nebezpečí, také pravděpodobnost zásahu krytých a malých střílen je minimální. Výhodou Němců je totální vzdušná převaha. To tedy vypadá velmi příznivě, navíc se blíží podzim a zima, které byli na přelomu let 1938/39 bohaté jak na dešťové, tak sněhové srážky, to vše komplikuje Wehrmachtu situaci.
Výsledky německých zkoušek proti objektům nabílených vápnem z let 19.3. 1939, oblast poblíž tvrze Adam.
Dělostřelecké výsledky:
lehké ráže - vypáleno střel - 1544, zásahů - 85, úspěšnost - 5,50%
těžké ráže - vypáleno střel - 371, zásahů - 12, úspěšnost - 3,23%
Poškození objektů:
vz. 36 a 37 LO - těžké ráže vyhloubily trychtýře v betonu 10-15cm, k vyřazení objektů nedošlo až na jeden objekt vz. 36, který dostal přímý zásah do střílny.
TO - minimální škody na omítce a povrchu, došlo k přímému zásahu jednoho pozorovacího zvonu - částečně vytržen.
Výsledky střemhlavých bombardérů JU-87 Stuka
Shozeno bomb50kg - 241, zásahy - 5, úspěšnost 2,07%
Shozeno bomb250kg - 86, zásahy - 2, úspěšnost 2,32%
Shozeno bomb500kg (ne stuka) - 24, zásah - 1, úspěšnost - 4,16%
Poškození objektů:
Zásahy 50kg bomb se míjejí účinkem, jsou rozhozeny záhozy objektů - přímý zásah nedocílen.
Jedna ze dvou 250kg bomb vyřadila objekt vz.37A přímým zásahem na strop objektu, druhá poškodila TO pěší srub samostatný - vyhlouben trychtýř ve stropě - 40cm.
Zásah 500kg bomby způsobil u téhož pěšího srubu zničení jednoho z kulometných zvonů.
Všechny testy byli prováděny za jasného počasí s minimální rychlostí větru a s výbornou vyditelností - objekty natřeny na bílo vápnem.
Je tedy jasné, že objekty čsl. pohr. opevnění by musela vyřadit pěchota pomocí plamenometů(komplikované), trhavin(ještě horší - protože se musí v polních podmínkách navrtat) a bojovými plyny(dosti rizikové a ne zcela úspěšné, protože část objektů byla vybavena odvětráváním u TO nemožné - přetlak uvnitř objektu).
Němečtí váleční experti počítali se ztrátami až 100% v prních řadách úderu.
Pravděpodobný průběh konfliktu:
1.11.1938 zahajují německá vojska útok(v říjnu by to nestihla - potvrzeno historiky)
V průběhu listopadu až března je kvůli špatnému počasí v pohraníčí (ono bylo špatné...a dokonce i na té Jižní Moravě, kterou považuji za nejslabší článek fortifikace).
V dubnu 1939 je dosaženo prvních závažných průlomů v opevnění (do té doby neustálé bombardování Československa Luftwaffe).
Květen - kapitulace československé armády.
Počítám tedy se šesti až sedmi měsíci bojů.
Další faktory:
Maďarsko - je nepravděpodobné, že by maďarská armáda dosáhla nějakých úspěchů proti naší obraně.
Polsko - stejná situace, sever Slovenska je sice neopevněn, ale Tatry jsou jen obtížně průchodné.
Slovenská otázka - předpokládám, že by v případě války nemohlo být o nějakých sl. požadavcích řeči, neboť oba národy by v krizi stály při sobě.
Politická situace - je docela dost možné, že tlak veřejného mínění by donutil vlády Francie a V.Británie jednat v náš prospěch - ryzí spekulace.
Předpokládáné ztráty obou armád:
Wehrmacht - 250 000 - 500 000 mužů
Čsl. armáda - přes 500 000 mužů
Jákakoliv vyjádření vítám
