ČESKOSLOVENSKÁ ARMÁDA V LETECH 1945 AŽ 1956.
DÍL TŘETÍ: VÁLEČNÉ PLÁNOVÁNÍ A TROCHU ZAJÍMAVOSTÍ
ÚVOD
DÍL TŘETÍ: VÁLEČNÉ PLÁNOVÁNÍ A TROCHU ZAJÍMAVOSTÍ
ÚVOD
Je nade vší pochybnost prokázáno, že naše armáda hrála ve vojenských úvahách východního bloku významnou i když asi ne zrovna závidění hodnou roli. Po odchodu sovětských vojenských sil z našeho území bylo jasné, že na obrannou či případně útočnou operaci budeme od počátku sami, s možností nějakých posil v časovém horizontu, který není dnes jednoduché stanovit.
Bohužel od roku 1948 se naše rozhodování stalo nesamostatné a rychlou unifikací naší armády se sovětskými ozbrojenými silami po stránce výzbroje a postupně i vojenské doktríny se začalo uvažovat i v našem generálním štábu v podobných intencích jako v Moskvě.
Takže státy na východ od železné opony považovaly za jisté, že západ je agresivní a že je jen otázkou času kdy dojde k válce. Sovětské plány a naše také byly ve své podstatě čistě obranné. Například pokud by západ napadl sovětskou okupační zónu v Německu, bylo úkolem Rudé armády tento útok zadržet na hlavní linii obrany, a tato linie měl být 50 až 100 kilometrů od hranic zóny a o protiútoku se nemluvilo.
Západ ale uvažoval obdobně. Byl vyčerpaný dlouhou válkou, hlavní síly armády USA byly stahovány rychlým tempem napřed do Tichomoří a po kapitulaci Japonska zpět domů a demobilizovány. Jak si absenci útočných plánů vysvětlovaly naše generální štáby nevím, ale jsou názory, že to bylo odůvodněno tím, že to pro Západ není právě nyní výhodné. Je pravda, že naše strana měla poměrně přesné informace o síle možného nepřítele, nepřítel to měl horší. Tedy od roku 1948 věděl o naší armádě hodně, díky velkému množství vojenských utečenců, kteří se ve velké síle zapojovali do aktivit proti své bývalé vlasti a prozradili vše, co věděli nebo i jen tušili. Od roku 1951 ale tento zdroj informací pro Západ tak levný a přitom výživný vyschl a zhusta vařil z vody.
Když končila 40. léta, západní analytici naznali, že jen SSSR má ve své Evropské části 175 plně vyzbrojených plnokrevných divizí, což byla naprostá blbost, ke které se došlo zajímavou analytickou metodou. Ta stála na tom, že se považovalo za jisté, že divize existuje, pokud tři důkazy netvrdí opak. Když k tomu dáte divize sovětských spojenců, bylo by to hodně přes 200 divizí a potom by asi svět dnes vypadal jinak. Proč se na Západě takto uvažovalo nevím. Jsou názory, že to bylo schválně, aby se zajistila trvalá přítomnost amerických vojáků v Evropě.
Ale je fakt, že naše strana měla nad nepřítelem značnou převahu. Výjimkou byly jen stavy letectva a rozhodující výhodou západu do roku 1949 byla schopnost použít jadernou zbraň.
Únor 1948 na východ od Železné opony zlikvidoval poslední demokratický stát a jeho armádu. Tedy svět demokracie ztratil naši zemi. Vše se začalo točit podle požadavků Moskvy, i když na rozdíl od ostatních států, u nás nebyla přímá sovětská přítomnost a to nám dávalo jakýsi mentální prostor pro vlastní úvahy a pocit samostatnosti. Ale v lednu 1951 proběhla v Moskvě top schůzka socialistických vůdců a zde Stalin vyzval k rychlému budování silných a moderních armád, které měly být schopné nasazení do tří let.
A v únoru stejného roku naše vláda tedy i vojáci dostali informace, podle kterých se Američané rozhodli silou obsadit Rakousko a tím odtud vytlačit sovětské síly. Tato informace dnes působí naprosto absurdně. Tehdy byla brána vážně i proto, že se proti Sovětskému svazu měla postavit i Titova Jugoslávie.
Na západě nic takové neplánovali a pokud ano, není o tom hodnověrný důkaz. Zde byli skoro v klidu- naše armáda byla personálně díky čistkám a dezercím v troskách a do roku 1954 nebylo předpokládáno, že by se vzpamatovala.
Tento odhad byl asi původně mimo realitu, ale komunisté prokázali nebývalou schopnost kádrové práce a armáda se personálně rychle doplňovala. Kvalita byla z počátku slabá, ale většina nových vojáků stálého stavu byla nadšenci věřící věci socialismu a bylo jasné, že je jen otázkou času, než dorostou potřebám doby.
Jak to bylo se silami armády v porovnání s rokem 1938?
Rok 1938 byl dán těmito počty:
mírový stav armády 232 000 mužů, 23 divizí mírové armády
válečný stav armády 1 280 000mužů, 40 divizí válečné armády
Rok 1946 byl dán těmito počty:
mírový stav armády 187 000 mužů, 16 divizí mírové armády
válečný stav armády 655 000mužů, 18 divizí válečné armády
Rok 1956 byl dán těmito počty:
mírový stav armády 208 000 mužů, 14 divizí mírové armády
válečný stav armády 765 000mužů, 23 divizí válečné armády
A nyní se tedy podíváme na to válečné plánování do roku 1956
Kapitola první: VÁLEČNÉ PLÁNOVÁNÍ DO ROKU 1956
Prvním dokumentem, který lze odpovědně považovat za něco podobné válečnému plánu byla „OPERAČNÍ SMĚRNICE PRO PLÁN KRYTU ZEMĚ- HESLO „OREL“Tuto směrnici zpracovanou podplukovníkem pěchoty Janem Kotkem a majorem pěchoty Karlem Kučerou schválili vzestupně náčelník operačního oddělení, stálý zástupce náčelníka generálního štábu a nakonec náčelník generálního štábu armádní generál JUDr. Jaroslav Procházka.
Ke dni 5. únor 1951 ji schválil ministr národní obrany armádní generál Alexej Čepička.
O odborné způsobilosti obou mám důvodné pochyby.
JUDr. Jaroslav Procházka byl český právník, profesor a rektor Univerzity Karlovy, osvětový důstojník, armádní generál a náčelník Generálního štábu Československé armády, komunistický publicista a překladatel, člen korespondent ČSAV
V roce 1919, po návratu z československých legií v Rusku a ve Francii, se stal záložním důstojníkem československé armády. V roce 1925 vstoupil do komunistické strany a od roku 1931 byl v trvale v Sovětském svazu. Když začaly vznikat v této zoufale bojující zemi vznikat československé jednotky v letech 1942 až 1945 zastával funkci osvětového důstojníka v československých jednotkách v Sovětském svazu. Po ukončení druhé světové války pracoval na Ministerstvu národní obrany. Ve funkci náčelníka Generálního štábu Československé armády se výrazně podílel na prohlubování sovětského vlivu při reorganizaci armády. V roce 1952 odešel do zálohy.
Existují dokonce indicie, že se podílel na justiční vraždě generála Heliodora Píky.
Ministr národní obrany Alexej Čepička byl původně advokátním koncipientem v Ostravě. Od roku 1929 se stal členem komunistické strany. V roce 1942 byl zatčen gestapem a do konce války byl vězněn v koncentračních táborech. Jeho neuvěřitelnou politickou kariéru nastartoval sňatek s jedinou dcerou prezidenta republiky Klementa Gottwalda Martou, čímž odstartoval svou kariéru.
V letech 1947 až 1956 se mu dostalo cti zastávat vysoké stranické i státní funkce:
v letech 1947 až 1948 byl ministrem vnitřního obchodu,
v letech 1948 až 1950 už to byl ministr spravedlnosti
v letech 1949 až 1950 tedy souběžně byl i předsedou Státního úřadu pro věci církevní
potom se stal nechvalně slavným ministrem obrany a to na roky 1950 až 1956 a v této funkci o čase byl i členem předsednictva a politického sekretariátu Ústředního výboru komunistické strany.
Měl naprosto nezpochybnitelnou odpovědnost za nezákonnosti a zločiny páchané státní správou v letech 1948 až 1955. Spolu s tchánem a Rudolfem Slánským byl hlavním autorem plánů komunistů na postupnou likvidaci církví, osobně řídil politické procesy s odpůrci komunistů. Nakonec v nich nechal semlet i své souputníky ve zločinu. Zde narážím na divadelní představení nazvané vyšetřování a proces se skupinou lidí nesoucí pojmenování „Protistátní spiklenecké centrum v čele s Rudolfem Slánským“.
Ten proces řízený z Moskvy, kontrolovaný agenty NKVD a realizovaný našimi vlastními zločinci v talárech a uniformách je děsivou ukázkou justičního zločinu.
Že by tito dva vrcholní představitelé odpovědní za obranu země měli potřebnou kvalifikaci…. no nevím.
Směrnice byla koncipována jako soubor informací, které měli pomoci přijmout správná rozhodnutí pro případ, že by se západní země rozhodli k válce a napadli země východního bloku. Směrnice i na ni navazující mobilizační plán nazvaný PĚST – k tomu se také dostaneme, je ukázkou tehdejšího vojenského plánování – které mělo čistě obranný charakter.
Oba tyto plány měli za cíl jediné: zachytit úder nepřítele a obnovit obranou linii na státní hranici Československa.
Bod I: VŠEOBECNÁ VOJENSKOPOLITICKÁ SITUACE
Určoval, že válečný konflikt naší země bude součástí všeobecného konfliktu tábora míru, tedy SSSR a jeho spojenců s táborem imperialismu. Co měli podle našich představ imperialisté získat?
- obsazením Polska, Československa, Rakouska a Maďarska a sovětské okupační zóny v Německu mělo být dosaženo skvělého východiště k napadaní samotného Sovětského svazu
- útok na Sovětský svaz
Aby to bylo možné, bylo nutno vážně rozrušit sovětské ozbrojené síly všude, kde se nacházely mimo vlastní území Sovětského svazu a současně porazit armády sovětských spojenců. Naše území se v tomto vidění mělo stát obětí ne strategického ale pouze významného operačního útoku.
II. HLAVNÍ OPERAČNÍ SMĚRY A JEJICH CHARAKTERISTIKA
Byly určeny dva hlavní směry.
PRVNÍ směr byl osa Norimberk-Regensburg-Plzeň-Praha-Breslau, cílem zde měla být oblast středních Čech a tedy i hlavního města Prahy. Odtud by potom postupem na Breslau byl ohrožen týl sovětských armád v sovětské okupační zóně Německa.
Pokud by se v tomto směru podařilo nepříteli vniknout na naše území, byl by v prostoru vhodném k použití všech druhů vojsk a nejsou zde významné přírodní překážky. Navíc zde je 8 komunikací vedoucích z Bavorska do naší země.
Šířka směru je na hranicích 85 kilometrů a je zde možnou použít až 15 divizí bez omezení možnosti pohybu.
Závěr? Směr není ničím krytý a stává se tak směrem hlavním.
DRUHÝ směr byl osa Vídeň-Brno-Katovice, cílem zde mělo být ovládnutí průmyslové oblasti Ostravsko-Katovické a navíc by došlo k rozetnutí našeho území na dvě části. Navíc by byly obsazeny velké městské konglomerace a průmyslová centra Brno, Olomouc, Přerov, Ostrava.
Šířka směru na hranicích byla stanovena na 80 kilometrů a umožňovala nasazení také 10 až 15 divizí. Po překročení Dyje a Svratky by nepřítel musel zúžit své sestavy při průchodu Vyškovskou bránou a opětovně by se mohl rozvinout v Moravské bráně.
Závěr? Směr je velmi nebezpečný, i když hrozba je zmenšena sovětskými silami v Rakousku. Ale i tento směr by se mohl stát směrem hlavním.
Dále bylo určeno 5 vedlejších operačních směrů
Směr Marktredwitz-Karlovy Vary-Žatec
Tento směr je až po čáru Kadaň-Žlutice rozdělen Císařským lesem a Doupovem. Bylo vyhodnoceno, že není vhodný pro velké formace tanků. Navíc levý bok nepřítele by byl ohrožen sovětskými silami z Německa.
Mohl by být použit k obchvatu Prahy od severu a ovládnutí Mostecka. Šířka na státní hranici byla do 35 kilometrů a bylo zde možno nasadit až 5 divizí.
Směr Pasov-Strakonice-Praha
Ve spojení s prvním hlavním směrem mohl tento podpořit a po obchvatu prostoru Plzně posílit úder na Prahu.
Je široký jen 25 kilometrů a má malou propustnost v oblasti Šumavy. Po jejím překročení nepřítel vstoupí do prostorů, kde by nebylo nic k omezení použití všech druhů sil. V druhé polovině směru na Prahu se volnost zmenšuje mezi Brdami a Vltavou a stává se nevhodném pro široce založené operace.
Umožnil by pohyb maximálně 5 divizí.
Směr Zwettl-Jihlav-Pardubice-Hradec Králové
Tento směr v prostoru Jihlava nabývá na nebezpečnosti tím, že přetíná většinu komunikací vedoucích od západu na východ.
Umožňuje obchvátit od západu Brno a Prahu od východu
Na směru není význačnějších přirozených překážek a umožňuje použití všech druhů sil.
Směr je na hranici široký až 40 kilometrů a umožňuje nasazení až dvou armádních sborů.
Směr Linec-České Budějovice-Tábor
byl nebezpečný tím, že vedl přímo do týlu vojsk rozmístěných a bojujících na západní hranici ČSR a ohrožoval komunikační spoje od Jihlavy na Tábor a Plzeň.
Směr byl pro vedení útočné operace nepřítele problémový z důvodu velkého množství rybníků a malých vodních děl. Nasazení tankových jednotek se zde očekávalo jen omezeně.
Šířka směru byla určena na 20 kilometrů kapacitou maximálně 3 divizí.
Směr Bratislava-Nové Zámky-Ostřihom.
měr byl veden přes Žitný ostrov po levém břehu Dunaje k obchvatu Budapešti od severu. Jsou zde velké vodní překážky: Dunaj, Váh a Nitra.
Je široký 10 až 120 kilometrů a po přechodu přes jeho jižní část umožní nasazení všech druhů vojska. Má kapacitu pro pohyb až dvou armádních sborů.
III. OHODNOCENÍ NEPŘÍTELE
1. Je potřeba počítat že západní spojenci nadále budou okupovat Rakousko a Německo, tedy své části těchto zemí.
2. Je potřeba očekávat znovuvyzbrojení Německa výstavbu jeho ozbrojených sil, které by se měly začlenit do Evropské armády.
Zde musím vložit malou vsuvku:
V roce 1952 napsal jeden ze zakladatelů EU Jean Monnet toto: „Evropské národy je třeba vést směrem vytvoření „superstátu“, ale tak, aby nechápali podstatu věci. Může být toho dosaženo cestou důsledných kroků, z nichž každý by byl zamaskován jakoby pro dosažení ekonomických cílů, v konečném důsledku by však přivedl k federaci“
NATO ještě neexistovalo a tak jako součást tohoto integračního úsilí mělo být vybudování Evropské armády. Podle představ našeho velení mělo jít o silné uskupení, kdy údajně mělo být této armádě:
1951 - 39 divizí
1953 - 59 divizí
Bylo s velkým znepokojením sledováno úsilí o vybudování nové armády v Německu – tedy v tom nepřátelském, v tom okupovaném sovětskou armádou to bylo vítáno. Bylo ale považováno za jisté, že k útoku na východ přes železnou oponu nedojde dříve, než budou k dispozici německé divize.
Jako snaha zvýšit svoje bojové možnosti u národních armáda západních zemí bylo vyhodnoceno jejich přezbrojování a reorganizace podle ameriského vzoru.
Bylo považováno za jisté, že proti naší zemi bude, pokud dojde k útoku, jedna pětina až jedna čtvrtina sil nepřítele tak v den:
D-1 bylo možno očekávat útok 4 až 5 pěších divizí, 1 až 2 obrněných divizí, 1 výsadkové divize
D-7 už bylo možno očekávat 5 až 6 pěších divizí, 2 až 3 obrněných divizí, 1 výsadkovou divizi
D-20 už bylo možno očekávat 6 až 8 pěších divizí, 2 až 3 obrněných divizí, 2 výsadkové divize
Tyto počty, by ale považoval za opravdovou hrozbu jen naprostý laik. Naše vlastní armáda v roce 1951 měl dost sil, aby si takového protivníka doslova a do písmene nalouskala jako hromádku buráků.
Jiná situace byla v leteckých silách. Zde bylo konstatováno i když nedokážu posoudit do jaké míry to byly relevantní údaje, že převaha sil letectev západu je velká.
Bylo spočítáno, že zde je k dispozici:
182 letek stíhacích letounů s 4 434 letadly
36 bitevních letek s 1 058 letadly
96 bombardovacích letek s 1 584 letadly
17 letek zpravodajských s 413 letadly
29 letek dopravních s 637 letadly
Celkově tedy bylo na druhé straně k dispozici 360 letek s 8 126 letadly. Pokud by poměr nasazení proti nám byl jedna pětina, naše armáda jako celek by čelila přesile 1: 2,2 v letadlech. Dále se počítalo s tím, že v USA je připraveno dalších 1 900 letadel k použití v Evropě.
Závěr:
v dané době nepřítel, v plánu nazývaný jako „imperialisté“ nemá dost sil k zahájení válečného konfliktu. Ale nevylučovaly se lokální konflikty v pohraničí s omezenými cíly do přísunu hlavních sil po jejich z mobilizování. V roce 1951bylo možno očekávat:
- zvýšené úsilí při budování nové německé armády
- zvýšené úsilí při militarizaci všech západních armád
- nelze vyloučit ozbrojené přepady a to i za účasti větších sil s podporou letectva za účelem provokací a záškodnictví a to i za pomoci vnitřního nepřítele u nás doma
- lze očekávat zvýšenou aktivitu sabotérů a zpravodajských útoků a to i za pomoci československých uprchlíků a sudetských Němců a to jak pozemní cestou tak i za pomoci leteckých výsadků
- lze očekávat velkou nepřátelskou propagandistickou aktivitu nepřítele.
IV. ZÁMĚR A CÍLE PLÁNU KRYTU ZEMĚ OREL
Cílem plánu „Orel“ bylo:
1. Nedopustit vniknutí nepřátelských a hlavně jeho rychlých jednotek na území ČSR.
2. Úpornou obranou jednotek na obranném pásmu krytu zabezpečit provedení mobilizace a soustředění československé armády
3. V případě vniknutí nepřítele na území státu udržet obranné pásmo krytu jednotkami krytu a mocnými protiúdery druhých sledů sborů a záloh hlavního velení zničit vniknuvšího nepřítele, obnovit souvislost obrany a tak zajistit plánované soustředění hlavních sil
4. Zajistit soustředěným československým hlavním silám výhodné podmínky pro rozvinutí k útočnému boji.
Více dostupné prameny neuvádí. Přiloženou mapu jsem nikdy neviděl.
Druhým dokumentem, který lze odpovědně považovat za něco podobné válečnému plánu byl „NÁVRH ZÁMYSLU OPERAČNÍHO PLÁNU ČESKOSLOVENSKÉ ARMÁDY“
Tuto směrnici zpracovanou podplukovníkem pěchoty Janem Kotkem schválili vzestupně náčelník operačního oddělení, stálý zástupce náčelníka generálního štábu a nakonec náčelník generálního štábu armádní generál JUDr. Jaroslav Procházka.
Ke dni 8. březnu 1952 ji schválil ministr národní obrany armádní generál Alexej Čepička.
I: VŠEOBECNÉ INFORMACE
Tento plán je přímým pokračováním plánu „Orel“, kdy je jeho vyšším stupněm po vyhlášení mobilizace. Dobu, která uplyne mezi nimi nelze určit, měla se odvíjet od konkrétního vývoje vojenskopolitické situace.
Plán „Pěst“ měl mít dvě období provedení, která se lišila v úkolech pro armádu.
Bylo konstatováno, že nejkritičtější obdobím pro armádu a zemi bude období mezi vyhlášením plánu „Orel“ a „Pěst“, tedy doba než se podaří ukončit mobilizaci a vyvést vojska do prostorů bojového nasazení. Po celou tuto dobu hlavní tíži obrany země měly nést jednotky krytu, které prostě musely snést předpokládanou leteckou ofenzivu nepřítele a jeho obrněných sil a mechanizovaný jednotek.
Plán „Orel“ byl tedy přímo závislý na akceschopnosti mírové armády a plán „Pěst“ zase na tom, jak se svých úkolů shostí mobilizovaná vojsková tělesa, která musí po vyvedení z prostorů soustředění převzít bojiště. Velkou roli měly sehrát zpravodajské orgány armády a civilní rozvědky.
Aby to vše fungovalo, bylo považováno za zásadní:
a/ co nejdokonalejší utajení vyhlášení plánu „Orel a jeho realizaci a hlavně jeho vyhlášení okamžitě, pokud externí hrozba bude zřejmá a neodvratná
b/ vyhlášení mobilizace musela být vyhlášena tak, aby naše armáda v mobilizačních krocích předstihla nepřítele. Tedy i za cenu mobilizace zdánlivě předčasné. Opoždění tohoto kroku by mohlo být pro zemi osudné.
II. STAV NEPŘÍTELE
Zde panovala shoda s plánem „Pěst. Jen závěry se předpokládalo pravidelně upřesňovat podle aktuálních informací zpravodajců všech stupňů. Tato povinnost byla přímo vložena na bedra generálního štábu, který distribuci informací k armádám řešil kurýrní cestou.
Bylo považováno za jisté, že v prvních fázích války imperialisté použijí své letecké převahy k bezohlednému bombardování měst, průmyslu a komunikací. Cíl těchto náletů mělo být podlomení morálky obyvatelstva i armády, ochromit dopravní infrastrukturu, narušit mobilizaci a tím připravit cestu a podmínky pro úder vlastních divizí.
Nasazení výsadkových sil bylo označeno za vysoce pravděpodobné.
Očekávala se rozsáhlá propagandistická ofenziva nepřítele a vlna diverzních akcí za pomoci vnitřní reakce. Nebylo vyloučeno použití chemických a biologických zbraní, kupodivu plán neuvažoval o tom, že by naše armáda a země musely čelit jaderným zbraním.
III. ZÁMYSL A CÍLE PLÁNU „Pěst“
1. Aktivní obranou hranic země od Ašského výběžku po Šamorín vyčleněnými silami podle plánu „Orel“ zajistit mobilizaci a soustředění vojsk.
2. Soustředit zmobilizované jednotky armády podle zvláštního plánu a byt připraveni:
- v případě vniknutí nepřítele na území státu provést aktivní obrannou operaci s cílem zničit proniknuvší síly nepřítele
- vytvořit výhodné podmínky pro k provedení útočné operace v součinnosti se spojeneckými vojsky
3. Po zmobilizování a soustředění jednotek předvídat, připravit a při výhodných podmínkách operační situace provést útočnou operaci na směru Plzeň-Mnichov, v ní dosáhnout řek Dunaj a Naab a získat předmostí na jižním břehu řeky Dunaj.
IV. ČINNOST JEDNOTEK ČSL. ARMÁDY V „KRYTU ZEMĚ“
Realizovat dle plánu „Orel“
V. OBRANNÁ OPERACE
Bojová sestava:
7. armáda v sestavě 3., 2. a 5. armádní sbor, kdy v prvním sledu bude:
3. armádní sbor v sestavě dvě pěší divize a jedna mechanizovaná divize se rozmístí od Ašského výběžku po Futrh in Wald v prvním sledu oběma pěšími divizemi a mechanizovanou divizí v druhém sledu rozmístěnou západně od Plzně.
2. armádní sbor v sestavě dvě pěší divize a jedna mechanizovaná divize se rozmístí od Furth in Wald po Staňkovský rybník v prvním sledu oběma pěšími divizemi a mechanizovanou divizí v druhém sledu rozmístěnou kolem Strakonic.
V druhém sledu armády bude 5. armádní sbor se dvěma pěšími divizemi a jednou mechanizovanou divizí, který se soustředí v prostoru Rokycany-Zbiroh-Hořovice-Obenice-Rožmitál.
Vlevo od 7. armády se rozmístí 4. armádní sbor v sestavě se dvěma pěšími divizemi a jednou mechanizovanou divizí, podřízená Hlavnímu velení.
v prvním sledu dvě pěší divize rozvinuté od Staňkovského rybníka po řeku Moravu a v druhém sledu divize mechanizovaná rozmístěná v prostoru Moravský Krumlov-Oslavany
Úplně vlevo obranu zaujímala 4. pevnostní brigáda, rozvinutá svými čtyřmi pevnostními prapory od řeky Moravy po Šamorín.
Zde pár slov o tomto vojskovém tělese. V roce 1952 vznikl jediný poválečný pevnostní útvar, nazvaný 8. pevnostní brigáda a ta měla velitelství v Rajhradě. Měla 4 pevnostní prapory:
1. pevnostní prapor s velitelstvím v Jemnici
2. pevnostní prapor s velitelstvím v Znojmě
3. pevnostní prapor s velitelstvím v Pohořelicích
4. pevnostní prapor s velitelstvím v Malackách
Celkově brigáda měla v péči:
- 213 objektů stálého lehkého opevnění vzor 36, využito skutečně 71 objektů
- 849 objektů stálého lehkého opevnění vzor 37, využito skutečně 533 objektů a nakonec
- 14 objektů stálého těžkého opevnění vzor 36, využito skutečně objektů 5
Idea byla jednoduchá: pokud by se nepřítel tedy armády USA a NSR s ostatními spojenci pokusil využít slabosti rakouského Bundesheru a proniknou přes jeho území na naše, měli se tyto objekty obsadit, vyzbrojit, doplnit polními opevněními a dělostřeleckou výzbrojí a zadržet postupující protivníky. Válečně tak měly na základě praporů vzniknout 4 pevnostní brigády vyzbrojené mimo jiné 2176 těžkými kulomety. Měla také pokračovat výstavba nových opevňovacích objektů. Celkově mělo jít o:
- 818 palebných srubů propojených
- 845 kilometrů zákopů,
- 210 kilometrů protitankových minových polí a
- 206 kilometrů protipěchotních minových polí.
Dále mělo být připraveno:
- 456 úkrytů pro pěchotu
- 531 pozorovatelen
- 3967 okopů pro lehké kulomety
- 1088 okopů pro tarasnice nebo pancéřovky
- 765 okopů pro kulomety DŠK v PL verzi nebo minomety
- 365 okopů pro protitankové kanóny
Vše se rychle rozběhlo a ještě rychleji skončilo. V roce 1955 byla brigáda zrušena. Objekty pak převzaly pěší pluky spádově dislokované:
54. střelecký pluk, velitelství ve Znojmě, patřící k 16. střelecké divizi
50. střelecký pluk, velitelství v Mikulově, patřící k 16. střelecké divizi
24. střelecký pluk, velitelství ve Znojmě, patřící k 6. střelecké divizi
60. střelecký pluk, velitelství v Brně, patřící k 16. střelecké divizi a nakonec
9. střelecký pluk, velitelství v Chebu, patřící k 12. střelecké divizi
No a nyní se vrátíme k bojové sestavě v obranné operaci.
3. armáda, která měla v sestavě 7., 10. a 1. armádní sbor, byla soustředěna v prostoru Říčany-Kolín-Čáslav-Havlíčkův Brod-Pacov-Neveklov. Každý armádní sbor měl svůj prostor rozmístění.
Dále zde bylo velké množství sil, které byly podřízeny
113. dělostřelecká divize rozmístěná v prostoru Beroun-Běleč-Unhošť-Hořelice
133. dělostřelecká divize rozmístěná v prostoru Přelouč-Pardubice-Chrudim-Běstvina-Ronov.
Zde mi není jasné, o jaké dělostřelecké svazky se přímo jednalo.
Zatím jsem dohledal jen jednu dělostřeleckou divizi, a to velmi silnou jednotku. Měla velitelství v Mladé Boleslavi. V sestavě měla tyto brigády:
21. těžká dělostřelecká brigáda se třemi oddíly 152mm houfnic vz.18/47
24. raketometná brigáda, pravděpodobně s 130mm raketomety vz.51
22. minometná brigáda
23. těžká dělostřelecká brigáda
15. automobilní rota
Dvě samostatné dělostřelecké brigády
31. těžká dělostřelecká brigáda, zařazena v roce 1956
32. těžká dělostřelecká brigáda, ve složení se dvěma kanónovými oddíly a jedním oddílem kanónových houfnic
Protiletadlové dělostřelectvo
82. protiletadlová divize, mírové velitelství Jaroměř, ve složení 251. až 254. protiletadlový pluk
83. protiletadlová divize, mírové velitelství Brno, ve složení 255. až 258. protiletadlový pluk
Protitankové dělostřelecké svazky
33. protitanková brigáda v roce 1955 přejmenována na protitankovou dělostřeleckou brigádu se třemi protitankovými pluky s čísly 207., 208. a 209
34. protitanková brigáda, asi jen válečně stavěný svazek
Tankové svazky a útvary
3. tanková divize, ve složení měla dva tankové pluky, jeden mechanizovaný pluk, průzkumný prapor, samohybný prapor, protiletadlový oddíl, průzkumný prapor, ženijní prapor, spojovací prapor, dělostřelecký pluk, raketometný oddíl, chemickou četu a školní tankový prapor
4. tanková divize se stejným složením
33. tanková divize, pravděpodobně mobilizovaný svazek
1. těžký tankosamohybný pluk – rozebráno podrobně v druhém dílu.
1. tankový plamenometný prapor – zde se mi nepodařilo zjistit nic, co by stálo byť jen za zmínku.
1. a 2. oddíl obrněných vlaků
Výsadková brigáda, do roku 1960 velitelství v Prešově, ve složení:
172. mechanizovaný výsadkový prapor
173. dělostřelecký výsadkový oddíl
65. výsadkový prapor
71. výsadkový prapor
72. výsadkový prapor
22. výsadková průzkumná rota, přiřazena v roce 1957 a v roce 1959 rozšířena na 22. výsadkový průzkumný prapor
22. výsadkový protitankový oddíl, připojen v roce 1961
Ženijní svazky a útvary
51. ženijní brigáda
1. a 2. pontonový pluk
1. lodní rota
1. a 2. ženijní stavební brigáda
Zastírací rota
Hydrotechnická rota
1. a 2. prapor ženijních strojů
Spojovací útvary jednotky
5. spojovací pluk
1. a 2. samostatný stavební spojovací prapor
1. a 2. telegrafní stavební rota
1. a 2. exploatační rota
1. a 2. rota pro opravu vedení
Lehká samostatná Dm rota
Těžká samostatná Dm rota
Týlový spojovací prapor
Ústředna polní pošty
Chemické vojsko
101. a 103. chemický prapor
Železniční vojsko:
1. železniční brigáda
V. OPERAČNÍ HUSTOTA DIL A PROSTŘDKŮ NA KILOMETR FRONTY
- pěší prapory: 0,38
- dělostřelecké hlavně: 7,0
- protitankové dělostřelecké hlavně: 2,2
- tanky a samohybná děla: 4,5
- ženijní roty: 0,29
Tato operační hustota byla spočítána na celou délku ohrožené státní hranice, tedy ca 580 kilometrů a jsou do ní tedy započítány jednotky krytu
Do počtů praporů jsou započítány i prapory Pohraniční stráže, celkově 37.
Do počtů dělostřeleckých hlavní jsou zahrnuty i minomety ráže 82 mm.
VI. ÚTOČNÁ OPERACE
Tato otázka byla podmíněna tím, že aby ji bylo možno uskutečnit, bylo nutné včas zmobilizovat a soustředit armádu v určených prostorech a na určených čárách. Pokud by se to podařilo, bylo nařízeno připravit a provést útočnou operaci na směru Plzeň-Mnichov. Cílem operace mělo být:
- zničit protistojícího nepřítele
- dosáhnout řeky Naab a Dunaj
- ovládnout předmostí na jižním břehu řeky Dunaj v prostoru Regensburg-Straubing
Síly a prostředky:
- 7. armáda v sestavě se 3., 5. a 7. armádním sborem
- 3. armáda v sestavě se 1., 2. a 10. armádním sborem
Záloha hlavního velení byla 4. armádní sbor
Šířka průlomu byla určena na 18 až 24 kilometrů v úseku Furth in Wald – Lam.
Hloubka operace: 50 až 60 km
Trvání operace: 4 až 5 dnů
Průměrná rychlost: 12 až 15 km,
Všeobecná hustota v pásmu průlomu, Furth in Wald – Lam jsou od sebe přímou čarou 22 km daleko útočná hustota bojové sestavy byla:
- pěší prapory: 7,8, v tomto počtu jsou zahrnuty i samopalné a mechanizované prapory u mechanizovaných divizí a tankových divize
- dělostřelecké hlavně: 101,4, mimo minometů 82mm a plukovních protitankových děla děl ráží 76mm
- protitankové dělostřelecké hlavně: 57
- tanky a samohybná děla: 111
- ženijní roty: 7
VARIANTY VEDENÍ OBRANNÝCH OPERACÍ PODLE PLÁNU „PĚST“
Varianta první: hlavní úder je veden na směru Plzeň-Praha
Aktivní obranou vojsk prvního sledu 7. armády způsobit nepříteli ztráty, vyčerpat jeho síly a rozhodným protiútokem druhého sledu tvořeného 3. tankovou divizí a 5. armádním sborem zničit pronikajícího nepřítele a obnovit původní obranu.
V případě neúspěchu protiútoku druhého sledu 7. armády a dalšího pronikání nepřítele ve směru Plzeň- Praha předvídat a realizovat tyto dvě možnosti použití 3. armády:
a/ 3. armáda s posilovými prostředky provede protiúder ve směru Tábor-Písek-Klatovy-Domažlice, s těmito čárami rozvinutí:
a) Nepomuk-Sušice
b) Blatná-Strakonice
Doba pohotovosti 3. armády k provedení proti úderu: ve 4 den operace.
b/ Při rozhodné převaze nepřítele a velké rychlosti jeho útoku 3. armáda zaujme obranu na obranném pásmu Rakovník-Hořovice-Příbram-Orlík a dále po řece Vltava, s hlavním odporem na směru Plzeň-Praha
Pokud nebude v době této přímá hrozba ve směru Vídeň-Brno, převezmou obranu tohoto úseku pevnostní prapory a 4. armádní sbor bude vyveden z obrany a soustředěn jihovýchodně od Prahy v prostoru Říčany-Neveklov-Benešov jako záloha hlavního velení.
Varianta druhá: hlavní úder je veden ve směru Vídeň-Brno
7. armáda úporně brání svůj úsek západní hranice a příslušný příhraniční prostor. Pevnostní prapory a 4. armádní sbor vedou úpornou obranu, ničí pronikajícího nepřítele a působí mu ztráty.
3. armáda s posilovými prostředky provede protiúder ve směru Jihlava-Znojmo-Vídeň, s cílem zničit vklínivšího se protivníka a připravit výhodné podmínky pro přechod do protiofenzivy v součinnosti se spojeneckými silami.
Čáry rozvinutí:
a) Znojmo-Moravský Krumlov
b) Jemnice-Třebíč
Pohotovost třetí armády k provedení protiúderu : 4 den operace
Varianta třetí: nepřítel vede současný úder na obou hlavních směrech, tedy Plzeň-Praha, Vídeň-Brno.
Vojska 7. armády, pevnostní jednotky a 4. armádní sbor hlavního velení vedou úpornou obranu na svých směrech. 7. armáda musí vydržet do příchodu spojeneckých vojska.
3. armáda je připravena podle druhé varianty provést protiúder a tím jako první eliminovat hrozbu přetnutí státu na dvě části.
VII. ÚKOLY VOJSK
7. armáda ve složení 3., 2. a 5. armádním sborem
1. jednotkami krytu plní dosavadní úkoly plánu „Orel“
2. mobilizuje 5. armádní sbor ve složení 20., 22. pěší divize a 24. mechanizovaná divize a ostatní pro ni vyčleněné jednotky nebo jednotky vytvářené pro samostatné úkoly nebo hlavní velení
3. do dne D6 soustředí 5. armádní sbor v prostoru: Hořovice-Obecnice-Rožmitál-Příkosice-Rokycany-Zbiroh jako druhý sled armády s úkolem buď:
a) připravit provést protiúder silami celého sboru ve směrech
- Horažďovice-Klatovy-Domažlice nebo
- Kralovice-Stod-Nýrsko nebo
- Plzeň-Planá-Cheb
b) obsadit a aktivně bránit 3. obranné pásmo na plzeňském směru v úseku mezi Mží a /hlavou s hlavním odporem v prostoru Chotěšov-Lukavice
3. armáda ve složení 1., 7. 10. a dočasně i 4. armádní sbor
1. jednotkami krytu plní dosavadní úkoly plánu „Orel“
2. doplní na válečné počty 1. armádní sbor
3. mobilizuje:
- 7. armádní sbor ve složení 21. a 32. pěší divize a 25. mechanizované divize
- 10. armádní sbor ve složení 30. a 32. pěší divize a 15. mechanizovaná divize
- ostatní pro ni vyčleněné jednotky nebo jednotky vytvářené pro samostatné úkoly nebo hlavní velení
4. soustředí 3. armádu ve složení 1., 7. a 10. armádní sbor do dne D10 v prostoru Kolín-Čáslav-Havlíčkův Brod-Pacov-Mladá Vožice-Neveklov-Říčany-s úkoly podle části III. tohoto plánu.
5. Pro soustředění 3. armády v naznačeném prostoru vydělí štáb 3. armády ze svého počtu operační skupinu, která bude soustředění armády řídit, zatímco štáb armády bude velet jednotkám podle plánu „Orel“. Jakmile bude rozkazem Hlavního velení uvolněna z krytu 9. pěší divize a 13. mechanizovaná divize, přejde celý štáb 3. armády do prostoru soustředění armády a velení obranou jižního úseku hranice přejímá velitel4. armádního sboru.
Tímto okamžikem přechází 4. armádní sbor do podřízenosti Hlavního velení.
A to bylo z dostupných dokumentů vše.
