WOTHAN píše:hm, možná se pletu. Ale myslím, že objekt IV. odolnosti dokázal odolat 2 zásahům do stejného místa děla ráže 420 mm. Možná si to pleteš s tloušťkou stropu. Ta byla 3,5 m. Navíc Sruby IV. odolnosti byly skoro všechny tvrzové. Tedy v norálním terénu se vyskytovaly zejména II. a III odolnost :?Fuky píše:Objekty IV. stupně odolnosti byly schopny odolat i ráži 350 mm, kterou Němci ve 30. letech neměli ani kdyby si stoupli na hlavu.
nepovídej 
Wothane, už vidíš to zvýrazněné?! Přímá palba do odkrytých čelních a bočních stěn, proto jsou vodorovně, uvažujLord píše: Na našem opevnění se prováděly zkoušky střel Röchling, kdy se používalo přímé palby z poměrně blízké vzdálenosti ......
Jak je vidno tak těmto střelám dokázaly odolat i sruby stavěné ve III. stupni odolnosti. Sruby dokázaly odolat přímé čelní palbě z blízké vzdálenosti. Střela dokázala proniknout jen asi do 2 metrů železobetonu. V Belgii dokázali Němci bez problému prorazit 3,5 metru železobetonu, ale to bylo zřejmě způsobeno jak je výše uvedeno testováním jiných typů střel, způsobem výstřelu do stratosféry, než horší kvalitou betonu?
). Ovšem naše pevnosti byli více odolné, nejen že byli o něco málo menší (povrch srubu), ale také jsme měli na světě unikátní složení a postup výroby betonu, vytvořil ho náš profesor Bechyně ( http://www.cvut.cz/fotobanka/osobnosti/ ... e.jpg/view ), říká se , podle německých testů pronikly kolmo dopadající střely v belgii 35 metry zeminy, což na proražení našich pevností NESTAČÍ nevím jestli je tomu jinak v pevnostech mimo Králicko, ale na Králicku byli pevnostní chodby budovány v 35m zeminy NEBO horniny této pevnosti dosahující. Kdo má zájem tak ať se rozhodně zůčastní kompletní prohlídky na vrzy Bouda koná se někdy u výročích nebo třeba na konci sezóny. Plus tam je samozřejmě ještě železobetonový strop takže ani jejich nejsilnější ráže neprošla skrz a protože byli byli střeli úzké, hlína se za nimi hroutila a neumožnila umístění trhaviny do dostatečné hloubky aby to ohrozilo vybavení tvrze. Palba skrz stop objektu by možná mohla být úspěšná ale taky nemusela důkaz něco prokazující neexistuje, nicméně náš beton byl opravdu pevnější díky profesoru Bechyněmu v té době to bylo státní tajemství a ani naši spojenci Francouzi to nevěděli. Střeli pálící z blízka proti objektu neprošli skrz, ale značně poškozovali vnitřní vybavení srubu, což by ovšem nebylo až tak tragické, osádka by sice zemřela a houfnice by vyžadovali nejspíš opravu ale objekt stále stojí a zničit kanon, umístěný 800 m od objektu by nebyl zas až takový problém (ano měli jsme i tanky, letadla a pěchotu). Objekt lze v přestávkách bojů i nouzově dobetonovat( jak nám ukázali naši francouští kolegové v jedné bitvě o tvrz, Němci dokázali nepozorovaně (asi v noci) dostat do blízkosti jednoho ze srubů protiletadlový kanón a prorazit jeho stěnu dříve než ho otočná věž zničila obránci pak do rána zabetonovali díry , mnohem nebezpečnější proti pevnostem by byl výše zmíněný 8,8cm kanón pálící protitankové střely, dokázal během pouhých 35s prorazit 170 cm beton a pokud pálil déle prorazil jakkoli silný beton, nicméně takovýto kanón byl vhodný pouze pro přímou palbu na velmi malé vzdálenosti (asi 200m) a dostat ho přes pásmo překážek aby mohl pálit na týlovou stěnu, by vyžadovalo zničení nebo alespoň '' oslepení'' všech střílen okolo a potom už by ten kanón nebyl potřeba jako jediné využití bych viděl vysadit ho spolu s výsadkáři do týla a dostat ho například ke vchodovému objektu, což by ale při správné práci našich pozemních jednotek bylo nemyslitelné (ostatně výsadek si Němci vyzkoušeli 7. října 1938 u obce Košetice na Bruntálsku - seskočilo více než 1000 vojáků a měli vybudovat letiště aby mohli dovést těžší výzbroj trvalo jim to 1 a půl dne což je dostatek času na protiútok českých sil) uvnitř jsem nepozoroval na stropě žádnou změnu, a k možnostem dobývání toto se týká spíše samostatných srubů, když spojenci dobývali německé obranné pásmo které bylo vyzborojeno podobně jako to naše (největší zbraně chyběli a stavy nebyl kompletní) ale na rozdíl od nás již byli zdeptáni válkou a prohrou. Z výpovědí německých vojáků: Záhy pum pleskaly o strop a z našeho pohledu jsme zaznamenali maximálně zvířený prach. Jiní odpovídali jaké bombardování a musíme si uvědomit, že v té době měli spojenci již lepší zbraně. Pevnosti tedy poskytovali účinnou ochranu proti dělům, tankům i letadlům. Dobýt je bylo nutno pěchotou a to pěchotou odvážnou, jednou z možností je užití plamenometu z bezprostřední blízkosti, umisťování těžkých náloží na pancéřové prvky( zničení vysunuté věže je možné, zasunuté nikoli, lehčí zvony se daly zničit i relativně malým množstvím trhaviny, největší zvony a kopule byli velmi odolné a bylo je nutné navrtat (nerealizovatelné) a nebo použít trhavinu kerou přineslo více vojáků nezávisle na sobě- velmi nebezpečné kvůli velké době ztrávené na povrch objektu a vystavení se tak palbě obránců. Zadýmení bojiště kupodivu ublíží více útočníkům než obráncům. Američané našli řešení(ovšem bez 100% účinnosti) přikládali 450 liberní nálože do kráterů po bombardování a otřes objektu byl natolik silný, že obránci vyšli ven, sice poněkud omráčení a zmatení, avšak až na jejich hrdost a ušní bubínky-nedotčení 
opevnění sahalo mnohdy desítky km do hloubky a cílem bylo zdeptat útočníka a potom provést protiútok. Opevnění bylo postaveno na obranu před francií při boji s Polskem a svoji úlohu splnilo dokonale francouzi se zalekli betonové přehrady a nenapadli, co se obrněné techniky týče, slabé hranice. Po dobytí francie bylo vybavení ze západního valu převezeno na atlantický val a nedokončené pevnosti byli strženy takže vznikli mezery, po osvobození Francie byl Západní val znovu obnoven, ale asi tak s poloviční silou než na počátku války, američané se velmi divily že z některých srubů se střílí a z jiných ne. A belgické pevnosti měli opravdu závažné OBRANÉ nedostatky, měli společnou obvodovou překážku, neměli pozorovací zvony neměli diamantový příkop neměli betonový převis přes střílny atd... nicméně na dálku to byli skvěle vybavené pevnosti 
Mám dojem (literatúru som požičal, takže si to nemôžem overiť), že ČS pevnosti mali aj obvodové prekážky okolo skupiny povrchových objektov, ale aj prekážky okolo každého jednotlivého objektu pevnosti, takže aj priestor medzi objektami bol pokrytý prekážkami, ktoré by sťažovali pohyb útočníkov a poskytovali by obrancom čas zaujať bojové postavenia pre blízku obranu.staropramen píše:Československé opevnění,respektive tvrze měly také společnou obvodovou překážku a nebyl to obranný nedostatek,vyjma vchodového objektu který měl svoji vlastní
) po přejití cesty uvidíte obnovený protitankový příkop i s betonovou zídkou, když budete pokračovat dál příkop zmizí a místo něj bude v poli betonový prách- když si ho pozorně prohlídnete najdete čtvercové otvory do kterých měli přijít železné sloupy. Teď se podívejte doprava uvidíte, že mezi K- S 14 a prvním objektem Hůrky se nacházejí 2 řopíky - krásně to tady vystihuje záměr našich odborníků postavit (narozdíl od Francie) první težké a teprve za ním opevnění lehké. Jak budete pokračovat narazíte opět na příkop který skončí několik metrů před srubem a změní se opět v práh, který velkým obloukem obchází kolem dokola srub. A z kruhu opět vychází přímo k dalšímu srubu - z toho vyplývá, že se pěchotní sruby nacházeli na obvodu společné překážky ale měli také svoji vlastní, dělostřelecké sruby se také nacházeli při okraji společné části ale co nejvíce směrem do vnitrozemí a otočné věže spíše uprostřed. 
