PANCÉŘOVÁNÍ
Zdánlivě je jasno, čelní pancíř korby Tigru II byl silný 150 mm, u IS-2 "jen" 120 mm, při podobných sklonech. Není to však tak jednoduché. Obecně se totiž dá říct, že kvalita německé pancéřové oceli měla sestupnou tendenci. Se zvyšováním výroby a zároveň ztrátami zdroju legovacích kovů bylo nutno použít jiné, méně vhodné. Ke konci války byl pro legování oceli Němci používán údajně i hliník! Výsledná ocel byla sice tvrdá, zároveň však velice křehká. Ani kvalita práce, např. svárů, nebyla ke konci války nejlepší. Čili se dá do značné míry říci, že čím později vyrobený německý obrněnec, tím horší kvalita pancéře (pozn.2). A toto se týkalo také prakticky všech Tigrů II. Zato v SSSR k výraznému nedostatku legovacích kovů nikdy nedošlo. Sověti možná až do konce války nebyli schopni vyrábět skutečně kvalitní elektroniku či optiku, o kvalitách jejich pancéřové oceli však není pochyb. Dále se také experimentovalo s jejím složením, takže její kvalita se zvyšovala. U IS-2m, vyráběného od roku 1944, byla již i kvalita práce na solidní úrovni, na rozdíl od nemalé části starších tanků. Z toho všeho vyplývá, že rozdíl v pancéřování nabyl zdaleka až tak veliký, ba spíše byly srovnatelné. Čelní pancíř věže byl u Tigru II 180 mm (štít kanonu 100 mm), u IS-2 100 mm (štít kanonu 120 mm), tedy značný rozdíl. Ovšem čelo věže tanku IS-2 bylo podstatně lépe balisticky řešeno, takže rozdíl nebyl tak velký. Mimoto pozdější série IS-2 měly štít kanonu zesílený na 160 mm. Nevhodné však bylo umístění věže IS-2 příliš vepředu, způsobené řešením motopřevodového prostoru, z toho důvodu byl více zranitelný její věnec. Tento problém však nebyl zdaleka tak markantní jako u T-34. Pancéřování boků atd. bylo vcelku podobné úrovně.
PODVOZEK, MOTOR
Podvozek Tigru II byl složitý a výrobně náročný. Zaručoval sice dobré rozložení hmotnosti, zároveň však byl značně poruchový. Naopak IS-2 měl podvozek jednoduchý a spolehlivý. Měrný tlak pásů na půdu byl u Tigru II 1,02 kg/cm2, u IS-2 pouze 0,8 kg/cm2. Motor Tigru II, Maybach HL 230 P30, měl maximální výkon 440 kW (pozn.3), což dávalo měrný výkon 6,3 kW/t, z čehož je zřejmé, že Tiger II byl značně podmotorován. To se projevovalo nejen na nepříliš dobrými jízdními vlastnostmi, ale také velkou poruchovostí, jež provázela tento stroj po celou dobu služby. Motor B-2 IS tanků IS-2 měl maximální výkon 381 kW, měrný výkon byl 8,3 kW/t, což také nebylo mnoho, avšak přeci jen to již bylo dostatečné. Rychlosti na silnici byly srovnatelné, avšak pouze "papírově", max. 38 km/h u Tigru II (ovšem při 3000 ot/min, čili v praxi o dost méně), 37 km/h u IS-2. V terénu pak byla rychlost Tigru II teoreticky cca 20 km/h, v praxi však stěží okolo cca 15 km/h, IS-2 okolo 20 km/h. Výhodou IS-2 a sovětské bojové techniky všeobecně byl naftový, méně nebezpečný pohon. Naopak záporem byla vyšší hlučnost. Dojezd na silnici byl u Tigru II cca 170 km, u IS-2 cca 150 km, s přídavnými nádržemi pak cca 230 km.
VÝZBROJ
Obecně jsou uváděny hodnoty tak, že kanon KwK 43 ráže 88 mm tanku Tiger II vychází ze srovnání s D-25 T ráže 122 mm tanků IS-2 jako výrazně lepší. Problém je v tom, že Sověti měli jinou normu pro průraznost pancíře, požadavek byl přísnější co do množství střepin proniknuvších zkrz pancíř, takže prosté srovnání uváděných průrazností je zavádějící. Je pravdou, že KwK 43 měl lepší účinnost na vyšší vzdálenosti a díky delší hlavni lepší balistické vlastnosti. D-25T měl také velmi nízkou rychlost střelby, v praxi cca 2 rány za minutu (pozn.4). Jako ne zcela vhodné se ukázalo být umístění části kanonové munice v zadní části věže Tigru II, nemalá část strojů byla zničena zásahem do této partie a následnou zničující explozí. Podobně byla část munice umístěna i v IS-2. V množství vezené munice měl Tiger II zcela jasnou převahu, vezl ji 72 kusů, IS-2 pouze 28. Jistou nevýhodou IS-2 byla absence pohyblivého kulometu v korbě, to však bylo vyváženo menší čelní plochou jejího pancíře. Ostatně poválečný vývoj šel právě cestou odstranění pátého člena osádky, kulometčíka/radisty, a ukázal správnost této cesty. Řidič měl k dispozici pevný kulomet DT ráže 7,62 mm, jeho použitelnost je však diskutabilní. Poměrně zbytečný byl také pohyblivý kulomet v zadní části věže. Naopak se velmi osvědčil kulomet DŠK ráže 12,7 mm, instalovaný na velitelské věžičce na značné části tanků IS-2, a to jak proti vzdušným, tak i pozemním cílům.
VYBAVENÍ
V značné převaze byl Tiger II co se týče vybavení rádioelektronikou. Ještě lepší pak byly velitelské stroje. V případě IS-2 již ovšem nebyl rozdíl takový, jako při srovnání s velkou části starší techniky, která nebyla často rádii vůbec vybavena. Také kvalita zaměřovačů a optiky všeobecně byla u německé techniky vyšší. Výborná byla vnitřní komunikace a celkově lepší ergonomika interiéru. Velkou vadou IS-2 byla absence vstupního poklop do korby, v případě zásahu tanku musel řidič vystupovat přes věž, což snižovalo jeho šanci k přežití. Také ne zrovna "ideální" bylo umístění palivových nádrží vepředu, po obou stranách řidičského prostoru, a to i přes to, že se jednalo o hůře zapálitelnou naftu.
REZUMÉ
Z výše napsaného vyplývá, že sice Tiger II byl v některých ohledech lepším tankem než IS-2, avšak v jiných tomu bylo přesně naopak. Kvalita pancéřování byla srovnatelná (vinou nízké jakosti německých pancířů, jinak mohl být Tiger II v tomto ohledu lepší), účinnost výzbroj zhruba srovnatelná, pohyblivost výrazně vyšší u IS-2, stejně tak i splehlivost. Ten měl také výrazně jednodušší konstrukci, umožňující vyrábět ho v obrovských množstvích. Zároveň byl vyvíjen výrazně modernizovaný IS-3, který se dostal do výzbroje na samém konci války a odstraňoval většinu nedostatků IS-2. Tento stroj standartní provedení Tigru II již překonával téměř ve všech ohledech.
POZNÁMKY
Pozn.1: Často je s těžkým tankem IS-2 srovnáván PzKpfw V Panther. Ačkoliv hmotnostně jsou si blízké, tak co do pojetí a použití jsou to odlišné stroje. Pravda, Panther byl netypicky těžký na střední tank ve srovnání s T-34, M4 Sherman či Cromwell. V jistém ohledu se dá považovat za první MBT.
Pozn.2: O nízké kvalitě pancíře německých tanků z konce války svědší i sovětské poválečné zkoušky, kdy byl ukořistěný tank Tiger II ostřelován právě kanonem D-25 T ráže 122 mm z tanku IS-2. Ačkoliv je většinou uváděno, že jej čelně tento kanon byl schopen prostřelit jen na minimální vzdálenost, zde došlo k průrazu čela korby i věže na vzdálenost přes 1500 m! Těžká protipancéřová munice BR-471 o váze cca 25 kg měla na křehký pancíř zničující účinnek.
Pozn.3: Při 2500 otáčkách za minutu. Při 3000 ot/min byl výkon 515 kW, otáčky nad 2500 nebyly však doporučovány vzhledem k akutnímu nebezpečí poškození motoru.
Pozn.4: výběr takové, zdánlivě nepříliš vhodné výzbroje, byl daný poněkud jiným použitím těžkých tanků v SSSR. Zatímco německé těžké tanky byly určeny především pro boj s nepřátelskou obrněnou technikou, tak sovětské měly působit především k prolomení nepřátelské linie, k palebné podpoře středních tanků a pěších útvarů. Proto byla použita podstatně větší ráže, pro takové úkoly podstatně vhodnější.
tiger2_
is2_
. "IS-2" nebo "ISU-122", cca 15 německých tanků. Neví, jestli viděl vlastní samohybku, nebo tank, ale ví, že to zlikvidovalo cca 15 tanků někde v tramtárii 
