Joint Strike Fighter (JSF)
Největším vojenský program v historii je již několik let spojován se zkratkou JDF (Joint Strike Fighter). Tento "společný úderný letoun", jak lze jeho označení přeložit do češtiny, ovlivní vojenské letectví ve světě jako žádný jiný srovnatelný taktický typ nejen svými bojovými schopnostmi, ale především očekávaným rozšířením. Jeho operační provoz se protáhne minimálně do poloviny 21. století a není vyloučeno, že se stane i posledním pilotovaným taktickým bojovým letounem. Je stále pravděpodobnější, že například u amerického letectva nastoupí po typu JSF již bezpilotní bojové letouny. A konečně tento program zásadním způsobem ovlivní situaci leteckých výrobců v USA a nezanedbatelný dopad se dá očekávat pro zmíněné průmyslové odvětví i v celosvětovém měřítku. Vzhledem k předpokládané výrobě 5000 až 6000 kusů by hodnota celého programu mohla přesáhnout nepředstavitelnou sumu 300 mld. amerických dolarů. Přesto by letoun vzniknuvší z programu JSF měl představovat relativně finančně dostupný typ nové generace, který bude v několika verzích schopen plnit mnohdy rozdílné požadavky amerického letectva (USAF), námořnictva (US Navy), námořní pěchoty (US Marine Corps) a britského Královského námořnictva. Pozoruhodné je, že v některých aspektech i poměrně značně odlišných požadavků zmíněných složek by mohl plnit jeden typ ve třech hlavních verzích, které budou mít přibližně 80 % shodných komponentů. Právě tento fakt, který značně zlevní vývoj i následnou sériovou výrobu spolu s očekávanou produkcí v tisícovkách kusů mají vrátit jednotkovou cenu na přijatelnou úroveň. Další skutečně vysoké úspory přinese společný výcvik, jednotný opravárenský systém a logistické zabezpečení. I nejsilnější ekonomika Spojených států má dnes problém s financováním superstíhacího letounu nové generace F-22 Raptor. Neustálý nárůst ceny tohoto dvoumotorového stroje a prodlužování vývoje již několikrát vedl k seriozním úvahám o účelnosti tak drahého stroje. Nakonec zřejmě v roce 2006 by mohlo dojít k zavedení do výzbroje prvního z celkem dne plánovaných 240 strojů. Svými bojovými možnostmi bude nepochybně nadřazen všem letounům stejné kategorie a stane se hlavním nástrojem USAF pro vybojování nadvlády ve vzduchu v jakékoli části světa. Svojí cenou se však F-22 diskvalifikuje nejen z exportních možností, ale USAF tímto letounem nenahradí ani z poloviny stroje F-15 Eagle. Právě proto počítá USAF s kombinací menšího množství super výkonných F-22 s podstatně větším množstvím méně drahých jednomotorových strojů JSF, které budou představovat páteř taktického letectva. Jako by se opakovala situace z přelomu 60. a 70. let, kdy vznikl levnější F-16 jako doplněk k té době velmi drahému dvoumotorovému stroji F-15. Nakonec "doplňkový" typ počtem vyrobených kusů i rozšířením do všech koutů světa zaznamenal mnohonásobně lepší výsledky.
Počátek
Vznik programu lze do značné míry spojit s koncem studené války na počátku 90. let. V té době studovaly všechny složky amerických ozbrojených sil programy nových bojových letounů, které by postupně nahradily letouny F-15, F-16, A-10, A-6 a AV-8B. Počátkem 90. let se hovořilo o programu pokročilého letounu s krátkým vzletem a svislým přistáním známým nejprve pod zkratkou ASTOVL(později CAFL), který měl u námořní pěchoty nahradit AV8B i F/A18 Hornet. USAF se v rámci studií MRF a ATF "poohlíželo" po nástupci typů F-16 a F-15 a US Navy rozvíjelo svoji představu následovníků Tomcatů a Intuderů v rámci studie A/F-X. Přiblížení společných operačních požadavků letectva a námořnictva umožnilo, že nejprve v roce 1993 odstartoval Pentagon nový projekt JAST(Joint Advanced Strike Technology) a o rok později začalo sbližování operačních požadavků projektů JAST a CALF, čímž byl položen základ k programu JSF. K jeho oficiálnímu startu došlo roku 1996m kdy Pentagon vybral návrhy firem Boeing a Lockheed Matin pro další vývoj a oběma firmám přidělil identickou částku 660 mil. dolarů a čas 51 měsíců na vývoj, výrobu a zkoušky dvojice prototypů. Obě firmy při návrhu letounů vycházely z řady požadavků. K těm hlavním patřil požadavek na víceúčelovost, schopnost přesně a spolehlivě ničit cíle a vysoký stupeň pravděpodobnosti přežití v boji. Proto nepřekvapuje, že oba jednomístné, jednomotorové ve značné míře využívají technologií Stealth. Z tohoto důvodu je část protivzdušné a protizemní výzbroje uložena uvnitř draku. Nejmodernější přístrojové vybavení včetně "skleněného kokpitu" s rozměrnými barevnými displeji, výkonným radiolokátorem i pasivními senzory umožní u sériových strojů spolehlivé ničení cílů na značnou vzdálenost. Výkonné protiletadlové řízené střely a špičkový radiolokátor mají zaručit efektivní vedení vzdušného boje, aniž by letoun musel dosahovat vysokých nadzvukových rychlostí či značného dostupu. V této souvislosti se hovoří o tom, že rychlost řádově M=1,5 se považuje za dostatečnou. Jako pohonná jednotka byl vybrán mírně upravený turbodmychadlový moto Pratt&Whitney F119 o maximálním tahu s přídavným spalováním řádově 160 kN, který ve dvojici pohání i F-22 Raptor. Konstrukce letounu však musí umožňovat i zástavbu alternativního typu F120 firmy General Electric. Jak již bylo zmíněno, každý z týmů připravil po dvou koncepčních demonstrátorech. Označením X-32 je vyhrazeno pro stroje firmy Boeing a X-35 pro společnost Lockheed Martin, Northrop, Grumman a BAE Systems. V souvislosti s posledně jmenovanou firmou je nutné poznamenat, že právě VB je jediným oficiálním partnerem USA v programu JSF. Prvenstvím záletu v programu JSF se může chlubit Boeing. Jeho X-32A (verze pro USAF) se vznesl 18. září 2000 (12 dní po mích jedenáctých narozeninách). Konkurenční Lockheed Martin stejné verze s označením X-35A následoval více než o měsíc později(24. října). Po nezbytných zkouškách a přibližně 50 letových hodinách byli oba letouny u svých výrobců přestavěny na verzi pro US Navy X-32C resp. X-35C. V této konfiguraci pak dokončili požadované zkoušky. S většími zájmy i obavami se očekával vzlet druhých demonstrátorů ve verzi s krátkých startem a svislým přistáním X-32B a X-35B. Podle vyjádření obou výrobců i tyto letouny úspěšně prošli a splnily předepsaný zkušební program. V této souvislosti je třeba poznamenat, že zkušební letový program obou konkurenčních strojů proběhl nadmíru hladce, na čemž má zásluhu mimořádně rozsáhlé použití techniky simulace.
Čerpám z časopisu, který je z roku 2001, tak se za případné nepřesnosti omlouvám) časopis ATM 10/2001
