První světová válka
Jelikož je výročí sta let od zahájení bojů První světové války, tak jsem si říkal, že by bylo vhodné zase nějaká témata oprášit, případně přidat nové. Přeci jenom tento první celosvětový válečný konflikt si podle mého názoru zaslouží výrazně větší pozornosti, než mu bylo doposud věnováno a to nejen zde na Palbě.
Jedná z věcí, která fandy Velké války často zajímá, jsou letecké souboje zřejmě nejslavnějších stíhacích letadel té doby a to Fokkera Dr.I a spojeneckého (správně Dohodového) Sopwith Camelu. V prvním případě se spíše jedná o stroj, který proslavil „Rudý Baron“, který na mě dosáhl velkou část svých vzdušných vítězství, a který až notoricky dobře známé díky rudému zbarvení. Druhý stroj je pak znám spíše díky své „blesku rychlé zatáčce“ a charakteristickému „velbloudímu“ hrbu v oblasti pilotního prostoru. Protože jinak dokázal být k nezkušeným pilotům i pěkně zákeřný a chyby jim neodpouštěl. Německý stroj byl vyprodukován v množství přesahujícím 300 kusů, zatímco britský letoun byl vyráběn v tisícikusových sériích, které dali vzniknout více jak 5.500 strojů. Zřejmě i díky tomu se stal velice známým stíhacím letounem Velké války, protože od prvního vzletu v prosinci 1916 byl postupně zařazován prakticky ke všem jednotkám na západní frontě a zaplavil tak nebe nad bojujícími stranami. O kvalitách jednoho či druhé stroje by se toho dalo jistě napsat mnoho, nicméně to není aktuálně předmětem tohoto článku. Možná někdy v budoucnu bych se této otázce věnoval obšírněji. Nyní bych chtěl spíše poukázat na pár leteckých es na jedné i druhé straně, které se právě proslavili na těchto letounech proti sobě. Samozřejmě bych mohl jmenovat například právě „Rudého barona“, který kromě jiných sestřelil celkem devět strojů Sopwith Camel, ale o něm toho bylo již napsáno i zde na Palbě snad dost, tak bych chtěl dát prostor i těm méně známých. Z každé strany jsem tak vybral po dvou pilotech, ke kterým se mi podařilo dohledat trošku více informací.
William Lancelot JORDAN
Ze strany vítězů jsem jako prvního vybral Williama L.Jordana, který ve své době patřil mezi velice známá letecká esa. Především proslul tím, že mezi piloty Sopwith Camelů měl nejvyšší skóre v sestřelu trojplošného Fokkeru Dr.I. tento vynikající pilot se narodil 3.prosince 1896 v Jižní Africe (v Georgetownu), která byla v té době součástí britského společenství a jako takový mohl tedy být poslán do válečného konfliktu Velké Británie. V době vypuknutí světového konfliktu pobýval v Londýně a tak neváhal a dobrovolně se přihlásil do RNAS jako letecký mechanik. Poté co se letecká válka začínala přiostřovat, byl přeškolen na střelce a později na pilota. Po ukončení výcviku u pilotní školy byl poslán k 8.Sq.RNAS. Tato jednotka byla v červenci roku 1917 přezbrojená z již zastarávajících Sopwith Triplanů na nové stíhací letouny Camel a již 13. července si Jordan mohl připsat své první vítězství na tomto novém letounu a i celkově jeho první vítězství. Jeho obětí se stal pozorovací dvoumístný RumplerC. Spolu s Charlesem Dawsonem Bookerem dne 11. srpna sestřelili černý letoun Albatros D.V pilotovaný Adolfem Ritter von Tutschek z Jasta 12. Toto letecké eso, které v té době mělo na svém kontě 23 vzdušných vítězství, bylo těžce v souboji zraněno. Byl to jeho čtvrtý úspěch. Další na sebe nenechali dlouho čekat a do konce roku se Jordanovi podařilo zvýšit své skóre na osm sestřelů na Camelu. Do poloviny dubna 1918, kdy byl povýšen do hodnosti kapitána, činilo jeho skóre již úctyhodných dvacet letounů. Do konce války pak toto úspěšné letecké eso dosáhlo celkem 39 sestřelů s tím, že jeho poslední obětí se dne 12. srpna 1918 stal stroj LVG C. Jelikož Jordan létal prakticky výhradně pouze na strojích Sopwith Camel, tak se jeho obětí stávali o trojplošné Fokkery Dr.I, o které nám v tomto článku jde. První sestřel Fokkeru Dr.I si Jordan mohl nárokovat 23.května 1918 u Lensu, i když jisté zdroje hovoří proto, že německý pilot své poškození spíše předstíral. Ovšem druhý sestřel Fokkeru Dr.I, který se uskutečnil na nebi poblíž Merville poslední den v květnu, byl nezpochybnitelný, i když se na něm kromě Jordana podíleli další tři piloti. Brzy poté Jordan obdržel vyznamenání DFC. K třetímu sestřelu Fokkeru došlo přibližně tři kilometry od La Basse dne 7. července 1918 ve večerních hodinách. Již druhý den ráno sestřelil Jordan další trojplošník Fokker v prostoru mezi Meurchin a Epinoy, a o dalších deset minut mu padl za oběť Pfalz D.III. Celkem se Jordanovi na Camelu podařilo sestřelit pět Fokkerů Dr.I, čímž se zapsal do dějin mezi nejúspěšnější piloty, kteří svedli vzdušné boje na těchto dvou stíhacích strojích proti sobě. Dalších příležitostí již Jordan moc neměl, protože Němci v průběhu roku 1918 začali stahovat tyto letouny z první linie a nahrazovali je modernějšími a spolehlivějšími stroji. Fokkery totiž měli v letních horkých měsících problémy s chlazením v důsledku zadírání motorů náhražkovým olejem Voltol. Posledního Fokkera se tak Jordanovi podařilo sestřelit až po řadě jiných obětí dne 7. srpna 1918, přičemž to bylo i jeho předposlední vítězství. Poslední sestřel v podobě nepřátelského LVG se uskutečnil 12. srpna 1918 dva kilometry severovýchodně od lesa Pacaut. Poté byl Jordan poslán na dovolenou do Velké Británie, kde se dočkal konce války, který byl již v dohledu. Dvaceti z celkového počtu sestřelů uskutečnil ve spoluúčasti, pět obětí pak bylo výše zmíněných Fokkerů Dr.I. V listopadu 1920 se v Japonském Kobe oženil s Hazel Thorne. Na sklonku roku 1931 zahynul při automobilové nehodě na severu Anglie.
William S. Stephenson
Druhým nejúspěšnějším dohodovým pilotem na „velbloudech“, který sestřelil nejvíce trojplošných Fokkerů byl William S. Stephenson narozený 11. ledna 1896 ve Winnepegu v Britské Kolumbii, tedy v Kanadě. Na začátku války začínal na úplně jinak, než by se dalo podle toho, jak se nakonec proslavil, soudit. Původně narukoval k ženistům do jednotky Winnipeg Light Infantry. V roce 1916 byl zasažen otravným plynem, jehož útok přežil a tak mu nic nebránilo v tom, aby se dne 16. srpna 1917 přihlásil do RFC. Po půlročním výcviku byl dne 9. února 1918 zařazen k 73.Sq. Oproti celé řadě leteckých es První světové války se tak na nebe proti nepříteli dostal poměrně pozdě. To ale v žádném případě nesnižovalo jeho kvality a výkony, protože do konce válečného konfliktu si mohl nárokovat celkem dvanáct sestřelených nepřátelských strojů. Prvního vítězství dosáhl Stephenson proti Albatrosu D.V, který jim byl sestřelen u Marteville dne 23.března 1918. Hned o dva dny později sestřelil letoun LVG C. První Fokker Dr.I jim byl sestřelen 3. května 1918 krátce po poledni a bylo to celkem jeho třetí vítězství. Stalo se tak poblíž Ploegsteertu. Pilot pocházející z Jasta Boelcke střetnutí se Stephensonem přežil. Zbytek května a června byl Stephenson bez úspěchu, ale devátého července se mu zase podařilo sestřelit dalšího trojplošníka západně od Moncheaux. O necelé dva týdny později si nárokoval další sestřel Dr.I, kterého docílil ve spolupráci s celou řadou dalších letců. Souboj byl zřejmě veden s Jasta 36, která o žádného padlého v boji nepřišla. Dalšího úspěchu proti Dr.I se Stephensonovi podařilo dosáhnout 21.července a o den později šel k zemi další trojplošný nepřátelský letoun nad Bazoches. V ten stejný den poslal o pět minut později k zemi tehdejší německou novinku v podobě Fokkera D.VII, který byl po ukončení bojů Velké války považován za nejlepší stíhací letoun „Hunů“. Dne 23. července 1918 poslal k zemi stroj LVG, ale o další tři dny později jej potkal stejný osud. Toho dne byl spatřen v souboji se sedmi nepřátelskými stroji Fokker D.VII, proti kterým neměl velkou šanci. Přesto se mu jeden nepřátelský letoun podařilo poslat k zemi, stejně jako o den dříve za jiné situace, kdy kromě D.VII sestřelil i stroj LVG. Jeho úspěšný sestřel DVII z 28. července 1918 se tak stal dvanáctým vzdušným vítězstvím a zároveň i jeho posledním. Přestože si jeho sestřel nárokoval Ltn. Grassmann z Jasta 10, tak podle vlastních Stephensonových slov, který souboj přežil, byl zraněn kulkou z kulometu pozorovatele dvoumístného francouzského stroje, na který původně útočil. Zásah do levé nohy jej zranil a poté, co se ze souboje se stíhací ochranou z boje odpoutal, jej zasáhla palba z německé pozemní linie. S poškozeným strojem musel nouzově přistát a následně padl do zajetí. Tady ale jeho hrdinství nekončí, protože se mu podařilo ze zajateckého tábora uprchnout a cestou domů si poznamenal všechna důležitá německá zařízení, na která narazil a která by mohla mít nějaký vojenský význam. Tyto informace byly následně využity pro další plánované útoky proti nepříteli. Za své letecké zásluhy a vlastně nejen za ně, obdržel vojenské vyznamenání v podobě válečného kříže a rovněž záslužný letecký kříž (DFC). V pochvalném slovu k udělení vyznamenání bylo poznamenáno, že jeho hlášení z doby útěku ze zajateckého tábora obsahovalo celou řadu hodnotných a přesných informací o nepříteli. Do konce války si již Stephenson další vzdušné vítězství sice nepřipsal, ale kdo z tisíců pilotů na jedné i druhé straně se mohl pochlubit takovými úspěchy. Pouze těch pár desítek, kteří se nesmazatelně zapsali mezi letecká esa První světové války. V roce 1924 se Stephenson přestěhoval do Anglie, kde se stal úspěšným a bohatým průmyslníkem. Díky obchodním stykům se dokázal dostat k celé řadě důvěrných informací z Německa a z jeho porušování Versaillské mírové smlouvy a to především z období po nástupu fašistů k moci. O dubna roku 1936 poskytoval své informace přímo Winstonu Churchillovi, který v té době byl opozičním poslancem britského parlamentu. Během bojů Druhé světové války se pak jeho pozorovací talent a osobní vztahy britské vládě hodili v roli kontrarozvědky v Severní Americe, kde působil pod krycím jménem „Interpid“. Král Jiří VI. jej povýšil do šlechtického stavu a rovněž Američané ocenili jeho zásluhy, když mu udělili Medaili prezidenta za zásluhy (Presidential Medail for Merit). Jelikož byl jeho život plný nejrůznějších zvratů a dobrodružství, tak se snad ani není čemu divit, že na sklonku svého života napsal autobiografii nazvanou A Man Called Interpid (Muž zvaný Interpid), která se ve své době stala knižním bestsellerem. Slavný pilot i „špion“ se nakonec dožil vysokého věku a zemřel 31. ledna roku 1989 v Pagetu na Bermudách. Spisovatel Ian Flemming, který stvořil filmovou a knižní podobu agenda britského impéria 007, podle vlastních slov použil Stephensona jako předlohu pro šéfa špionu „M“. V roce 1962 o jeho postavě Ian Flemming napsal „James Bond je velice zidealizovaná verze pravého špiona. Skutečným je William Stephenson“.
Zdroje:
• http://www.internetmodeler.com/2001/feb ... ripdr1.htm
• Jon Guttman – Sopwith Camel vs. Fokker Dr.I – Grada – Praha 2009
• http://www.foundation3d.com/forums/show ... php?t=7822
• http://www.palba.cz
)
.
