Dne 11. prosince roku 2012 jsem na Palbu vložil rozsáhlou práci o jednom z největších vojáků 19. století. Je to tato odborná práce: VOJEVŮDCE PĚTI CÍSAŘŮ http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=277&t=5552
VOJEVŮDCE PĚTI CÍSAŘŮ, Jan Josef, Václav, Antonín, František, Karel, hrabě Radecký z Radče, aneb ČESKÝ VOJÁK BRÁNÍ TRŮN.
Práce byla přijata i díky původnímu kontroverzněji pojatému začátku s jistou nedůvěrou, ale nakonec byla celkově úspěšná a díky ní si našeho vojenského fóra všimla i jedna společenská organizace. Ta si vzala za své vrátit tohoto českého šlechtice a vojevůdce zpět do našich dějin, kde by měl mít své důstojné místo a současně se rozhodla udělat vše potřebné k tomu, aby se jeho socha která byla v letech 1919 až 1921 odstraněna a umístěna do lapidária Národního muzea a její podstavec byl následně úplně zničen, vrácena zpět tam kde byla dlouhé roky jako symbol slávy českého vojáka, jeho věrnosti, statečnosti a vojáckého ducha.
V této době vše dospělo do stadia jednání o možných způsobech jak sochu slavného maršála vrátit tam, kde podle mého názoru patří, jedná se státními institucemi a odráží nepřátelské útoky různých organizací, které si jeho reinstalaci nepřejí. Jde hlavně o Československou obec legionářskou a Svaz bojovníků za svobodu. Ty první chápu, ty druhé vůbec ne. Ale to sem nepatří.
S laskavým svolením autorů, sem vkládám studii, která by měla každému, kdo má zájem, ukázat jaké jsou cíle této iniciativy, kterou já osobně považuji za velmi prospěšnou. Tak se na to kolegové podívejte.
Spolek Radecký 1766-2016
pro obnovu pomníku maršála Radeckého z Radče na Malostranském náměstí v Praze.
pro obnovu pomníku maršála Radeckého z Radče na Malostranském náměstí v Praze.
O tento památník v této studii jde.
Ideová studie navrácení pomníku Jana Josefa Václava hraběte Radeckého z Radče
na Malostranské náměstí.
V Praze v květnu – červenci 2014
na Malostranské náměstí.
V Praze v květnu – červenci 2014
ÚVODEM
Ideovou studii ověřující možnosti návratu pomníku maršála Radeckého na Malostranské náměstí předkládá Spolek Radecký 1766-2016. Spolek založili historici- amatéři, zajímající se o historii českého národa během dlouhého 19. století. Navazuje na již vykonanou práci historiků-vědců, započatou konferencí ve Vojenském historickém ústavu v roce 1992. Někteří z těchto historiků jsou patrony Spolku. Připomínkou osobnosti maršála Jana Václava Radeckého z Radče, jednoho z nejproslulejších Čechů 19. století a obnovou jeho pomníku chceme přispět k překonání jednostranných výkladů naší národní historie. Navrácení pomníku chápeme zejména jako splacení dluhu, jako zbudování památníku všem hrdinným vojákům ze zemí Koruny české, padlých ve válkách do roku 1918. Jsme přesvědčeni, že vojenský pomník nezpochybnitelných uměleckých kvalit bude jejich nadčasovým památníkem.
Aktivita, směřující k obnovení Radeckého pomníku, je zároveň výrazem změn ve společenském vědomí, pokud se týká vnímání naší historie před 2. světovou válkou. Zdá se, že překonání ideologických a politických bariér, které dovedly Evropu k rozdělení, je jednou z podmínek plnohodnotného a rovnoprávného členství českého státu ve společenství zemí Evropy 3. tisíciletí.
Totalitním režimům 20. století byl nejvýše potřebný nacionalismus, který také v české společnosti nalezl svou oficiální podobu a v rozhodující míře potlačil přirozené, zdravé národní sebevědomí a zemské vlastenectví, které bylo po staletí základem tradic zemí Koruny svatováclavské, Čech, Moravy a Slezska. Do této tradice patřil i maršál Radecký, občan podunajské monarchie, narozený v Čechách, který věrně a příkladně sloužil své vlasti.
S dědictvím minulosti se musí potýkat celá řada evropských zemí, které kdysi stály proti sobě ve vyhrocených konfliktech, a v tomto směru jsou kupříkladu velmi inspirativní zkušenosti Dánska, Švédska, Finska, kde dodnes nacházíme desítky krásných pomníků panovníků a vojevůdců, které nebyly odstraňovány v důsledku změněného a době poplatného hodnocení historie.
Tato ve veřejném prostoru zachovaná sochařská díla jsou dnes svědectvím kulturní vyspělosti těchto zemí a mimo jiné také přitažlivou nabídkou pro mezinárodní cestovní ruch (ačkoli málokterý z pomníků dosahuje ve srovnání uměleckých kvalit pomníku Radeckého).
Bronzové sousoší pomníku českého šlechtice a slavného rakouského vojevůdce, Jana Josefa Václava, hraběte Radeckého z Radče bylo z Malostranského náměstí odstraněno v letech 1918-1919 . Stalo se tak v důsledku dobové reakce na výsledky Velké války, naštěstí ne tak barbarsky jako na Staroměstském náměstí, kde byl zničen Mariánský sloup. Nezpochybnitelná výtvarná kvalita bronzového sousoší nedovolila ani v tak vypjaté době jeho úplnou likvidaci. Sousoší je od té doby již 93 let v odborné péči Národního muzea; je čas uvažovat o návratu tohoto díla do veřejného prostoru.
JAN JOSEF VÁCLAV HRABĚ RADECKÝ Z RADČE
2. listopadu 1766 - 5. ledna 1858
2. listopadu 1766 - 5. ledna 1858
Rytina Jana Josefa Václava, hraběte Radeckého z Radče
“…když otec Radecký nás k slávě ved…” Svatopluk Čech
Současná podoba zámečku v Třebici
Maršál Radecký začal svou vojenskou dráhu jako kadet v roce 1784. Díky svým schopnostem a statečnosti v kariéře rychle postupoval. Bojoval pod Laudonem proti Turkům ve válkách, v níž podunajská monarchie nesla převážnou tíži obrany evropské civilizace a kultury, rozhodující měrou přispěl k ukončení napoleonských válek, pustošících bez rozdílu celou Evropu. Jeho pozitivní role v evropských dějinách je nezpochybnitelná. Radeckého působení je třeba vidět v kontextu jeho doby a pokud památku tohoto velkého českého rodáka nezatížíme politickými souvislostmi doby mnohem pozdější, nemůžeme nevidět jeho skutečný význam.
Na počátku 19. století měl, tehdy ještě v hodnosti generála, rozhodující podíl na Napoleonově porážce v Bitvě národů u Lipska. Tuto bitvu v říjnu 1813 jako náčelník generálního štábu vrchního velitele koaličních armád Karla Filipa ze Schwarzenbergu připravil a naplánoval.
Již jako polní maršál, povýšený do této hodnosti císařem Ferdinandem I.(V.) v den jeho korunovace, vedl v létech 1848–49 úspěšnou kampaň za zachování územní celistvosti říše v severní Itálii. Ještě v roce 1850 svojí pouhou přítomností v Olomouci odradil Prusy od plánovaného útoku, pak se stal guvernérem v Miláně, kde později odešel na odpočinek. Během své aktivní vojenské služby loajálně a věrně sloužil pěti císařům.
Zemřel v Miláně v důsledku banálního úrazu dne 5. ledna 1858. Ještě za jeho života mu císař nabídl zcela mimořádnou poctu - pohřbení v císařské hrobce ve Vídni. Ale podle maršálovy dohody s vojenským dodavatelem Parkfriederem, který za maršála platil dluhy, odpočívá v Klein Wetzdorfu u Vídně, v památníku Heldenberg, ve společném mauzoleu s maršálem Wimpffenem a Josephem Parkfriederem. Císař František Josef I. po Radeckého pohřbu nabídl Parkfriederovi odkoupení areálu s Radeckého hrobem; ten prodej odmítl a Heldenberg císaři daroval. Tím se areál stal majetkem Koruny a po roce 1918 až dodnes je tudíž majetkem rakouského státu; místo je pietně udržováno. Stojí za povšimnutí, že sousední Rakouská republika považuje našeho polního maršála Radeckého za jednoho ze zakladatelů moderní rakouské armády, v Heldenbergu mu vzdává při výročních příležitostech vysoké vojenské pocty.
O Radeckého vlastnostech a činech se již za jeho života vyprávěly skutečné příběhy i legendy. Připomeňme, že maršál Radecký se zabýval i vojenskou teorií, navrhoval reformu armády (ke škodě monarchie bezvýsledně, což se projevilo již ve válce s Pruskem 1866). O své vojáky se vždy staral, nejenom o jejich materiální zabezpečení, a vojáci jej milovali, jak dosvědčuje i Svatopluk Čech ve své básnické skladbě Ve stínu lípy. Zavedl vojenská cvičení, která v té době nebyla v období míru běžná, a připravoval vojáky cílevědomě na nadcházející boje. Své války vedl rytířsky, nedovoloval plenění dobytých měst, ani drastické postupy vůči civilistům.
Jeho armády tvořili příslušníci 11 různých národů monarchie. Je známo, že vedle němčiny a rodné češtiny byl schopen se svými vojáky hovořit všemi těmito jazyky. Radecký byl, a jistě i z pohledu úlohy ozbrojených sil v současném světě nadále může být, vzorem nejlepších vlastností vojáka.
Na jeho počest složil v roce 1849 Johann Strauss senior Radetzky-Marsch, dnes snad nejslavnější hudební skladbu svého druhu.
S ohledem na závažnost hodnocení významu osobnosti maršála Radeckého v českých dějinách působí spíše odlehčeně skutečnost, že „vynalezl“ smažený řízek, že do české gastronomické tradice se smažený řízek jako oblíbené typické jídlo dostal z milánského stolu Radeckého. Kdyby se Radecký byl proslavil jen řízkem, nedali by pravděpodobně Češi na jeho pomník dopustit.
Dobové vyobrazení pomníku a jeho okolí
RADECKÉHO POMNÍK – UMĚLECKÉ DÍLO
Návrh postavit pomník vítězi nad savojskými vojsky vzešel od Christiana Rubena, v letech 1841-1872 ředitele pražské výtvarné Akademie. Od něj pochází i základní koncept monumentu, keltsko-germánského výjevu vítězného vojevůdce neseného na štítě jeho vojáky. Sochařský návrh vzešel z dílny bratří Josefa a Emanuela Maxů, významných a všeobecně uznávaných sochařů své doby, pocházejících ze Sloupu v Čechách. Postavy vojínů - štítonošů vytvořil Josef Max, samotnou sochu Radeckého pak jeho bratr Emanuel. Sousoší bylo odlito z bronzu dílnou Burgschmidt a Lenz v Norimberku v roce 1858; potřebných 10 tun kořistní děloviny věnoval císař František Josef I.
Plán:
Současnost: 
První obrázek je jedna z vícero studií budoucího památníku. Ta druhá ukazuje stav sochy v dnešní době, tak jak je uložena v lapidáriu Národního muzea.
Autorem architektonického řešení byl architekt Bernhard Grueber, významný znalec českých středověkých památek a jejich romantický ochránce, který byl v letech 1844–1874 vedoucím katedry architektury na pražské Akademii výtvarných umění. Stavebníkem pomníku byla Krasoumná jednota pro Čechy (Kunstverein für Böhmen in Prag), která byla součástí Společnosti vlasteneckých přátel umění, předchůdce Národní galerie. Pomník byl i s podstavcem vysoký přes deset metrů a byl ohrazen čtyřmi kamennými sloupky s řetězem na čtvercovém půdorysu cca 6 x 6 metrů. Radeckého pomník byl situován v jihovýchodní části Malostranského náměstí v trochu jiných půdorysných podmínkách, než jsou zde dnes - místem nyní vede tramvajová kolej směrem ke Klárovu. Naopak prostorová situace okolní zástavby je téměř totožná, změnilo se jen ústí Karmelitské ulice do náměstí a byly rekonstruovány věže bývalé Malostranské radnice. Současnost: První obrázek je jedna z vícero studií budoucího památníku. Ta druhá ukazuje stav sochy v dnešní době, tak jak je uložena v lapidáriu Národního muzea.
Postava maršála hleděla k jihu, na hlavní komunikaci tzv. Královské cesty z Karlova mostu na horní Malostranské náměstí a pak dále Ostruhovou (dnes Nerudovou) ulicí na Hrad, kterou procházely všechny slavnostní a korunovační průvody.
Pomník maršálu Radeckému byl slavnostně odhalen 13.11. 1858, původně s německými nápisy; koncem 19. století byly tyto nápisy odsekány a nahrazeny českými.
DEM FELDMARSCHALL
JOSEF GRAFEN RADETZKY VON RADETZ
DEM FÜHRER DER TAPFERS K.K.ARMEE
IN ITALIEN 1848-1849
DURCH DER KUNSTVEREIN FÜR BÖHMEN
IM JAHRE 1858
-----o-----
POLNÍMU MARŠÁLKOVI
JOSEFOVI HRABĚTI RADECKÉMU Z RADČE
VŮDCI UDATNÉHO C.K. VOJSKA
VE VLAŠÍCH1848-1849
JEDNOTA KRASOUMNÁ PRO ČECHY
LÉTA 1858
Demontáž pomníku v květnu 1919 na objednávku italského velvyslanectví, jehož osazenstvo se na ni dívalo z oken. Bohužel pro sochu jim připomínala dobu, ke které se nechtěli li Italové hlásit.
NÁVRAT POMNÍKU NA MALOSTRANSKÉ NÁMĚSTÍ
Dílo bylo 13. listopadu 1858 instalováno východně od Gremlingovského paláce , dnešní Malostranské kavárny, v ose průčelí domu, střed sousoší byl ve vzdálenosti asi 16 metrů od domu /červený čtverec/.
Vděčně vítáme, že během práce na naší studii byla vedením města vyhlášena soutěž na úpravy náměstí, které se naši spolkoví architekti samozřejmě účastní.
Těšíme se na veřejnou debatu nad jejími výsledky.
Jako součást očekávané debaty tedy předkládáme vlastní představy, týkající se pouze umístění pomníku, nikoli řešení celého náměstí.
VARIANTA 1
Umístění co nejblíže původnímu místu. Nejautentičtější možné zopakování původní situace, se zásahy pouze do tvaru chodníků (zastávky tramvaje vpředu) a průběhu automobilové jízdní dráhy při ústí Mostecké ulice. Po zprovoznění tunelu Blanka se dá předpokládat výrazné snížení intenzity dopravy, dosud procházející Malostranským náměstím. Varianta 1, stejně jako ostatní, je proveditelná v předstihu, pomník může být umístěn bez časové návaznosti na případné budoucí úpravy náměstí. Za vhodný termín obnovy pomníku lze považovat roky 2016 (250. výročí narození) či 2018 (160. výročí odhalení pomníku).
VARIANTA 2
Umístění v podobné situaci, v jaké stál původní monument, tedy “v křižovatce”; hlavní postava by hleděla k jihu do místa svého původního stanoviště.
VARIANTA 3
Pomník získává prostor a současně je výraznou vertikální dominantou náměstí. Je výtvarnou dominantou parteru plochy náměstí a základem mimořádně působivé gradace hmot, z jedné strany ve vazbě na mikulášský chrám, z druhé na Hrad.
VARIANTA 4
Žádná kolize s dopravou, asymetrické umístění před budovou jezuitského profesního domu (dnes Matematicko fyzikální fakulty) vytváří jisté napětí, monument se svou hmotou opírá o okraj mohutné jednoduché stěny s okny.
Důležité upozornění:
Součástí připravované reinstalace musí být i návrh nového podstavce, protože původní podstavec byl rozbit. Domníváme se, že nový podstavec by měl být volnou výtvarnou reminiscencí původního tvaru, provedení v některé z tuzemských žul.
Návrh možného textu vpředu na podstavci obnoveného pomníku
Návrh možného textu vzadu na podstavci obnoveného pomníku
Návrh možného textu vzadu na podstavci obnoveného pomníku
Příležitostná medaile k odhalení pomníku dne 13. 11. 1858. Autor F. Seidan, český sochař a medailér
Závěr této studie je věnován výzvě, s tímto textem:
Vše vytvořil, sepsal a předložil k veřejné diskusi v Praze v srpnu 2014: Spolek Radecký 1766 – 2016
Za autory a předkladatele ing. arch. Jan E. Bárta, předseda Spolku
Toto je cíl, ke kterému celá tato aktivita směřuje:
Obnovený pomník maršála Radeckého na jeho původním místě. Ku větší slávě jeho památky a novému pohledu na naše dějiny ve společné říši s Rakouským císařstvím a rakousko-uherskou monarchií.
Zpracovali: ing. arch. Jan E. Bárta, arch. Karel Císař, Tomáš Doležal, ing. arch Petra Helmová, Obnovený pomník maršála Radeckého na jeho původním místě. Ku větší slávě jeho památky a novému pohledu na naše dějiny ve společné říši s Rakouským císařstvím a rakousko-uherskou monarchií.
ing. arch. Martin Krise
Lektoroval: PhDr Milan Novák
Jazyková redakce: Jarmila Štogrová
Výběr z použité literatury:
Zdeněk Hojda, Jiří Pokorný: Pomníky a zapomníky. PASEKA 1997
Petr Havel, Andrej Romaňák: Maršál Radecký, vojevůdce pěti císařů. PASEKA 2000
Adam Hnojil: Vavříny nesmrtelnosti - zlatý věk pomníkové tvorby..…in: Metamorfózy politiky, katalog výstavy Praha 2013
Pavel Bělina, Jiří Kaše, Jan P. Kučera: České země v evropských dějinách, díl III, Paseka 2006
Jiří Rak, Zachovej nám hospodine. HAVRAN 2013
Marek Lašťovka a kolektiv autorů: Pražský uličník. Libri 1997
Obrazové přílohy: Z dobového tisku, z publikací Muzea hl. Města Prahy, Národního muzea, pohlednice a vyobrazení medailí ze soukromé sbírky.
Závěr:
Já osobně jsem plně na straně této aktivity, podporuji ji a snažím se k ní svojí trochou přispět. Přednáším o Velké válce a snažím se v těchto přednáškách najít místo našich vojáků v těch strašných letech a pracuji na tom, aby jim byla vrácena odebraná úcta a respekt k jejich statečnosti a loajalitě. Instalaci této sochy velkému českému vojákovi ve službách jeho vlasti, tedy Rakouského císařství je zcela jistě součástí tohoto procesu, který bude dlouhý a rozhodně nebude lehký.
Ale těch více než 100 tisíc padlých českých vojáků v této válce, stovky tisíc do války nasazených, kteří bojovali na mnoha frontách, si trochu objektivity zaslouží. Reinstalace radeckého pomníku tomuto procesu může napomoci.
Pro všechny co by chtěli vědět více, sděluji, že je možno se podívat na oficiální stránky tohoto sdružení a ty jsou zde:
http://www.radecky.org.
Na víc se dovíte spoustu zajímavých věcí a můžete se stát i podporovatelem této aktivity.
JAKO POSLEDNÍ ZDE UVÁDÍM, ŽE UMÍSTĚNÍ TÉTO STUDIE NA STRÁNKY NAŠEHO PORTÁLU JSEM KONZULTOVAL S OSTATNÍMI MODERÁTORY A NESHLEDALI NA NÍ NIC ZÁVADNÉHO. PO NEDOBRÝCH ZKUŠENOSTECH SDĚLUJI VŠEM, ŽE TÍMTO POSTEM NESLEDUJI SOUKROMÉ ZAJMY ANI FINANČNÍ PROSPĚCH. NEJDE TEDY O ZNEUŽITÍ PALBY ALE POUZE O SDĚLENÍ ZAJÍMAVÉ AKTIVITY K VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI NAŠICH DĚJIN. JAK STÍMTO POSTEM KAŽDÝ Z VÁS NALOŽÍ JE VAŠE ROZHODNUTÍ.
