Tento tank byl firmou Vickers-Armstrong vyvíjen soukromě na bázi mnoha řešení, použitých u staršího tanku A10. Konkrétně se jednalo o bez větších změn převzatý podvozek a motopřevodová část. Britskému ministerstvu války byl nabídnut 14.2. 1938, avšak zpočátku nebyl projeven zájem. Se zhoršující se mezinárodní situací však došlo ke změně a tak bylo v červenci 1939 obědnáno 275 tanků pod označením Infantry Tank Mk.III Valentine. A jako tradičně zde byla objednávka, aniž by existoval prototyp. V tomto případě však, vzhledem ke zkušenostem s technickými řešeními ze starších tanků, nebylo zavedení problematické, na rozdíl od mnoha jiných (Covenanter, Crusader, Churchill).
První sériové tanky se objevily v květnu 1940. Rychle si získaly popularitu díky své vysoké spolehlivosti, ovladatelnosti a solidní pancéřové ochraně. Bohužel byly, vzhledem k tomu, že, ač pěchotní, měly vcelku solidní jízdní výkony, zpočátku používány jako křižníkový tanky pro boj s tanky nepřítele. To se však ukázalo být chybou, neboť pro takovou činnost byly jejich výkony přeci jen nedostatečné.
Poháněny byly benzinovým motorem AEC 179 o výkonu 101 kW. Posádku tvořili tři muži, řidič v přídi a velitel s nabíječem ve věži. Velitel byl zároveň střelcem i radistou (stanice typu No.11, později No.19) a byl tedy dosti zaměstnaným mužem. Mimoto měl velmi omezený výhled přes pouhý jediný otočný periskop. Výzbroj byla tvořena kanonem 2 pdr OQF Mk.IX nebo Mk.X A (ráže 42 mm), pro který bylo vezeno 60 kusů munice. Spřežen s ním byl kulomet Besa ráže 7,92 mm, disponující 3150 náboji. Pro protiletadlovou obranu byl určen kulomet Bren ráže 0.303 palce (7,69 mm) s 600 náboji.
Pancéřová ochrana byla v době vzniku na solidní úrovni. Čelo a boky korby měly až 60 mm, více skloněné plochy pak 30 mm. Čelo věže bylo silné 65 mm, boky 60 mm. Jelikož se však po celou dobu výroby neměnila, začala být minimálně od roku 1943 poměrně nedostatečná.
Valentine Mk.I
Odpovídal předchozímu popisu. Vyrobeno cca 350 kusů.
Valentine Mk.II (Infantry Tank Mk.III*)
Pro pohon byl použit dieselový motor AEC A190 o výkonu 98 kW. Tanky určené pro Africká bojiště měly zvýšené množství vezeného paliva pomocí externích nádrží a protipískovou ochranu motoru a dalšího vybavení. Vyrobeno cca 700 kusů.
Valentine Mk.III
Upravená věž a korba umožnili zvýšit posádku o střelce.
Valentine Mk.IV
Shodný s předchozím, ale poháněný dieselem GMC 6-71 o výkonu 103 kW.
Valentine Mk.V
Prakticky shodný s versí Mk.IV
Valentine Mk.VI
Verse vyráběná v Kanadě, odvozená od Mk.IV. Poháněna byla motorem GM. Místo kulometu Besa byl montován Browning ráže 7,62 mm. Upraven byl čelní pancíř, který byl místo nýtovaného odlévaný.
Valentine Mk.VII
Další kanadská verse, lišící se od předchozí pouze vnitřními změnami malého rozsahu.
Valentine Mk.VII A
Verse předchozího s upravenými pásy a přídavnými externími odhoditelnými nádržemi.
Valentine Mk.VIII
Kanon 2pdr byl již době zavedení Valentinu do výzbroje zastarával. Teprve u této verse však došlo k jeho nahrazení podstatně výkonnějším 6 pdr OQF Mk.III. Cenou za výkonnější kanon bylo odstranění spřeženého kulometu Besa a pouze dvoumístná osádka věže. Pohon obstarával diesel AEC.
Valentine Mk.IX
Podobný předchozímu, ale poháněný motorem GMC 6-71, u části strojů později nahrazeným dieslem GM o výkonu 123 kW.
Valentine Mk.X
Upravená věž umožnila znovu zavést spřežený kulomet Besa. Standartně byl poháněn motorem GM. Konstrukce byla z velké části svařovaná.
Valentine Mk.XI
Poslední sériové provedení. V podstatě varianta Mk.X, přezbrojená na kanon 75 mm OQF Mk.V.
SPECIÁLNÍ VARIANTY
Valentine CDL
Canal Defense Light čili obranný kanálový reflektor. Na korbu tanku byla instalována nová věž s reflektorem, který svítil skrze úzkou štěrbinu, kterou bylo možno zakrýt. Aby nebylo příliš lehké zaměřit silný zdroj světla, byl tento kryt rychle otvírán a zavírán, čímž docházelo k efektu "mihotavého" světla a tím k ztížení zaměření. Nalevo od štěrbiny bylo střeliště s kulometem Besa, napravo bývala atrapa kanonu. Jednalo se o stejnou věž, jakou používal tank Matilda CDL.
Podobně jako zmíněné Matildy CDL měly i tyto stroje sloužit pro osvětlení kanálu La Manche proti invazi (proto také Canal Defence Light), později pro osvětlení bojiště. Na rozdíl od Matildy CDL však nebyl Valentine v tomto provedení nikdy bojově nasazen.
Valentine OP/Command
Dělostřelecké pozorovací/velitelské vozidlo. Jednalo se o upravené Valentiny různých versí, u kterých byl kanon nahrazen maketou a vybavení bylo rozšířeno o další radiostanice, držáky map atp. Používány byly v jednotkách stíhačů tanků Archer (viz. níže).
Valentine Scorpion II
Odminovávací, v roce 1943 v menší sérii vyrobený tank. Používán pouze k výcviku.
Valentine AMRA Mk.1b
Odminovávací tank se zařízením Anti Mine Rolling Attachment. Bojově nebyl nasazen.
Valentine Snake
Odminovací stroj, používající táhlé nálože. Bojově byl údajně nasazen 8. armádou.
Valentine Bridgelayer
Mostní tank, vybavený nůžkovým mostem No.1 o rozměrech 34 x 9,5 stopy. Používán jako cvičný a v období 1944-45 v Evropě a především v Barmě i bojově.
Valentine 7,92 inch Flame Mortar
Zkušební stroj vyzbrojený těžkým demoličním minometem, namontovaným místo věže.
Valentine 6 pdr AT
Zkušební verse z roku 1942 s polním protitankovým kanonem 6 pdr namontovaným místo věže.
Valentine DD (Duplex Drive)
Stroje, určené pro vývoj obojživelného tanku, určeného pro vyloďovací operace, a později pro výcvik jejich posádek. Na tank byla umístěna konstrukce, umožňující jeho plování. Ve vodě se tanky pohybovaly pomocí lodního šroubu, poháněného přes speciální převodovku motorem tanku. Celkem vzniklo 650 Valentinů DD.
Valentine Flamethrowers
Dva různé zkušební stroje pro vývoj plamenometných tanků.
Výroba tanů Valentine běžela u firem Vickers-Armstrong, Birmingham Carriage and Wagon a Metropolitan-Cammell.
Mimoto bylo v Kanadě vyrobeno celkem 1450 tanků Mk. VI / VII. Naprostá většina z nich byla určena pro SSSR. Zde byly u některých strojů nevyhovující 2 pdr kanony vyměněny za sovětské zbraně ráže 76,2 mm.
Od května 1940 do začátku roku 1944 bylo celkem vyrobeno 8275 Valentinů všech versí.
SAMOHYBNÁ DĚLA NA BÁZI TANKU VALENTINE
Bishop
Samohybná houfnice 25 pdr OQF Mk.II ráže 3,45 palce (87,6 mm), umístěná v mohutné, neotočné nástavbě, tvarově podobné věži. Ta byla umístěna na korbě tanku Valentine Mk.III. Vývoj tohoto stroje probíhal u Birmingham Carriage and Wagon. V srpnu 1941 byl dokončen první prototyp. Počítalo se s universálním použitím jak pro palebnou podporu, tak i pro boj s obrněnou technikou. Houfnice sice měla pro tento účel nevhodné balistické vlastnosti, ale měla poměrně dobré penetrační schopnosti...vždyť tehdy byl standartní výzbrojí britských tanků zastaralý kanon 2 pdr OQF! Pro houfnici bylo vezeno 32 kusů munice. Doplňkovou výzbrojí byl kulomet Bren. Vzhledem k dvouúčelovému určení a tedy zvýšenému nebezpečí ohrožení palbou nepřátelských tanků bylo pancéřování nástavby na dosti solidní úrovni, čelo bylo silné 51 mm, boky 25 mm. Posádku tvořil řidič, velitel, střelec a nabíječ.
Výroba začala v listopadu 1941. Dala 150 (podle některých zdrojů však pouze 80) strojů, které byly dodány v červenci 1942 do Afriky k 8. armádě. Příliš se neosvědčili a vzhledem k nastupujícím dodávkám výkonnějších amerických SHD M7 Priest proto byla výroba zastavena, ač bylo původně objednáno dalších až 200 kusů. Nevýhodou Bishopů byla nutnost otevření zadních vrat nástavby při střelbě z důvodu nabíjení. Pozorovací možnosti byly velmi omezené. Nízká rychlost neumožňovala společné operace s naprostou většinou tanků.
Mimo severní Afriky byly také nasazeny v počátečních bojích v Itálii. Nahrazeny byly stroji Sexton a M7 Priest.
Archer
Jednalo se o stíhač tanků. Na korbě vznikla velká, seshora otevřená nástavba z plechů o síle 20 mm, ve které byl umístěn vysoce výkonný protitankový kanon 17 pdrv OQF Mk.II ráže 3 palce (76,2 mm). Umístěn byl naprosto netypicky hlavní dozadu! Nasazován byl totiž ze skrytých pozic a v případě potřeby rychlého ústupu bylo toto řešení velmi výhodné. Pro kanon byly vezeny 52 náboje. Doplňkovou výzbroj tvořil kulomet Bren s 720 náboji. Upraven byl motorový prostor, především vstupy a výstupy vzduchu. Pohon obstarával dieselový motor GMC 6-71M o výkonu 144 kW. Posádku tvořil řidič, velitel, střelec a nabíječ.
Toto vozidlo se velice osvědčilo v bojích v západní Evropě. Poprvé došlo k nasazení v říjnu 1944. Od března 1944 do května 1945 bylo vyrobeno 655 těchto stíhačů.
TECHNICKÉ ÚDAJE (Valentine Mk.III / Archer / Bishop)
ROZMĚRY
Délka: 5,41 m / 6,68 m / 5,3 m
Šířka: 2,63 m / 2,76 m / 2,63 m
Výška: 2,27 m / 2.25 m / 2,8 m
HMOTNOST
Bojová: 16250 kg / 16300 m / 17700 kg
VÝKONY
Max. rychlost na silnici: 24 km/h / 32 km/h / 24 km/h
Max. rychlost v terénu: 15 km/h / 16 km/h / 14 km/h
Max. dojezd: 145 km / 156 km / 145 km
KANONY VALENTINU / ARCHERU (Typ: Délka hlavně; průbojnost na 500 m (30° dopad); na 1000 m (30° dopad))
2 pdr OQF Mk.X A: L / 50; 50 mm (AP), 55 mm (APCBC); 35 mm (AP), 45 mm (APCBC)
6 pdr OQF Mk.III: L / 43; 76 mm (AP), 118 mm (APDS); 59 mm (AP) 104 mm (APDS)
75 mm OQF Mk.V: L / 36,5; 67 mm (APC); 52 mm (APC)
17 pdr OQF Mk.II: L / 55; 130 mm (APCBC), 204 mm (APDS); 119 mm (APCBC), 185 mm (APDS)
a10.
Valentine II.
Valentine X.
On taky není žádnou mediální hvězdou.... 
. Při jízdě byl závěr kanonu zaaretován.
...Sověti měli za WW II (a nejen za ní, ale i před a hlavně po) bojovu techniku na absolutní špičce! V porovnání britskou technikou za WW II byly prakticky vždy napřed...často o roky!
