Rudolf František Ferdinand Höss, narozený dne 25.11.1900 v Baden-Badenu, syn Františka Xavera Hösse a Pavlíny Speckové, vyrůstal v blahobytu, otec i matka byli velmi pobožnými katolíky. Otec byl původně důstojník z povolání v německém koloniálním vojsku, pro zranění vystoupil z armády a stal se obchodníkem. Zemřel v přesvědčení, že syn Rudolf se stane najisto knězem. Matka i jeho sestry se snažily, aby se otcovo přání splnilo. Rudolf však rozhodl jinak.
Za první světové války, 1. srpna 1916, utekl z domova až do Turecka a stal se v necelých šestnácti letech nejmladším členem armády na palestinské frontě. I přes své mládí byl později povýšen na poddůstojníka a byl pověřen velením 3. jezdecké divize. Domů se vrátil až po skončení války roku 1919.
Pro nové neustálé naléháni matky i sester, aby se stal knězem, opustil znovu domov a vstoupil do Východních pruských dobrovolných sborů, později se stal členem baltického Freikorpsu.
V roce 1921 vystoupil z katolické církve. O rok později se stal členem NSDAP a poprvé se setkal s Adolfem Hitlerem.
V roce 1923 se zúčastnil vraždy Waltera Kadowa, který prozradil jednoho člena Freikorpsu francouzským úřadům. Za to byl odsouzen 15. března 1924 k desetiletému žaláři. Odseděl si čtyři roky ve věznici Brandenburg, roku 1928 byl v amnestii propuštěn a stal se zemědělcem. Téhož roku se oženil s Hedvikou, se kterou měl na konci WW2 pět dětí.
V nacistické straně se seznámil s Himmlerem a na jaře roku 1933 vstoupil do SS, kde zorganizoval zvláštní jezdecký oddíl. V červnu 1934 ho Himmler viděl při přehlídce esesácké jednotky a vybral ho pro službu v koncentračním táboře v Dachau. Tam se stal Höss zakrátko instruktorem, později blokführerem a raportführerem. Jeho praxe pokračovala v Sachsenhausenu, kde byl pobočníkem velitele tábora Hermanna Baranowského.
V dubnu 1940 byl Höss poslán do Osvětimi. Himmlerem byl pověřen, aby založil koncentrační tábor, který bude schopen sloužit jako nástroj teroru a vyhlazování Poláků, později největší nacistický koncentrační tábor, známý v celém světě pod jménem „Auschwitz". Höss byl nucen zvýšit několikanásobně kapacitu tábora, a tak v roce 1941 ve 3 km vzdálené vesnici Březinka zahájil výstavbu druhého tábora, později nazvaného KL Auschwitz II - Birkenau a v roce 1942 v Monowicích u Osvětimi nechal vedle závodů IG Farbenindustrie vystavět KL Auschwitz III. V létě 1941 předal Himmler Hössovi příkaz vybudovat v Osvětimi centrum masového vraždění Židů. Velitelé tábora pomocí experimentů zkoumali spolehlivý, rychlý a samozřejmě levný způsob vraždění lidí. Střílení vězňů bylo příliš nákladné, zplynování oxidem uhelnatým z výfukových plynů automobilů se také neosvědčilo, bylo drahé a pomalé. První plynová komora byla zřízena v Osvětimi I. V ní byly v září 1941 poprvé vyzkoušeny a ověřeny vražedné účinky cyklonu B (Modrého kříže) - šlo o jed na bázi kyanidu, původně deratizační prostředek, který na vzduchu sublimuje a způsobuje velmi rychlou otravu a smrt. Později byly v Birkenau postaveny čtyři velké plynové komory, v nichž mohlo být denně zavražděno na šest tisíc lidí. Plynové komory byly maskovány jako sprchy, které měly oběti přesvědčit, že jde o desinfekční opatření, kterým musejí projít dříve, než budou posláni na práci v táboře.
8. května 1944 Höss zprostředkoval vraždu 430 000 maďarských Židů. Za tento čin obdržel Rytířský kříž s meči a byl vyznamenán jako skutečný průkopník „báječných“ nápadů a výukových metod.
29. července 1944 předal vedení tábora Richardu Baerovi a odjel do Berlína. Po skončení války se skrýval pod falešným jménem Franz Lang na venkově, kde pracovat jako čeledín na statku. 11. března 1946 byl vypátrán a zatčen Angličany. Byl vyslýchán a předán norimberskému soudu. Tam vypovídal jako svědek, potom byl předán polským soudům.
Höss byl jedním z mála nacistů, který před soudem nezapíral svou vinu a přiznal se k činům plně a podrobně. Svou vinu se snažil zmenšit jedině tím, že prý poslouchal pouze rozkazy z Berlína. Tím ji ovšem nezmenšil, nýbrž jenom potvrdil vinu nacistické vlády. Před soudem neprojevil žádnou lítost, klidně a pozorně, s tužkou v ruce sledoval svědectví bývalých vězňů, věcně opravoval podrobnosti a dokonce vysvětlil některé záhady. Nezapřel se v něm poslušný a důkladný německý měšťák, v jejichž řadách našli nacisté fanatické stoupence své teorie o nadřazenosti germánské rasy.
Anglický pozorovatel se před varšavským tribunálem Hösse zeptal, splnil-li by také Himmlerův rozkaz, aby zabil svou ženu a děti. Höss odpověděl, že by tak učinil.
Od října 1946 do dubna 1947 napsal během pobytu ve vězení v Krakowě své memoáry, které vyšly pod názvem „Kommandant in Auschwitz: Autobiographische Aufzeichnungen des Rudolf Höss“.
Varšavský nejvyšší tribunál odsoudil dne 2. dubna 1947 Hösse za mučení a násilné usmrcení miliónů lidí, za olupováni, spojené se znesvěcováním mrtvol, za pokusy na živých lidech a za zneuctění lidské důstojnosti. Tam, kde dříve hynuly milióny nevinných lidi, na místě zřícených krematorií, byl 16. dubna 1947 jejich vrah pověšen.
Za případné chyby se předem omlouvám.
