Přece jen bych ale osm a osmdesátce dvě výhody neupíral.
První spočívala v mnohem plošší trajektori letu.Projektil Pzgr.39 díky počáteční rychlosti 1000 m/s a velmi dobrým aerodynamickým vlastnostem měl na vzdálensot 1200 metrů převýšení pouze 2metry. Jeho rival 122mm D-25 na tom byl o poznání hůře ,na stejnou vzdálenost opisoval granát mnohem zakřivenější trajektorii s maximálním převýšením 3,5 metru. Dílem to bylo způsobeno nižší rychlostí (781m/s) dílem areodynamicky hůře řešenou municí.(granát BR-471 nedisponoval aerodynamickou kuklou)
Jak se projevila plochá trajektorie v boji ? Citace z mého článku na http://www.militaria.cz :
( Ačkoli uvedená stať článku pojednává o výhodách větší ráže pro dělo s vysokou počáteční rychlostí to platí dvojnásob )
"Pro přesný zásah cíle je nezbytný aspoň přibližný odhad vzdálenosti cíle, podle nějž nastaví střelec příslušný náměr. Ten je přirozeně různý pro různé kanony a je daný jeho balistickými charakteristikami. Střela se k cíli pohybuje po více či méně zakřivené dráze, takže špatný odhad vzdálenosti může způsobit, že střelec cíl přestřelí, či střela k cíli nedoletí. Díky výšce cíle však určení vzdálenosti nemusí být úplně přesné. Střelec se může dopustit poměrně značné chyby a přesto cíl zasáhne. Je to dáno tím, že dráha střely vypálená např. na větší vzdálenost než kde se cíl nachází, protne jeho siluetu i tak i když trochu výše než kam střelec mířil. Je přitom zřejmé, že čím plošší dráhu má střela, tím větší chyby se střelec může v odhadu vzdálenosti dopustit a přesto cíl zasáhne. Je to způsobeno tím, že rozdíl v dráze letu střely (a tedy i v nastavení náměru) na krátké a dlouhé vzdálenosti bude pro kanon s přímou dráhou letu střely menší. (např. střela vypálená na cíl ve vzdálenosti 1250 m protne ještě siluetu cíle ve vzdálenosti 1000m, ačkoli nastavení náměru je pro větší vzdálenost větší)"
Druhou výhodou je kadence.Ta představuje pro střelce též značný benefit. Na základě dopadu předchozího granátu je schopen střelec určit vzdálenost přesněji takže každým následujíécím výstřelem se stále více přibližuje (pokud ho nedosáhne) zásahu. Čím vyšší kadence tím rychleji je schopen střelec cíl "zarámovat" a zasáhnout.
Je pravda že IS-2 představoval podstatně nižší a celkově menší cíl což částečně vyvažovalo výše zmíněný handicap. I to však lze zohlednit.
Aby to bylo srozumitelné a abych se nemusel příliš rozepisovat uvedu zde jen metnou dálku při nulové palebné výšce ,tedy takovou dálku při které nepřevýší maximální výška dráhy granátu výšku nepřátelského tanku*). Kanón střílejícího tanku je zároveň těsně nad terénem( což odpovídá zakopané pozici). Pokud pálil (zakopaný)JS-2 na (odkrytého) Tigera II , pak metná dálka činila 1125 metru,a naopak pokud (zakopaný)královský Tigr pálil na svého (odkrytého)ruského protivníka činila metná dálka 1390 metru.
Časem sem na palbu hodím víc dat (nejen těchto kanónů) ideálně do samostatného tématu. Ale to je v mém případě spíše výhledová záležitost.