Díl V.
Část 1.
Když 5. července 1943 uvízly čelní roty tankového sboru SS na protitankové závoře u silnice z Bělgorodu do Obojan, začalo německé letectvo tuto závoru rozbíjet. Eskadry Stuk bombardovaly příčná postavení. Mezi piloty byl i Hans Ulrich Rudel. Pilot, kterého znali na obou stranách fronty. Ten pozoruje zakopané tanky T 34, vidí křovím maskovaná postavení protitankových kanonů ráže 76,2 mm, minometné baterie. Vidí i SU 152, SHD ráže 152 mm – prvně je zde u Kurska Sověti nasadili do boje. Když toto vše pozoruje, dostane nápad. Již jednou si na Krymu vyzkoušel na zkušebním letounu Stuka s 37 mm protitankovým kanonem boj s tanky. Tento letoun si sem ke Kursku nechá přivézt a my později uvidíme, co to bude znamenat.
5. července odpoledne a večer, a 6. července ráno bombardují Stuky postavení společně s bitevními letouny. V cílovém prostoru shazují nové pumy Splitterbomben SD 1 a SD 2; velké a malé „nádoby“ ve tvaru pumy, naplněné 180 nebo 360 dvou nebo jednokilogramovými pumami. Tyto „nádoby“ se nad zemí otevřou a do nepřátelských postavení z nich začnou padat vysoce explozivní malé pumy jako smrtící déšť. Protitankové pozice Sovětů jsou rozvráceny. Sovětská obranná postavení před silnicí Bělgorod – Kursk je rozbité. Německý útok se dostává do tempa.
Již 6. července v 11 hodin se 50 německých tanků vlomilo do sovětské obrany.
Kolem poledne 6. července ovládne pluk divize „Der Führer“ obec Lučki I.
Tankový sbor SS generála Haussera tak pronikl 20 km do sovětské obrany. V pásmu 6. armády generála Čisťjakova vznikla mezera jako vrata do stodoly. Hausser do vrat vtrhne, jako v době „Blitzkriegu“.
7. července 1943 tanky a SHD převálcují vše co jim stojí v cestě a převalí se přes silnici Lučki II. – Těrevino. Část praporu se stočí na západ a část na východ do volného prostoru.
Části pluků divizí „Leibstandarte“ a „Totenkopf“ útočí na ohyb řeky Psjol a u obce Gresnoje se vtlačí do posledního obranného postavení před řekou. Na čele útoku je 6. rota tankového pluku SS. Jejím velitelem je Rudolf von Ribbentrop, který je synem ministra zahraničí Německa.
Druhé rameno, to jsou úderné skupiny pluku „Deutschland“ a roty pluku „Der Führer“ útočí na východ a zaútočí na Prochorovku. Je to úder proti klíčovému bodu na zemském mostě mezi řekami Psjol a Donec. Má proto podporu, velké množství dělostřelectva a zadýmovacích minometů.
Vrchní velení sovětského Voroněžského frontu je zděšeno nečekaným vývojem. Je jasně vidět, že obrana 6. gardové armády je rozdrcená, již se drží jen jednotlivá hnízda odporu.
Vatutin s Chruščovem okamžitě vysílají radiogram. Jeho text zní: „Němci nesmějí za žádných okolností prorazit na Obojan.“
Generál Katukov, velitel 1. TA okamžitě provádí opatření. Do mezery v pásmu obrany 6. gardové armády vrhne dva protitankové pluky.
„Po dvou hodinách z nich zbyla jen čísla“. To píše válečný rada 1. TA generálporučík Popjol.
Večer 7. července přijede na velitelské stanoviště 1. TA Chruščov a historici zaznamenávají jeho řeč: „Příští 2 až 3 dny budou strašné. Buď se ubráníme, nebo Němci dobudou Kursk. Vsadili vše na jednu kartu, poněvadž jim jde o život či smrt. Musíme se postarat o to, aby si srazili vaz!“
Při večerní poradě generálmajor Šalin konstatuje: „Před námi stojí dosud nikdy nezasazená koncentrace tanků. Jedná se o starou známou taktiku. Ale tentokrát tvoří úderné klíny tanky Tiger, Panther a mohutná samohybná děla. Kanony našich T 34 nedokáží prorazit pancíř těchto fašistických kolosů. Německé letectvo nasadilo stroje s protitankovými kanony, které se z nebe vrhají na tanky jako jestřábi na slepice na dvoře. Tímto způsobem jsou protiútoky ruských tanků odráženy nečekaně zasahujícími letadly. Sovětský tankový sbor Getman to zažil z bezprostřední blízkosti. 12 tanků T 34 zničil jen jediný z těchto létajících stihačů tanků během velmi krátké doby.“
Jeden ruský dělostřelecký pozorovatel zažil toto: „Útočící letadlo se vrhne z výšky 800 metrů na nic netušící proud tanků. Pilot výšku srovná jen pár metrů nad posledním tankem. Rána – záblesk – výbuch! Po explozi vytáhne pilot svůj stroj z oblaku kouře vzhůru. Znovu útok. Vždy odzadu. Svým kanonem likviduje jeden tank za druhým tak, že vždy zasáhne nejslabší místo – motor. Tam znamená, každý zásah exploze.“
Tím mužem, který zničil během krátké doby 12 T 34 byl Hans Ulrich Rudel. 5. července 1943 večer požádal o svou Stuku a 7. července 1943 ráno již jeho 37 mm protitankové kanony ničily sovětské tanky.
Tak se zrodila v kurském oblouku Rudelova protitanková letka, která se skládala z jeho Stuky a nových dvoumotorových bitevních letounů Heinkel Hs 129, v kurském oblouku dosahovala obdivuhodných výkonů a ještě o ní budeme mluvit.
Jih a Prokhorovka 5-15. Jul 43.
Hans Ulrich Rudel.
Ju 87 G-1.
