Část 1.
Operace „Citadela“ – prozrazená operace - se Němcům nezdařila. A nejen to. Operační zálohy pro rok 1943 byly pryč. První nové prapory tanků Panther i s celými rotami tanků Tiger si vylámaly zuby na obranných objektech Rusů na krvavém bojišti u Kurska.
A tak pro Němce musela přijít pohroma!
Sovětské velení udělalo to, co navrhoval Manstein Hitlerovi – udeřilo z obrany. V době, kdy vrcholila bitva u Kurska – 12.7.1943 – zahájily Sověti nejprve klamný útok proti týlu Modelovy 9. armády. Tento útok vedený proti 2 .TA se rozrostl v těžké obranné boje a znamenal, že sem musel Model stáhnout značné útočné síly. Ty potom chyběly u severní útočné skupiny. A tak si sověti vynutili postupné zastavení operace „Citadela“, ještě než Model a Manstein dosáhli úspěchu. Vlom byl ještě na chvíli obrannými boji zažehnán, ale jen na chvíli.
Hlavní tankové a motorizované síly Němců na východní frontě byly pryč. Na to Sověti čekali, to byla jejich chvíle.
Hitler prohrál nejen vítězství, nyní prohrál i případnou remízu!
Sověti již nepovolili.
17. července 1943 zaútočili síly dvou sovětských frontů po obou stranách Izjumu na postavení 1. TA na středním toku řeky Donec. Generálplukovník von Mackensen se svým oslabeným sborem, ještě zachytil a přehradil tento útok. U 6. armády generála Hollidta se sovětům úder zdařil. Kujbyševo na řece Mius ( o řeku Mius se bojovalo od roku 1941), bylo dobyto. 294. pd ještě vyklidila Malinovku, ale potom Sověty zastavila.
Manstein sem přemístil od severu tankový sbor SS a od jihu 16. pd (mot.) a 23. td. Ti zabránili sovětskému úderu do Doněcké oblasti. Nestačily však na celé nebezpečí.
Tankový sbor SS, po úspěšném protiúderu a získání původní HBL u 6. armády do 3.srpna 1943, musel jít hasit situaci na sever.
Konečně bylo zahájeno vyklízení předmostí na Kubáni, a po13.td byly z Krymu staženy a přeloženy na sever i další jednotky.
U Miusu na jihu na chvíli zažehnáno, ale na začátku srpna 1943 vzniká nebezpečná situace u Bělgorodu. Německý letecký průzkum zjišťuje soustřeďování ohromných tankových sil východně od Bělgorodu.
Stalin chce znovu, jako před rokem, útokem přes Charkov na Dněpr a odříznout Němce od Doněcké pánve.
3.srpna 1943 zahajují Sověti po obou stranách Bělgorodu mohutnou ofenzívu. Pět armád Voroněžského frontu po mohutné dělostřelecké přípravě vyráží do útoku.
Dle Sovětských údajů mají sověti šestinásobnou převahu v počtu dělostřeleckých hlavní a tanků. V místě průlomu je soustředěno 230 děl a minometů na 1 km. Za útočícími divizemi stojí připraveny 1. a 5. gardová TA. Soustředění tanků v průlomu zní – 70 tanků na jeden km frontové linie.
Stejným způsobem je napadena u Modela severněji 2.TA.
Tedy v době kdy se 6. armáda brání na HBL na řece Mius na jihu, blíží se pohroma u Orla a Bělgorodu, tedy i na severu u skupiny armád Střed.
Sovětské divize 5. a 6. gardové armády již po 3 hod bojů prorazí do hloubky německých pozic. Vatutin zasadí své dvě TA. Ty roztrhnou německou obranu na styku Hothovy 4. TA a na ní navazjícící operační skupiny „ KEMPF“ a vniknou hluboko do německé obrany. Charkov nechají vlevo a postupují na Poltavu. Manstein sice okamžitě přisunul všechny pohotovostní rezervy, které měl k dispozici, ale Bělgorod zachránit nešlo. Úplně stejně se vede Modelově 2.TA, ta musí vyklidit Orel.
Bělgorod padl! Orel padl! Charkov je v beznadějné situaci! Opět je tady katastrofa pro německé vojsko?
Stalin 5. srpna 1943 večer na oslavu dobytí Orla a Bělgorodu, nechá poprvé v průběhu války, vystřelit vítězné dělostřelecké salvy. Dvě historická, strategická a dopravně – politická střediska Ukrajiny a centrálního Ruska jsou dobyta zpět.
Sověti již vědí, že jdou za vítězstvím, a že jim ho již nikdo nevezme.
Maršál Stalin má pro nejbližší chvíle jasný cíl – odříznout německou skupinu armád Jih od Dněpru, zatlačit ji k Azovskému moři a tam ji zničit.
A co Manstein? Dovolí to ?
Mezi Hothovou 4. TA a operační skupinou „ KEMPF“ je nyní mezera široká 55 km. Rusové mají volnou cestu k Dněpru. A to ještě Hitler nahraje Stalinovi. Rozkáže 11. sboru generála Rause (ten ustupuje po silnici na Charkov), aby vstoupil do města. Vydá rozkaz: „ Charkov je třeba za všech okolností ubránit.“
Generálplukovník Hoth stáhl 4.TA na jihozápad, chce vybudovat severně od Charkova obrannou linii. 19. td s 48. a 3. ts zadržují Sověty v místech vlomů a probíjí se na západ.
Čelní jednotky divize „Grozdeutschland, již záchytné postavení Grajvoron – Achtyrka připravily a ostatní se tam mají probít.
Velitel 19. td Generálporučík Gustav Schmidt při přesunu se svém OT padne v lese na sověty, kteří některé části 19. td předstihli. Po boji jsou zajati, členové doprovodu. Generál je později nalezen v lese mrtev. Sověti dovolí pohřbít jeho tělo. Zprávu o tom podal svobodník Schütte, když se po 5. letech vrátil ze sovětského zajetí. Pamatoval si i čas pohřbu. Bylo 7. srpna 1943 15 hodin.
Charkov 3 az 23.8.43.
Útoky od 17.7. do 1.12.43.
Ale ještě malý dovětek. Možná němci měli šanci, kdyby nezaútočili na SSSR a to samé na západě by skončili Francií.
