cover72 píše:Ano, Pátrači, já si uvědomuju, jak velký psychologický mazec střelba z baterie MLRS je a jak je to efektní a na nepřipravené cíle i efektivní.
Jenže se snažím na věci dívat v kontextu, ne izolovaně, a navrch k tomu systémově.
Takže se koukám a vidím: jaké mají společné rysy ti, kteří nás mohou perspektivně napadnout?
Jsou silnější než my, napadali by nás ze zpochybnitelných důvodů, budou podobně technicky vyspělí.
Co z toho plyne? Že musíme mít spojence a že musíme být schopni bojovat i na ideologické a PSYOPS frontě, tzn. delegitimizovat jeho akci tak, jako se to povedlo Sovětům ve Vietnamu, nám v roce 1968 či kdovíkomu ohledně nynějšího Afghanistánu.
Co z toho vyplývá pro nepřítele? Že musí využít jakékoli záminky, kterou mu dáme, aby svou vratkou pozici podpořil, mohl se prohlásit za toho, kdo k nám přináší spravedlnost a lidská práva a musí rozložil alianci, aby nám nepomohla -- tak, jako se to neznámým silám povedlo v Německu a Francii roku 2003.
A teď se podívej na ty salvové raketomety. Kdo je použil a jak dopadl.
Dovolím si přičinit poznámku.
Co hlavního ale plyne ze situace pro nás, a to při jakémkoli uvažovaném střetu, předpokládajícím obranu vlastní územní svrchovanosti ČR?
1) Budeme pravděpodobně bojovat osamoceni, proti mnohem silnějšímu nepříteli. Jak jsi správně podotkl, stejně technicky vyspělému a dost možná i lépe vyzbrojenému.
2) Útočníky budou ONI, volba času a způsobu útoku bude tedy na nich.
3) Napadnou nás ze zpochybnitelných důvodů, budou tedy spěchat, aby dosáhli svých vytčených cílů dříve, než jejich vojska zastaví OSN.
4) Zaútočí proto
bezohledně a drtivě.
Za takové situace se nám bude hodit cokoli, zdůrazňuji COKOLI, co nám umožní zdržet jejich postup, narušit útočné sestavy, podkopat morálku vojsk, šokovat veřejné mínění civilního obyvatelstva na JEJICH straně. Šikanovat je a buzerovat, šlapat jim do báboviček tak dlouho a tak nekompromisně, až začnou litovat, že si s námi něco začali, a přemýšlet, jestli je ten výlet do Čech nepřišel tak trochu draho...
Pokud se jednotky soustředěné k úderu vypaří v ohnivých koulích z explozí hlavic salvových raketometů, bude to pro útočníky studená sprcha - a současně nemalá vzpruha pro obránce. O tom se mnohokrát přesvědčily už ruské jednotky na východní frontě.
Uvažujme jako vojáci. Vojáci jsou od toho, aby bojovali - v tomto případě bránili svou zemi. Můžeme pak nechat na politicích, aby žvanili, pletichařili, cmoulali kuličky z kompromisů, z abstraktních slibů vytvářeli konkrétní
ho.no a pokusili se případný malér nějak zalepit. Ve chvíli, kdy budeme nuceni bojovat o své bytí a nebytí, je volba prostředků jasná: Hodí se cokoli, co je účinné.
Salvové raketomety účinné jsou. Tečka, hotovo.
Podle filozofie "je to příliš drastické, raději se toho vzdejme" bychom mohli, jestliže ji dotáhneme ad absurdum, zavrhnout použití střeliva ráže 5.56x45 (střela typu SS109 má přece extrémně vysokou ranivost!) a místo ní pro armádu nakoupit, dejme tomu, pušky v ráži .22 Long Rifle - ty jsou mnohem méně účinné a jejich střely nepůsobí tak drastická poranění...
Staré dobré pravidlo obranného boje zní:
"Jsi-li silný, předstírej, že jsi slabý. Jsi-li slabý, musíš být o to nelítostnější!"
Ve srovnání s potenciálními útočníky jsme slabí. Buďme tedy nelítostní. Pokud přežijeme, můžeme vyjednávat. Jestliže nepřežijeme (míněno jako stát a národ), nikdo už se s námi bavit nebude.
Salvové raketomety rozhodně ano. Ať už MLRS nebo jiné, obdobně účinné. Viděl jsem kdysi na vlastní oči a zblízka plochu lesního porostu, na kterou dopadla salva z raketometu RM-70. Upřímně řečeno, nechtěl bych tam být v době střeleb... Vzrostlé stromy byly ožehlé, odvětvené, víceméně rozštípané na kusy a tak prosekané střepinami, že je nešlo ani těžit pomocí motorových pil... řetězy se zakusovaly a trhaly.
Neexistují žádné zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. /Heinz W. Guderian/