Mapa celé Bitvy o Ardeny od 16. prosince 1944, kdy od Monschau na severu, po Trier (
Trevír, na mapě pravý dolní roh) na jihu, útočili Němci, a poté do 28. ledna 1945 Spojenci.
Minulé úterý uplynulo 70 let od doby, kdy začala Bitva v Ardenách! Pojďme a řekněme si jak bitva začínala.
4) Bitva v Ardenách, popis bojů od 16. prosince do 28. ledna 1945.
Tehdy, v sobotu 16. prosince 1944, se oblast Arden a Eifelu probouzela do mlhavého rána, když "místy nebylo vidět ani na krok". Hory, lesy, louky, silnice a cesty se od 5,00, tuhle sobotu, otřásaly výbuchy po dopadu dělostřeleckých a raketových střel, zvláště na vybraném úseku mezi Monschau ( na mapě nejseverněji) a Trevírem ( na mapě viz Trier na úplném jihu celé ofenzívy - viz pravý spodní roh mapy), kde pak nejseverněji zaútočila německá 6. TA SS generála Dietricha. Americké přední pozice se ve jmenovaném prostoru, na více než půl hodiny, dostaly pod těžký palebný přepad. Začínal, - pečlivě pro Spojence utajený - , německý protiútok v Ardenách, dle AH plánu - Wacht am Rhein.
Německé jednotky zvláštních operací již před hodinou "H" ( hodina "H" - 5,30), přestřihaly na mnoha místech za americkými liniemi telefonní dráty a tak jen někdy kusá, někde žádná telefonická spojení přispěla k vznikajícímu zmatku, který na mnoha místech znamenal nekontrolovatelný "úprk" amerických vojáků z jejich předních pozic. Ale nemylme se - nebylo tomu tak všude. Jak zaznamenala americká hlášení a historická literatura a i vývoj Bitvy o Ardeny - tam kde mezi vojáky byli ostřílení veteráni - " mazáci" - zachovaly některé jednotky klid a pevné nervy, a po přeložené dělostřelbě a raketové palbě do vnitrozemí - se připravily na obranu. Jak si za chvíli řekneme, tak ti Američané, co zachovali nervy, bojovali více než dobře...
V prostoru jižně od 6. TA SS, přibližně 37 km od Elsenbornského hřebene, z nástupního prostoru okolo městečka Viaden, do prostoru mezi St. Vith a Bastogne, útočila německá 5. TA generála Manteufella s trochu jiným scénářem začátku bitvy. Jak víme, tak to byl jen generál Manteufell, kterému nakonec AH dovolil malou změnu. Dělostřelecká a raketometná příprava byla ve výsledku jen krátká - nikoliv 30 minut, ale přepad předních amerických pozic trval jen do 7 minut a již v průběhu přepadu začal postup a infiltrace pěších jednotek do amerických předních pozic.
Po půlhodině, místy po několika minutách, se přenesla palba na průzkumem zjištěná velitelství, důležité křižovatky, přísunové cesty, aby se narušila Logistika Spojenců. Historik Gryner o tom, že Němci měly podle čeho plánovat palebný přepad v Ardenách, v sobotu dne 16. prosince 1944 v 5,00 ráno, za mlhy - , v roce 1994 napsal, cituji:
" Palba se soustředila na důležité křižovatky, přísunové cesty, velitelství a komunikační centra v týlu s použitím Bruchmüllerova plánu z roku 1918. Bruchmüller byl velitelem dělostřelectva během Ludendorffovy ofenzívy na západní frontě v březnu1918. Podle jeho plánu byla palebná clona ze 6 000 děl ( ze 6 000 hlavní je asi přesnější - má poznámka...) soustředěna především na jednotlivá velitelství a týlové komunikace."
V prostoru Ardeny - Eifel, úseku mezi Hohen Venn a Lucemburkem se daly do pohybu jednotky ze Skupiny armád B polního maršála Modela. A nebyla to síla malá( zvláště pak na dobu boje na třech frontách- Západ, Itálie a Východ - v prosinci 1944). V prvém sledu, na severu útočící 6. TA SS generála SS Dietricha, jižně pod ním 5. TA generála Manteufella a jižně pod ním 7. A generála dělostřelectva Brandenbergera - měly celkem pro první útok - 12 pěchotních divizí, 2 divize výsadkářů, 7 td, - které měly ještě v záloze, do druhého sledu a dál, připraveny 4 pěchotní divize, 2 td a 1 PGD ( PGD viz slabší td - v Č 19.) K dispozici pro boj měla tahle síla přibližně 1 750 tanků a SHD.
Ze vzduchu je mělo zajišťovat tzv. " Komando Luftwaffe Západ" generálporučíka Schmidta, které disponovalo přibližně 1 800 letadly všech určení.
Cíl útoku byl, dle Wacht am Rhein, jasně dán - Obsadit Antverpy, rozdělit spojenecká vojska a následně Američany, Brity, Kanaďany a Poláky vytlačit z jejich prostorů...!!!
A nyní si popíšeme boje 16. až 19. prosince 1944 a dál přibližně do "Letového počasí" do 23. 12. 1944, z několika kompilátů, z 70. a 80. tých let a prvé poloviny 90tých let a z prvého desetiletí 21. století, jak je pořídil, Gryner a Zaloga a také další, z jim dostupných historických a odborných zápisů a literatury. Popis bojů na frontě bude pokračovat od severu k jihu, postupně vždy za stejné období. Kde bude příliš technických faktů a těžko nahraditelných faktů, použiji citaci. Jinak budu vše volně líčit dle sebe a svých zápisků.
(Pro Č 34., 35. a 36. - Bitva o Ardeny, byly použity především mé dlouholeté poznámky za desítky let shromážděné, dále ověřená historická fakta z knih - Hitlerova armáda. Vývoj a struktura německých ozbrojených sil v letech 1933 - 1945 - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command - Philippe Masson - Historie německé armády 1939-1945, - James Lucas - Poslední rok Německé armády, Horst Scheilbert - Německé obrněné jednotky, Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, Peter H. Gryner - Ardeny 1944, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice, Otto Skorzeny - Mé velitelské operace, Janusz Piekalkiewicz - Tanková válka 1939 - 1945, Letecká válka 1939 - 1945, Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman a další historické prameny z: Použité podklady na konci článků. Použity byly také některé termíny i z dalších pramenů, jako ověřená fakta, která jsem našel pod heslem Ardeny na internetu.)
Útok Dietrichovy 6. TA SS od 16. do 22. prosincem 1944, dle plánu Wacht am Rhein.
Popis bojů začínáme tedy na nejsevernějším rameni kleští Operace Wacht am Rhein - u
německé 6. TA SS generála Dietricha, u jeho 1. ts SS, kde nejseverněji útočila jeho 12. ( XII.) td SS " Hitlerova mládež" a pod ní 1. td SS a cestu jim měly prorážet 277. VGD a 3. výsadková divize.
Nejseverněji útočila německá 277.VGD, která měla po dělostřelecké přípravě, probíhající od 5,00 do 5,30 a těžce bušící do amerických předních linií, postupovat v místech, kde se krčily v obraně 2 nezkušené prapory americké 99. pěší divize. Úkol 277. VGD byl jasný, - rychle prorazit, po přeložení dělostřelby do vnitrozemí, do amerických linií, vyčistit zákopy a obranná hnízda od střelců z bazook, kulometů, aby nic nebránilo postupu tanků a OT. Stejný úkol měla německá 3. výsadková divize, které velel generál Wahden, pro, o něco jižněji útočící tanky a OT z 1. td SS. Obě tankové divize pak v Operaci Wacht am Rhein, v rámci německé 6. TA SS tvořily tzv. Předvoj, který měl skončit v Antverpách....
Nejprve se vše zdálo více než lehké, - nejpřednější americké hlídky před Němci byly právě ti nezkušení " nováčci" - pokud nezahynuly tak " vzaly nohy na ramena. Zdálo se, že vše půjde dál stejně hladce, vždyť Němci začínali útok ráno a stmívat se mělo až v 16, 35 - času dost.
Celkem proti oběma německým divizím stálo 5 praporů nezkušené americké pěchoty z 99. pěší divize. Odpor sporadický, zprvu se ozvalo pár kulometů, které rychle utichly a pak jen jednotlivé výstřely...
Odpor Američanů mezi Rocherathem a Krinkeltem.
Právě prostor mezi těmito vlastně spojenými vesničkami protínala jediná, pro tanky a SHD, sjízdná silnice. Právě o prostor Rocherath-Krinkelt se opřela americká obrana.
Vše začínalo u "ponuře vyhlížejícího jehličnatého lesíka", který se rozprostíral na svazích Elsenburského hřebene, západně před vesnicemi. Plná váha útoku německých grenadýrů se po přeložení dělostřelecké palby, vrhla na rotu "K" z amerického 3. pěšího praporu z 393. pěšího pluku (99. pěší divize). Dva německé prapory grenadýrů se po přenesení palby ocitly přímo před zákopy otřesených americký pěšáků tak rychle, že ti nestačily ani zaujmout obranu. Z celé roty zbyla jen jedna četa, ostatní padli, nebo byli zraněni. Četa se stáhla zpět až na úroveň velitelství praporu, k dalším rotám amerického 3. praporu, kde se již vytvořila pevná obrana. Celý den pak 3. pěší prapor odrážel všechny německé útoky grenadýrů, které se snažily pro tanky otevřít jedinou pevnou silnici, která vedla vpřed - směrem na Západ.... ( vzpomeňme na rozbředlý terén ).
Cituji z Grynera:
"Zůstaly nakonec obklíčeni praporem SS granátníků, utrpěly těžké ztráty, ale nevzdali se."
Podobnému tlaku německých grenadýrů byl o něco jižněji vystaven i americký 1. pěší prapor ze stejného 393. pěšího pluku. Měl však větší prostor pro výstřel, - před sebou přehlednější prostor, - a tak se mu dařilo s palbou mnohem lépe...
Tentokrát se ukázal horší výcvik německých grenadýrů ( onen pohyb vojáka po bojišti - shlukování a špatné krytí) a američtí pěšáci kosili grenadýry z kulometů, minometů a automatických zbraní. Na rozkaz německého velitele 1. ts SS (generál SS Priess), byl nasazen další pluk grenadýrů SS, neboť 16. prosince chtěli Němci prorazit za každou cenu. A byla to opět jatka nezkušených grenadýrů
Gryner o tomhle útoku grenadýrů napsal doslova, cituji:
Vojáci byli hnáni do útoku jako dobytek, aby vzápětí byli skoseni na otevřených pláních palbou amerických automatických zbraní. Jejich velitelé opakovali tyto útoky za cenu těžkých ztrát a v okamžiku, kdy už se zdálo, že německá číselná převaha přece jen rozhodne tento nerovný souboj, objevily se na místě poslední americké zálohy : 25 mužů pod velením poručíka roty těžkých zbraní a 13 mužů velitelské roty. Tato narychlo ´spráskaná´ jednotka nasadila bodáky a rozhodným protiútokem obnovila obranu praporu.
První prapor 393. pěšího pluku ztratil v těchto bojích 400 mužů, ale Němci neprošli( 16. prosince 1944 - má poznámka). Hladoví zmrzlí a unavení vojáci americké 99. pěší divize prošli bojovým křtem s vyznamenáním"
