Tank Sherman se stal nejznámejším americkým tankem počas tažení Evropou. Přitom nešlo o nijak oslňující stroj ve srovnání s tanky protivníka. Amerika doplatila na skutečnost, že v důsledku své předválečné izolionastické politiky nedávala vývoji tanků velkou prioritu. Vážnější pokusy o sestrojení středního tanku započaly až po vypuknutí války. Nedostatek zkušeností konstruktéru vedl ke vzniku tanku, který neměl zrovna nejlepší parametry. Vzniknul tank se slabým pancéřováním, průměrným kanónem, vysokou siluetou a archaickým podvozkem
Naštěstí pro americké ozbrojené síly, které tank používaly v boji byly nedostatky eliminovány velkým počtem Shermanů ku tankům protivníka a zabezpečováním kvalitního servisu (rychlé opravy, dostatek náhradních dílů). Američané M4 používali jako univerzální tank proti pěchotě, opevněným cílům a proti středním tankům nepřítele. Avšak střetnutí s těžkými německými tanky nedopadala pro Shermany nejlépe. Za bojů ve Francii se plně projevilo, že Shermany M4 jsou schopné úspěšně bojovat s Panzery III a IV, ale silně zaostávají za Panthery a Tigery. Celková spojenecká převaha na zemi a ve vzduchu sice eliminovala tuto skutečnost, ale občasné a nečekané střety s těžkými Tigery a Panthery byly pro americké tankisty vstupenkou do nebe. Až ke konci války nasadili Američané několik tanků M26 Pershing, které se byly schopny s „kočkami“ měřit.
Od roku 1944 začali Spojenci vybavovat Shermany účinnějšími kanóny ráže 76,2 mm s vyšší úsťovou rychlostí. Americké šestasedmdesátky sice ještě na čelní pancíř německých těžkých tanků nestačily. Ale verze Sherman Firefly s britským 17 liberním kanónem ráže 76,2 už byly účinnější. Ty dokázaly prostřelit 135 mm pancíř na vzdálenost 1 800 metrů, což stačilo na likvidaci Pantherů a Tigerů i z větších vzdáleností. Ještě před příchodem těžkého tanku M26 Pershing se začal vyrábět Sherman Jumbo se silnějším pancéřováním. Tyto verze se však příliš neosvědčily, neboť byly těžkopádné a ani zesílené pancéřování nebylo odolnější než u koček. Hmotnost klasického M4 byla 32,3 tun, verze Jumbo vážila 42,3 tun. Verze Jumbo by se tak alespoň teoreticky mohla měřit s Pantherem (hmotnost 46 tun, kanón 75 mm), avšak Panther byl na lepší technické úrovni, měl výkonnější kanón, lepší optiku, pancéřování a obratnost.
Naproti tomu v Tichomoří Shermany kralovali. Japonci měli k dispozici pouze tanky z kterých byl schopen těžký kulomet udělat cedník a do konce války nedokázali vyrobit tank, který by byl Američanům rovnocenným soupeřem.
Do konce války bylo vyrobeno přes 48 tisíc Shermanů, ruských tanků T-34 bylo vyrobeno přes 39 tisíc, německých PzKpfw VI přes 9000, Pantherů okolo 6 tisíc, Tigerů 1350 ks a PzKpfw VI Tigerů II pouhých 485. Několik tisíc Shermanů bylo dodáno spojencům, SSSR odebrala 4065 kusů verze M4A2, Britové zas 17181 ks verze M4A4.
Nebo že by to autorovi diktoval někdo z východu?
