Díl V.
Část 1.
V předchozím IV. díle jsme si řekli, že od 26. října se přesouvaly z Bukrinského předmostí do předmostí Ljuteš svazky sovětské 3. gardové TA, 7. dělostřeleckého sboru, 13. střeleckého sboru a další vojenské jednotky.
Soustřeďování a příprava jednotek probíhala do 2.listopadu 1943. Večer 2. listopadu 1943 bylo vše připraveno k ofenzívě, ale co je nejdůležitější – Němci nic podstatného o této přípravě nevěděli! Zní to neuvěřitelně, ale je to tak!
Vesnice Novo – Petrovcy leží v ljutešském předmostí, hned za sovětskou HBL. Když se podíváme na mapu, která je přiložena, je nápadné množství červených znamínek právě v této vesnici. Co to je?
Takže tedy, v rozstřílené škole ve sklepě vesnice Novo – Petrovcy je štáb 1. Ukrajinského frontu s generálem Vatutinem, 50 m od štábu frontu je štáb 3. gardové TA Rybalka a 38. armády Moskalenka. Ale v dalších sklepech a domech jsou i štáby velitelů sborů a divizí.
Tolik vysoce postavených“ kluků“ na jedné ulici – v jedné vesnici? Co si o tom myslet?
V historii válek je málo příkladů, že těsně za HBL je tolik hlavních velitelství. Toto předmostí bylo sice malé a napěchované vojáky, tanky, dělostřelectvem a vším potřebným pro ofenzívu, ale ani to nebylo hlavní důvod „ soustředění tolika vysokých velitelů v jedné vesnici.“
Totiž soustředění bylo plánováno a mělo ukázat: velitelé velí vepředu a jsou prostému vojákovi nablízku - mělo ukázat i důležitost operace. Dále mělo ukázat mimořádné nasazení všech sil od prostého vojáka až po generála.
Zároveň političtí komisaři prováděli „ Shromáždění“, na kterých vystupovali zasloužilí komunisté, váleční radové frontů, armád a sborů, kteří měli vyvolat patos a slavnostní náladu a důvěru ve vítězství. Do řad KSSS bylo jen v říjnu 1943 u 1. Ukrajinského frontu přijato 13 000 vojáků a důstojníků. Byli čteny závazky k 26. výročí VŘSR ve kterých vojáci slibovali, že osvobodí Kyjev do tohoto výročí a nebudou šetřit svůj život. Všude se četl závazek seržanta Valentina Komisarova: „ Budu bojovat, dokud bude v mých žilách proudit krev, dokud mé oči uvidí a dokud v rukou udržím zbraň ( I toto je ukázka z historické bible SSSR, knihy – Velká vlastenecká válka – takové a podobné patetické výlevy jsou tam běžné a od nich se musí člověk oprostit).
Jedno je jasné Vatutin , Chruščov a 1. Ukrajinský front chtějí Kyjev do 7. listopadu 1943 do dne 26. výročí VŘSR – a jak to řekl Chruščov : „ Ať to stojí, co to stojí, Kyjev musí k výročí Říjnové revoluce padnout.“ Ať to stojí, co to stojí – přeloženo bez ohledu na ztráty. Pak se divme, když ti velitelé nešetří lidi, že měl SSSR ve ww2 tak mohutné ztráty! Někdy to prostě bylo neomluvitelné. Je jasné, že někdy to byla nutnost, že si to vynutily okolnosti. Ale výročí?
Jiná doba, jiní lidé, jiné posuzování. No, ale pojďme dál.
Prvé dějství ofenzívy začíná u Ljuteše za mlhy, která je zde u Dněpru v té podzimní době po ránu běžná, dělostřeleckou přípravou 3. listopadu 1943. Ráno toho dne buší do německých pozic po 40 minut 2 000 děl a 500 „ Kaťuší“. Když mlha opadne nalétávají na německé pozice bombardéry 2. sovětské letecké armády a bombardují je. Kryjí je stihači a i ti kropí kulomety zem. Nečekaná ofenzíva a tak ani němečtí stihači nepřiletí.
Tento strašlivý úder zasáhne německou 88.,68. a 208. pěší divizi
Po dělostřelecké přípravě a leteckém bombardování, v prvém dějství, jdou do útoku sovětské pluky 38. armády a podporuje je 5. gardový tankový sbor generála Kravčenka. Úder je tak drtivý, že sovětské střelecké jednotky nenarazí v prvních několika stech metrech na vůbec žádný odpor. Německé jednotky se začínají vzpamatovávat až v průběhu dne a začínají se stavět na odpor. Odpor je však velmi slabý a divize generála Moskalenka dokáží do německé obrany dne 3. listopadu 1943 vytvořit mezeru širokou 10 km a proniknou na některých místech do hloubky 7 km a někde dokonce do hloubky 10 km.
Německá strana reaguje tak, že generálplukovník Hoth vrhne proti vlomeným sovětům 20. mech. divizi generála Jauera a části 8.td. Je to však zbytečné, Němci jsou přinuceni k dalšímu ústupu. Prudkost úderu 6 ti sovětských střeleckých divizí a 5. gardového tankového sboru se zastavit nedá. Německé jednotky posílí ještě bojové skupiny 7. td. V záchytném prostoru se rozhoří prudké tankové boje . Útok střídá protiútok Chvíli se zdá, že se Němcům daří získat území, ale další tankový útok sovětů je smete. Boje probíhají takto celý den 4. listopadu 1943 až do večera.
K.S. Moskalenko_ 38. armada.
Ljuteš, Kiev 43.
Směr Kiev
