V posledním článku, jenž byl věnován německým torpédovým člunům Typu S-700 pro nás skončil více méně zjednodušený popis druhoválečné Schnellbootwaffe, tak jak je obecně vnímána zájemci o vojenskou námořní historii. Nicméně, aby se tato kapitola uzavřela zcela a abych mohl klidně spát, zbývá mi představit ještě dvě konstrukce, které sami o sobě mají s „klasickými“ Schnellbooty pramálo společného. První z nich je tzv. „Leicht-Schnellboot“, zkráceně LS nebo také Typ LS.
Počátkem třicátých let si tehdejší Reichsmarine začala pohrávat s ideou malých rychlých člunů, kterým by jejich rozměry umožňovaly působit z palub hladinových lodí a ponorek. Dle letecké terminologie se mělo jednat o jakési parazitní čluny. Hrubý koncept těchto plavidel z konce roku 1930 předpokládal nasazení vůči vzdáleným nepřátelským přístavům, do jejichž blízkosti je měly dopravit „mateřské“ lodě. Zde měly svými torpédy a minami působit proti lodní dopravě či jinak narušovat přístavní provoz. Hlavní devizou nové zbraně měly být zejména malé rozměry respektive moment překvapení. Nicméně od prvotního nápadu k samotné realizaci muselo uplynout hodně vody. Z Reichsmarine se stala Kriegsmarine, o zavedení nových pořádků ani nemluvě.
Téměř po osmi letech, někdy v průběhu roku 1938 začaly prvotní přípravné práce, přičemž k samotné výrobě prvního páru lodí došlo až v roce následujícím. Objednávku si mezi sebe rozdělili dva výrobci. Člun s označením LS-1 byl zadán loděnici Naglo-Werft GmbH z Berlína-Spandau a LS-2 firmě Dornier-Werke z Friedrichshafenu u Bodamského jezera. Dle projektu se mělo jednat o 12,5 m dlouhá a 3,46 m široká plavidla s výtlakem v rozmezí 11 až 12 tun. Konstrukce trupu byla navržena jako smíšená s dominantním užitím lehkých kovů a mahagonu. Pohonnou jednotku měly tvořit dva dieslové motory Daimler Benz MB-507 o jednotkovém výkonu 1 000 k, které by malým lodím umožnily pokořit 40 uzlovou rychlost. Navržená výzbroj se skládala ze dvou torpédometů ráže 45 cm mířících proti směru plavby, alternativně ze čtyř min. K vlastní obraně, kromě rychlosti a malých rozměrů měl postačovat 2 cm kanón situovaný na střeše kormidelny. Posádka měla být tvořena 7 muži.
Přestože loděnice Naglo nebyla v oboru žádným nováčkem s odstupem času se dá konstatovat, že LS-1 si za rámeček opravdu dát nemohla. Po dokončení trupu člunu na počátku roku 1940 bylo zjištěno výrazné překročení projektované hmotnosti. Váha člunu musela být opravdu fatální, neboť námořnictvo velmi brzy rozhodlo o zastavení stavby a sešrotování trupu . A jak se řeklo tak se i stalo. Na rozdíl od propadáku s označením LS-1 se u „Dornierů“ činili a o LS-2 se dalo s trochou nadsázky tvrdit, že splnil veškerá do něj vložená očekávání. Pro některé čtenáře může být trochu s podivem, že tam kde selhal etablovaný výrobce motorových člunů (Naglo-Werft GmbH, založena 1914) uspěl světoznámý producent letecké techniky. Zde, ovšem nesmíme zapomínat, že kromě jiného firma Dornier byla průkopníkem a inovátorem na poli létajících člunů celokovové konstrukce. Dne 14. 06. 1940 byl LS-2 oficiálně převzat do stavu německého námořnictva, přestože do úplného ideálu měl ještě daleko.
Jumo 205 známý především jako letecký motor. Narozdíl od MB 507, který je v povědomí zejména v souvislosti s německou tankovou technikou.
Jednou z problematických oblastí, která svým způsobem ovlivnila první bojová nasazení LS-2, byla oblast pohonu. Opoždění v dodávkách plánovaných vidlicových dvanáctiválců Daimler Benz MB-507 donutilo výrobce k improvizaci v podobě leteckých šestiválcových dieselů Junkers Jumo 205. Vzhledem k faktu, že s těmito pohonnými jednotkami měl Dornier bohaté zkušenosti se tato volba přímo vybízela. Přes svoji ojedinělou koncepci „leteckého dieselu“ s dvanácti protiběžnými písty o šesti válcích, platil Jumo 205 za mimořádně úspěšný motor, vyznačující se spolehlivostí a úsporností. Jenže, letadlo není loď. Motory za provozu vykazovaly značné vibrace, které se přenášely do trupu, přičemž tím následně trpěla samotná jejich instalace. Zároveň Jumo 205M poskytoval o něco málo menší výkon (700 - 800 k).
Obdobný problém nastal s dodávkou výzbroje. S ohledem na velikost člunů, byla zvolena varianta dvou torpédometů ráže 45 cm. Konkrétní typ se mi bohužel nepodařilo dohledat, ale pravděpodobně se jednalo o upravená letecká torpéda typ F5. I zde však nastala prodleva v dodávkách, která zapříčinila, že LS-2 byl vyzbrojen třemi minovými skluzy umístěnými na zádi. Dle původního projektu se v oblasti hlavňové výzbroje počítalo jak jinak, než s leteckým kanónem Mauser MG 151/20 ráže 2 cm (některé zdroje připouštějí variantu MG 151/15 ráže 1,5 cm), jenž měl být lafetován v hydraulicky ovládané věži LW HD 151, známé spíš z výzbroje německých bombardérů a průzkumných letadel. Ovšem i zde, jakožto dvakrát před tím si první čluny musely vystačit s improvizací, tentokrát v podobě jednoduchého oběžného kruhu Scarff.
LS- 7 a dvojice "minových" LS-5, 6.
Jak již bylo výše uvedeno, přes veškeré komplikace s dodávkami zbrojních systémů a pohonu, LS-2 námořníky přesvědčil, načež výrobci „přistála na stole“ objednávka znějící na 34 kusů člunů LS. Do konce války se podařilo vyprodukovat a zařadit do služby celkem 11 lodí. Motory MB 507 se poprvé objevily u člunů LS-3 a 4, kdy „čtyřka“ byla jako první Leicht-Schnellboot vyzbrojena torpédomety a střeleckou věží HD 151. Lodě LS-5 a 6 opět obdržely minové skluzy a nešťastná "Juma". LS-7 až 11 byly postaveny bez jakéhokoliv kompromisu. Poslední dohotovenou a do služby zařazenou jednotkou se stal LS-12, který byl dohotoven jako pokusný torpédový člun („Versuchsboot zur Torpedoversuchsanstalt“). Zde je nutno podotknout, že samotná rychlost výroby těchto lodí nedosahovala zrovna závratných výsledků, více viz níže.
Nešťastník Meteorit a "geroj" Esau. Meteorit je na snímku zachycen na palubě Kometu a Esau při spouštění z paluby Michelu.
Dle původního záměru, který stál na počátku vývoje člunů LS se pouze třem lodím dostalo té možnosti působit z paluby hladinového válečného plavidla. Zdali toto působení bylo úspěšné či nikoli, nechť posoudí každá čtenář sám.
Dne 03. 07. 1940 vyplul z Gdyně pomocný křižník HSK 7 Komet. Na palubě korzáru se mj. nacházel lehký rychlý člun LS-2, který byl posléze posádkou trefně pokřtěn jako Meteorit. Nutno podotknout, že jako Meteorit moc nezazářil. V polovině října se křižník nacházel v Pacifiku u atolu Lamotrek na Karolínách a právě zde došlo k první testovací plavbě LS-2. Motory byly nahozeny, ovšem po chvíli začalo levé Jumo vynechávat. Obdobné problémy se stále opakovaly, přičemž oním posledním hřebíčkem do rakve, byl pokus o první minovou akci ze dne 23. 12. 1940. Zde se k problematickému levému motoru přidal i pravý. Kapitán pomocného křižníku Robert Eyssen si s tím moc velkou hlavu asi nedělal a pravděpodobně s velkou úlevou nechal LS-2 u pobřeží Nové Británie potopit.
Druhým z trojice „korzárských LS“ byl LS-3. Tento člun se účastnil první a zároveň poslední plavby pomocného křižníku HSK 8 Kormoran. Ani zde však nelze hovořit o nějakém pozitivním obrazu Typu LS. Uvedený člun se totiž z podpalubí mateřské lodi ani nedostal a po bitvě s HMAS Sydney skončil v útrobách Kormoranu na dně oceánu, ostatně jako chvilku předtím australský lehký křižník.
Posledním z trojice a bezesporu nejúspěšnějším lehkým Schnellbootem vůbec byl LS-4. Devátého března 1942 vyplul z Kielu na svoji první misi pomocný křižník HSK 9 Michel. V zadním nákladovém prostoru umístěný LS-4 brzy dostal bojové jméno Esau. Na rozdíl od předchozích „minových sester“ představoval LS-4 torpédovou verzi lehkých Schnellbootů, přičemž o jeho bojové efektivitě se měl zakrátko přesvědčit nejeden spojenecký námořník. Prvního úspěchu dosáhl Esau 22. 04 1942, kdy dostihl a úspěšně torpédoval americký tanker Connecticut. Na prvního máje byl člun opět v akci, ovšem zde vypálená torpéda minula obratně manévrující britskou nákladní loď Menelaus. Pátého června LS-4 úspěšně torpédoval americkou loď George Clymer. 17 července opět neúspěšně torpédoval norský tanker Aramis, který byl posléze dostižen a potopen mateřským Michelem. Po delší pauze a již ve vodách Indického oceánu byla dne 30. 11. 1942 úspěšně torpédována americká nákladní loď Sawokla, následně v noci ze 07. na 08. 12. pak řecká nákladní loď Eugenie Livanos. Po této úvodní fázi své mise zamířil Michel do Japonska, kde se podrobil nezbytné generální opravě a doplnění zásob. 14. května 1943 křižník vyplouvá z Kure, samozřejmě s plně bojeschopným LS-4 v podpalubí. Dne 17. 06. člun participuje na potopení norského motorového tankeru Ferncastle. Posledním úspěchem člunu, ale rovněž i Mitchelu vůbec, byl opět norský tanker India. Desátého září 1943 byl zapálen dělostřeleckými granáty pomocného křižníku, aby jeho život definitivně ukončila torpéda lehkého Schnellbootu. Rázný konec za řáděním této „dvojky“ učinila dne 17. 10. 1943 americká ponorka USS Tarpon (SS-175), kdy je dvěma torpédy poslala ke dnu. Stalo se tak nedaleko ostrova Honšú.
LS-4 a LS-7
Zbývající čluny LS byly nasazeny již „klasickým“ způsobem, ostatně aktuální situace na mořích a oceánech druhé poloviny II. světové války nedovolovala německé Kriegsmarine více. Otázka nasazení z ponorek vzala za své, již s ukončením projektu oceánského U-Bootu Typ III, a tak lehké Schnellbooty působily z námořních základen situovaných zejména v oblasti Egejského a Jadranského moře. Tomu nahrávaly malé rozměry člunů respektive možnost jejich železniční přepravy. Minonosné čluny LS-5 a 6 měly být původně nasazeny z mateřského nosiče MR-7, nicméně převelením minolovky na Černé moře zůstala tato dvojka v oblasti Egejského moře, kde se k nim později přidaly zbývající lodě LS. Kromě „pokusné“ LS-12 a LS-5 byla šestice člunů soustředěna u 21. Schnellbootflottille, kde se využívala k doprovodným, záchranným a jiným akcím podobného charakteru. Kromě LS-12, jenž byl ukořistěn Sovětským svazem nepřežil peklo války žádný jiný popisovaný člun. Koncem světového konfliktu nalezly postupující spojenecké jednotky u Bodamského jezera nedokončenou sérii člunů LS. Nejvíce rozpracované lodě LS-13 - 18 se staly francouzskou válečnou kořistí, načež byly dokončeny a zařazeny do stavu Marine Nationale. Zbytek rozpracovaných jednotek neunikl sešrotování.
LS (LS-1 až LS-12)
TTD:
Výrobce: Dornier-Werke, Friedrichshafen u Bodamského jezera
Výroba: 11 ks
Délka: 12,5 m
Šířka: 3,46 m
Ponor: 0,9 m
Výtlak: 11,5 -13 t (standart/maximální)
Pohon: 2 x Jumo 205M (700 -800k) - 2 xDaimler Benz MB 507 (1000 - 1100k)
Rychlost: 37 - 40,9 uzlů
Dojezd: 300 n.mil při rychlosti 30 uzlů
Posádka: 7 - 9
Výzbroj: popsána v textu
LS1 - nebyl nikdy dokončen. Sešrotován 1940.
LS2 - zařazen do stavu 14. 06. 1940. Potopen vlastní posádkou 23. 12. 1940.
LS3 - zařazen do stavu 14. 10. 1940. Potopen s mateřskou lodí 20. 11. 1941.
LS4 - zařazen do stavu 07. 05. 1941. Potopen s mateřskou lodí 17. 10. 1943 ponorkou USS Tarpon.
LS5 - zařazen do stavu 15. 10. 1941 Potopen po leteckého útoku 11. 02.1943.
LS6 - zařazen do stavu 15. 10. 1941 Potopen po leteckého útoku 25. 09. 1943.
LS7 - zařazen do stavu 10. 08. 1943 Potopen po leteckého útoku 14. 10. 1944.
LS8 - zařazen do stavu 20. 12. 1943 Zničen v přístavu Phaleron 10. 10. 1944.
LS9 - zařazen do stavu 20. 01. 1944 Zničen v přístavu Phaleron 10. 10. 1944.
LS10 - zařazen do stavu 27. 01. 1944 Potopen po leteckého útoku 14. 10. 1944.
LS11 - zařazen do stavu 18. 05. 1944 Zničen v přístavu Phaleron 10. 10. 1944.
LS12 - zařazen do stavu 07.12.1944 Po válce převzat SSSR, později sešrotován.
Zdroje:
Schnellboot in action, Warships No. 18.
Koncern brněnské Zbrojovky v letech 1939/1945, Otakar Franěk.
Od bodáku po tryskáče, nedokončené československé zbrojní projekty 1945-1955, Martin Dubánek.
Němečtí korzáři. Pomocné křižníky první a druhé světové války – Ivo Pejčoch
Foto: EADS/Dornier GmbH
http://www.wunderwaffe.narod.ru
http://www.german-navy.de
http://www.prinzeugen.com
http://www.knuth.my-place.us/d-sboote.html
http://navyworld.narod.ru/sb19.htm#top
http://www.silenthunter.cz/
http://forummarine.forumactif.com/t800- ... ellboot-ls
http://porschediesel.stereofx.org/
http://www.valka.cz
http://www.boatdesign.net
http://www.paluba.info
http://www.warshipsww2.eu
http://www.s-boot.net
http://schnellboot.net
http://www.bmpt.co.uk
http://forum.valka.cz
http://www.collectrussia.com
http://www.warhistoryonline.com
http://www.wlb-stuttgart.de
http://www.doppeladler.com/misc/sboot.htm
http://www.belgian-navy.be
http://wwiimodeller.co.nz
http://www.palba.cz
http://www.marinematen.com
http://www.go2war2.nl
http://schnellbootnet.jimdo.com/
http://forum.axishistory.com/viewtopic. ... 0&t=173610
http://www.deutscheluftwaffe.de/archiv/ ... kanone.htm
http://www.samlerforumet.net/
http://forum.axishistory.com/viewtopic. ... 0&t=173610
. Když jsem nakousnul tu Francii, přemýšlel jsem že bych přihodil dva řádky, ale pak jsem si řekl "hele voe to je Polarovo parketa" 
no moc jsem po tom nepátral, ale tak nějak střelba vzad mi přijde vcelku logická. Zvlášť jak jsou uzpůsobený samotný čluny. Představa, že by při honičce za nákladní lodí, kdy rychlost člunu bude v průměru kolem 15 - 20 uzlů vytáhli z futrálu doutník a potom ho nějak "cílili", no nevím 
A o těhle člunech jsem se vždycky chtěl něco dozvědět, jen jsem se k tomu nikdy vlastně nedostal, takže díky .)
