Díl VI.
Část 1.
Těžké boje se v září, říjnu a dalších měsících roku 1943 neodehrávaly jen na severu skupiny armád Jih, ale i ve střední a jižní části skupiny armád Jih a i jižněji u Azovského moře u skupiny armád A. V předchozích dílech jsme vlastně ukázali boje u dvou mostů – Kyjev a Kaněva. Těch mostů však bylo 6.
Ještě než budeme pokračovat řekneme si zde základní přejmenování sovětských frontů, tak jak se událo k 15. říjnu 1943 a nový název vždy budeme používat pro další popis a to i když boj začne před 15. říjnem 1943. Kdo bude chtít tak se sem podívá na starý název.
Sovětský Voroněžský front – od 15. října 1943 – 1. Ukrajinský front – velitel generál Vatutin. Stepní front – od 15. října 1943 – 2. Ukrajinský front – velitel generál Koněv.
Jihozápadní front – od 15. října 1943 – 3. Ukrajinský front – velitel generál Malinovskij.
Jižní front – od 15. října 1943 – 4. Ukrajinský front – velitel generál Tolbuchin.
Proti nim stojí od středu na jih k Azovskému moři – německá skupina armád Střed – velitel maršál Kluge.
Skupina armád Jih – velitel polní maršál Manstein.
Skupina armád A – velitel polní maršál Kleist.
Veškeré boje podzimu a zimy 1943 se odehrávaly právě mezi těmito fronty a skupinami armád. Na ostatních úsecích skupin armád Sever a Střed, neprobíhaly žádné větší operace, jen místní střety.
Od konce září 1943 a na začátku října 1943 se podařilo generálplukovníku Koněvovi a jeho 2. Ukrajinskému frontu pomocí partyzánů překonat Dněpr na mnoha místech, obsadit místa po mostech u Kremenčugu a ve městě Čerkassy a vybudovat pevné předmostí na západním břehu řeky. Sovětští ženisté zde přes Dněpr vybudovali několik mostů a po nich proudila vojska na západní břeh do předmostí.
Nejsložitější situace se vyvinula od začátku do poloviny října 1943 u Záporoží. V Díl I., tohoto pojednání, jsme si již popisovali situaci okolo mohutné přehradní hráze a elektrárně Lenin. Ta se tedy také stala pro sovětské velení jedním z hlavních válečných cílů podzimu 1943 – šlo zde i o podobnou prestiž jako u Stalingradu.
Samozřejmě však i u Hitlera bylo Záporoží strašně důležité. Vždyť zabezpečovalo, jak jsme již řekli, 500 000 kW, ty dodávaly elektřinu celé západoukrajinské průmyslové oblasti – mimo jiné do hutí v Kirovogradu a do dolů v městě Krivoj Rog. Tady se pracovalo dnem i nocí pro potřeby německého válečného průmyslu.
Město Záporoží leží na východním břehu řeky Dněpr. Hitler si proto v polovině září vyžádal aby Manstein vybudoval široké předmostí k obraně města a hráze.
Zde však je třeba říci, že toto předmostí, které zde bylo vybudováno nebylo vybudováno jen v zájmu válečného hospodářství a Hitlerovo zájmu o Záporoží. Toto předmostí před Záporožím bylo správně zvoleno i z ryze strategického důvodu.
Pokud totiž Němci tento východní balkón před Záporožím udrží, nemohou se Sověti rozmáchnout k ofenzívě mezi ohybem Dněpru a Azovským mořem ve směru na dolní tok Dněpru. Nemohou tedy ani obsadit přístupy na Krym. Předmostí totiž ideálně kryje bok německé 6. armády a současně ohrožuje Sověty, kteří operují severně odtud ve směru na Dněpropetrovsk. Manstein nebyl sice moc nakloněn tomu, že tam musel dávat jednotky, když sám potřeboval na severu své skupiny armád každého vojáka, ale pouhý pohled na mapu mu jasně říkal, že Hitler má pravdu.
Tuto pravdu potvrzují i ruské prameny, které říkají, že německé předmostí u Záporoží bylo pro ruské operace proti dolnímu Dněpru velkou překážkou. A dále říkají, že tato pevnost nedovolovala Sovětům natáhnout se po Krymu.
I Manstein tentokrát rozuměl Hitlerovu rozkazu : „ Předmostí u Záporoží musí být bráněno za každou cenu.“
Dnepr 43 Záporoží a přehrada.
Marsal R. J . Malinovskij.
občas mi to píše dřív než přemýšlí. To snad ale neznamená že důkazy mého oslovství tu musí být na věky vystaveny!