Část 1.
Obranné postavení „Wotan“.
Když jsem prostudovával historické prameny o těchto dvou popisovaných bitvách (Obranné postavení „Wotan“ a po něm následující Dněpr 1944 Nikopol), které se odehrály od října 1943 do února 1944 narazil jsem na vzácnou shodu historiků.
Východní, němečtí, angličtí i američtí historici se shodují na dvou poznatcích o těchto bitvách.
První poznatek je, že to byly nejkrutější, nejkrvavější a nejtěžší boje východní fronty do té doby – přirovnávají je k bojům ve Stalingradě, co do krutosti a ztrátám na obou stranách.
Druhý poznatek – vítězství Rusů bylo zásadní a znamenalo i pozdější těžkou porážku německé armády na Krymu. Tedy bylo i zásadní ze strategických důvodů.
Porážka Němců v „balkónu“ před Záporožím ještě neznamenala pro německou armádu příliš obrovské ztráty na lidech a technice – naopak Němci se i s technikou stáhli na západní břeh Dněpru za poměrně malých ztrát na lidech a technice. Znamenala však velké strategické vítězství s nejtěžšími důsledky pro Němce.
A proto tedy právem kniha: „Velká vlastenecká válka“ píše: „Osvobozením Záporoží se zásadně změnila situace na jihu Ukrajiny“. Je to totiž pravda, protože tímto okamžikem mohli Sověti útočit na dolní Dněpr, na jeho ústí a na přístupy na Krym.
Kdo se podívá na přiloženou mapku najde si Záporoží, Melitopol a ústí Dněpru, zjistí ve kterých místech nyní budeme popisovat boje.
My jsme opustili německou 6. armádu generála Holidta v kapitole – Boje řeka Mius 1943.
Armáda zaujala po dlouhých průtazích, které způsobil Hitler, obranné postavení v pozici „Wotan“.
Tato 6. armáda generálplukovníka Holidta bojovala s velkými ztrátami, bez řádného doplňování mužů a techniky a munice v ústupových bojích od řeky Mius, přes „Želví postavení“ až do postavení „Wotan“.
Divize 29. sboru, které ustupovaly na postavení „Wotan“, 55. mech. pluk 17. pd zlikvidovaly v průběhu odpoutávacích pohybů během 3 dnů 40 tanků T 34. Ale oni odráželi nápory 6 sovětských armád.
Nedoplnění samozřejmě pokračovalo i zde na dolním Dněpru.
Proti jediné neúplné německé 6. armádě stál sovětský 4. Ukrajinský front generála Tolbuchina. Stálo zde tedy 11 a půl německých divizí a dvě rumunské divize v postavení „Wotan“ proti sovětským vojskům se 45 střeleckými divizemi, 2 motorizovanými, 3 tankovými a 2 jezdeckými sbory.
Takovou převahu zatím nikde Němci nezaznamenali.
Když začátkem října 1943 Sověti začnou útočit, valí se 800 tanků většinou T 34. Podporuje je 400 baterií a 200 raketometů „Kaťuša“.
Německá 6. armáda se otřásá v základech. Její dvě td a tři oddíly SHD se vrhnou do protiútoku. Němci mají jen 181 tanků a SHD. Ale slabé německé pluky pěších divizí, které tvoří granátníci, horští myslivci a polní divize letectva se pevně uchytí v Nogajské stepi.
Němci dobře vědí co trojúhelník Záporoží – Azovské moře – ústí Dněpru znamená. Když ho neubrání je nepotopitelná letadlová loď – Krym se 17. armádou ztracena.
Je to skutečně nadlidský úkol. Území je vlastně step, je to prostor bez hranic. Od Dněpru nevedou žádné zpevněné cesty. Jsou zde jen projeté trasy a pěší stezky.
Na podzim v Nogajské poušti probíhají prudké písečné bouře. Tato krajina nemá žádné přírodní překážky, například řeky, které by sloužily k obraně. Nejsou zde ani žádné kopce na kterých by se mohl obránce zachytit. Dělostřelectvo stojí v otevřené krajině zakopané a maskované, ale plně kryto před pozorováním není. Není zde žádný strom ani keř, který by sloužil ke krytému pozorování nepřítele.
A co to vlastně je to obranné postavení „Wotan“?
To také není žádná pevnost! Je vytvořeno z narychlo vyhloubeného protitankového příkopu a několika střeleckých okopů na okraji stepi.
Jedinou přírodní překážku využitou pro postavení „Wotan“ tvoří vyvýšený terén na břehu potoka Molečnaja a potok samotný.
To je tedy ta obrana „Wotan“, kde se bojuje o osud Krymu a Rumunska!
Dněpr 1943 - 44 zač..
Marshal F. I. Tolbukhin.
General Hollidt.
