Dněpr 1944 Kirovograd Č 1-3

[michan]

Dněpr 1944 Kirovograd Č 1-3.

Část 1.

Jestliže Stalingrad na Volze byl počátkem porážky německé armády, tak Dněpr se stal krvavým předělem celé ww2 na východě.
V našich popisech jednotlivých bitev jsme nejprve v Díl I.-VI. sledovali překročení Dněpru Sověty v střední části okolo Kyjeva, osvobození Kyjeva, ofenzívy a protiofenzívy v tomto prostoru. U Dílu „Wotan“ jsme sledovali porážky německé armády na úplném jihu Dněpru až po jeho ústí do Černého moře. U Dílu Nikopol jsme sledovali ústup německé armády na západní břeh Dněpru nad linií „Wotan“.
Nyní se vrátíme mezi tyto dvě oblasti do prostoru mezi města Čerkassy a Kremenčuk. V Díle VI. jsme si jen v jednom odstavci řekli, že od konce září 1943 a na začátku října 1943 se podařilo generálplukovníku Koněvovi s jeho 2. Ukrajinským frontem překonat Dněpr a vybudovat mezi městy Čerkassy a Kremenčuk pevné předmostí. Dál jsme pak pokračovali bitvami u Záporoží a Dněpropetrovska.
Nyní si zde podrobněji popíšeme právě bitvy mezi Čerkassy a Kremenčukem.
Proběhla zde totiž poslední pro Němce úspěšná operace, která však byla předzvěstí katastrof, které právě měly původ v tomto prostoru.
Od konce října 1943 útočí sovětská vojska 2. Ukrajinského frontu generálplukovníka Koněva a tlačí německá vojska od Kremenčuku na západ směrem k městu Kirovograd. Sovětům se stále nedaří rozhodující průlom. Vždy se najde nějaká zkušená německá bojová jednotka znalá východní fronty a ta útoky zastaví. V měsíci říjnu je to 23. td. Tankový pluk divize „Grozdeutschland“ zde na hlavu porazí Koněvovy tankové brigády. V historii je napsán pondělek 18. října 1943. Šikovatel Sepp Rampel z 11. roty zničí tankem Tiger (který už měl jet do opravy) 18 ruských tanků T 34. Dostane Rytířský kříž. Než mu však může být předán, padne v boji o Kirovograd.
Když je vystřídá 11. td vedená generálem von Wietersheimem podaří se jí vlákat sovětskou tankovou brigádu do léčky. Léčka je připravená v roklině z protitankových kanonů a poškozených tanků. U vjezdu do léčky čeká 15. tp z 11. td. Sověti tam vjedou a Němci tam zničí 36 T 34.
V listopadu 1943 11. td vystřídá 14. td. 14. td u kóty 190 podobným způsobem zničí další ruskou tankovou brigádu.
Takto zde v bojích proběhne i měsíc prosinec 1943 a Němci postupně ustupují až k městu Kirovograd.
Město Kirovograd je známo všem vojákům Wehrmachtu. Od října 1943 do ledna 1944 se zde vystřídal každý 10tý voják východní fronty.
Toto město nechtěli Němci za žádnou cenu vydat nejen z operačních důvodů. Kirovograd byl totiž také významným západoukrajinským průmyslovým centrem.
Ale Sověti zde připravovali významnou operaci na začátek roku 1944 a tak Koněvovi nezbývalo než směrem na Kirovograd neustále útočit.

Situace sovětské STAVKY se koncem roku 1943 zásadně měnila, vzrostlo její operační umění a taktická vyzrálost.
Dovolím si zde citovat G. K. Žukov – Vzpomínky a úvahy 2 – str. 199: „Na počátku roku 1944 mělo Německo na sovětsko německé frontě včetně vojsk svých satelitů asi 5 000 000 mužů, 54 500 děl a minometů, 5 400 tanků a SHD a něco přes 3 000 letounů.
Převahu sovětských ozbrojených sil nad nepřítelem lze vyjádřit takto: v počtu vojáků o 30 procent, v dělostřelectvu o 70 procent a v letounech o 170 procent. Tato kvantitativní převaha byla posílena nejen vysokou kvalitou zbraní, ale i – což je zvlášť důležité – bojovností vojsk a zvýšeným taktickým a operačním uměním velení.“
Dovolím si zde ještě jeden citát ze stejné knihy od stejného autora z konce roku 1943, který je na str. 200: „Jednou když jsem byl u vrchního velitele v jeho bytě, pokusil jsem se znovu zavést rozhovor na obkličovací operace. Stalin odpověděl:
‚Teď jsme zesílili, naše vojska jsou zkušenější. Nyní nejen můžeme, ale i musíme obkličovat německá vojska‘.“

Tuto pasáž jsem vložil úmyslně, neboť si ještě popíšeme jednu bitvu, kdy Němci Sovětům z obkličovací operace - neposlušností k Hitlerovi - pohyblivostí svých vojsk a zkušenostmi - unikli.

General Fritz Bayerlein a Maršál I. S. Koněv



Vývoj Kotle_44.

[michan]

Dněpr 1944 Kirovograd Č 2.

Část 2.

V prostoru Kirovogradu byly dislokovány 4 německé divize. Byla to 3. td, 14. td, 10. mech. divize a 376. divize.
Dne 5. ledna 1944 zahájily 7. a 8. sovětský sbor útok severně a jižně mimo Kirovograd přes řeku Ingul.
Dne 6. ledna 1944 jsou již tyto dva sovětské sbory na týlových cestách Němců západně za Kirovogradem. Za čtyřmi německými divizemi sklapne past.
Velitel německé 3. td, kterým je od druhé poloviny října 1943 generál Bayerlein, svým osobním průzkumem zjistí ohromné sovětské kolony tanků a zásobovacích vozidel, většinou tažených koňmi, jak proudí do týlu Němců.
Generál Bayerlein je na východní frontě dva a půl měsíce a přišel z Afriky od Rommela. Tomu jak víme dělal náčelníka štábu u Afrikakorpsu. Na východní frontě byl v roce 1941 v době vrcholu německých vítězství. Nezažil tudíž těžké zimy 1941 a 42 a ústupy německé armády v zimě roku 1942 a 43.
U Rommela se naučil, že názory frontového velitele jsou důležitější než rozkazy od zeleného stolu, z vůdcova hlavního stanu.
Okamžitě začne spřádat plány jak prorazit obkličovací prstenec. Ví, že jedině pohyb td může situaci zachránit. To se naučil od Guderiana. Nahraje mu v tom i to, že divize ztratí radiové spojení se sborem.
Spojí se s veliteli ostatních divizí. Ty však s únikem nechtějí mít nic společného – bojí se Hitlera.
Jen s generálem Augustem Schmidtem, velitelem 10. mech. divize se mu podaří domluvit, že 10. mech. divize převezme obranný úsek 3. td.
Generál Bayerlein vydá rozkaz o bojové sestavě přímo velitelům svých pluků. Je vytvořeno 5 skupin – A, B, C, D a E.
Beranidlem je skupina A s tanky, rotou obrněných transportérů, ženistů a SHD.
Skupinu B tvoří ženisté, dělostřelectvo a 3. mech. pluk. Následuje C – zásobovací kolona a tažená poškozená vozidla. D tvoří 394. mech. pluk. Skupinu E - zadní voj tvoří tankový průzkumný prapor. Ochranu boků zajišťují protitankovci a protiletadlovci na samojízdných lafetách.
Shromaždiště je Lelekovka, předměstí Kirovogradu. Čas úniku: po setmění.
Úkol zní: 3. td prolomí obklíčení severozápadním směrem, aby uzavřela mezeru ve frontě a mohla operovat v týlu nepřítele proti obklíčenému městu Kirovograd.
Večer v 17 hodin 30 minut 7. ledna 1944 vyrazí v širokém klínu tankové skupiny 3. td proti Rusům. Rusové je objeví a protitankový kanon zapálí jeden německý tank.
V tom okamžiku teprve zahájí německé tanky útok z chodu. Kryje je dělostřelectvo. Je to klasický noční útok, který Rusy překvapí. Za několik minut jsou Němci v ruských pozicích. Sovětský odpor se rychle hroutí a do rána jsou Němci s celou 3. td z obkličovacího kruhu venku. Ztratí přitom jen jeden tank s osádkou. Sovětští zajatci vypověděli, že ten útok na ně působil jako přízrak a že si mysleli, že útočí celá tanková brigáda.
Generál Bayerlein divizi otočí a již dopoledne 8. ledna útočí ve směru na Osikovatu proti týlu sovětských vojsk, která obklíčila Kirovograd.
Jak nebezpečná situace byla mezi Dněprem a Bugem si nyní řekneme u 47. sboru jehož součástí vlastně 3. td byla.
Velitel 47. ts generál von Vormann již 7. ledna musel vyklidit své velitelské stanoviště na severním okraji Kirovogradu a uchýlit se do obce Malije Viski, tedy 45 km na západ.
Jeho 47. sbor měl 7 divizí – téměř jednu armádu.
Velitelské stanoviště nyní leželo u zásobovací železnice z Pervomajska vedle velkého letiště 4. letecké armády, na kterém byla eskadra Stuk, které velel podplukovník Rudel.
Když nyní generál von Vormann 8.a 9. ledna 1943 prohlížel mapu a vyslechl hlášení, byl mu jasný záměr Sovětů.
Armády 1. Ukrajinského frontu generála Vatutina útočily z „balkónu“ v okolí Kyjeva v prostoru Berdičev jihovýchodním směrem na jižní Bug, do týlu 8. armády.
Průlom Koněvova 2. Ukrajinského frontu u Kirovogradu tvoří druhé rameno kleští Vatutinovy ofenzívy a směřuje rovněž k Bugu. Místem setkání byl prostor Uman – Pervomajsk. No to již byla rumunská hranice! A přitom by byla obklíčena celá německá 8. armáda. Byla to z ruské strany varianta tzv. velkých ramen obkličovacích kleští.
Zabránit proniknutí Vatutinovi od severozápadu k Umani dostala za úkol 1. TA od Mansteina. Generál Vormann naopak musí přehradit průlom u Kirovogradu a tím zastavit Koněvovy jižní kleště.
V těchto dnech to však jižně od Kirovogradu vypadá s Němci velmi špatně. Sovětské tanky stojí již 30 km jihozápadně od města a mezi nimi a rumunskou hranicí nestojí nic. Jedinou nadějí je spěšně přisunutá divize „GD“ a za ní části td SS „Totenkopf“. Tyto síly napadnou sovětský 18. a 29. ts jihozápadně od Kirovogradu.
V samotném Kirovogradu jak víme jsou ještě obklíčené 3 německé divize – 10. mech. divize, 14. td a 376. pd. A opětovný Hitlerův rozkaz je stále poutá ve městě.
K vyřešení situace má nyní generál Vormann jen Bayerleinovu 3. td.


general vormann-nikolaus a mapa Kirovogradské oblasti

[michan]

Dněpr 1944 Kirovograd Č. 3.

Část 3.

Z 8. na 9. ledna 1944 v noci je napaden i německý štáb 47. ts generála von Vormanna. Obrany štábu se ujme adjutant major Hasse. Byl to velice známý německý sportovec, jezdec na koni a nositel zlaté medaile z Berlínské olympiády 1936. Počíná si velice chladnokrevně, pomůže štábu generála von Vormanna odjet z vesnice. Potom se ujme obrany proti vlomeným sovětským tankům. Shromáždí všechny písaře, spojky, pobočníky a spojaře a zasadí je do obrany. Pomocí ručních zbraní, minami a kumulativními náložemi bojují dokud nezemřou.
Generál von Vormann se svým štábem musí dokonce až na spojovací stanoviště 8. armády v Novo – Mirgorodu, neboť musel všechna svá pojítka zničit, než dostane nová, řídí odtud protiútoky.
Generál Bayerlein se svou 3. td napadne nejprve sovětský 7. mech. sbor a později i 8. mech. sbor, upoutá je v místních bojích a zastaví jejich další postup na západ.
9. ledna ráno konečně Hitler povolí volnost pro skupinu v Lelekovce. Odvážný tankový úder v noci z 9. na 10. ledna umožní stáhnout 3 obklíčené divize z Kirovogradu bez ztrát. Divize se stáhnou za řeku Ingul do prostoru západně od obce Gruskoje. Tam se vytvoří silná bariéra, na kterou vlevo navazuje 3. td a vpravo mech. divize „GD“.
3. td SS „Totenkopf“ zastaví jižně od Kirovogradu Sověty a tím je nebezpečí zažehnáno.
Útok Koněvovy sovětské 67. tankové brigády z Rotmistrovy 5. gardové tankové armády, který směřoval na Bug je napadán oddíly 47. ts. Mnoho tanků T 34 se stane terčem eskadry podplukovníka Rudela.
Jeho protitankové letky honí sovětské tanky po zasněžených pláních mezi obcemi Malije Viski a Gruskoje. Tanky ničí Rudel i jeho kamarádi z letky, co nezničí naženou před hlavně protitankových baterií 47. ts. Neunikne ani jediný tank T 34.
Je tak úplně zničen plán na velké rameno kleští sovětské ofenzívy, která měla za cíl prorazit až k rumunským hranicím.
Generálu Vormannovi se tak podaří v prvních lednových dnech 1944 zažehnat u Kirovogradu krizi a dosáhnout velkého obranného úspěchu.
A vše přeci začalo vojensky správným jednáním jednoho generála, který v rozporu z vůdcovým rozkazem provedl únik z obklíčení.
Když se únik 3. td z kirovogradského kotle podařil a bylo ho možno využít, byl Bayerlein a jeho pluky pochváleni v hlášení Wehrmachtu. Žádné vyznamenání nedostal. Hitler Řád za úspěšnou neposlušnost nedával.
Ovšem o 4 měsíce později dostal generál Bayerlein tehdy nejlépe vyzbrojenou tankovou divizi „Panzer – Lehr“.

Po dva týdny byl v hlášeních Wehrmachtu jmenován bojový prostor Kirovograd. Vždy to bylo v souvislosti s těžkými boji a nebezpečnými a krvavými krizemi.
Náhle z hlášení zmizel a objevilo se nové jméno Čerkassy – tedy město zhruba 50 km severně od Kirovogradu.
Sověti se totiž po Kirovogradu nevzdali. Stále dál sledovali svůj cíl. Zničení německé 8. armády. Plán na velké obkličovací kleště nevyšel. Začínala se připravovat operace malé obkličovací kleště.
Fronta německé 8. armády totiž tvořila balkón s čelem u Kaněva. Tento „balkón“ stál jako klín a odděloval sovětský 1. Ukrajinský front generála Vatutina a 2. Ukrajinský front generála Koněva a byl stálým nebezpečím pro jejich boky.
Hitler jej chtěl držet zuby nehty, neboť byl i posledním dotykem s Dněprem. „Balkón“ byl zhruba 100 km hluboký a v tětivě byl široký 130 km. Byla to oblast o 13 000 čtverečních km.
Tento nebezpečný výběžek mezi dvěma sovětskými fronty bránily dva německé sbory: 11. armádní sbor pod velením generála Stemmermanna a 42. armádní sbor, kterému velel generálporučík Lieb. Celkem tam bylo 6 a půl německé divize s přibližně 56 000 muži.
Němcům nezůstal sovětský úmysl zlikvidovat tento „balkón“ utajen.
Již 24. ledna 1944 zjistila 3. td při průzkumu bojem mohutné soustřeďování sovětských sil u Krasnosijelky, to je 50 km severně od Kirovogradu. Ovšem co všechno zde Koněv soustředil to se nedalo přesně zjistit.
Na severním křídle 8. armády před frontou sboru generála Stemmermanna byly shromážděny 4 armády a jeden sbor jezdectva.
O katastrofách na jižním křídle německé armády si řekneme v kapitolách Čerkassy.,

[Rendy]

kruci Michane, vždy skončíš v tom nejlepším. :-) Ještě jsem tě chtěl poprosit. Nedala by se udělat nějaká kapitola, kde by byli popsáni velitelé jednotlivých divizí, armád...?

[michan]

Určitě šla, prosím Tě však o strpení. Víš celá příprava a sepsání těchto kapitol je časově velice náročné. Než to dotáhnu do Berlína tak není prostě čas. Já musím také vydělávat na chléb náš vezdejší - no a taky normální život je třeba vést.
Brzy popíšeme i některé zajímavé věci jako " Maskirovka", Partyzánské hnutí v SSSR během ww2. Ty velitele, to není také jednoduché - měnili se, umírali - všiml jsem si však, že na Německých i ruských webech jsou období ve kterých ten a ten velitel velel tomu a tomu sboru, armádě i divizi. Dají se dohledat i obyčejným Google, když si zadáš jméno najdeš( armády, divize - nebo jméno velitele) dokonce i životopisy.
Ta chronologie ww2 by byla skutečně obsáhlá.
Nerad bych nyní přerušoval rozdělanou práci.

[Bruno]

Nemal si na mysli školnú diviziu Panzer-Lehr Michane?

[michan]

Ano měl, jde o přepis, již je opraveno. Ta divize byla nejlépe vyzbrojenou právě proto, že byla školní a později byla nasazena do obrany a útoku a my se s ní ještě setkáme. Generál Bayerlein si oddechl a vypadl z východní fronty, ale až později.

[Bruno]

Poprosim sapika aby tu moju poznamku zmazal aj s reakciou od michana, dik.

[Rendy]

to Michan: ber mě s rezervou. Samozřejmě, že je na tyto věci hromadu času. Takže užívej života. A k těm velitelům jsem myslel aspoň ty vyšší důstojníky. Ale však uvidíš sám.

[michan]

U těch vyšších, Manstein - 1941 velitel td - 1943 velitel skupiny armád Jih - je při čtení celé Východní fronty i jejich růst vidět. Zrovna tak i u Koněva - velitel armády - 1943 velitel 2. Ukrajinského frontu. I u dalších je ten růst vidět.

[jeikob]

taky budu otravovat nejakým všetečným dotazem.hodne mne zajímájí ty bitvy jak probíhali na urovni rot,brigád.tak jestli mužeš poradit nejakou knížku ci web.o tactice.myslím jak se organizovali tanky ,obrana.obcas to nakousneš.treba pojem obklíčení treba v rusku porad si nedovedu pří té rozloze predstavit,že po celém obvodu bylo vojsko.nebo jakou taktiku používalo tech par samochodek proti tem obrovskejm presilám téček.neco málo znám.docela mi hodne osvetlila knížka od rausse.ci neco od lukase.a jeste jeden všetečný dotaz.proč je výhoda utočit na styk jednotek nejlepe divizí.já myslím že to je místo kde vazne komunikace mezi štáby

[michan]

Položil jsi nejméně 6 otázek a tak postupně:
Boje rot, divizí a brigád jsou většinou popisovány v románech - navrhuji aspoň dva - Sven Hassel - Kola hrůzy - z německé strany, je zde i popis( pomyslný - úniku z kotle ve Stalingradu, jinak jedná se o účastníka ww2 na východě a jeho zážitků).
Druhá je -Konstantin Simonov - Čas žít, čas umírat - na obrazu vysokého sovětského důstojníka, který na vlastní kůži prožil Stalinovi čistky, vlastně líčí osudy generála Vatutina včetně smrti od ukrajinských nacionalistů.
Dále je memoárová literatura jako G. k. Žukov - Vzpomínky a úvahy 1,2 a další.
Já zde používám literaturu viz zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1188
Další je kniha - Hitlerova armáda - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Lord zde ve skvělém odborném článku popisuje taktiku : http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=377 - autor - Lord .
Co se týká obklíčení vždy muselo mít vnitřní prstenec - obkličoval přímo vojska a vnější prstenec - ten zabraňoval pokusům o vysvobození z kotle. Vše bude popsáno v následujících kapitolách - Koršuň - Ševčenkovskij kotel. Jinak je to i patrné ze Stalingradu a pokusu Hotha o vyprostění vojsk ze Stalingradu, který se nezdařil.
Boj SHD je všeobecně možno říct - je to střelba většinou z dálky a ze stoje. V obraně určitě - v útoku se SHD většinou pohybují za tanky a pěchotu a z dálky ničí hnízda odporu, opět se zastávkou. Samozřejmě i kombinace popojedu, zjistím, zastavím a vystřelím.
Co se týče útoků na styk divizí, armád a frontů, nebo skupin armád.
Určitě v začátku války na východě to byla na styku špatná koordinace velitelů. Lepší zbraně a jednotky si dávali spíše do středu sestav. Později obě strany tyto nedostatky řešily a potom to prostě pramenilo z oslabení jednotek bojem.

[jeikob]

dík za typy a odpoved.k tem samohybným delum.no fungovaní je mi celkem jasný:)prijde mi že samostatný oddili samohybek byli nejčastejší hasiči.co prave mne zajímá jak malo početný jednotky decimovali mnohonásobnou přesilu ruskejch tanku.musela to být asi zaležitost par minut?museli preci rusové zameřit polohu a nejak reagovat.ješte asi to budete znát.ale treba nekoho to zaujme.na vyborných stránkách panzernet.cz sem objevil puvodní nemecký manual pro obyčejnou pechotu jak využívat obrnenou techniku.zajímavý jak tyhle manualy pripomínají komiksy

[michan]

V mnoha literaturách a to jak románech tak v memoárové a historické literatuře je SHD označována za hasiče, zachránce a anděla strážného.
I v historických pojednáních jsem četl - vojáci z pěších divizí bojovali lépe - pokud je kryli SHD. Mnoho pojednání hovoří o tom, že po těžkých bojích Wehrmachtu se Sověty neměli už německé prapory žádné tanky a jedinou záchranou byly SHD - ty likvidovaly sovětské tanky a tak zachraňovali frontu. To samé je i ve vyprávěních jednotlivých vojáků Wehrmachtu, když v některých článcích popisují své zážitky z východní fronty.
Je to i v mých článcích o dobývání Krymu, že němci neměli tanky a bojovali s SHD a sověti si mysleli, že proti nim útočí německé tanky.
I v Dněpr 1943 Východní val VI. Č 2, vše řeší SHD s pěchotou a jen díky nim nemají němečtí pěšáci abnormální ztráty.
I sověti přiznávají, že u Kurska mnoho situací, jako útoky tanků Tiger zachraňovaly nově nasazené SU 152.

[Rendy]

A nedostala se ti do rukou kniha IVANS WAR britské historičky Catherine Merridaleové?

[michan]

Ne nenarazil jsem na ni . Pokud bys viděl, že se bitvy podle ní odehrály jinak, než líčí ty stovky historických autorů z různých úhlů pohledů, co mám, nebo nedej bože některé se neodehrály vůbec - dej vědět v rubrice knihy.
Jinak co historik to jiný pohled. Dále samozřejmě, jak se po 20, 30, 50 a 60 letech otevírají archivy, samozřejmě se objevují různá doplnění a souvislosti. Většinou však mimo rozvědky a kontrarozvědky jsou bitvy stejné. Jen autoři historie zaujímají různý úhel pohledu. Já hodně spoléhám na mapy a náčrty bitev, které mám léta k dispozici a na porovnávání východních a západních historiků. Též mám i hodně zápisků z různých let a období. Novým pohledům se samozřejmě nebráním, jsem však v nich velice opatrný.

[Rendy]

Né, nemyslel jsem, že je tam něco nového. Ta kniha je nová. Já ji nemám. Ptal jsem se v knize, ale zatím o ní nic nevědí. Četl jsem na ní upoutávku v novinách. Popisuje každodenní starosti vojáků RA. Ale těch obyčejných. Zatím nevím nic bližšího.

[Rendy]

A ještě jsem zapomněl, co se týká těch velitelů, tak popis něměckých velitelů je na tomto foru -východní fronta- němečtí velitelé. Je tam sice jen jméno a komu veleli, ale myslím, že je to tak dobré.

[michan]

Jasně, samozřejmě se zachovalo mnoho dopisů i deníků vojáků na obou stranách fronty. Z toho by bylo též možné sestavit mnoho článků. Zde chci však popsat jednotlivé etapy bojů na východě. Již teď je to dosti náročné na přípravu a na napsání. V budoucnu je sem možno i zařadit dopisy a výpisky, jako ukázky, jak v té době tito lidé údálosti viděli a co prožívali.
Skutečně zde na Palbě je mnoho věcí částečně popsáno v sekci Východní fronta. Tohle co dělám já, má popsat celou Východní frontu, jak je tam napsáno v Úvodu v letech 1941 - 45.