Německé miniponorky

[Tunac]

Bieber

Výtlak: 6,3 t
Délka: 9m
Pohon: Diesel/elektromotor 6,5/5,25 uzlů
Výzbroj: 2 torpéda, nebo miny
Jednomístná ponorka, Projektovaná v řadě K už v r. 1945. v Bergenu (Norsko). Se stavbou začaly loděnice Lübecker Flanderwerft r. 1944. Později i jiné loděnice. Do služby uvedeno 324 ponorek. Na hladině pohon dieslem ( 6,5 uzlu po 13 hodin), pod hladinou elektromotorem (5,25 uzlů přes 2 hodiny). Po bocích spodní části trupu byla v lůžkách uložena 2 torpéda 530 mm G7E.
Byly nasazeny v srpnu 1944 proti spojenecké invazi, v zimě 1944/45 operovali v ústí Šeldy. Dle německých pramenů zničili 900 t spojenecké tonáže, britové tvrdí, že nezničili nic. Poškodili prý 9 lodí (1600 BRT). Byly nesené ponorkami VII C, zaútočili neúspěšně na sovětskou bitevní loď Archangelsk.

[Tunac]

Neger
Výtlak: 5,5 t
Délka: 7,65 m
Pohon: elektromotor
Rychlost: max. 4,2 uzle
Jednomístný nosič torpéda pro boj se spojeneckými výsadky. Ponorka měla tvar torpéda T3a s elektrickým motorem. Řidič seděl vepředu v kokpitu poblíž přídě, který čněl nahoru, zabalen jak v kajaku. Neosvědčilo se, tak byl vybaven krytem z plexiskla. Pod nosičem bývalo zavěšeno 530 mm torpédo G7E. Bylo postaveno 200 ks.
Podporučík Karl-Heinz Potthast 8. 7. 1944 potopil polský lehký křižník Dragon (4 850 T), protože zraněný byl zajat, tak tento úspěch byl přiznán a byl za něj vyznamenán bocman Gerold, který potopil z 5. na 6. 7. 1944 minonosku Cato a 8. nevyplul.
Zdokonalením Negera vznikl Marder.

[Tunac]

Seehund
Výtlak: 12,5/15 tun
Délka: 11,9 m
Rychlost: 17,75/6 uzlů

Dvoumístná miniponorka, původní projekt jako minonosná (mina měla být v přídi), vyvynutá z typu Hecht. Hladinový pohon dieslmotorem, pod hladinou elektromotorem (. 5 uzlů po dobu 4 hodin), Pod trupem, podle kýlu umístěná 2 elektrická torpéda typu G7E ráže 530 mm. Dokončeno 250 kusů. Vybavena dvojitým Kortovým kormidlem.
Považována za nejúspešnější ponorku Kriegsmarine, ktrerá se ale významně neprosadila. V prosinci 1944 vysláno 18 ponorek do Atlantiku. 16 se potopilo pro špatné nautické vlastnosti. Leden až duben 1945 se zúčasnilo 61 ponorek operace v Severním moři mezi Temží a Šeldou. Potopily a poškodily několik lodí. Další zásobovaly obklíčenou posádku Dunkerque. Po válce připadlo několik kusů Francii.

[Nelson]

Biber nebyl poháněn dieselem ale benzínovým motorem z Opelu Blitz o výkonu 32 koníků. Z toho také pramenilo obrovské nebezpečí pro posádku - otrava oxidem uhelnatým.
A to nasazení z palub ponorek typu VIIC proti bitevní lodi Archangelsk se nikdy neuskutečnilo. Celá operace proti ruské základně v zátoce Kola v lednu 1945 byla sice zahájena ale všech šest nesených miniponorek bylo v tak špatném technickém stavu že ji velení "K" útvarů po několika hodinách zrušilo.
Stejně tak sešlo z plánu naložit jeden Biber do létajíciho člunu Bv-222 a dopravit jej do oblasti Suezského kanálu. Kdoví, na jak dlouho by se mohlo podařit ochromit provoz v průplavu.

Neger nebyl miniponorka, dokonce ani nebyl schopen se ponořit (maximálně tak jednou a navždy). Stejně jako Marder, nebo prototypový Hai patřil do kategorie řízených torpéd. Konkrétně Neger, jako nosič byl jen upraveným torpédem G7e jehož bojová hlavice byla nahrazena prostorem pro řidiče. Ta plexisklová kopule se kromě několika prototypů montovala na všechny kusy, posádky si totiž při prvních seznamovacích plavbách stěžovaly, že je oslepuje vodní tříšť. Jejich hlava se totiž nacházela necelého půl metru nad hladinou.
Mohly mít celkem úspěch, kdyby byly nasazeny tak jak to plánoval Dönitz, proti spojeneckým lodím kotvícím v přístavech. Hitler ale nařídil jejich použití nejprve u Anzia kde nezasáhly nic a potom byly odeslány do Normandie. Tady v červnu 1944 potopily starý lehký křižník Dragon a minolovku. Další dvě minolovky byly poškozeny. Zbývající ohlášené zásahy nebyly potvrzeny druhou stranou.
Ztráty mezi Negery však překročily 60% a tak došlo k jejich stažení a nahrazení Mardery které se na rozdíl od nich mohly ukrýt pod hladinou.

[Foxbat]

Neger a jemu podobné sa ozaj radi potápali aj samé pre netesnost kopule..plexiskla ale aj celkovej nevyváženosti...aj kvalita vyrobených kusov ktoré pokračovali na more bola nízka svedčí o tom aj fakt, že sami "piloti" si ich radšej pred plavbou sami kontrolovali a utesnovali..zlepšovali čo sa dalo aby to ako tak vydržalo...len málo sa však vrátilo s5. inak na oklamanie spojencov rozhadzovali nemci po okolí pobrežia do vody aj prázdne plávajúce kupolky s umelými hlavami veľmi milé ale dosť stresujúce pre lode...guľomety na lodiach spojencov sa občas zapotili.

[Nelson]

Ještě něco. To, že Hecht měla označení XXVII A a Seehund XXVII B ještě neznamená, že Seehund byl nějakým vývojovým typem Hechtu. Šlo o dvě zcela rozdílná plavidla, Hecht, přestože bylo nakonec postaveno přes 50 kusů nikdy nevyplul do akce a používal se pro výcvik operátorů miniponorek. Dokonce se uvažovalo o jeho vybavení vodotěsným prostorem pro tři potápěče s nafukovacím člunem.
Navíc všechny konstrukce bývají, vzhledem k vysokým ztrátám, označovány jako sebevražedné prostředky právě s vyjímkou Seehundu. U něj poměr ztrát za celé období nepřekročil 10%, je tedy nižší i než u klasických ponorek Kriegsmarine. Samozřejmě je to dáno i způsobem nasazení ale svědčí to i o kvalitě této konstrukce. Vlastně jedinou vážnější katastrofou, která Seehundy postihla, byla ztráta 16 člunů v těžké bouři na silvestra 1944.
Podle poválečných testů dokázala tato miniponorka odolat i výbuchu hlubinné nálože ve vzdálenosti která by pro klasickou ponorku představovala vážné ohrožení. Ovšem být uvnitř při takovém výbuchu bych n