Korsuň - Ševčenkovský kotel I. Č 1-4.

[michan]

Korsuň - Ševčenkovský kotel I. Č 1-4.





Korsuň-Ševčenkovský kotel 44 I. Č 1-4.

Díl I.

Část 1.

Tato rozsáhlá operace, která znamenala pro německou armádu velkou porážku na západním břehu Dněpru má v historii ww2 na východě – název katastrofa.
V začátku si řekněme, že operace má dvě jména. Východní historici jí nazývají Korsuň – Ševčenkovská operace a západní a němečtí historici jí nazývají Čerkassy – Čerkasská operace – kotel. Ale i západní i němečtí historici se po krátkém líčení dohodnou, že správný název je Korsuň – Ševčenkovská operace podle města Korsuň – Ševčenkovskij – které bylo centrem kotle.
V Díle o Kirovogradu jsme si popsali jižní hranu „balkónu“, která vznikala operacemi německého 47. ts generála Vormanna proti 2. Ukrajinskému frontu generála Koněva. Od 5. ledna 1944 do přibližně 24. ledna 1944.
Zde jsme i naznačili, že i 1. Ukrajinský front generála Vatutina prováděl operaci, která přibližně k stejnému datu utvořila severní hranu „balkónu“. Abychom ale pochopili tuto severní hranu „balkónu“ musíme se vrátit ještě k 1. Ukrajinskému frontu a k jeho operacím, které jsme popsali u Dněpr 1943 Východní val V. Č 4. Zde jsme si řekli, že Sověti po dobytí Kyjeva a operacích do konce listopadu vytvořili „balkón“ na západním břehu Dněpru 75 km hluboký a 200 km široký. Sověti ho opevnili a velmi brzy byl plný sovětských útočných jednotek.
Nyní si popíšeme sovětskou útočnou operaci, jejíž konečná fáze vlastně vytvořila severní hranu „balkónu“, ze kterého začne útok severním ramenem kleští Korsuň – Ševčenkovské operace.
Tato operace se nazývá Žitomirsko – Berdičevská a začala 25. prosince 1943.
Sověti připravili Žitomirsko – Berdičevskou operaci tak, že 1. Ukrajinský front měl přes německou 4. TA prorazit a zahnat Němce k řece Jižní Bug.
Proti německé 4. TA stálo v „balkónu“ před Kyjevem celkem 63 střeleckých divizí, 6 tankových a 2 mech. sbory a 3. jezdecké divize.
1. Ukrajinský front dostal jako posilu od STAVKY 18. armádu, 1. tankovou armádu, 4. gardový a 25. tankový sbor. Celkem měl tedy 1. Ukrajinský front tyto armády 1. gardovou, 13., 18., 27., 38., 40. a 60. vševojskovou armádu, 1. a 3. gardovou tankovou armádu. Ze vzduchu je podporuje 2. letecká armáda generála S. A. Krasovského.
Ráno 25. prosince 1943 po 50ti minutové dělostřelecké palbě a leteckých útocích přejdou Sověti do útoku. Německá obrana 4. TA útok nevydrží a začne ustupovat. Již odpoledne je do bojů zasazená sovětská 1. a 3. gardová tanková armáda. Večer 25. prosince 1943 je průlom rozšířen na 300 km a hloubka přesahuje 100 km. Sověti obsadí Korostěň, Brusilov, Kazatin, Skvira a další města a vesnice.
Německá vojska začnou klást odpor až na přístupech k Žitomiru, Berdičevu a Bílé Cerkvi.
Hitler okamžitě nařídí stáhnout volné jednotky – celkem 12 divizí ze skupin armád Sever, Střed a skupiny armád Jih A. Než jednotky dorazí, Sověti 31. prosince 1943 osvobodí Žitomir.
Těžké boje se rozhoří o město Berdičev, to je totiž důležitou železniční a silniční křižovatkou. Boje zde probíhají až do 5. ledna 1944 a teprve tehdy je Berdičev dobyt.
Bitvy o Bílou Cerkev se úspěšně v sestavě sovětské 38. armády účastní i 1. československá brigáda. Co o tom říká G. K. Žukov budu citovat: „Bojů o Bílou Cerkev se účastnila 1. československá brigáda pod velením generála Ludvíka Svobody. Tento obdivuhodný a silný člověk vzbuzoval v nás svým klidem a rozvážností hlubokou úctu a naprostou důvěru. A nezmýlili jsme se v něm. Svoboda velel až do konce války úspěšně československým vojskům a svými hrdinskými činy vydatně přispěl k rozdrcení nepřítele, kterého nenáviděl stejně jako my všichni, sovětští lidé.“
Když došlo k soustředění oněch 12ti německých divizí v prostoru Vinnice a Umaně začíná německý protiútok proti sovětské 38., 40. a 1. tankové armádě. Sověti přejdou do obrany a chtějí útok Němců zničit z obrany a leteckými údery. Nápor Němců však Sověti nevydrží a začnou ustupovat. Do poloviny ledna ustoupí o 30 km zpět a zakopají se. Zde se fronta stabilizuje na čáře Sarny – Slavuta – Kazatin – Iljinci. Dále se stáčí k Dněpru až k prostoru Ržiščeva a Kaněva. Oběma stranám na této čáře 15. ledna 1944 dojde dech a začnou posilovat vojska.
Sovětská vojska 1. Ukrajinského frontu Žitomirsko – Berdičevskou operací postoupila na šířce 300km o 200 km na západ a osvobodila celou Kyjevskou oblast a mnoho okresů Vinické a Rovenské oblasti.
Právě to stáčení k Dněpru a Kaněvu je vlastně severní hrana budoucí Korsuň – Ševčenkovské operace.

[michan]

Korsuň –Ševčenkovský kotel 44 I. Č 2.

Díl I.

Část 2.

Samotná Korsuň – Ševčenkovská operace začíná 25. ledna 1944 na jižní straně u 2. Ukrajinského frontu generála Koněva. Po těžké dělostřelecké palbě a leteckých útocích, jak již bylo stálým zvykem Sovětů, vyrazí 4. gardová armáda generála Ryžkova do útoku. Německá obrana 47. ts generála von Vormanna se drží. Německá pěchota je pevně přikována do svých obranných postavení. Soustředěná palba silného německého dělostřelectva přibije sovětské pluky k zemi. Nepomáhají ani letecké útoky. Generál Koněv je přinucen již v poledne zasadit hrdiny od Prochorovky 5. GTA generála Rotmistrova. Ale ani ta nemá 25. ledna štěstí. Německé SHD a prapory tanků Panther ničí T 34 po desítkách. Co se nepodaří odpoledne podaří se 5. GTA Sovětů v nadcházející noci. Pravé křídlo německé 389. pd pod útoky tankových brigád 5. GTA ustoupí. Do této mezery okamžitě Koněv zasazuje nové síly. Německý velitel 11. sboru generál Stemmermann okamžitě přehrazuje mezeru dvěma tankovými divizemi. Uvolní tak svou 57. pd a vrhne ji proti nepříteli. Tyto boje se odehrávají na levém křídle u Kapitonovky. 11. a 14. td ještě jednou 26. ledna 1944 zastaví Sověty, ale její početně slabší mech. pluky už nestačí udržet úsek obrany.
Další průběh bitvy popisuje generál von Vormann: „Zcela bez ohledu na ztráty – v nejvlastnějším slova smyslu – proudily v poledních hodinách rudé masy na západ. Míjely německé tanky, které vedly palbu ze všech hlavní. Ohromující a ve své dramatičnosti otřesný obraz! Skutečně se k tomu nehodí žádné jiné přirovnání než, že praskla hráz a velká záplava se rozlila na ploché zemi, kolem našich tanků, které stály, obklopené několika málo granátníky jako skály v příboji. Ohromení se ještě zvýšilo, když v odpoledních hodinách procválali skrz naši přehradnou palbu sevřené jednotky tří jezdeckých divizí. Dávno zapomenutý a neskutečně působící pohled.“.
Toto strašné líčení vystihuje dramatičnost situace. Tak takto byla fronta u Kapitonovky proražena.
Stejným způsobem zaútočí na severu proti severní hraně 1. Ukrajinský front. I zde byly Vatutinovy jednotky do 25. ledna 1944 doplněny vojáky a tanky.
Dne 25. ledna 1944 ráno, po dělostřelecké přípravě zde zaútočily tři sovětské armády – 6. tanková generála Kravčenka, 27. armáda a 2. tanková armáda.
Tyto tři armády prorazí přes německou obranu 7. sboru 1. TA. Proti tomuto severnímu útoku se vrhne německá 88. a 198. pd. Sovětské tanky je převálcují. V německé obraně vznikne mezera a není žádná rezerva k uzavření. Sovětské divize nerušeně postupují na jihovýchod.
Z jihu na severozápad jim jde vstříc úder 1. Ukrajinského frontu generála Koněva. Mezi čely leží 100 km, to pro tankové svazky není mnoho.
Tanky 6. TA generála Kravčenka z 1. Ukrajinského frontu generála Vatutina a tanky 5. GTA generála Rotmistrova, hrdiny od Prochorovky z 2. Ukrajinského frontu generála Koněva se setkají 28. ledna 1944 u Zvenigorodky. To je osudný den obkličovací bitvy Čerkasský kotel, nebo výstižnější název Korsuň – Ševčenkovský kotel.
Sověti opět předvedli stalingradský recept. Dvojitým obchvatem odřízli německý frontový „balkón“, který sahal na východ - až k Dněpru.
V kotli zůstal 42. a 11. sbor se 6 divizemi a 1 samostatnou brigádou. A v německé frontě přitom ještě vznikla trhlina široká 100 km. Touto trhlinou teď mohli Sověti nerušeně proudit až k rumunským hranicím, neboť jak věděli i od partyzánů za mezerou nebyla žádná německá fronta. Manstein i von Vormann to očekávali. Nic takového se však nedělo. A to i přesto, že Koněv i Vatutin měli dosti volných svazků. Vždyť tak to přeci udělal Jeremenko u Stalingradu, když se hnal mimo kotel k Donu.
Stejně tak to v roce 1941 dělal Guderian, Hoth a Kleist, když prorazili ruskou frontu, obklíčili jednotky a rychle postupovali dál, kotle nechali pěším svazkům. Tak se jim podařilo Sověty rozdrtit až k Moskvě.
Dodnes neexistuje uspokojivá odpověď, proč si Žukov a Koněv nechali tuto jedinečnou příležitost k rozbití německého jižního křídla západně od Dněpru v lednu a únoru 1944 ujít.
Nabízí se odpověď, že po předchozím rozbití sovětských vojsk 47. ts u Kirovogradu a zastavení 1. Ukrajinského frontu v Žitomirsko – Berdičevské operaci, se Sověti zalekli přílišného roztažení svých vojsk.
Dalším důvodem též bylo - a to již Sověti přiznávají, že si mysleli, že obklíčili celou německou 8. armádu.

gen. Vormann a gen. Rotmistrov


Koršun-Šefčenkovský kotel

[michan]

Korsuň-Ševčenkovský kotel I. 44 Č 3.

Díl I.

Část 3.

Skutečnost, že se Sověti mýlili je popsána i u G. K. Žukova – Vzpomínky a úvahy 2 na str. 206 cituji: „Podle ukořistěné německé mapy bylo 24. ledna 1944 v Korsuň - Ševčenkovském výběžku, který sahal až k Dněpru, 9 pěších, 1 tanková a 1 mot. divize, jež patřily k 1. tankové armádě německých vojsk.
Toto dosti silné nepřátelské uskupení bránilo 1. a 2. Ukrajinskému frontu v dalších operacích na západ, protože bylo rozmístěno na křídlech obou frontů.“
Tento omyl i zapříčinil, že Sověti udávali ztráty německé armády mnohem větší než ve skutečnosti byly.
Fakta německých a západních historiků jsou však jiná. Omyl způsobuje i 112. pd, ta se kvůli maskování označovala jako „sborová skupina B“. Tato skupina byla sestavena z částí tří rozbitých pěších divizí. Pod štábem „sborové skupiny B“ – 112. pd byly zbytky 332., 255. a 112. pd. Síla této skupiny odpovídala jedné divizi a velel jí plukovník Fouguet.
Další omyl způsobovalo, že v kotli byly skupiny 417. granátnického pluku s částmi ženijního praporu 168. pd a 351. granátnického pluku 167. pd, a také 108. mech. pluk 14. td a jeden prapor 213. zajišťující divize a lyžařský prapor 323. pd. Sověti se tak domnívali při registrování zajatců, že z těchto jednotek jsou přítomné celé jejich divize.
Tento omyl vedl Sověty i k tomu, že vlastně proti kotli působily hlavní síly 1. a 2. Ukrajinského frontu. Velitelem sil působících proti kotli byl pověřen armádní generál Koněv, velitel 2. Ukrajinského frontu.
A Žukov dále konstatuje: „Celkem se na porážce Korsuň – Ševčenkovského uskupení fašistických vojsk podílelo 27 divizí, 4 tankové a 1 mech. sbor s celkovým počtem 370 tanků a samohybných děl.“
Dále říká na str. 209: „Zároveň vytvořily oba fronty i vnější frontu, aby nepřipustily od Umaně pokusy o vyproštění obklíčeného uskupení.“
Německé velení nezůstalo nečinné, vidělo jak Rusové opatrně operují proti kotli.
Dne 31. ledna 1944 byl zachycen naslouchací četou 47. ts radiogram ruského ženijního velitele. Neopatrný náčelník sovětského 20. ts v něm informoval armádu, že pokládá minová pole na jižním okraji kotle. To znamená, že Sověti připravují proti kotli a vnějším útokům na západě obranu.
Logické by pro Němce bylo udělat u Dněpru čelem vzad a postupovat směrem na západ a pokusit se navázat dotyk se 47. ts.
Ovšem Hitler vydal rozkaz: „Držet pozice!“
Lieb a Stemmermann jako velitelé kotle, tak museli za všech okolností kotel bránit.
Co to všechno znamenalo: generál dělostřelectva Stemmermann, od 31. ledna 1944 velitel kotle, musel vybudovat 300 km fronty a uzavřít jí i na jihu. Podařilo se mu to jen díky sovětské váhavosti.
V té chvíli 1. února 1944, je mezi Dněprem a Bugem 15 stupňů pod nulou a 60 centimetrů sněhu. Na zacelení mezery a vytvoření jižní fronty východně od Umanu je vyslán průzkumný prapor 1. td, ten má posílit 198. pd, která v ohniscích odporu přehrazuje jižní frontu kotle. Lyžařské oddíly Němců zásobují jednotlivé bojové skupiny. Naštěstí při špatném počasí sovětské letectvo zachovává klid. Německé zásobovací letectvo také ještě 1. února 1944 není valné.
Dne 2. února 1944 se počasí změní. Začne tát. Tání vytvoří z černozemi „rasputicu“ – jarní bahno, kaši, která vojákům vyzouvá holinky a strhává pásy obrněným transportérům. Kola se zastavila. Ani koně nemohli dál. Jen tanky a SHD 5. mech. divize SS „Wiking“ to dovedou rychlostí 4 až 5 km za hodinu, při obrovské spotřebě benzínu. V noci přijde zase mráz a zabetonuje tanky do „rasputici“. Vojáci tanky ráno vyprošťují pájecími lampami.
Stejné starosti mají i Sověti jak říká Žukov str. 209: „Abychom vytvořili alespoň minimální zásoby dělostřeleckých nábojů, min a pohonných hmot pro tanky, museli jsme zorganizovat jejich dopravu volskými potahy, na nosítkách, v pytlech – zkrátka tím co bylo po ruce. Vtom nám poskytli vydatnou pomoc obyvatelé ukrajinských vesnic.“
Ale vojáci generála Stemmermanna se přesto musí přeskupovat. Musí zachytit ruské útoky na západě a jihozápadě. Zkrátit frontu. A uvolněné síly vrhnout do krizových míst.
Německému 42. sboru nezbyde nic jiného než se vzdát Dněpru a vytvořit si lepší pozice na severu. Také 11. sbor na jihovýchodě dobude zpět HBL. Tím si vytvoří vojska v kotli frontu, uvolní některé prapory, které pak posílí ohrožené úseky a ucpou mezery.
To vše bylo nutné k vytvoření souvislé fronty.
Důležité je nyní bránit střed kotle – tím je město Korsuň – Ševčenkovskij s polním letištěm. To je nejdůležitější v nadcházející bitvě po celých 12 dní.
Zde se tedy 56 000 mužů, Němců, Rakušanů, Belgičanů, Nizozemců a Skandinávců z dobrovolných pluků Waffen SS, vzepře 6ti útočícím sovětským armádám.
U Stalingradu Hitler reagoval pomalu a došlo ke katastrofě. Zde Hitler a hlavní stan – poučeni – reagují rychle.
Okamžitě po obklíčení dostane polní maršál Manstein pokyn k soustředění 2 silných tankových skupin. Ty mají zničit Sověty, kteří prolomili frontu a rychle navázat dotyk s vojsky v Korsuň – Ševčenkovském kotli

[michan]

Korsuň-Ševčenkovský kotel 44 I. Č 4.

Díl I.

Část 4.

Hitler chtěl proti Korsuň – Ševčenkovskému kotli zasadit 9 tankových divizí. Divize měly být soustředěny ve dvou tankových sborech – v 3. a 47. ts. Velet jim měli dva osvědčení velitelé – Breith a Vormann. Byly sem přiděleny vynikající svazky doplněné a se zkušenostmi z velkých operací. Každá z těchto německých td se mohla postavit jednomu sovětskému tankovému sboru.
Byly to např. 1. td, 16. td a 1. tanková divize SS „Leibstandarte Adolf Hitler“.
I plán byl skvělý a odvážný.
Manstein chtěl osvobodit v kotli obklíčené jednotky a zároveň klešťovou operací zničit sovětské jednotky prolomené do německé obrany. Podle Guderianova vzoru měli být Sověti tankovým úderem zachyceni severně od Zvenigorodky, Koněv poražen, obklíčené divize osvobozené a opět přehrazena mezera mezi německou 1. TA a 8. armádou.
Plán a příprava byla odvysílána do kotle, kde se německým vojákům okamžitě zvedla nálada.
Věděli, že musí přečkat 5 až 10 dní a pak budou z kotle osvobozeni.
Hitler a hlavní stan projevil dobrou vůli obklíčená vojska vysvobodit. Ovšem situaci na frontě převzala i „rasputica“ – mocné jarní bahno. Ta zdržovala vše – utápěla kanony, obrněné transportéry. To strašně stěžovalo stahování tankových divizí. Tankové divize byly paprskovitě stahovány z dalekých front a přisouvány ke Korsuň – Ševčenkovskému kotli.
O tomto přesunu je popsáno mnoho v jejich hlášeních jako např. u 1., 14. a 16. td.
Ale i příklad, který si popíšeme o přesunu 24. td je dramatický a svědčí o situaci, která byla u Korsuň – Ševčenkovského kotle.
Tato 24. td jak již víme, byla na začátku roku 1944 jedinou tankovou jednotkou, kterou disponoval generál Schörner u Nikopolu u své „skupiny Schörner“ viz. Dněpr 1944 Nikopol Č. 1.
Protože 24. td koncem ledna dokončila boje a stabilizovala situaci jižně od Nikopolu, obrátil se na ni Hitler rozkazem, aby okamžitě začala s přesunem sem, ke Korsuň – Ševčenkovskému kotli. Měla se přemístit 300 km severně od Apostolova. Tato 24. td měla sloužit jako beranidlo vyprošťovacího útoku z jihozápadu při útoku 47. ts.
A tak generál von Vormann netrpělivě čeká na svou čelní jednotku, kterou má být 24. td. Každý den létá ve svém Storchu, aby si prohlédl pochodovou trasu 24. td. Když je konečně zahlédne, vidí, že se nepohybují po silnici, ale po bahništi. Ale kolony ukrajují kilometr za kilometrem směrem na sever. Každý den vojákům velitel 24. td generál von Edelsheim připomíná, že jsou to oni na kom závisí osud 56 000 německých vojáků v Korsuň – Ševčenkovském kotli. Každý den jim říká, že záleží na jejich rychlosti přesunu – ta ovlivní zda bude útok úspěšný nebo ne.
Konečně 3. února 1944 večer hlásí generál von Edelsheim, že čelní bojové skupiny 24. td budou připraveny 4. února 1944 ráno k útoku. Jeho jednotky se přibližují před Zvenigorodku, kde si Sověti před 5ti dny podali ruce a uzavřeli kotel. Před nimi stojí sovětský 20. ts z 5. GTA generála Rotmistrova – žádný nepřekonatelný soupeř.
Vormannův plán je jasný a jednoduchý. Jeho 24. td 4. února 1944 ráno prorazí postavení sovětských jednotek, strhne bojové skupiny ostatních čtyř německých divizí, které zde již několik dní vedou boj na východ. Sověti jsou roztaženi a podle běžných zvyklostí se musí útok podařit.
Ale ono dojde k něčemu jinému. V době kdy se 24. td a ostatní jednotky připravují k osvobozovacímu útoku proti Korsuň – Ševčenkovskému kotli, přiostří se situace u Nikopolu. My víme z článku č. 2 Nikopol, že 31. ledna a 1. února zahájí sovětská 8. gardová armáda generála Čujkova z 3. Ukrajinského frontu generála Malinovského ofenzívu proti severní části „balkónu“ Nikopol. A 2. a 3. února 1944 je to tam zlé U Nikopolu totiž zůstaly jen malé části 24. td. Německá 6. armáda je tak u Nikopolu velice ohrožena a žádá Hitlera o nějakou jednotku za 24. td.
Hitler se obává o nikopolské uskupení a tak již 3. února 1944 večer rozhodne, že se 24. td okamžitě přesune zpět do Apostolova.
Velitelé namítají, že je 24. td připravena k útoku, přesun v bahně bude znamenat, že se k Apostolovu dostane až za 4 dny a že na výsledku již nic nezmění. Dokonce z 6. armády zazní, že nepotřebují td, nýbrž pěchotu. Ale ani to nic nezmění na Hitlerově rozkazu.
Hitlerův rozkaz pro 24. td zní: „Čelem vzad!“
A tak se 24. td prodírá nejprve bahnem a potom obrovskou oklikou po železnici směrem k Apostolovu.
Samozřejmě přijede příliš pozdě, aby mohla zachránit situaci u Apostolova a rozhodujícím způsobem zvrátit a zachránit Schörnerovo předmostí.
Tankové a obrněné části 24. td dojedou včas jen na to, aby pomohly udržet úzký únikový koridor, kterým proudí německé jednotky zpět na západní břeh Dněpru – předmostí však nezachrání.
U Korsuň – Ševčenkovského kotle by 24. td umožnila průlom 47. ts do kotle, pomohla by osvobodit oba obklíčené sbory.
Hitlerova tvrdohlavost tomu zabránila a 24. td tak měla tragickou roli.
U Zvenigorodky nemohla zasáhnout – u Apostolova přišla pozdě a katastrofě nezabránila.

[Rendy]

Měl vůbec Ada přehled, jak to v rusku vypadalo? Myslím to počasí, bahno... Jezdil v těchto létech za svými jednotkami. Nebo už dřepěl doma za pecem?

[michan]

Žitomirsko - Berdičevská operace již ohrožovala přímo jeho východní sídlo - "Vlkodlak" ve Vinnicy - ale tam již stejně nebyl 3-4 měsíce. Přehled samozřejmě měl z denních hlášení skupin armád. Ovšem to nic neříká o tom " proč rozhodoval, jak rozhodoval". Jeho rozhodnutí jsou přes všechna doporučení a rozbory po celou válku dost nepochopitelná. V prvé fázy v letech 1941 se zdají skvělá a později balancují na hraně zdravého rozumu a my to zde ve všech článcích a operacích říkáme. Mimo toho je zde mnoho samostatných diskuzních článků a rozborů, které se zabývají, Hitler a taktika, Hitler a jeho rozhodnutí.
Bezpochyby zprávy a někdy dostatečně detailní měl. Na druhé straně je, ale pravda, že konkrétně Hitlerovi někteří velitelé o stavech techniky, situace na frontách lhali, neboť se báli. Některá hlášení dostával zkreslená a taková jaká si přál. On je totiž většinou při pravdě seřval, nebo jim nevěřil, nebo jim řekl, proč nezajistili nápravu - ta při té mašinérii, ale někdy sjednat nešla.
V roce 1944 již na východní frontu nejezdil, neboť neměl kam. Situace na frontách na východě v roce 1944 byla již tak pro Němce špatná, že by byla i velmi silně ohrožena jeho bezpečnost. I západní fronta, ale vyžadovala řízení a tak většinou byl v Rastenburgu, nebo jiných místech v Německu.

[jeikob]

taková perlička.hitler prý mel fenomenální pamet.a pamatoval si pomalu každýho dustojníka z každý divize.teda to nadnesene.tak tím na generály machroval.často argumentoval politikou pred strategií.možná mužem dekovat osudu,že dával takovéhle rozkazy.

[michan]

Nechci polemizovat se slovem fenomenální. Ale všechny důstojníky divizí - zde bych asi polemizoval - často umíraly - když tak velitele divizí.
Co je o něm známo a někde u Kavkazu a o naftě jsem to i psal.
Traduje se i v historické literatuře, že znal všechny důstojníky, kteří něco věděli o hospodaření s naftou. O jednom Hitlerově výroku - o jednom z důstojníků, je i zápis v historické literatuře. Hitler řekl: Já ho jinak nesnáším, ale o naftě toho ví hodně".
Jinak paměť určitě měl, neboť si skutečně strategické věci pamatoval. Vše prostě cvičil jak stoupal k moci. Historici tvrdí, že byl průměrně inteligentní s dobrou pamětí.

[jeikob]

s tema dustojníkama sem to nadnesl.ale to s tou pametí je fakt.to s tou naftou to byla až dá se říct posedlost.i když je fakt ,že jí nemci sakra potřebovali.ale treba utok v madarsku na konci války.to už byl dost pomatenej rozkaz.

[michan]

Jasně, těch jeho rozkazů, které se dnes jeví jako pomatené ze strategického i taktického hlediska bylo průběžně víc. Nyní to hodnotí dějiny - kdo tehdy mohl vědět, že jsou jenom hloupé?
V tom Maďarsku se i nefér vyjádřil o jednotkách SS - jeho Pretoriánech. Ti za něj tahali kaštany z ohně. Mělo zaznít něco, no to se moc nepředvedli ( při protiútoku, který sověti s ohromnou převahou a za velkých ztrát zastavili). Oni sesbírali své medaile a pásky za zranění a příslušnost ze svých uniforem a poslali mu je v přilbách. Moc rád nebyl, ale nic neudělal proti nim. Na diktátora slušný výkon.
Stejně jako Maďarsko byli i Ardeny a další operace pochybné. Jemu se v té chvíli zdály jako nejlepší řešení. Nechme postupně mluvit historii.

[Daver]

Nevíte o nějakých neuposlechnutých rozkazech SS? Já znám jen opuštění Charkova(1943) a nezaútočení 11.pancéřové armády SS proti kleštím kolem Berlína a chtěl bych vědět jestli takových "rebelií" bylo víc.

[michan]

Určitě víš skoro všechny, ono jich totiž moc nebylo. Byli to ti věrní Pretoriáni a ti poslouchají - nebo zabijí císaře!
Samozřejmě, že jak se moc III říše hroutila, objevovaly se různé exscesy, ale moc jich nebylo. Němci všeobecně byli národ s velkou poslušností a smyslem pro pořádek pramenící ze státní moci.
Třeba jinný názor se někde vyskytl ( viz operace Valkýra - atentát na Hitlera), ale většina a velká většina ( 90 - 95 %) se prostě podřídila.

[jeikob]

vím že problémy byli s dobrovolnickejma divizema.treba s muslimskou divizí handchar.tam snad došlo i k menší vzpouře.a častečne s ukrajinskejma.no ardeny teda udajne zas taková blbost nebyli.co jsem četl ,generálové a snad i model chteli jejich omezenejší variantu.četl jsem pameti guderiana teda spíš knížku o nem od joty.guderian chtel divize z madarska nasadit na východ.v tom madarsku je zastavilo bahno,hlavne asi.ale myslím že i kdyby se jim podařil vetší prulom.tak je vzapetí rusové smetou a pochybuju že by vydrželo palivo a munice.po invazi a bagrationu už žadný velký šance nebyli.snad prodloužit valku co to de a dostat co nejvíc lidí na zapad

[michan]

To byla otázka náboženství , v některé dni prostě nebojovali a vyžadovali jinou ústroj než Wehrmacht - fezy a jiné hlouposti - tak je postupně odsunuli z Balkánu a vyšuměli. Otázka byla na SS - to jsem myslím řekl. Až na pár exsesů jím popisovaných se nic nekonalo.
Jestli ti rozumím, tak se ty ptáš na neposlušnost ostatních a to poměrně plynule popisuji - Guderian, Manstein a další měli jinný názor - postupně je Hitler odvolal.
Jinak jak tak popisuješ Maďarsko, tak to ti již nerozumím - dej si svůj článek - dostaneme se tam o něco později než ty.
Totiž mícháš Maďarskou operaci a ostatní operace dohromady a to nějak nerozumím. Je mezi nimi rozdíl několik měsíců a stavů Německé armády.

[jeikob]

k tem dobrovolnickým divizím ,bud to byla chorvatská kama nebo handschar .tak došlo ke vzpouře kvuli ,proto že mužstvo melo averzi vuči dustojníkum.jo o tech zvicích vím.taky si nemci stežovali,že plýtvaj strelivem,meli potrebu ,při každým sebemenším duvodu střílet do vzduchu.k tem operacím jak si psal,že hitler mel slabost na naftu.tak jsem prave mel na mysli,tu nepovedenou operaci v madarsku.a že postup tanku zastavila častečne jarní obleva a ruský protiutok.jen sem k tomu podotkl,že tou dobou i kdyby ss v madarsku prorazili dál.tak je rusové smetou.a guderian chtel tyto jednotky použít ve smeru na prusko a berlín.že tahle operace jarní vítr mi prave prijde jako hitlerova nejnesmyslnejší akce.oproti ardenám ,který možná trochu logiky a jistou šanci na menší uspech meli,kdyby treba byli menšího rozsahu.ale asi nejtragičtejší pro nemce byli rozkazy držet za každou cenu uzemí ci koltle.hlavne v dobe ,kdy už nebyli lidský zdroje.obcas neco napíšu chaoticky uznávám.no zatím si clánek napsat netroufnu ,to se teda přiznám:)za to si velmi rád prečtu tady články na palbe.treba na čerkassy sem se tešil.protože je mám zrovna rozehraný v jedný strategický hře.zrovna bráním kapitanovku:)

[michan]

V podstatě máš pravdu a my se s těmito skutečnostmi seznámíme v daném období, až budeme tyto události popisovat.
Korsuň - Ševčenkovský kotel bude mít ještě 2 díly.