Boj o Czajankova kasárna

[Martas2411]

BOJ O CZAJANKOVA KASÁRNA-HRDINOVÉ Z MÍSTKU



Tento článek jsem napsal před dvěma lety pro vojna.net a vzhledem k blížícímu výročí všeobecné mobilizace ho dám i tady. I když se stal historicky o půl roku později.
Pravděpodobně ho všichni znáte,jelikož se dočkal i zfilmování. Jak už to tak u nás bývá,tak samozřejmě zkresleného.

Takže zde dávám článek pro všechny ty, co tvrdí, že jsme se vzdali bez boje......

Zároveň bych chtěl připomenout na všechny oběti československých vojáků, Finanční stráže,příslušníků SOS, četnitva, kteří padli při obraně Československých hranic. Ať už to bylo v Českých zemích, na Slovensku, nebo Podkarpatské Rusi. Dodnes se na ně zapomíná....

Datum 15. března 1939 je spojováno S definitivní okupací zbytku tak již rozbitého Československa.Takže ted trošku popořadě. Dne 14. března 1939 se Slovensko odtrhává od Československa a vyhlašuje Slovenský Štát. Na Podkarpatské Rusi probíhají těžké boje s Maďarskou armádou a českoslovenští vojáci se statečně rvou s Maďary a ustupují bud ke slovenským anebo rumunským hranicím, kde jim nehrozí zajetí. V českých zemích je situace trochu jiná. Prezident Hácha dává pod nátlakem osud českého národa do rukou Říše. Datum okupace je stanoven na 15. března 1939. Je však málo známé, že Wehrmacht překročil hranice na severní Moravě,konkrétně na Ostravsku už 14. března. Důvodem bylo rozhodnutí německého vrchního velení, aby toto území ještě dřív nepadlo do rukou Polsku, které si už vlastně urvalo část Bohumínska ,Těšínska a Jablunkovska- takzvané Zaolzie v říjnu 1938. Tím pádem už byla hranice posunuta víc do vnitrozemí a Němci měli obavu z toho, aby Poláci nezabrali Ostravu a okolí.

Němci trochu zariskovali a dali rozkaz skupině vojsk, takzvanému vratislavskému sboru AK-VIII, aby začal operaci a překročili hranice. Spolu s tímto sborem začali obsazovat Ostravsko i část pozdější slavné SS-Leibstandarte “Adolf Hitler”, dále to byly policejní jednotky a skupiny bezpečnostní Služby SD.

Dne 14. 3. 1939 v 17.01 překročily německé jednotky hranici u Koblova, Petřkovic a Svinova a postupovaly na Mariánské hory a Vítkovice. Všechny tyto části jsou dnes části Ostravy. Od Koblova směrem na Hrušov jely obrněné jednotky vyzbrojené tanky PzKpw. I a obrněná auta. Během obsazování Ostravy Němci odzbrojovali překvapené četnické stanice, pošty, nádraží, banky, úřady, křižovatky, velké podniky a doly. Obklíčili kasárna ve kterém byl dislokován 1 prapor 8-ho pěšího pluku ve Slezské Ostravě. Zatím to všechno klaplo bez jediného výstřelu.

Ostravsko bránil v té době jen jediný pěší pluk č.8 “Slezský”. V důsledku Mnichovské dohody v roce 1938 byl tento pluk silně poddimenzován po lidské stránce, jelikož odešli vojáci jiných národností a i záložníci z předposledního vycvičeného ročníku. Sice k 1. březnu 1939 narukovali k pluku nováčci, ale i tak byl pluk na nižších počtech.

Dislokace praporu byla následující- I. prapor byl ve Slezské Ostravě, II. prapor byl v Beskydských kasárnách ve Frýdku a III. prapor byl s několika podružnými útvary ubytován ve Slezských kasárnách v Místku. Z tohoto třetího praporu byla vyčleněná 12. rota, která byla provizorně ubytována v odstavené továrně firmy Czajanek. Tato rota byla složena ze zhruba 30 aspirantů a délesloužících poddůstojníků, kteří byli ve funkci instruktorů, dále z 25 vojáků druhého ročníků a asi ze 40 nováčků prvního ročníku, kteří jak už jsem psal výše nastoupili k útvaru onoho 1. března 1939. Byla to vlastně výcviková rota, která se statečně postavila okupantům.

Jak se to asi seběhlo. Čelo německé kolony na jejímž čele jel osobní automobil dorazilo k Czajankové továrně něco málo po osmnácté hodině. Dva němečtí oficíři vystoupili a v doprovodu civilní osoby a šli k bráně kasáren. Poté vstoupili do slabě osvětleného prostoru před objektem, kde poté československý strážný zavolal na ony Němce třikrát “Stůj” a mířil na ně zbraní. Jeden z důstojníků šel více vpředu a na výzvy strážného nereagoval a ještě cosi volal na svůj doprovod. Strážný viděl, že se Němec nemá k ústupu a vystřelil. Německého důstojníka zasáhl a ten se poroučel k zemi. Ani oba zbývající na další výzvu strážného nereagovali, došlo ke druhému výstřelu a strážný zasáhl i druhého důstojníka, který zraněn se belhal ke svému autu. Onen civilista, s největší pravděpodobností nějaký henleinovec, utekl. Řidič vojenského auta se snažil pomoci onomu postřelenému důstojníkovi dostat ho do auta. Poté začal couvat z dosahu světel a způsobil zmatek v ostatních nákladních autech s pěchotou, co jela za ním.

Velitel stráže, který slyšel střelbu se domníval, že to bude zase akce místních henleinovců a nařídil ihned nástup hotovosti, ale poté co viděl německá auta a seskakující německé vojáky, dal vyhlásit bojový poplach. Velení kasáren se ujal štábní kapitán Pavlík, který začal organizovat obranu budovy. Poslal střelce z lehkým kulometem na plochou střechu tovární kotelny a ten ihned začal střílet a německou pěchotu přibil k zemi. Poté německou pěchotu předjel obrněný automobil, který vedl prudkou palbu na obránce strážnice a chtěl rozrazit vrata do kasáren, aby pěchota mohla vniknout na dvůr. Jenomže se Němci přepočítali. Ve výzbroji československé armády totiž bylo speciální průbojné střelivo, které z kulometu mohlo prorazit pancíř tehdy jakéhokoliv obrněného vozidla a jestli se nemýlím, tak za určitých podmínek dokázalo prostřelit pancíř tehdejších tanků Panzer I a II.
Ale zpět k tomuto dramatu. Naštěstí se v muničním truhlíku našel zásobník s oním průbojným střelivem a kulometčík zasáhl plnou dávkou ono obrněné auto, které s prostřílenou pneumatikou a s velkými obtížemi vycouvalo do bezpečné vzdálenosti.
Tento německý útok byl prozatím odražen.

Kapitán Pavlík dal rozkaz ,aby se zatarasili okna a přesunul část obránců místa, odkud mohl hrozit německý obchvat. Do obrany kasáren se zapojil i druhý lehký kulomet a postupně asi 50 vojáků 12. roty včetně nováčků, kteří v ten den měli někteří poprvé pušku v ruce. Němci provedli i druhý a třetí útok, ale českoslovenští vojáci jej odrazili.

Němci neustále vyzývali československé vojáky k zastavení palby, ale tito to nerespektovali a bránili se dál. Ovšem bylo stále jasnější, že dlouho nevydrží, protože jim docházela ostrá munice. Také se jim nedostávalo zbraní. K dispozici měli jen dva lehké kulomety vz.26, zhruba 40 pušek, několik pistolí a bedničku ručních granátů vz.34. Kapitán Pavlík nařídil šetřit střelivem a střílet jen při maximální šanci na zásah. K oklamání Němců nařídil i střílet cvičnými slepými náboji.
Kapitán Pavlík se marně snažil spojit i se svým nadřízeným velitelstvím, ale bezúspěšně. Dokonce vyslal i vojáky pátrače, aby zjistili možnost ústupu, ale ti se brzo vrátili se špatnými zprávami. Němci je obklíčili a odřízli a celé okolí je zaplněno neustále novými přijíždějícími jednotkami.

Němcům už došla trpělivost a odpor v kasárnách nařídili zlikvidovat za každou cenu. Kasárna začali odstřelovat třemi minomety ráže 50 mm a nasadili dokonce i jeden 37 mm protitankový kanon. Ale než se obsluhy těchto zbraní dokázali řádně zastřílet, přišel rozkaz od nějakého vyššího velitele k okamžitému zastavení palby. Němci měli pokračovat ve vyjednávání. Za této situace se německý velitel obával vyhrocení konfliktu a dobře věděl, že druhý den nastane okupace celého zbytku českého území. Němci se snažili dál vyjednávat a z megafonu se v češtině dál ozývaly soustavné výzvy k zastavení palby. Ale bezvýsledně. Kapitán Pavlík za této vyhrocené situace dál odmítal výzvy k čestné kapitulaci. Po nějaké době se Pavlíkovi podařilo spojit s velitelstvím III. praporu a po zjištění, že jsou obsazeny i kasárna II. a III.praporu a po telefonickém rozkazu od nadřízených k zastavení palby, svolil nakonec kapitán Pavlík k prvnímu jednání s Němci. Bylo 18.45 hodin. Přestřelka tak trvala 45 minut. Kapitán Pavlík přistoupil na jednání, ale Němce do kasáren nepustil.

Německé prameny však uvádí, že obránci Czajankových kasáren nekapitulovali, což potvrzují i pamětníci, kteří uvádí, že střelba i když s klesající intenzitou,trvala celou noc. Němci nechtěli píchat do vosího hnízda a situaci se přizpůsobili a neriskovali. Nechtěli riskovat další ztráty, jelikož věděli, že okupace celé země proběhne zítra a proto odložili další jednání až na ráno.

Ke vpuštění německých vyjednavačů došlo až onoho 15. března 1939 v 7.00. Německý velitel se spokojil pouze s postavením německé stráže u kasáren a převzetí zbraní obránců. Žádný z příslušníků 12. roty nebyl vzat do zajetí a ani nijak perzekuován. Odzbrojení českoslovenští vojáci zůstali na ubikacích a měli možnost omezeného pohybu. V rámci zajištění klidu, nechal německý velitel dokonce vykázat všechny civilisty a dokonce i místní henleinovce. Němci tento incident vůbec nevyšetřovali a ani se nesnažili zjistit viníky. Ani kapitána Pavlíka nevyslýchali, nechali mu i zbraň a nechali ho i odejít na velitelství III.praporu a potom i k rodině.

Co se týče ztrát ,tak o tom se dodnes polemizuje.Výpovědi pamětníků se různí . Obvykle se udává 6 až 16 mrtvých německých vojáků a asi 10 zraněných.
Na československé straně byli pouze 2 až 3 ranění vojáci.

A ted něco k obráncům

Kapitán Karel Pavlík



Czajankova kasárna v Místku





a zde výpověd tehdejšího velitele čety pana Svatoslava Kalicha,doporučuji zhlédnout

https://www.youtube.com/watch?v=mKwOT6aIkHA

a sestřih z filmu Neporaženi a k tomu Sabaton
https://www.youtube.com/watch?v=a9k0f0f788U

Zdroje-Kniha BŘEZEN 1939,Miloslav John,Charles K. Kliment,Břetislav Nakládal.r.v.2004

[palo satko]

v jednej knihe som narazil na Hitlerov citat: "When after Munich, we were in a position to examine Czechoslovak military strength from within, what we saw of it greatly disturbed us; we had run a serious danger. The plan prepared by the Czech Generals was formidable. I now understand why my generals urged restraint." Shirer, Third Reich, p. 424 stručne: "Keď sme po Mníchove, mali možnost preskumat československú vojenskú silu zvnútra, to čo sme videli z nás to veľmi rozrušilo, mohli sme spustiť vážne nebespečenstvo. Plán pripravený českými generálmi bola hrozivy a teraz chápem, prečo generáli naliehali na zdržanlivosť.

[Bublifuk]

Výborně! Jen bych dodal, že kpt. Pavlík se nikdy nesmířil s okupací ČSR, zapojil se do odbojové činnosti, byl zatčen a jeho život skončil v Mauthausenu v r.1943.

[mrfelix]

V odkazovaném dokumentu na youtube
https://www.youtube.com/watch?v=mKwOT6aIkHA
vzpomíná přímý účastník ozbrojeného střetu, pan Svatoslav Kalich.

Mnohé informace podané jeho ústy se ale od tohoto článku liší. Pan Kalich především uvádí, že němečtí oficíři po strážném před branami kasáren vystřelili z pistole, strážný měl mít škrábnutí od kulky na hlavě a uchu.
Pak také zazní údaje o těžkém kulometu (ČS) a protipěchotním děle (Něm.) (v článku je uvedeno jen lehké kulomety a protitankové dělo), ale to může být jen otázka názvosloví.
Dále je to trochu jinak vysvětleno s tím vzdáním se posádky a prohledáváním (řečeno "rabováním") kasáren, ale to je spíš jen úhelem pohledu přímého účastníka.

[Martas2411]

To máš naprostou pravdu,ten tvůj odkaz jsem taky uvedl pod článkem.Rozpory ve výpovědi pamětníka pana Kalicha a onou knihou ,ze které jsem čerpal jsou veliké.Nic jsem si nevymyslel,tak je to prezentováno v oné knížce.Bůh ví jak to vůbec bylo přesně.Např.pan Kalich nezminuje nic o tom,že Němci napochodovali do kasáren až druhý den.Podle jeho výpovědi to vypadá,že to bylo ihned po tom,co se vzdali,jelikož tvrdí,že vypochodovali vstříc Němcům z kasáren,za světel německých aut.

Osobně si myslím,že tomto i v dalších jiných případech vojenské historie je spousta nevysvětlitelných událostí,které už stoprocentně přesně nikdo neobjasní.

[Pátrač]

Chlapi, moc se těm rozporům nelze divit. Ti lidé prošli bojem, který nečekali a bojovali o životy. Přitom bojovali dobře a s nasazením, které je potřeba vyzvednout, což se oprávněně stalo. Současně řešili problém co s nimi bude až to skončí. Pod vlivem emocí a uplynulých roků je to v pořádku.

[Pátrač]

Toto téma je pozoruhodné a je skvělé že se zde objevilo. Líbí se mi, a tak jsem se rozhodl prohrábnout šuplíky a dát sem pár nesouvislých vět. Autora původní práce prosím o posouzení relevantnosti a pokud by naznal, že je to mimo prostor, stačí písnout PM a já to smáznu.

Takže napřed pár slov o historii 8. pěšího pluku Slezského

Pluk byl ustaven na základě schválení návrhu o ustavení československého armádního sboru. Stalo se v dubnu 1917. Jednotlivé pluky dostali pečlivě vybrané čestné názvy:

Pluky I. divize nesly husitské názvy:
1. pluk Mistra Jana z Husi,
2. pluk Jiřího z Poděbrad,
3. pluk Jana Žižky z Trocnova a
4. pluk Prokopa Holého.

Pluky II. divize nesly jména krajů:
5. Pražský Tomáše Garigue Masaryka,
6. Hanácký,
7. Tatranský a
8. pluk Slezský

Pluky III. divize měly nést názvy významných osobností:
Karla Havlíčka Borovského,
Jana Sladkého Koziny,
Františka Palackého
Milana Rastislava Štefánika

Všimněte si, že zatím zde není použito v názvech pluků slovo pěší.

Námi sledovaný 8. pěší pluk Slezský vznikl v červnu 1917 na Ukrajině a v srpnu byl přejmenován z pěšího na střelecký. Tím došlo k odklonu od tradičního rakousko-uherského vojenského názvosloví na ruské - které bylo zachováno po celou dobu existenci ruských legií. I když je pravda, že druh pěchoty R-U, který na počátku války nesl označení zeměbrana, se stal od roku 1916 také střeleckým.



Prapor 8. pěšího pluku slezského

Pod tímto názvem, ale až o dlouhé tři roky později, přišel do vlasti.

Po Velké říjnové socialistické revoluci přestaly být československé vojenské součásti organizační složkou ruské armády. Ta koneckonců v té době už neexistovala. Místní odbočka Československé národní rady pro Rusko tyto vojenské součásti dne 7. února1918 prohlásila za součást autonomní československé armády ve Francii. Po uzavření Brest-litevského míru 3. března 1918, který potvrzoval vítězství ústředních mocností na Východní frontě, během Velké války, bylo rozhodnuto dopravit celý sbor na francouzské bojiště. Jediná cesta k tomu vedla přes Vladivostok.

8. pluk Slezský se vydal na východ v březnu 1918. Ve městě Penza musel, přesně podle smlouvy mezi odbočkou Československé národní rady a bolševickou vládou odevzdat všechny zbraně. Ale podle téže dohody na každý ešalon bylo ponecháno:
- 168 pušek a
- jeden těžký kulomet s náboji.
Dne 10. května 1918 už byly všechny prapory pluku ve Vladivostoku a vojáci čekali na připlutí spojeneckých lodí. A potom se to vše rozsypalo.

Na základě rozhodnutí Lva Trockého, vojenského ducha bolševické revoluce došlo k zatčení místopředsedy odbočky Československé národní rady v Moskvě. To zásadně podlomilo důvěru našich vojáků - legionářů v důvěryhodnost bolševických institucí. A když se dověděli o dalším nařízení Trockého k zastavení a úplnému odzbrojení všech československých vojáků- s tím, že pokud budou klást jakýkoliv, odpor mají být bez slitování postříleni - okamžitě zaujali jasný postoj: tak to tedy ne.

Přece jen to byli vojáci stařičké monarchie. Nemuseli ji mít rádi, ale výcvik ze služby v její armádě měli dobrý, a navíc si v duších nesli dvě věci. Silnou motivaci dostat se domů a touhu pomoci na svět samostatnému Československu. Oboje by jejich potupné postřílení bolševiky nemohli naplnit.

Všude kde se bolševické síly o splnění Trockého rozkazu pokusily, došlo incidentům a nakonec dnem 25. května 1918 k aktivnímu vystoupení československým jednotek proti bolševické armádě.

8. pluk Slezský tedy po obdržení rozkazů vyrazil z Vladivostoku zpět na opět na západ. Postupně se objevil ve městech Irkutsk, Krasnojarsk, Omsk a Jekatěrinburg. V Jekatěrinburgu mu byl 10. listopadu 1918 slavnostně předán plukovní prapor, zhotovený československými ženami již v roce 1917 v Kyjevě, a který mu měl být původně předán až ve Francii. V únoru 1919 převzal pluk ochranu sibiřské železniční magistrály v úseku Tajga-Marijinsk.

28. září 1919 vydalo vedení legií rozkaz k postupné evakuaci z Ruska. V únoru 1920 se vojáci 8. pluku Slezského vydali vlaky zpět do Vladivostoku. Dne 21. června 1920 dopluli anglickou lodí M.S.Dollar do Vancouveru. Loď M.S. Dollar se před zakoupením Angličany jmenoval War King. V roce 1928 když už patřila americko-kanadské obchodní společnosti, ztroskotala u Aleutských ostrovů.

Po vylodění projeli severní kanadskou dráhou přes Quebecu až do Halifaxu. 26. a 27. července 1920 připluli na lodích Belgic a Valencia do německého Cuxhavenu a domů po železnici pokračovali přes Bavorsko.



Parník Belgic, pořízeno v roce 1914.

První vojáci 8. pluku Slezského byli uvítáni 29. července 1920 v Plzni, v Praze a 31. července 1920 v Opavě. Do úplně jiné vlasti přijelo 89 důstojníků a 2 200 vojínů pluku. Padlo nebo na následky zranění či nemocí zemřelo 174 jeho příslušníků, 17 osob zůstalo nezvěstných.

29. srpna 1920 byl pluk přestěhován do Frýdku, koncem září do Českého Těšína, a byl spojen s rakousko-uherským 100. pěším plukem, jehož okresní doplňovací velitelství bylo v Jičíně. Staronový pluk převzal číslo osmý, název Slezský i plukovní prapor.
Část pluku byla převelena do Jablunkova a Místku.

Na jaře 1938 byl spolu s pěšími pluky 15 a 40 součástí 8. pěší divize. Při květnové mobilizaci v roce 1938 zajišťoval pluk ostrahu hranic na Hlučínsku a Bohumínsku.

Pro případ válečného ohrožení země, tedy v září 1938 byl vyjmut ze sestavy své mateřské divize a stal se součástí bojové sestavy Hraničního pásma XIII, blížeji Hraniční oblasti 37. Zde byl spolu s pěším plukem15. a 40, pěším plukem ZLO 160 a hraničářským plukem 4.
Náš pluk měl velitelství v Místku a měl svěřeny tyto úseky obrany:
I/8 prapor byl zálohu plukovního úseku, velitelství v Dolních Bludovicích
II/8 prapor Starý Bohumím - Fryštát, velitelství v Porubě u Orlové
III/8 Fryštát až Český Těšín, velitelství v Horní Suché
V době pro rpubliku osudovou mu velel plukovník Florián Eliáš.

Po Mnichovu se vrátil do posádek ve Frýdku, Místku a Slezské Ostravě. Nikdo neušil , že neslavnější vzepětí tohoto pluku teprve přijde. Dne 12. prosince 1938 dostalo velení pluku rozkaz ponechat u jednotek pouze „mírovou zásobu střeliva“
16 nábojů pro pistoli tedy dva zásobníky,
30 pro pušku,
100 pro lehký, tedy 4 zásobníky
250 pro těžký kulomet tedy jeden plný pás.

O pár dní později, 19. prosince byla zrušena pohotovost. Nakonec v únoru 1939 přišel
rozkaz odevzdat do divizního skladu těžké kulomety a průbojné střelivo. Pluk tím by de
facto zbaven palebné síly. Krátce před okupací druhé republiky byl splněn rozkaz o
zřízení kurzu polského jazyka.

Dne 14. března 1939 dostal velitel plukovník Eliáš ze štábu sboru rozkaz spálit tajné a mobilizační spisy. V 11 hod. vydal Hlavní štáb v Praze rozkaz držet jednotky v kasárnách a zabránit jejich střetu s Němci. Jestli bude zahájen boj, mělo rozhodnout to, jak dopadnou jednání prezidenta Háchovy cesty do Berlína. Ten do Berlína odjel v 16 hod odpoledne vlakem. V 17 hodin odletěli českoslovenští zpravodajci do Londýna a místecký hejtman Cidlík byl informován o „průjezdu německých vojsk směrem od Příbora na Slovensko. V 17:30 překročily německé jednotky hranice u Příbora. Kolem 18 hodiny v Místku za pomoci místních henleinovců obsadily Okresní úřad a policejní stanici.

Nebudu zde nic psát o boji jednoho z jeho praporů s okupačními silami, není třeba nosit dřevo do lesa.

Kdo se této akce účastnil na straně Německé okupační armády?

Na straně Německa se na obsazení Moravské Ostravy a přilehlých oblastí účastnily síly podřízené velitelství armádního sboru AK-VIII, které dne 14. března dopoledne obdržely rozkaz k této akci včetně odříznutí okolí od polských hranic. Akce dostala název operace Blumenkrieg.



Mapka okupace Druhé republiky v březnu 1939

Bylo provedeno armádním sborem AK-VIII z Breslau. Ten byl tvořen:
8. pěší divizí: pěší pluky IR-28 Oppeln, IR-38 Neisse a IR-84 Gleiwitz a dělostřeleckými pluky AR-8 Gleiwitz a AR-68z Neisse;

18. pěší divizí: pěší pluky IR-30 Görlitz, IR-51 Bunzlau a IR-83 Jauer a dělostřelecké pluky AR-38 Schweidnitz a AR-68z Ohlau).


Pás slov sem dám jen o dění po boji.
Za prvé se zdá, že při obráncích stálo i vojenské štěstí. Němci byli jejich odporem překvapeni a také dezorientováni. Nulové ztráty vojáků našich totiž způsobilo také to, že Němci z jediného děla stříleli jen na kasárenskou budovu, kde bylo prázdné vojenské zátiší, osvětlená, ale prázdná kancelář plukovníka Štěpiny a sklady. Mnoho nebezpečných střel tím pádem dopadlo tam, kde nemohly napáchat jiné, než materiální škody.

Po kapitulaci byli vojáci po návratu soustředěni do cimer a Němci s nimi zůstali nepřetržitě od 14. až do 24. března. Strach byl asi o obou protivníků, u našich odzbrojených vojáků větší. Byli nestále sledováni a to i na koupelny či záchody. Navíc nemohli nic dělat, prakticky jen stále čekali. Jejich rodiny byly také bez informací a často také informovány mylně. Mezi hlídanými a hlídači byla také jazyková bariéra, protože Němci neuměli česky a německy z nováčků nehovořil téměř nikdo. Dne 24. března přestalo toto spíše policejní nepřetržité hlídání a za pět dní, tedy 29. března, dostali vojáci lístky, na kterých byly informace o dovolené na neurčité časové období.



Příslušníci o. pěšího pluku slezského v roce 1939, pořízeno údajně po střetu s Nemci.

Očekávány byly perzekuce účastníků, ale překvapivě Němci nováčky a profesionální vojáky Čajánkových kasáren nechali bez trestu. Ani během onoho desetidenního zostřeného režimu hlídání na světnicích se nestal žádný násilný incident ani nepokoj. Němci sice hrubě mluvili a křičeli po vojácích, ale ti jim stejně většinou nerozuměli a němčina se jim zdála hrubá sama o sobě. Osobně mě tato benevolence překvapuje, ale možná v té době ve wehrmachtu platilo něco, co se nazývá vojenská čest a statečný nepřítel, pokud čestně kapituluje, se v duchu této cti nezabíjí.

V době mezi osmou a devátou hodinou večerní byl obsazen i Frýdek. Ve Frýdku byly také kasárny, a to Neumanovy v Pekařské ulici. Byly obsazeny bez jediného výstřelu.

Němci obsadili také muniční sklad ve Staříči, kde bylo 11 vojáků a poddůstojníků vedených svobodníkem Jurajem Mikitou z XII. Pavlíkovy kulometné roty. S okupanty se zde aktivně zapojil i jeden místní henleinovec a proběhlo také vyslýchání vojáků, kteří nechápali, jak mohou Němci požadovat vydání skladu, a proto neuposlechli jejich prvnímu příkazu vzdát se. Nakonec sklad vydali.

Do půlnoci byla obsazena i Dobrá a zbylé okolní vesnice. Obsazen tedy byl celý ostravsko-karvinský revír a obce frýdeckého, místeckého i fryštátského okresu až po tehdejší československo-polskou hranici.

Orgány německé okupační moci se ujali své práce s německou rychlostí a důkladností.
správcem místeckého okresu se stal Dr. Hein Wildhage
velitelem místecké posádky se stal major Sucker.
v budově frýdeckého městského úřadu byla dočasně zřízena úřadovna gestapa v čele s nějakým Preisem.

Likvidace místecké a frýdecké posádky zabrala Němcům čas až do 31. července 1939. Ze skladišť si pak odvezli:

36 000 pušek,

6 milionů nábojů,

30 000 ručních granátů,

500 těžkých a

400 lehkých kulometů a také

výstroj pro 3 pluky, včetně bot a prádla.

Tyto údaje jsem čerpal z více zdrojů, ale tím nosným je tento:

Bakalářská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, autor Lenka Habrnálová: 14. březen 1939 ve Frýdku-Místku a jeho paměť v československých a českých dějinách, Brno, 2009, str. 10-15.

Na budeme pokračovat.

Příklad místeckých vojáků a jejich statečný odpor proti okupantům znamenal ve své době velkou morální posilu pro celý národ, protože zpráva o událostech v Místku se šířila také v dalších krajích Čech a Moravy. Lze zcela jistě souhlasit se slovy podplukovníka Karla Štěpiny, který po boji a kapitulaci posádky napsal ve svém hlášení ministerstvu obrany, že byla zachráněna čest vojáků místecké posádky.

Po skončení války byli dne 18. července 1946 velitelé a několik příslušníků hrdinného odporu vyznamenáni v Místku prezidentem Československé republiky Edvardem Benešem. Bohužel velitel obrany Čajánkových kasáren kapitán Karel Pavlík, byl za účast v ilegální organizaci Za vlast a další odbojovou činnost 26. ledna 1943 popraven v koncentračním táboře Mauthausen střelou do týla.

Osudy 8. pěšího pluku Slezského po válce
Již krátce po ukončení Druhé světové války byl 8. pěší pluk obnoven, a to na základě nařízení Oblastního velitelství Morava. Dne 24. 5. 1945 bylo vytvořeno Vojenské okresní velitelství ve Frýdku, jemuž podléhaly:
I. výcvikový prapor v Místku,
II. výcvikový prapor ve Frenštátě pod Radhoštěm,
III. výcvikový prapor ve Frýdku a
výcvikový dělostřelecký oddíl v Místku.

Poslední jmenovaný se 11. 6. přesunul do Frenštátu pod Radhoštěm a II. výcvikový prapor byl 12. 6. zrušen. Na jeho místo přišel nový prapor, vytvořený v Moravské Ostravě. O den později, tedy 13. 6., bylo Vojenské okresní velitelství přejmenováno na Pěší pluk 8, náležející do složení 8. divize. Z I. výcvikového praporu v Místku se stal III. pěší prapor a z III. výcvikového praporu ve Frýdku II. pěší prapor. Ten byl přesunut 16. 6. do Koblova. I. pěším praporem se stal dosavadní II. výcvikový prapor, přesunutý z Moravské Ostravy do Hlučína.

Na základě dosavadního výcvikového dělostřeleckého oddílu vznikly baterie 45 mm kanónů, baterie 76 mm kanónů a baterie 120 mm minometů. Na přelomu září a října 1945 pluk přešel do podřízenosti 7. divize. Na pět měsíců je to slušný frmol.

V souvislosti s reorganizací 7. divize na brigádu byl k 1. 10. 1947 pluk reorganizován na 8. pěší prapor. A jeho působnost v Čajánkových kasárnách skončila. Na památku byly rozdány vyznamenání příslušníkům 8. pěšího pluku Slezského. Ještě před odchodem z Čajánkových kasáren se konala 23. srpna slavnost k 30. výročí založení pluku během První světové války v Rusku. Při této příležitosti dostali příslušníci 8. pěšího pluku vyznamenání. Tímto dnem také 8. pěší pluk slezský mizí z našich moderních vojenských dějin.

K hrdinům tohoto boje se komunisté zachovali po svém. Nejostudnějším příkladem je osud jednoho z hlavních aktérů boje o kasárny, Karla Martínka. Během války byl Martínek členem partyzánské jednotky Jan Žižka Moravskoslezský od 1. března 1943 k 9. květnu 1945 jako velitel čety sabotážní. Po válce získal řadu vyznamenání. V roce 1946 válečný kříž a v roce 1947 československou vojenskou medaili za zásluhy I. st. a československou medaili za chrabrost.



Prezident republiky Dr. Edvard Beneš s kapitánem Martínkem v roce 1946

Roku 1946 byl přeložen do Prahy, kde byl také v roce 1949 obviněn ze spolupráce na protistátním spiknutí, které popíral. Ke dni 23. března 1949 byl zproštěn výkonu vojenské služby. Ve vazbě byl od 8. března do 25. listopadu, kdy rozsudek nabyl právní moci. Karel Martínek byl za velezradu odsouzen ke ztrátě vyznamenání, těžkému žaláři na 15 let zostřenému půlletně jedním tvrdým ložem, ztrátě čestných občanských práv na 10 let a konfiskaci poloviny jmění. Trest mu byl nakonec snížen a ve vězení strávil 7 let. Podmínečně propuštěn byl k 19. květnu 1956 s velmi poškozeným zdravím. V roce 1965 podal žádost k ministerstvu spravedlnosti o obnovu soudního řízení.

Vyšší vojenský soud v Příbrami tento návrh, jako neodůvodněný, zamítl. Rehabilitace se Karlu Martínkovi dostalo až v roce 1991, kdy Vyšší vojenský soud v Příbrami rozhodl dne 10. dubna 1991 podle zákona č. 119/90 Sb. zprostil Karla Martínka všech obvinění.

To je vše, co jsem chtěl k tomuto pozoruhodnému tématu doplnit. Ještě odkaz na jednu pozoruhodnou práci.

http://www.gsos.cz/dp/frydek_mistek_m_p ... vzdoru.pdf Autorka odvedla skvělou práci. Šikulka

[Martas2411]

Toto téma je pozoruhodné a je skvělé že se zde objevilo. Líbí se mi, a tak jsem se rozhodl prohrábnout šuplíky a dát sem pár nesouvislých vět. Autora původní práce prosím o posouzení relevantnosti a pokud by naznal, že je to mimo prostor, stačí písnout PM a já to smáznu.

Párádní info Pátrači.Je dobře,že si to sem dal .To co si napsal,si měl dát jako samostatný článek.Smekám ped tebou,za to co si ještě zjistil.Já jenom o tomto pluku věděl,že se zformoval za 1.světové války v Rusku.Udělal jsi mi velkou radost,jelikož se zajímám o dění v našem kraji a oblasti.Jako rodilý Orlovák a přestěhovaný Bohumíňák jsem rád za každou novou informaci.Ještě tě trochu doplním,jelikož jsem našel trochu jiná místa dislokace praporů tohoto pluku.Ale není to nic tragického,jsou to obce kousek od těch co jsi uváděl ty.Dá se říct ,že to jsou dědiny vedle sebe.Ale musím pohledat tu knihu a dám sem i mapku dislokace vojsk v Bohumínsko -Těšínském směru.Dohledám to a zítra to sem vrazím.

[Pátrač]

Martas - pravda je, že tento úsek obrany naší země je nedostatečně prozkoumaný - oficiálně. Takže to co jsem uvedl já je pouze odhad dle nedostatečných vstupů.

Jsem rád, že jsi spokojený. Pošli mi email já to to vše pošlu v normálním textu, abys si to moh dál opracovávat. Já jsem rád, že jsi se do toho pustil, stojí to za to. Za mě hodně dobrá práce kolego

[Martas2411]

Tak ještě trošičku doplním kolegu Pátrače.

Jelikož k obraně Slezska v mobilizačních dnech roku 1938 se toho moc nezachovalo,tak jsem dám jenom kusé informace o působení pěšího pluku 8.
Ke konci roku 1937 bylo rozhodnuto aby II.prapor pěšího pluku 8 společně s II.praporem pěšího pluku 40 střežil staveniště stavebního úseku XVI.Nový Bohumín.Jelikož v té době již byl zjevný postoj nepřátelského Polska,začali se stavět řopíky směrem od Bohumína na východ a to směrem na Karvinou,Český Těšín,Třinec a Jablunkov.Tato linie se nazývala ZÁCHYTNÝ HÁK NA ŘECE OLŠI.Ne zcela byla do září 1938 dokončena.Druhý prapor pěšího pluku 8 střežil vlastně jen staveniště v okolí Bohumína až po Věřnovice ,někde k okolí statku Nerad,což je dnes část obce Dolní Lutyně.
Od Věřnovic směrem až k Třinci staveniště hlídali vojáci z pěšího pluku 40.

Když vypukla krize v září 1938 byl pěší pluk 8 společně s pěšími pluky 40 a 65 spolu s dalšími jednotkami nasazen v ostravsko -jablunkovském směru.

Jak už psal Pátrač výše,tak tyto jednotky spadali pod hraniční pásmo XIII,které sahalo od Horního Benešova na západě po Jablunkov na východě.Jednotky v prvním sledu u hranic spadali do takzvané Hraniční oblasti 37-HO 37.

Jednotkám v této oblasti měli v případě konfliktu přijít na pomoc 12.pěší divize,která se soustředovala u Vsetína a možný byl i přesun 16.divize ze Slovenska přes Jablunkovský průsmyk.Ale to je vše jen kdyby.....Bůh ví jak by to vypadalo ve válečném konfliktu.

Jelikož se nedochovali nástupové plány ze září 1938 ,je možné jen spekulovat.Vojenští historici se opírají o málo přesný záznam postavení čs.jednotek ze 4.října 1938.Což už bylo po diktátu a tím pádem jednotky ze svých pozic už někde nebo většinou ustoupili.

Zde jsem oskenoval mapku a trochu ji upravil a pod tím jsem dal seznam známých jednotek.Mapu jsem musel dát přes odkaz aby to bylo čitelné,kliknutím si to zvětšíte do čitelné podoby.

http://imgWorld.cz/s3/6MPIQcXeux.jpg

Zde tabulka HO 37 s jednotkami u hranic



Velitel pěšího pluku plukovník Florián Eliáš měl stanoviště pluku v Místku
II/8 prapor se stanovištěm velitele byl v Doubravě,což je hned vedle Orlové-velitel pplk.F.Koblize
III/8 prapor se stanovištěm velitele byl asi ve Stonavě (Albrechticích)-velitel pplk.Štěpina
I/8 prapor byl v záloze ,se stanovištěm velitele asi u Bludovic,což je dnes část Havířova-velitel pplk.Janota

Bezprostředním sousedem tohoto pluku byl pěší pluk 65,který byl rozkazem ze dne 27.9.38 přesunut na Těšínsko .Tento pluk byl vysunut před pěší pluk 8 těsně až k hranici a měl zřejmě chránit karvinskou část uhelného revíru .Mohl taky napadnout pravé křídlo polských jednotek.

Dalším byl pěší pluk 40 a ten měl chránit prostor Třinecka.

Jinak podle mapky tam bylo ještě spoustu jednotek,at ž to byly prapory SOS,pluk zálohy lehkého opevnění,dělostřelecké pluky a dokonce pravděpodobně i improvizovaný obrněný vlak.

Tož to asi bude tak vše.Je to zajímavý kus historie z mého kraje,škoda že ještě není víc pramenů.

Pátrač psal výše o dislokaci pěšího pluku 8 v oněch pohnutých zářijových dnech trošku s jinak,ale jak říkám situace se měnila ze dne na den a klidně prapory nebo velitelská stanoviště mohli být i v těchto obcích,vždyt jsou hned vedle sebe.Třeba Orlová a Doubrava jsou sousedi.

[Martas2411]

zde výpověd dalšího pamětníka,kterou se mi podařilo najít.

Dalším jménem,které se mi podařilo zjistit byl tehdejší nováček ,vojín Josef Panocha,který vzpomíná-

Když jsme se chopili zbraní,mysleli jsme si,že to jsou henleinovci,až pak jsme pochopili,že bojujeme proti pravidelné německé armádě.Těší mě ,že jsme byli -jak už ted vím-jedinou posádkou,která se bránila.Zkušení mazáci drželi dvůr a my nováčci,jsme leželi ve výhodnějším postavení na vyvýšené střeše bývalé kotelny.

Co se týká odzbrojení tak Josef Panocha vzpomínal takto-

Když jsme vycházeli z kasáren,bylo to zlé,hlavně místní Němci nám hrozili zdviženými pěstmi,plivali po nás,vykřikovali nadávky,žádali naši smrt.....Venku nás vojáci wermachtu postavili ke zdi a namířili na nás kulomety.To byla chvíle,která ve mně zůstane až do smrti.Představte si,že člověk drží kamaráda za ruku,zavře oči a očekává salvu popravčí čety....

[Martas2411]

Zde jeden zajímavý článek o osudu jednoho z obránců Czajankových kasáren v Místku.A to jednoho z hlavních aktérů a jednoho z velitelů obrany v kasárnách -poručíka Karla Martínka,příslušníka Pěšího pluku 8"Slezkého"

https://ostrava.idnes.cz/odboj-protekto ... zpravy_woj

[Martas2411]

Zde 80.let od této události a zajímavé články k této události.


https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/ ... enstvi_erp?

a zde něco o obsazování Ostravska

https://www.idnes.cz/ostrava/zpravy/oku ... zpravy_jog

[seabee]

Dnes 85. výročí
https://www.ctidoma.cz/historie/bitva-o ... ou-armadou