Rumunsko 1944. JASKO-KIŠINĚVSKÁ operace. Č 4.

[michan]

Rumunsko 1944. JASKO-KIŠINĚVSKÁ operace. Č 4.
Mapa JASKO-KIŠINĚVSKÉ operace

, útočné operace do Rumunska a Moldavska, která trvala od 20. do 29. srpna 1944.
V konci Č 3. bylo řečeno, že STAVKA ve své směrnici, která nesla datum 2. srpna 1944 vyložila svůj zámysl plánu pro JASKO-KIŠINĚVSKOU operaci 2. a 3. Ukrajinského frontu. Směrnice přikazovala, cituji:
" Velitelé frontů měli připravit a provést operaci, v níž by spojené síly obou frontů rozdrtily ´nepřátelské uskupení v prostoru Jasy, Kišiněv, Bendery a obsadily čáru Bacau-Leovo-Tarutino-Moldavka; poté měly útočit dále ve směru na Fokšany, Galati a Izmail´.
Ke splnění tohoto úkolu bylo třeba, aby tři vševojskové a jedna tanková armáda ( sovětská 6. TA, které byl 12. září za boje v Rumunsku propujčen titul 6. GTA - tedy ´6. Gardová tanková armáda´ - má poznámka) z 2. Ukrajinského frontu (velitel frontu byl armádní generál R. J. Malinovskij, člen vojenské rady generálporučík tankových vojsk I. Z. Susajkov, náčelník štábu generálplukovník M. V. Zacharov) zasadily úder z prostoru severozápadně od Jasů ve všeobecném směru Jasy-Vaslui-Falciu, v součinnosti s 3. Ukrajinským frontem rozdrtily nepřátelské uskupení v prostoru Jasů a Kišiněva a nedovolily mu ustoupit k Fokšanům. Front měl obsadit čáru Bacau-Falciu a rozvíjet útok směrem na Fokšany a zabezpečit tak pravé křídlo úderné skupiny od Karpat, jižně od Piatra Neamt.
3. Ukrajinský front (velitel armádní generál F. I. Tolbuchin, člen vojenské rady generálporučík A. S. Želtov a náčelník štábu generáplukovník S. S. Birjuzov) bylo uloženo udeřit silami tří vševojskových armád z předmostí jižně od Tiraspolu ve všeobecném směru na Opač-Selemet-Husi, v součinnosti s 2. Ukrajinským frontem rozdrtit kišiněvské nepřátelské uskupení, obsadit čáru Leovo-Tarutino-Moldavku, nedovolit nepříteli, aby ustoupil za Prut a Dunaj, a rozvíjet útok na Reni a Izmail.
Černomořské loďstvo mělo spolupracovat s vojsky 3. Ukrajinského frontu při obsazování sovětského Moldavska a při útoku v Rumunsku.
Záměr operace byl tedy takovýto: vojska 2. a 3. Ukrajinského frontu měla na dvou od sebe značně vzdálených úsecích (severozápadně od Jasů a jižně od Tiraspolu) prolomit nepřátelskou obranu a rozvíjet útok na směrech sbíhajících se k prostoru Husi-Vaslui, aby bylo možno obklíčit a zničit hlavní síly Skupiny armád Jižní Ukrajina (Südukraine). Vojska obou frontů měla obsadit prostor Fokšanské brány a úsek při ústí Dunaje a probojovat se na čáru východní výběžky východních Karpat-dunajská delta, tj. proniknout do hloubky 220-230 km. Koordinováním činnosti obou frontů pověřil hlavní stan svého představitele maršála sovětského svazu S. K. Timošenka. Směrnice hlavního stanu ukazuje, že vrchní velení vycházelo při tom z možnosti využít výhodné konfigurace linie fronty a slabého zabezpečení křídel hlavního nepřátelského uskupení.Politickým cílem operace dvou frontů bylo dokončit osvobození sovětského Moldavska a vyřadit Rumunsko z války po boku Německa. To mělo pronikavě změnit vojenskopolitickou situaci v Rumunsku, ale i v celé jihovýchodní Evropě.
Podle pokynů hlavního stanu rozhodl se velitel 2. Ukrajinského frontu zasadit hlavní úder německo-rumunskému uskupení ve směru Larga-Vaslui. Síly 27., 52., 53., vševojskové armády a 6. TA a 18. tankový sbor měly za součinnosti 3. Ukrajinského frontu obklíčit a zničit jasko-kišiněvské uskupení. 2. Ukrajinský front zasadil rovněž pomocný úder podél řeky Seret na jih; provedly jej 7. GA a jezdecko-mechanizovaná skupina (Součástí jezdecko-mechanizované skupiny, které velel generálmajor S. I. Gorškov, byly 5. gardový jezdecký a 23. tankový sbor.). Větší část sil byla určena pro akce na vnější frontě kišiněvského nepřátelského uskupení a k zabezpečení úderného uskupení zprava, menší část měla utvořit vnitřní frontu obklíčení. Vševojskové armády postupující za rychlými vojsky, měly za 5 prvních dnů operace postoupit o 120-125 km. Velitel 3. Ukrajinského frontu hodlal zasadit hlavní uder z předmostí jižně od Tiraspolu, na styku německé 6. A a rumunské 3. A skupiny "Dumitrescu", a to silami 57. A, 37. A a hlavními silami 46. A a rovněž 7. a 4. gardového mechanizovaného sboru (7. mechanizovaný sbor byl začleněn do 3. Ukrajinského frontu.). Armádní Skupina "Dumitrascu" měla být rozetnuta na dvě části, v součinnosti s 2. Ukrajinským frontem měla být pak zničena německá 6. A a za součinnosti Černomořského loďstva i rumunská 3. A. Levokřídelní vojska 46. A z 3. Ukrajinského frontu spolu s Dunajskou válečnou flotilou měla zasadit též pomocný úder přes Dněsterský liman ve směru na Akkerman (Bělgorod Dněstrovskij). Za 6-7 dní operace měla vojska frontu postoupit do hloubky 100-120 km.
Velitelé frontů odvážně nahromadili na úzkých úsecích průlomu ( prostoru širokém jen 16-18 km - má poznámka) značné síly. Na každý kilometr průlomu připadalo 240-243 děl a minometů ráže 76 mm a větší.
Hustota dělostřelectva při průlomu nepřátelské obrany byla velmi vysoká, dokonce i pro operace v roce 1944. Bylo to nutné, neboť první úder musel být tak silný, aby byla co nejdříve prolomena mohutná nepřátelská obrana a zajištěn rychlý postup sovětských vojsk do rumunského vnitrozemí. Tak velkou hustotu dělostřelectva vytvořili velitelé frontů na přímý pokyn hlavního stanu. Na úsecích průlomu měla sovětská vojska obou frontů asi 6x více děl a minometů než nepřítel, zatímco celková převaha byla jen dvojnásobná. Stejně dovedně nahromadili velitelé frontů i jiné síly a prostředky. Celková převaha v živé síle obou frontů byla 1,4x vyšší, kdežto na úsecích průlomu - 2. Ukrajinského frontu 3,9x a u 3x. Ukrajinského frontu 8x více než nepřítel a na úsecích průlomu u obou frontů téměř 6x více.
Podle plánu hlavního stanu a rozhodnutí velitelů frontů měly mít v operaci nejdůležitější úlohu 6. TA a samostatné tankové a mechanizované sbory. Po zasazení do průlomu měly rozhodnými akcemi dokončit obklíčení hlavních sil nepřátelského uskupení a rozvinout útok do rumunského vnitrozemí. 6. TA měla zasadit hluboký úder přes Fokšanskou bránu a 18. tankový, 4. gardový a 7. mechanizovaný sbor měly útočit na sbíhavých směrech a spojit se na řece Prutu, v prostoru Husi-Leovo.
Operace se aktivně účastnily 5. a 17. Letecká armáda. Všechny svazky 5. Letecké armády 2. Ukrajinského frontu měly na začátku útoku podporovat vojska 27. a 52. A. Poté měly hlavní síly letectva podpořit zasazení 6. TA do průlomu a její operace ve vnitrozemí. Úkolem hlavních sil 17. Letecké armády v prostoru činnosti 3. Ukrajinského frontu bylo podpořit 37. a 46. A. V pásmech průlomu těchto armád byla plánována letecká příprava. Poté měly útok hlavního uskupení podporovat v několika sledech bitevní letouny. Oba fronty věnovaly velkou pozornost vzájemné součinnosti letectva s rychlými vojsky. Sovětské bitevní letouny Il 2 pořídily letecké snímky všech směrů pohybu tankových a mechanizovaných svazků v hloubce nepřátelské obrany. Snímky dostali velitelé tankových a mechanizovaných vojsk, což jim velmi pomohlo při úspěšném řízení bojových operací.
Velitel Černomořského loďstva admirál F. S. Okťabrskij se rozhodl, že spojenými silami letectva, ponorek a torpédových člunů přeruší námořní spoje Skupiny armád Jižní Ukrajina mezi černomořskými a dunajskými přístavy v Rumunsku a Bulharsku, hromadnými údery letectva zlikviduje bojové lodě nepřítele a zničí jeho přístavní objekty v Constanci a Sulině.
Vojska 3. Ukrajinského frontu měla za součinnosti výsadku a lodního dělostřelectva Černomořského loďstva obklíčit a zničit akkermanské nepřátelské uskupení (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 232., 233.)".

Od první dekády srpna až do začátku JASKO-KIŠINĚVSKÉ operace pak všechny jednotky obou frontů prováděly nezbytnou přípravu před ofenzívou. Ženisté upravovaly všechny výchozí prostory, kterými se měly pohybovat mechanizované a tankové jednotky a pečlivě vše po sobě maskovaly. Přicházely nové jednotky, přeskupovaly se síly. Jednotka prováděly bojovou přípravu, doplňovala se munice. Průzkumné jednotky všech stupňů velení každý den zkoumaly zda nenastaly změny v postaveních nepřátelských jednotek. Zda nebylo Němci prováděné nějaké nové zaminování.
Své vzpomínky pro přípravné období poskytl i maršál Malinovskij, který tam tehdy byl , jako velitel 2. Ukrajinského frontu. Cituji z východní historiografie:

"Maršál Malinovskij vzpomíná: ´Velitelé armád, sborů, divizí, pluků i já jako velitel frontu jsme s podřízenými prováděli cvičení, abychom si upřesnili, jak a odkud nejvhodněji proti nepříteli zaútočit, kde zasadit hlavní úder, jakými silami a prostředky, jak mnoho soustředit palby na klíčová obranná postavení, kdy a v jakých intervalech útočit, aby to opravdu nepřítele omráčilo ( pro Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str., 233, bylo použito z: ´Vojenno-istoričeskij žurnal´ r. 1959, čís. 2, str. 29.). Kromě toho byla učiněna opatření k dezorientaci nepřítele (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 233.).
Když Rudá armáda vstoupila na území Rumunska vyvstaly nové úkoly i pro týlové orgány. Týlová zařízení a jednotky musely nyní používat západoevropského typu železnic, s užším rozchodem, a tak musela vojska ze sovětských tratí přestupovat a technika i materiální prostředky musely být překládány. Železniční vojska 2. Ukrajinského frontu obnovila před zahájením operace na rumunském území úsek trati Veresti-Dorohoi-Larga, dlouhý 170 km a zřídila překladiště ve stanici Veresti (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 240, inv. 357 158, sp. 1, I. 1-3.). Během přípravy operace upravila silniční vojska vojenské automobilové cesty v délce 2 758 km. Obnovu a stavbu cest prováděly i záložní jednotky. Fronty byly dobře zabezpečeny nákladními auty. Tak například automobilní jednotky 2. Ukrajinského frontu a jeho armád měly 2 900 aut o celkové nosnosti 6 160 tun (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 240, inv. 357 158, sp. 1, I. 3-5.). Fronty měly i dostatek nemocnic s 212 500 lůžky ( historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 368, l. 21.).
Zásluhou usilovné práce týlových zařízení a jednotek měla vojska vše, co bylo nutné k provedení velké útočné operace (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 233.)."

[michan]

Rumunsko 1944. JASKO-KIŠINĚVSKÁ operace. Č 5.

Rudá armáda měla vstoupit svou útočnou operací na půdu jednoho z německých satelitů, který proti SSSR bojoval po boku Německa od 22. června 1941, tedy od samého počátku války na východě Rumunska a také do Moldavska (MSSR). Oba fronty, 2. a 3. Ukrajinský front byly nuceny přijmout mimořádná opatření, neboť v řadách vojáků nepřítele byli i Rumuni, kteří na půdě SSSR páchali zvěrstva a olupovali a týrali civilisty. Svůj komentář k práci vojenských a politických orgánů obou frontů nám zachytili různé historické zdroje východu, které také uvedu. Vynechám jen počty komunistů v jednotlivých frontech, neboť nejsou pro nás důležité. Řeknu jen, že na více než 929 000 vojáků a důstojníků obou frontů bylo těch komunistů přibližně čtvrtina. Dívejme se na úplně jiné chování Sovětů a přípravu v Rumunsku, když vše srovnáme s Polskem ve Varšavském povstání.... Těch ohledů, ta příprava...! Poslechněme si problémy obou frontů před začátkem JASKO-KIŠINĚVSKÉ operace, cituji:

"Rudá armáda měla operovat na území fašistického státu, jehož armáda, využívána v zájmu nespravedlivé války, již po tři léta spolu s hitlerovskými okupanty olupovala a týrala pokojné občany Sovětského svazu. Vojáci a důstojníci 2. a 3. Ukrajinského frontu, kteří prošli dlouhou cestu od Volhy k Prutu a Dněstru, procházeli zpustošenými ruskými, ukrajinskými a moldavskými vesnicemi a městy, viděli strašlivé zločiny fašistických okupantů. Nejeden voják našel na své bojové cestě svůj rodný dům v troskách a popelu. Sovětští vojáci planuli touhou pomstít se fašistům. Političtí pracovníci usilovně vysvětlovali vojákům nové úkoly, které čekají ozbrojené síly SSSR ( historickým podkladem informací je: AMO SSSR, f.240, inv. 352 061, sp. 2, l.1.)."

A právě komunisté v jednotkách RA obou frontů pak měli pomoci politickým orgánům, které měli vysvětlovat vojákům, že se nesmějí na půdě cizího státu mstít obyvatelům. Měli vysvětlovat ostatním vojákům RA, že se nepřišli mstít, ale prý osvobozovat. Historické prameny pak pokračují ve vysvětlování mimořádných úkolů, které na důstojníky a vojáky RA na území cizího, zde kapitalistického a fašistického státu, čekaly. Orgány 2. Ukrajinského frontu již byly na území Rumunska od jara 1944, cituji:

"Velitelé a politické orgány vojsk 2. Ukrajinského frontu, který byl na rumunském území od jara roku 1944, měli už určité zkušenosti z práce mezi obyvatelstvem cizího státu. Řídili se prohlášením sovětské vlády z 2. dubna a směrnicí Státního výboru obrany z 10. dubna 1944 o chování sovětských vojáků na území Rumunska (historickým podkladem je zde: AMO SSSR , inv. 63 942, sp. 31, l. 209-211.). Sovětská vláda nebyla ve své politice vůči Rumunsku vedena snahou pomstít se za tříleté řádění rumunských fašistů na sovětském území, ale nutností splnit svůj hlavní úkol - úplně potřít německý fašismus. Sovětská vláda se snažila získat pro splnění tohoto úkolu i rumunský lid. Vláda SSSR chtěla osvobodit Rumunsko od fašistického jha a dát pracujícímu lidu možnost, aby sám rozhodl o osudu své země.
Tyto hlavní ideje prosazovali velitelé, politické orgány a stranické organizace v celé stranickopolitické práci. Vysvětlovali vojákům, proč Rudá armáda vstoupila na území Rumunska a odhalovali zločinnou činnost Antoneskovy kliky, která fakticky přeměnila zemi v kolonii německého imperialismu. Političtí pracovníci vyprávěli vojákům o žalostném, bezprávném postavení rumunských pracujících, kteří úpí pod jhem hitlerovských okupantů a vlastních statkářů a kapitalistů (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 234.).
Před zahájením útoku zaslala vojenská rada 2. Ukrajinského frontu vojenským radám armád směrnici o politické práci v nadcházející operaci. Kromě obvyklých úkolů poukazovala směrnice zvláště na nutnost ´vysvětlovat příslušníkům vojsk, že nyní bojujeme na cizím území a od každého vojáka a důstojníka se vyžaduje maximální bdělost, ukázněnost a organizovanost´. Směrnice nařizovala: ´K rumunskému civilnímu obyvatelstvu je nutno se chovat se sovětskou důstojností a nepřipustit žádné neoprávněné a svévolné akce´; vysvětlovat proviantním pracovníkům, že ´voják na cizím území může a musí vystačit s vlastním přídělem potravin´ (historickým podkladem je zde: AMO SSSR , f. 240, inv. 16 362, sp. 26, l. 35-36.). Podobné směrnice vydala ve dnech přípravy k útoku také politická správa 3. Ukrajinského frontu.
Podle usnesení Státního výboru obrany z 10. dubna 1944 byly za plnění směrnic sovětské vlády a chování sovětských vojsk v Rumunsku odpovědny vojenské rady frontů a armád.
Vojenské rady na území Rumunska jen všeobecně řídily civilní správu a kontrolovaly ji prostřednictvím sovětské vojenské správy. Velitelům střeleckých svazků se ukládalo jmenovat sovětské vojenské velitele v okresech, újezdech a velkých obcích. Avšak při své práci nesměli velitelé nahrazovat místní mocenské orgány (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 234.).
Při politické práci mezi vojsky 2. a 3. Ukrajinského frontu bylo třeba pamatovat na to, že byla nově doplněna. Jen k útvarům 2. Ukrajinského frontu přišlo v březnu-květnu 1944 přes 265 000 lidí, zmobilizovaných na nedávno osvobozeném ukrajinském území (historickým podkladem je zde: AMO SSSR , f. 240, inv. 73 765, sp. 41/1, l. 54.). Do čtyř armád 3. Ukrajinského frontu přišlo od 1. března do 20. května 1944 přes 79 000 nových lidí ) historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 11 635, str. 169.).
V některých svazcích tvořily doplňky více než polovinu mužstva. Tito lidé žili přes dva roky na okupovaném území. Proto velitelům a politickým orgánům připadl těžký úkol - vychovat tyto lidi. Po tři až čtyři měsíce se velitelé, političtí pracovníci a stranické organizace usilovně snažili naučit nováčky vojenskému umění, předat jim zkušenosti, které armáda nahromadila za tři roky války; chtěli, aby si udělali představu o skutečné síle Rudé armády, o její převaze nad nepřátelskými vojsky (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 234.).
Velitelství obou frontů považovalo za velmi důležité, jaký je politický a morální stav nepřátelských vojsk. Již dávno před zahájením útoků byla zesílena práce mezi nepřátelskými vojáky. Politické orgány frontů a armád se snažily, aby se o situaci na frontách a o katastrofálních letních porážkách hitlerovské armády dověděla německá a hlavně rumunská vojska. K tomu účelu se využívalo silných rozhlasových reproduktorů a tlampačů, z letadel se shazovaly letáky. 3. Ukrajinský front vysílal v květnu-červnu a v prvních červencových dnech silnými rozhlasovými reproduktory 88 projevů, sdělení a hesel, prostřednictvím středních reproduktorů 684 relací a prostřednictvím tlampačů 925 relací adresovaných rumunským vojskům (historickým podkladem je zde: AMO SSSR , f. 243, inv. 265 390, sp. 1, l. 171.). Letectvo 2. Ukrajinského frontu shodilo jen za srpen na nepřátelské území 1,5 miliónu letáků a brožur (historickým podkladem je zde: AMO SSSR , f. 240, inv. 16 362, sp. 26, l. 118.). Ve svých provoláních k rumunské armád vyzývalo sovětské velení vojáky a důstojníky: ´Rozejděte se s hitlerovskou armádou! Připojte se k Rudé armádě, budeme společně bít nepřítele!´, ´Vzdávejte se do zajetí!´, ´Utíkejte z fronty domů!´
Protože protifašistické a protiválečné nálady sílily jak v armádě, tak i mezi rumunskými pracujícím lidem, měly tyto výzvy u vojáků ohlas. Stále častěji přecházeli na sovětskou stranu.
Rumunské velení zběhy krutě stíhalo, vojáci byli i stříleni před nastoupenou jednotkou.
Většina vojáků pocházejících z Besarábie a Bukoviny byla poslána do zápolí. To však již nemohlo zabránit růstu protifašistických nálad mezi vojáky a důstojníky, kteří si stále jasněji uvědomovali, že nebojují za spravedlivou věc lidu (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 235.).

Partyzáni v Moldavsku a v Rumunsku 1944.
Jako ve většině okupovaných zemích Evropy, aktivizovali se partyzáni s příchodem RA i v Moldavsku a v Rumunsku. I když v Rumunsku se většinou jednalo o partyzány poslané ze Sovětského svazu, zde z Ukrajiny. Poslechněme si východní historiografii a její prameny, cituji:

"Pevnost nepřátelského zápolí narušovaly partyzánské oddíly bojující na okupovaném území sovětského Moldavska, hlavně v prostoru Kišiněva. Zvlášť aktivní byla činnost partyzánů v období přípravy JASKO-KIŠINĚVSKÉ operace. V červenci-srpnu zde působily partyzánské oddíly pod velením I. J. Nužina, I. V. Anisimova a jiné. Útočily na důležité nepřátelské komunikace mezi Prutem a Dněstrem, zasazovaly nepříteli nečekané údery, udržovaly ho v neustálém napětí. Několik dní před zahájením útoku sovětských vojsk vykolejili partyzáni 8 vojenských vlaků s živou sílou a bojovou technikou nepřítele, vyhodili do vzduchu železniční most, minami zneškodnili tančík a dvě OT, zničili přes 100 aut a 73 vozy ze střelivem, vyhodili do vzduchu sklad se střelivem a zničili mnoho jiné nepřátelské techniky. Partyzáni zlikvidovali asi 2 000 fašistických vojáků a důstojníků. Partyzánské oddíly udržovaly neustálé radiové spojení se štáby 2. 3. Ukrajinského frontu, informovaly je o přesunech hitlerovských vojsk ( historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 3 057, str. 44, 57, 139, 158, 182, 191.).
Zápisy ve válečných denících Skupiny armád Jižní Ukrajina ( Südukraine) a její 6. A svědčí o tom, že ukrajinští a moldavští partyzáni působili německému velení mnoho ´starostí´. V jednom zápise se mluví dokonce o tom, že besarabští partyzáni zůstávají přes opatření rumunských úřadů nadále pány situace. Je možné, že vystrašení štábní důstojníci trochu přecenili rozsah partyzánského boje v tomto prostoru, ale je pravda, že velitelství německé 6. A rozdělilo 12. července 1944 celé území operačního prostoru armády na úseky pro boj proti partyzánům a výsadkářům. Úseky měly zvláštní štáby, které měly k dispozici speciální stíhací oddíly (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 13 514, l. 14-15.).
V kolotovském, nisporenském, čimišlijském, kagulském i v jiných okresech měli okupanti posádky o síle až 1 000 mužů (historickým podkladem je zde: Istoria Moldavskoj SSR, T. II, Kišiněv 1955, str. 350.)."

[michan]

Rumunsko 1944. JASKO-KIŠINĚVSKÁ operace. Č 6.

Zpravodajské informace Němců v JASKO-KIŠINĚVSKÉ operaci.
Jestliže měli Němci v letech 1941 až 1942 ještě, jakž takž, iniciativu na své straně, v roce 1944 tomu bylo naopak. Němci roku 1944 jen dostávali ránu za ranou a prakticky již nikdy zcela jistě nevěděli, kdy a odkud Sověti zaútočí. Po skončení zimního tažení roku 1944, po březnu, dubnu toho roku, jen zpravodajsky "paběrkovali". Sověti skvěle prováděli "Maskirovku" ( Maskirovku viz zde: Bagration 1944 II. Maskirovka Č 1-4.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=187&t=1698
), jak na taktické, tak především strategické úrovni.
Němci roku 1944 nesprávně vyhodnocovali, kdy a kde RA zaútočí. Nejvíce vše bylo vidět na Operaci BAGRATION, viz zde - Bagration 1944 IV. Němci Č 1-4.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=187&t=1747
, kdy především neodhadli největší operaci, ale neodhadli ani ostatní útoky. Poslechněme si jak na otázku, jestli Němci mohli vědět zda Sověti spustí JASKO-KIŠINĚVSKou operaci, odpovídají východní historici, cituji:

"Vědělo německé fašistické velení, že vojska 2. a 3. Ukrajinského frontu připravují útok? Za krátké přestávky po dokončení zimního tažení v roce 1944 připouštělo, že Rudá armáda bude moci uskutečnit dvě strategické operace - v Pobaltí a na Balkáně. Přitom se domnívalo, že se sovětské velení ´rozhodne pro balkánskou operaci (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 13 625, l. 291.). Německé velení předpokládalo, že sovětská vojska udeří v takzvané ´balkánské operaci´ buď ve směru na Beskydy, nebo na Fokšanskou bránu, ale za pravděpodobnější pokládalo druhý směr. Když Rudá armáda zahájila útok v Bělorusku, německé velení si myslelo, že sovětské velení stáhne své síly na střední úsek fronty, což by se ´mohlo...chápat jako jasná známka toho, že Rusové upustili od balkánské operace (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 13 625, l. 322.).
Avšak po zahájení běloruské operace (každý ví - běloruská operace = Operace BAGRATION - má poznámka) se složení vojsk 2. a 3. Ukrajinského frontu téměř nezměnilo. Nepřítel však zatím vyčlenil ze Skupiny armád Jižní Ukrajina (Südukraine) značné síly, poněvadž se domníval, že Rudá armáda ´balkánskou operaci´odložila. O tomto jeho omylu svědčí zápis ve válečném deníku německé 6. A ze 7. července 1944: ´Letní útok Rudé armády proti Skupině armád Střed (Mitte) a skončené soustřeďování nepřátelských vojsk proti Skupině armád Jižní Ukrajina (Südukrajine)... potvrdily, že Rusové odložili svůj útok na Balkán (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 13 514, l. 206.). Němečtí generálové byli tak dalece přesvědčeni o správném odhadu plánů sovětského velení, že ještě 5 dní před zahájením útoku v Rumunsku považovali velkou útočnou operaci v pásmu 2. a 3. Ukrajinského frontu za ´málo pravděpodobnou´.
Dne 16. srpna se ve válečném deníku Skupiny armád Jižní Ukrajina (Südukraine) poprvé objevil zápis: ´Nyní se dá zcela spolehlivě předpokládat, že Rusové zvolí směr hlavního úderu mezi Prutem a silnicí Hirlau-Tirgu Frumos (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 13 633, l. 107.)´. Dne 18. srpna 1944 se již mluví o tom, že se očekává ´velká nepřátelská ofenzíva proti armádní skupině Wohler. Hlavní úder bude veden v prostoru severozápadně od Jasů a pomocný (souběžný) útok proti armádní skupině Dumitrascu jižně od Tiraspolu´. Tak tedy teprve půldruhého dne před zahájením sovětského útoku odhadlo německé fašistické velení celkem správně směr úderů sovětských vojsk. Avšak mylně se domnívalo, že nadcházející úder vojsk 3. Ukrajinského frontu z dněsterského předmostí bude v operaci skupiny dvou frontů pomocný a že hlavní úder zasadí 3. Ukrajinský front z prostoru jihovýchodně od Dubossar ve všeobecném směru na Kišiněv. Částečné přeskupení vojsk, které nepřítel provedl po těchto závěrech, nemohlo již průběh útoku Rudé armády podstatně ovlivnit. Průzkum bojem, který provedla sovětská vojska obou frontů před zahájením ofenzívy, ukázal, že nepřítel brání hlavní pásmo v dřívějším uskupení (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 236.)."

Prakticky není co dodat. Snad jen Maskirovka, s nejvyšším možným způsobem utajení, dovedená k dokonalosti.

JASKO-KIŠINĚVSKÁ operace, osvobození Moldavské SSR.

Dne 20. srpna 1944 spustily sovětští dělostřelci u obou frontů, 2. a 3. Ukrajinského frontu, ráno v 6. hodin 10 minut - 1,5 hodiny trvající dělostřeleckou přípravu. Navíc ještě, před 3. Ukrajinským frontem, byla, mimo dělostřelecké přípravy, také provedena velká letecká bombardovací příprava, kterou prováděla sovětská 5. Letecká armáda. A jak se údery projevily před útokem, jak probíhal následně boj, říká z archivů východní historiografie , cituji:

" To mělo velmi efektivní výsledek. Nepřítel utrpěl velké ztráty na lidech i technice a ztratil řízení v jednotkách a útvarech. Palebný systém jeho obrany byl silně narušen, zákopy zničeny a mužstvo zdemoralizováno. Zajatci, kteří upadli do zajetí v pásmu útoku vojsk 2. Ukrajinského frontu vypovídali, že prvního dne bojů ztratily některé divize přes 50% příslušníků.
Úderná skupina 2. Ukrajinského frontu již prvního dne prolomila do velké hloubky nepřátelskou obranu severozápadně od Jasů. Vojska sovětské 27. A pod velením generálporučíka S. G. Trofimenka a 52. A pod velením generálporučíka K. A. Korotějeva zlomila odpor pěti nepřátelských divizí a za aktivní podpory letectva postoupila na úseku dlouhém 30 km do hloubky 16 km. Sovětská 6. TA pod velením generálporučíka tankových vojsk A. G. Kravčenka, jež byla zasazena do průlomu odpoledne, dříve než bylo původně stanoveno, pronikla k třetímu pásmu nepřátelské obrany, které se táhlo po hřebenech Obcina Mare.
( Pro německo-rumunskou obranu byly velmi důležité výšiny Mare o které byla opřena jejich obrana. A právě proto na výšiny směřoval útok sovětských tanků T34/85 a IS-2 ze sovětské 6. TA. Tanky podporované SHD typu SU-100 a SU-122 prolomily rumunskou obranu a výšiny obsadily. Následoval klasický německý protiútok, který měl sovětskou 6. TA odrazit. Němci proti sovětské 6. TA nasadili celý svůj 17. as. Sovětům se však proti německým protiútokům obrana i celý den 21. srpna dařila. Již další den přešli Sověti znovu do útoku a prohloubili průlom o dalších 9 km. Historické informace pocházejí zde z - Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.).
Nepřítel, aby průlom lokalizoval, vrhl do boje tři divize ze zálohy ( v záloze měla Skupina armád Jižní Ukrajina - 259. a 286. brigádu útočných děl a také 10. divizi pancéřových granátníků. Celkem zhruba 400 tanků a SHD - historické informace pocházejí z: Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina - má poznámka).
Německé velení ohromené silou úderů sovětských vojsk, dokonce ani neuložilo operačním zálohám obnovit hlavní pásmo obrany. Nařídilo jen, aby Rusové byli okamžitě vrženi za řeku Bahlui (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 13 632, l. 9.), tj. za druhé pásmo obrany. Ale ani to se hitlerovcům nepodařilo. Sovětští vojáci si počínali odvážně a dovedně. Velení ocenilo jejich hromadné hrdinství při průlomu nepřátelské obrany.
Vojenská rada 2. Ukrajinského frontu psala v provolání k příslušníkům vojsk: ´Soudruzi vojáci, poddůstojníci, důstojníci a generálové! Skvěle jste si počínali při průlomu silně opevněné a hluboké obrany Rumunů a Němců. Děkuji Vám. Vynaložte ještě více sil a energie na splnění vytčeného úkolu... (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 906, inv. 218 345, sp. 10, l. 21.).
Příštího dne prohloubila úderná skupina 2. Ukrajinského frontu průlom na 25 km, vojska jejího levého křídla obsadila velké administrativní středisko a silný opěrný bod Jasy a 7. GA pod velením generálporučíka M. S. Šumilova, která zasazovala pomocný úder, obsadila město Tirgu Frumos. Část sil 27. A a 6. TA pronikla do operačního prostoru. Nepřítel ve snaze zastavit útok sovětských vojsk přešel několikrát do protiztečí, ale bezúspěšně. Již toho dne plně vyčerpal operační zálohy armádní skupiny ´Wohler´.
Stejně úspěšně bylo prolomeno taktické pásmo nepřátelské obrany v prostoru činnosti 3. Ukrajinského frontu. Zteč prvního postavení nepřítele byla velmi úspěšná (s výjimkou pásma 57. A). V jednom hlášení politické správy frontu se zteč hodnotí takto: ´Snad nikdy za celou dobu bojové činnosti frontu nebyla zteč tak prudká, jako 26. srpna. Jakmile byl dán povel ke zteči, všichni jako jeden muž, mnozí úplně vzpřímeně, neuvěřitelně rychle a s výkřikem hurá vyrazili k předním nepřátelským zákopům a obsadili je (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 11 635, str. 178.).
37. A pod velením generálporučíka M. N. Šarochina a 46. A pod velením generálporučíka I. T. Šlemina postoupily na směru hlavního úderu o 10-11 km. Do večera se průlom rozšířil na 40 km. Ve válečném deníku německé 6. A je z toho dne zápis: ´Do večera.... jakoby obě rumunské divize (bránily se v pásmu útoku úderné skupiny 3. Ukrajinského frontu - pozn. red. rus. vyd.) vůbec neexistovaly (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 13 501, l. 20.)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997

Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60