Dnes je na řadě první systém z mé série, který je plnohodnotnou náhradou systému předchozí generace. Tím minulým systémem je 9K31 Strela 1. V článku 9K31 Strela 1 věnovaném jsem popsal jeho vývoj, který byl poněkud jiný, než u jiných. Vznikl totiž v podstatě omylem jako technologický „zbytek“ po vývoji systému přenosného, jímž se stal 9K33 Strela 2. Systém měl několik vad, které nešlo dost dobře řešit prostou modernizací a tak bylo rozhodnuto o vývoji nového. Odstraněny měly být předevšim tři věci. Jednak závislost na dobrých povětrnostních podmínkách. Naváděcí systém ve viditelném spektru rakety 9M32, problém identifikace vlastní cizí a měla být vyšší účinnost na cíl. Pochopitelně se měly zvednout výkony, ne dosahem, ale výkony rakety a rozsahem postřelovaných cílů.
24.července 1969 byl vydán výnos ÚV KSSS a CM SSSR který vývoj systému Strela 10, který měl nahradit systém Strela 1. Souběžně s ním byl vyvíjen nakonec nerealizovaný systém Strela 11 pro VDV. Zadání znělo na systém, pracující v přímé viditelnosti cíle na vzdálenostech od 800 až 1200m do vzdálenosti 5km. Na výškách od 25m do 3-3,5km. Komplex měl být zařazen pod velení plukovních oddílů PVO a měl být vyvinut systém řízení a velení na této úrovni. Systém měl vést bojovou činnost jak samostatně, při visuelní identifikaci a vyhledávání cíle, tak pod vedením systému řízení a velení PU-12. To je systém velení postavený na bázi BTR-60PB. Datalinkem ASPDU je spojen s nadřazenými úrovněmi PVO a přijímá informace přehledových radarů. Cíle potom předává podřízeným vozidlům baterií v oddílu PVO. Vzhledem k tomu, že se řídící a velitelské stanoviště týká nejen systémů Strela 10, ale i systémů předchozích i budoucích jako třeba 9K31 Strela 1, ZSU-23-4 a Igla, tak několik obrázků, pro představu. Na vozidle mělo být umístněno 12 ŘS, hmotnost vozidla neměla převýšit 12,5t a vodní překážky měl překonávat plavbou.
PU-12, na základě BTR-60 postavené vozidlo velení a řízení PVO PV a pracoviště operátorů
Za vývoj měla být zodpovědná ta samá sestava jako v případě systému 9K31 Strela 1, to znamená bývalé OKB-16 patřící Národnímu výboru pro vojenskou techniku. Jeho generálním konstruktérem byl Alexandr Emamuiloviš Nedelman, v době o které mluvíme to bylo již Konstrukční kancelář přesného strojírenství (KBTM) a konstrukční kancelář Geofyzika, bývalé CKB-589 také Národnímu výboru pro vojenskou techniku v jejímž čele v této době stál D.M.Chorol. Krom nich to bylo Leningradského opticko-mechanického sdružení LOMO, bývalé OKB-357 které známe z vývoje naváděcí soustavy systému 9K33 Strela 2.Tyto konstrukční a výzkumné ústavy patřily v této době ministerstvu zbrojního průmyslu (MOP). Podvozek měl vzniknout v Charkovském traktorovém závodě, které patřilo ministerstvu zemědělského strojírenství…
Jako podvozek prostředku byl vybrán obrněný transportér MT-LB. Podvozek to byl jistě vhodný, ale původně uvažovaný počet 12 ŘS na vozidle nebyl. Do trupu vozidla byly umístněny 4 záložní ŘS které byly v rámech zadní části korby a přebíjely se ručně a 4 byly nabity v odpalovacím zařízení. Konstrukce OZ byla podobná jako u systému 9K31 Strela 1, ale měla pohon, na rozdíl od původní, zůstalo zachováno rozměrné „okno“, přes které měl střelec výhled na cíl. Nová byla i ŘS 9M37, byl použit naváděcí systém, pracující na dvou vlnových délkách. Jednak si zachovala vlastnost svého předchůdce, ŘS 9M31 kde byl použit naváděcí systém ve viditelné části spektra a krom toho byl doplněn o spektrum IČ oblasti. Nejsem si jistý, ale nikde sem nezaznamenal naváděcí systém na více vlnových délkách v takovém rozpětí. Tuto vlastnost lze asi přisoudit až dnes vyvíjeným ŘS, ovšem tam de o něco jiného. Hmotnost ŘS se pochopitelně zvedla, ale i výkony. Jinak na ní byl patrný její předchůdce.
ŘS 9M37 a pod ní odpalovací a přepravní kontejner
Zkoušky na Donguzském zkušebním polygonu začaly v lednu 1973 a trvaly do května 1974. Po jejich skončení Hlavní raketová a dělostřelecká zpráva MO (GRAU MO) i 3. NII MO doporučily systém převzít do výzbroje, ale předseda státní komise L.A.Podkopajev, zástupci polygonu a zástupce vojsk PVO PV byli proti a požadovali dopracování systému. Byla požadována zvýšená pravděpodobnost zničení cíle, možnost střelby při plavbě a zvýšení pohodlí a pracovních podmínek obsluhy. Systém byl proto schválen do výzbroje až 16.března 1976, kdy vyšel výnos CM SSSR o schválení systému 9K35 Strela 10SV do výzbroje Rudé armády.
Sériová výroba vozidel probíhala v Saratovském automobilovém závodě a ŘS pak v Kavrovském mechanickém závodě, čili systém na lince nahradil původní 9K31 Strela 1
Pochodová poloha a v ní 2A35
vozidlo 2A35 systému 9K35
Organizačně systém zapadl na úroveň svého předchůdce. Byla jimi vyzbrojena jedna baterie z protiletadlového oddílu tankového, případně motostřeleckého pluku. Přednostně byly nasazeny do pluků tankových. Druhou baterii tvořily 4 vozidla ZSU-23-4.
Baterii systému tvořily 4 OZ. Jedno bylo verze 2A35 jako velitelské a zbývající tři 2A34. Rozdíl byl mezi nimi ten, že velitelské vozidlo mělo pasivní přijímač 2S19, podobně jako v modernizovaném systému 9K31M Strela 1M. Podobně jako toto zařízení, byl systém vybaven systémem identifikaci cíle vlastní-cizí 1RL246, také převzatého z předchůdce. Co bylo nové, byl systém vyhodnocen zón palby, v jehož sestavě byl radiodalkoměr cíle, jehož parabolická anténa byla mezi kontejnery s ŘS na OZ. Vzhledem k tomu, že byl zvýšen požadavek na dosah zjištění cíle, musel být vyřešen problém zajištění zóny zachycení cíle a rozhodnout o okamžiku odpálení ŘS. Právě informace o dálce cíle které s přesností 300-600m a úhlové rychlosti radiodálkoměr spolu se systémem 2S86 poskytoval. Informace o cílech mohla OZ baterie přebírat, od systému velení a řízení baterie PU-12.
ŘS 9M37 se poněkud zvětšila. Její délka dosáhla 2,19m a hmotnost 40kg. Naváděcí soustava používala jako předchozí typ fotokontrastní kanál, ale doplněný IČ v případě útoku na cíl pod horizontem, před nepravidelnou oblačností, za nepříznivých světelných podmínek, prostě, tehdy, kdy by fotokontrastní kanál nezachytil cíl. Podmínkou použití IČ kanálu byla nutnost ochladit čidlo kapalným dusíkem, což si vyžádalo nějaký čas, proto odpálení v tomto režimu nemohlo být okamžité. V kontejneru ŘS byly zásobníky s dusíkem dva, čili bylo možno jednou přerušit zachycení cíle. ŘS byla stejné aerodynamické koncepce jako 9M31, čili koncepce kachny, se čtyřmi řídícími plochami a čtyřmi stabilizátory. Bojová část výrazně zvětšila účinnost, i když její hmotnost zůstala 3kg. Jeho iniciace probíhá buď kontaktním zapalovačem, nebo optickým bezkontaktním. Na rozdíl od bezkontaktního radiolokačního zapalovače, není zde přijímač odraženého radioimpulzu, ale optického signálu. Každý optický systém se skládá ze dvou objektivů, vysílacího a přijímacího. Vysílací vyšle optický impulz pokud přijímací zachytí odražený signál, což nastane v určité vzdálenosti cíle, dojde k iniciaci bojové části. Tyto systémy jsou po obvodu rakety čtyři. Výhodou tohoto systému je nemožnost zapalovač rušit, případně iniciovat chybným signálem. Nevýhodou je malý dosah, ale na ŘS této kategorie, je to zcela dostatečné. Raketa měla stejný systém „autodestrukce“ jako 9M31, čili zajištění bojové části a vyloučení exploze při dopadu na zem.
Proti systému 9K31 Strela 1 byl nový systém významnou změnou. Jednak se podstatně zvýšila efektivnost (i když pochopitelně nedosáhla systémů s radiolokačním naváděním), byly odstraněny základní nedostatky předchůdce, tj. byl přidán identifikátor vlastní cizí, systém velení a řízení a byl zvýšen účinek v cíli.
Střelec systému 9K35 nakukuje přes "okno" svého pracoviště
Pohled na kulomet vozidla 2A34, vedle stojící je 2A35, je vidět antény pasivního přijímače 2S19
9K35 Strela 10M v akci
První modernizovaná verze byla přijata v roce 1979, po zkouškách které proběhly mezi lednem a květnem roku 1978. Tato verze nesla označení 9K35M Strela 10M a GRAU MO ji zadala v roce 1977. Hlavní a v podstatě jedinou modernizací bylo zvýšení odolnosti proti pasivním klamným cílům. Nová raketa dostala označení 9M37M. Výsledek byl kladný, i když si to vyžádalo o 2-3 sekundy delší dobu reakce v případě postřelování cíle využívající tento princip ochrany.
Od června 1978 kdy byl dán příkaz k další modernizaci komplexu probíhaly práce rozsáhlejší a to v období let 1979-1980. Systém byl vybaven automatickým systémem zaměření cíle. 9B179-1. Ten dokázal přijmout informace a zaměřit cíl na základě informací bateriového velitelského systému PU-13M, plukovního systému PPRU-1 Ovod M, případně RL vyšších úrovní pomocí aparatury ASPD. Pomocnými plováky byla zvýšena plavbyschopnost vozidla při zvýšené hmotnosti nákladu. Úspěšné státní zkoušky komplexu přeznačeném na 9K35M2 Střela 10M2 spolu se střeleckými zkouškami které proběhly mezi červencem a říjnem 1980 a vyústili v přijetí systému do výzbroje v roce 1982. Zkoušky prokázaly významné zvýšení efektivnosti systému a zkrácení jak časů reakce, tak dosahu zjištění cíle.
Z podnětu GRAU MO a 3. NII MO a z rozhodnutí Vojensko průmyslové komise MO (VPK) probíhala další modernizace od 1.dubna 1983. Možná se zeptáte, proč modernizace v tomto období, když systém který měl Strelu 10 nahradit byl na světě, totiž systém Tunguska. Jenže tam byly už jasné dvě věci. Jednak to, že Strela 10 do starého železa nepatří a jednak velmi efektivní, ale také drahý a složitý systém 2C6 Tunguska nebude k dispozici v takových počtech, aby nahradil systém zcela. Státní zkoušky systému probíhaly v období února až prosince 1986 a státní komisi vedl A.S.Melnikov. Zkoušky probíhaly na Donguském polygonu, ale část střeleb proběhlo i v Embe. Systém byl přijat do výzbroje v roce 1989 a dostal označení 9K35M3 Strela 10M3. Co bylo nové? No především dostal systém nový optický zaměřovač, s novou optikou se dvěma kanály. Významně se zvětšil dosah na malé cíle. Byly modernizováno i vybavení vozidla. Systém může spolupracovat s moderním systémem velení a řízení baterie PVO PV 9S737 Ranžír, který je jinak ve vybavení baterií systémů Tunguska, Tor, Igla.
Co bylo ale nové byla ŘS. Dostala označení 9M333 a krom nového motoru a kontejneru dostala novou naváděcí soustavu a autopilot a laserový přibližovací zapalovač. Především ale byla nová naváděcí hlavička. Ta dostala další kanál určený ke sledování klamných cílů, rušení které pak logický elektronický systém dokázal odlišit. Podobným systémem jsou vybaveny ŘS systému Igla a podle některých údajů střely vybavené tímto systémem IČ klamné cíle prostě ignorují. Z 3kg na 5 se zvýšila hmotnost bojové části, raketa dostala nový kontaktní zapalovač a nový systém autodestrukce, teď už klasické koncepce. Bojová část dosáhla výrazně vyšší účinnost v cíli. Délka ŘS se zvedla na 2,23m a hmotnost na 42kg. Tato ŘS mohla být použita i v předchozích modifikacích systému. Na úroveň 9M333 byly modernizovány i předchozí verze raket a nesou označení 9K37MD.
Strela-10M3 v akci
ŘS 9M333 verze 9K35M3 Strela 10M3
Tato modernizace přivedla systém do stejné kategorie jako moderní systémy Sovětské/Ruské vojskové PVO a zajistila výrazné prodloužení životnosti systému.
I když nebyl export tak rozsáhlý, přesto systém sloužil nebo slouží asi ve státech jak VS, tak jej najdeme ve výzbroji států Blízkého východu, Afriky, Asie. Nikde jsem nenašel seznam, ale jistě je ve výzbroji Indie, Vietnamu, Iráku, Sýrie, Jemenu, Jordánska, Líbye…..
I v součastné době je tento systém dále nabízen: 9K35M3 Strela 10M3
Strela 10M Armády České republiky
Ve výzbroji byl i ČSLA a dnes je ve výzbroji Armády České republiky a podobně i armády Slovenska. Kdy byl dodán a kolik systémů se mě nepodařili zjistit a trochu spoléhám, že to zjistí někdo, kdo systém zná osobně. Každopádně export systému probíhal až v 80tých letech. V naší armádě proběhla modernizace systému, byl nahrazen systém identifikace svůj-cizí na systém standardu NATO a systém velení a řízení. Podobnou modernizaci prodělaly systémy z výzbroje Polské armády a dá se předpokládat i jiných.
TTD systému 9K35
Verze………………………………………...............9K35/9K35M/9K35M2/9K35M3
Rok zavedení do výzbroje:………..……………..1976/1979/1982/1989
Maximální výškový dosah:…………........................ 3,5km
Minimální výškový dosah:…………………...…0,025/0,025/0,025/0,01km
Max dálkový dosah:………………………………….…......... 5km
Min dálkový dosah:………………………………….…..........0,8km
Maximální rychlost cíle:………………………….…..........415/310m/s
Množství postřelovaných cílů:……………………………........1
Max rychlost ŘS…………………………………………............417m/s
Hmotnost ŘS……………………………………..…...........40/40/40/42kg
Hmotnost bojové části…………………………….…........3/3/3/5kg
Hmotnost bojového vozidla…………………….…...........12,1t
Osádka.............................................................3 muži
V kodu NATO dostal systém označení SA-13 Gopher
Díky za pozornost
redboy
