Osvobození Krymu 44 I. Č 1-4.
Díl I.
Část 1.
Osvobození Krymu na jaře 1944 Sovětskou armádou – tzv. „Bitva na Krymu“, byla třetí katastrofou německého jižního křídla od počátku roku 1944. My si zde v několika dílech řekneme, že tato pohroma na poloostrově Krym byla zbytečná, ale logická, neboť německé velení na čele s Adolfem Hitlerem již nechápalo realitu doby. A ani její válečné a materiálové zásoby již nestačily.
Samotná „Bitva na Krymu“ proběhla mezi 20. dubnem 1944 a 12. květnem 1944 a postihla německou 17. armádu.
Až tedy do dubna 1944 – skoro 2 roky ( od 3. července 1942 - po dobytí Sevastopolu) okupovala německá armáda Krym.
Samotná 17. armáda opustila asijskou pevninu, když vyklidila kubáňské předmostí, již v září 1943. Tato velká ústupová operace (Němci tuto operaci nazývali kódovaně: „ pohyb Krimhild“ ) se německé armádě a německému námořnictvu podařila bez velkých ztrát. „Pohyb Krimhild“- přepravu vojsk a materiálu na 26 000 kilometrů čtverečních velký poloostrov Krym v září 1944, nazvali Němci dle světlovlasé hrdinky Nibelungů - z germánské historie.
Přeprava 17. armády po moři – přes Krčskou úžinu – rozmístění vojsk, to byl skutečný úspěch.
Za 34 dní se podařilo na ženijních a námořních plavidlech přepravit na Krym 224 484 německých a rumunských vojáků, 28 486 dobrovolníků a jiných pracovních sil. Dále 72 899 koní, 21 230 vozidel, 27 741 koňských potahů a 1 815 děl.
Musíme si při tom uvědomit, že to bylo poblíž celého sovětského Černomořského loďstva, jehož i velké lodě kotvily v kavkazských přístavech Batumi a Poti.
Sověti se ani jednou nepokusili narušit „ pohyb Krimhild“ z moře. Měli totiž strach ze střemhlavých bombardérů německých eskader, které na „nepotopitelné letadlové lodi“ - poloostrově Krym - stály na letištích.
Krym svoji německou obranu měl. Náhle se sem během září 1943 přesouvá z kubáňského předmostí celá 17. armáda. Je to postupně 16 divizí s celou výzbrojí.
A co provedl Hitler?
V měsících září a říjnu 1943 měl ohroženo celé jižní křídlo na pevnině. K 6. armádě na řece Mius poslal část sil. Polnímu maršálovi von Manstein k řešení krizí mezi Melitopolem a Kyjevem poslal také část sil.
Je jasné, že kdyby Manstein měl těchto 16 divizí při řešení krizí za Dněprem, že by situace vypadala jinak.
Samozřejmě ponechání většího množství divizí na Krymu by zase znamenalo posílení obrany této „nepotopitelné letadlové lodi“ – poloostrova Krym.
Hitler neudělal z těchto variant ani jednu uceleně – nýbrž pokus o obojí.
Přesto existuje zápis z Hitlerových úvah, že si pohrával s myšlenkou v srpnu 1943 – vrhnout celou 17. armádu z kubáňského předmostí na Dněpr – do nového „Východního valu“.
Těch 16 divizí by určitě zabránilo všem skokům Sovětů přes Dněpr. Bohužel zůstalo jen u úvah.
Na Hitlerovu obhajobu je nutné ještě říct, jaké důvody ho vedly k obraně „pevnosti Krym“. Nejvyšší představitel Rumunska maršál Antonescu totiž trval na tom, že nesmí být obnažena bašta na východě Černého moře. Antonescu měl obavy o celé rumunské pobřeží. Stejně tak i bulharský král hlasoval o udržení Krymu. Hitler musel brát i ohledy na Turecko, důležitý neutrální stát na jižním pobřeží Černého moře.
Po vyklizení Kubáně se tak Krym stal ohniskem všech politických a vojenských ohledů vůči spojeneckým balkánským státům a neutrálnímu Turecku.
Rusy vojensky držela 17. armáda spolu s jednotkami německého válečného loďstva a letkami „Luftwaffe“ na Černém moři na distanc. Všechny tyto jednotky vlastně až do začátku dubna 1944 bránily tomu, aby si Sověti neudělali z Krymu základnu k útokům proti rumunským naftovým polím. Aby se Krym nestal sovětskou letadlovou lodí. Aby odtud nešla sovětská invaze proti nechráněnému rumunskému a bulharskému pobřeží. Tato mocenská pozice Němců nutila Turecko k opatrnosti. Turci nemohli navzdory západnímu tlaku zakázat německým a balkánským spojencům průjezd Dardanelami.
Německé vojsko na Krymu také zároveň znamenalo vážné ohrožení sovětského jižního křídla na pevnině.
Je tedy celkem pochopitelné, že důvod proč bránit Krym, byl!
