Sakrální stavby

[Ljubov]

Děkuji za propojení s hudbou, i kdyby snad nebyla sakrální, v naší rubrice o umění je snad přechod od jednoho druhu umění k druhému povolen. Hudbu jsem vyposlechla celou a zaujalo mě totéž, co i tebe – ten zralý, plný ženský soprán. Umím si na jeho místě představit i ono středověké někdy až dětské falsetto, což by asi lépe odpovídalo čistotě a neposkrvněnosti anděla, ale v tom hlase zde je cítit zkušenost, životní znalosti a síla. Velmi se mi to líbí. Latinské chorály stejně jako ty pravoslavné. Úplně nejraději mám prosté mužské sbory a jimi provedené gregoriánské chorály, to je slast pro uši, ze které zároveň mrazí. Pro srovnání přidám ukázku, jak zpívají ruské sbory, konkrétně mužský sbor Sretenského kláštera v Moskvě. Tento sbor je považován za jeden z nejlepších na ruském území. Sretenský klášter patřil mezi nejvíce poničené, v jeho budovách nějakou dobu byla ubytovna členů NKVD a na nádvoří bylo jedno z míst masových poprav. Po roce 1991 byl plně rekonstruován. Sbor zpívá liturgické i světské texty. Vybrala jsem svoji oblíbenou ukrajinskou lidovou písničku: Jaká měsíčná noc. Osobně hudbu tohoto typu považuju za něco, co dokáže překlenout jisté národnostní neshody a předsudky.

Máš pravdu v tom, že vybrat pár míst tak, abych nezaplavila celou palbu obrázky, je dost složité. Napadá mě tolik míst, co jsem mohla vybrat místo toho, ale když mně se líbí kde co. Skoro každý malý kostelík, ruina, budova, najdu si na všem něco zajímavého. Mohla jsem stejně tak vybrat Solovecké ostrovy nebo nedostavěnou severní železniční dráhu mezi Salechardem a Igarkou, která se stavěla z podnětu Stalina od roku 1947 za severním polárním kruhem a stála životy desítek tisíc lidí, vězňů z gulagu. Po Stalinově smrti byly tyto práce zastaveny, ale kusy železnice, baráků a budek zůstaly. Byl by to celkem nebezpečný trek kvůli bažinám a absenci civilizace, ale zajímal by mne.



Mě napadlo totéž, pokud jde o zatopené chrámy. Rusko nemá šanci zachránit všechny památky, co přežily, a možná je dobře, že o snahu některých se nemusí ani snažit. Jsou natolik podmáčené, zničené a mají narušenou statiku, že by brzy spadly a jejich oprava by stála tolik peněz, že by se to nevyplatilo. Jsou to stavby z 18. století, ale žádné unikáty. Přehradní nádrže na Volze mají své opodstatnění a jakkoliv je ztráta některých chrámů smutná, celkově se o velkou tragédii nejedná a obce ustupují přehradám i jinde ve světě. Aspoň se vytváří dost fotogenické jevy, již zmíněny chrám v Krochinu ve Vologdské oblasti se během let zajímavě rozpadá a stále vzdoruje pokoření vodou. V roce 2011 se zahájila jeho pomalá rekonstrukce. Pokud někdo z vás viděl Šukšinův film Červená kalina, v jedné scéně je Krochinský kostel dobře vidět.

GPS: N 60°3.64182', E 38°2.35278'

1909


cca. 1950


cca. 1970


2005

Zničení ostatních chrámů je bohužel dost tragický a hanebný jev, který se Rusů dotkl a nesouhlasí s ním. Nenadálé sesazení Boha a jeho náhradu ideologií vesničtí Rusové nepochopili. Jako člověk, který má umění rád, mě těší, že se chrámy opravují, i když za tím stojí papaláši a oligarchové, které to vůbec nezajímá. Ovšem snaha těch nepolitických lidí, to je teprve něco. Tuto sféru vidím skutečně pozitivně. Narozdíl od jiných.

Mé poslední tři navštívené nej, po odumření notebooku bohužel jen s cizími fotkami.

Pokrovský chrám na řece Něrli v obci Bogoljubovo, Vladimirská oblast
GPS: N 56°11.77605', E 40°33.68707'





Dmitrijevský chrám ve Vladimiru, stejný typ ruské gotiky (můj favorit)





Barokní chrám Narození Krista v Nižním Novgorodě. Chrám si postavila bojarská rodina Stroganovovů, a když město navštívil Petr I., chrám se mu zdál tak krásný, že ho bojarům zavřel a zakázal používat, aby někde neměli hezčí chrámy než v jeho Pitěru.
GPS: N 56°19.63452', E 43°59.09692'



Děkuji ti za diskuzi! Opravdu mě baví ji vést.
Jinak zvu všechny uživatele, aby, pokud se jim bude chtít, přidali místa, která se jim v Rusku líbí. Mohlo by to být zajímavé i pro mě, zjistit, co se Čechům líbí a kam míří.

[danny1691]

Tady máš o té trati víc http://www.mrtvatrat.cz/o-mrtve-trati/
Jinak já byl v RF loni a to poprvé. Cílem byla muzea a MAKS. Strašně jsem těšil na Kubinku a Monino. A nakonec jako nejkrásnější muzeum vyhrálo to Vadima Zadorožného. To chci vidět ještě jednou! Ale tím jsem už moc OT

[Stuka]

Ljubov - aj som dúfala, že ťa ukážkou sakrálnej katolíckej hudby navnadím, aby si pridala nejakú kvalitnú pravoslávnu. Ten zbor Sretenského kláštora - krásne spieva. Daj odkaz na nejakú ich náboženskú pieseň.
Ešte k tej hudbe: možno pre niekoho smiešne, ale sovietska hymna (teraz ruská) má krásnu melódiu - v niektorých miestach úchvatnú.
Teraz zasa rýchlo skočím niekde inde, kým nezabudnem - Čajkovskij, čo naňho hovoríš?
Bombastická Slávnostná predohra, všetky chrámy v nej zvonia. A jeho 6.symfónia? Celým životom ťa prevedie až k smrti. Máloktoré hudobné dielo (a čo ich bolo, je a bude napísané) prekonáva jeho 6.symfóniu. To je môj názor.

Z tých ďalších miest na výlety - mne sa páči Pokrovský chrám, je na krásnom malebnom mieste ktoré krásu chrámu skvelo podčiarkuje. Ten druhý Dmitrijevský - je vlastne skoro rovnaký, len asi nie na takom krásnom mieste?

O tej trati som možno kedysi niečo počula, ale už medzitým zabudla, takže ste mi pripomenuli zaujímavý kus histórie.

Danny - vďaka za odkaz k trati. Múzeum Vadima Zadorožného? Povedz o ňom viac, určite to nie je OT.

[danny1691]

Dobrá tedy. Muzeum se nachází na okraji Moskvy. Upřímně nečekal jsem od toho moc, ale co jsem viděl, to mě donutilo přehodnotit názor.
Venkovní kolekce se skládá z vojenské techniky a letadel. Krásný byl pohled do depozitu, kde bylo torzo Pz III a asi SU-100 ovšem s demontovaným kanónem.

Expozice která se nachází v hlavní budově mi vyrazila dech- neskutečné množství naleštěných veteránů. V suterénu se nacházejí různé limuzíny představitelů SSSR a tuším, že jeden ZiL 111B byl i Gagarinův.
Tyto limuzíny doplňují běžná auta a motorky Ural v barvách GAI.

Pak tedy hlavní hala a patro- kdo má rád veterány bude blahem bez sebe. Letadla, auta a motorky a ještě víc
Fantastická kolekce značky Jawa od které jsem se nemohl odtrhnout (hlavně že máme v ČR muzeum), spousty zbraní...upřímně byl jsem tím vším zahlcen, ohromný wow efekt. Takže příště v klidu, s rozvahou a s notýskem. Poznámky je třeba psát

web muzea http://tmuseum.ru
---
Když tedy plevelím v topiku o sakrálních stavbách. Kostel v Katyni

[Stuka]

Paráda. Vyrazilo mi to dych. Práve som odsunula Ermitáž z prvého miesta, čo chcem v Rusku vidieť. Stránky múzea - skvelá virtuálna prehliadka. Ten chlap musí byť miliardár. Veď len v tomto má celý majetok. Rada Jawa - ako vojaci, všimol si si Zundapp? Iste. Kde skočiť skôr? Vraj sa tam dá všetko vyskúšať, hne´d som totižto vyhľadala aj iné stránky o tom múzeu. Áno, vraj bolo jedno auto Gagarinove, jedno Stalinove - myslíš že práve v nich ozaj sedeli? A všetko v skvelom stave. No, závidím ti, že si tam bol. Mňa by museli pred záverečnou odtiaľ vyviesť.

[Ljubov]

Přiznám se, že v muzeu Vadima Zadorožného jsem nebyla, ale zařazuji ho na seznam. Dříve pro mě byla muzea tipu Monino pouze místem, kam jsem odložila mužskou delegaci a šla se potloukat s foťákem kolem nejbližších chrámů, nicméně palba vzdělává i lidi mého ražení. Díky za dobrý tip! Ovšem nejvíce mě dostala Katyň, vůbec jsem nevěděla, jak to tam dnes vypadá. To je rozhodně místo, které chci vidět. Skvělá vsuvka, a rozhodně ne žádné plevelení. Budu ráda za víc takových.

Ke Sretenskému sboru si můžeme přidat jeho 50. žalm či modlitební píseň ke sv. Bohorodičce. Jestli máte v oblibě, či jste někde zaslechli, že existuje hudební skupina Ljube hrající na pomezí rocku a folku (Rusové se můžou strhat, aby mohli na jejich koncert), Sretenský sbor nazpíval jednu z jejich písní – Kůň. Nedokážu se rozhodnout, jestli zní lépe zpívané žalmy latinské nebo pravoslavné, obojí na mě působí dost silně. Ovšem ruské basy jsou fenomén, který jen tak někdo nepřekoná. Čajkovskij je úžasný, mám ráda zejména jeho lehké valčíky, z ruské klasiky si ráda poslechnu Polovecké tance Alexandra Borodina a ty těžší, hutné skladby Musorgského, třeba celou operu Boris Godunov. Nebo celý Šostakovič, pohádka.

Pokrovský chrám na Něrli má mimořádnou krajinnou oporu, vypadá nádherně v létě i pod sněhem. Dmitrijevský chrám je stejného architektonického typu (k tomu spíš směřovalo to označení můj favorit), ale stojí v centru města. Je kolem něj malý park a davy turistů, kteří chtějí vidět opodál stojící Uspenský chrám, v němž jsou ikony a fresky Andreje Rubljova.


Uspenský chrám

Chrám v Nižním Novgorodě je úplně jiného druhu a může působit přeplácaně, což je obecný problém u barokního umění, ale i on představuje jeden z hlavních typů ruských chrámů. Z návštěvu stojí i celý Nižní, na jehož univerzitě je české centrum a pokud promluvíte česky a zaslechne vás někdo z místní filologické fakulty, dotáhnou vás dovnitř. Město má i nádherný kreml. Ještě z jiného soudku, tohle je bílý kazaňský kreml, v němž je i jedna z největších ruských mešit a taky cihlová věž, z níž v 16. století skákala místní princezna, protože si nechtěla vzít Ivana IV., nejprve ho požádala, aby pro ni během několika měsíců vystavěl vysokou věž, což považovala za nesplnitelné, car to nějakým způsobem dokázal a když si přišel pro slíbenou nevěstu, dívka skočila z věže. Je to úplně jiný styl, ale také zajímavý. Na to, že jsme přijeli nočním vlakem asi v pět ráno, jsou ty fotky ještě docela světlé.







Poslední moskevský typ na dopolední výlet, metrem se dostanete do zastávky Kolomenskoje, což je bývalá panovnická rezidence z dob otce Ivana IV., centem Kolomenského je úžasný bílý chrám s šatrovou věží (do češtiny se to překládá asi jako věž se stanovou střechou). Chrám dal postavit Ivanův otec Vasilij, když se mu ve velmi pozdním věku narodil první syn, pozdější Ivan Hrozný. Tento chrám vznikl jako dar Bohu, že dal Vasiliji nakonec dědice trůnu.



Kolem chrámu jsou další menší kostely, zvonice, ovocné sady nebo dřevěný domek,v němž bydlel Petr Veliký v Petrohradě než tam postavili kamenné domy.







Když se vydáte lesíkem dál, najdete další schované chrámy a také klidnou atmosféru, kde si odpočinete od hluku a smradu centra Moskvy. Po asi dvou kilometrech narazíte na skvost, celodřevěné sídlo cara Alexeje Michajloviče ze 17. století, které bylo zcela zničeno, před nějakými deseti lety se ale znovu po dlouhé práci opět otevřelo. Předtím mívali v sobotu volný vstup. Za sto metrů od paláce už zbývá jen skočit na metro. V Kolomenském je rekordně zdravý vzduch na moskevské poměry, skutečná úleva po pobytu v centru.



Opravdu děkuju za Katyň!

[Stuka]

Pekné, veľmi pekné.
Musím sa pochváliť, že tento rok mám v pláne navštíviť Milánsky dóm. Jeden z mojich snov.

[danny1691]

Doplním několik postřehů o Katyni.

V tomto pietním místě je expozice mapující celé to neštěstí. Je zde vystaveno mnoho nalezených osobních věcí. Dále i fotoreport z obnovy celého památníku.

[kacermiroslav]

Mirku, skutečně je tam mramorová busta? Já si to rozhodně nevybavuji a je to pro pravoslavný chrám dost nezvyklý jev. Nad údajným místem atentátu je vytyčená relikvie v podobě kusu mostové konstrukce a chodníku, na nichž měla ulpět carova krev. Místo se nachází v západní části chrámu pod zvonicí.

Ahoj Ljubov:-) bohužel, nikdy jsem tam osobně nebyl a tu informaci o bustě mám z jedné cestovky, která se ni zmiňuje.

[Ljubov]

Musím sa pochváliť, že tento rok mám v pláne navštíviť Milánsky dóm. Jeden z mojich snov.

Milánský dóm bych taky ráda viděla, ale ještě více Řím a Florencii. Z Itálie znám bohužel jenom Pisu. Jestli se ti zadaří nějaké fotky, budu je čekat! Aspoň jednu.

Děkuju za katyňské doplnění s fotkami, muzeum s věcmi zastřelených vojáků bude asi pořádná depresivní nálož, ale zároveň je to asi místo, které by člověk vidět měl, asi jenom jednou, ale přece.

Ahoj Ljubov:-) bohužel, nikdy jsem tam osobně nebyl a tu informaci o bustě mám z jedné cestovky, která se ni zmiňuje.

Obávám se, že to bude kec. Spas na krvi byl sice muzeem, ale busty nebo památníky v pravoslavných chrámech nebývají. Nejspíše se autoři katalogů cestovek spletli a spojili více věcí v jednu. Dost často jejich texty vypadají tak, že nečetli ani Dějepis v kostce, ani neotevřeli atlas. Díky tomuto omylu máme ale velmi pěknou diskuzi, to je fér.

[jarl]

Nedávno jsem umístil na Vojnu.net několik fotografií z dávné dovolené http://www.vojna.net/portal/viewtopic.php?t=2500, mezi nimiž je i nejstarší dřevěný kostel na Zakarpatské Ukrajině a na žádost Stuky jej dávám i sem. Tenkrát byl v dezolátním stavu, takže je možné, že dnes už ani neexistuje. Ten mladík před kostelem jsem já před 19 lety.

[danny1691]

Ljubov- ba naopak. V celé Katyni byl zvláštní klid. Jako by tam bylo cítit usmíření. Naopak ve Verdunu byla strašlivé cítit smrt a zmar. To místo bylo prosycené tím neštěstím.
Ten pocit mi potvrdil kamarád, když navštívil Osvětim. Ale jak jsem psal- v Katyni asi došlo k usmíření. Jinak si to nedokážu vysvětlit.

[Stuka]

Pozerám na nete, že celá Karpatská Ukrajina a Poľsko je plné krásnych drevených kostolíkov. Možno Ljubov bude vedieť o tom, čo dal Jarl niečo viac.

Bola Veľká noc a tak snáď to nie je veľké OT. Ljubov, zaujímali by ma tie slávne vajíčka Romanovcov. Oni si ich dávali len k Veľkej noci? Zachovalo sa ich dosť? Nepokradli ich alebo nezničili?
Výrobca najslávnejších vajíčok Peter Fabergé - vyrábal naozaj krásne vajíčka, nielen zo vzácneho materiálu ale vkladal rôzne miniatúry a ozdoby. Jeden krásny kus, bohužiaľ neviem z ktorého roku, ale údajne ich Fabergé robil od roku 1885 až 1917.


Zachovali sa nejaké vajíčka, ktoré dostali dievčatá OTMA?

[Ljubov]

Nedávno jsem umístil na Vojnu.net několik fotografií z dávné dovolené http://www.vojna.net/portal/viewtopic.php?t=2500, mezi nimiž je i nejstarší dřevěný kostel na Zakarpatské Ukrajině a na žádost Stuky jej dávám i sem. Tenkrát byl v dezolátním stavu, takže je možné, že dnes už ani neexistuje. Ten mladík před kostelem jsem já před 19 lety.

Podkarpatská Rus je nádherná, byla jsem tam dvakrát, nějaké fotky kostelíků přidávám. Zvědavost mě dokonce přiměla se registrovat, abych si celé téma pročetla. Akorát jednu věc nevím, jaký kostelík to je? Dost mi připomíná Chrám Vzkříšení Páně v Jasinji. Pokud je to on, tak stále stojí a tři roky je na seznamu UNESCO. Zrekonstruován byl už v letech 2009-2010, kdy jsem ho fotila. Z toho, co jsem viděla v Zakarpatí, se mi zdál nejhezčí. Díky za přetažení fotky!





Tady je kostelík ve vesnici Jaremča:



Ve skanzenu v Užhorodu:

Ljubov- ba naopak. V celé Katyni byl zvláštní klid. Jako by tam bylo cítit usmíření. Naopak ve Verdunu byla strašlivé cítit smrt a zmar. To místo bylo prosycené tím neštěstím.
Ten pocit mi potvrdil kamarád, když navštívil Osvětim. Ale jak jsem psal- v Katyni asi došlo k usmíření. Jinak si to nedokážu vysvětlit.

To ráda slyším, tím spíš Katyň navštívím. Negativní pocity jsem ve Verdunu zažila také, ale bylo tam zrovna velice dobré počasí a přes strašlivou tragičnost místa mi to nepřišlo tak hrozné. Citlivky mého ražení ovšem dokáže vydeptat i hřbitov ve Lvově, kam byli pohřbeni polští obránci města, kteří padli v letech 1918-1919 ve válce s Ukrajinou. Říká se mu také hřbitov orlat.

Pozerám na nete, že celá Karpatská Ukrajina a Poľsko je plné krásnych drevených kostolíkov. Možno Ljubov bude vedieť o tom, čo dal Jarl niečo viac.

Bola Veľká noc a tak snáď to nie je veľké OT. Ljubov, zaujímali by ma tie slávne vajíčka Romanovcov. Oni si ich dávali len k Veľkej noci? Zachovalo sa ich dosť? Nepokradli ich alebo nezničili?

Pokud je to ten kostelík, jak se domnívám, přidám o něm ještě něco navíc, ale až zítra nebo za pár dní. Nezapomenu ani na Fabergého vejce, ale teď jsem bohužel trochu zdravotně indisponovaná. Ráno se mi nějak podařilo zakopnout o kocoura (nechápu) a loket to odnesl tak, že píšu jen levou rukou. Hned, jak to splaskne, všechny informace jsou tu, tak se prosím moc nezlobte, ale levou ruku mám fakt levou.

Velikonoční výzdoba (focená v srpnu 2010) v Kyjevopečerské lávře:

[danny1691]

dej pak vědět jak si se tam cítila.
---
A z našeho kraje. Svojanov. Navštívil jsem hrad a nevědouce nic o budoucnosti jsem kostelík pouze vyfotil.

Velký obrázek

Obrázek je vizuálně zmenšen. Zobrazit v plné velikosti

https://scontent-ams3-1.xx.fbcdn.net/hp ... e=57842600

[Stuka]

Prajem skoré uzdravenie. Kocúra máš, zdá sa, rovnakého motáka, ako sú moji psi.
To vajce z vajec - paráda, dalo to určite robotu ale stálo to za to.

Pridám zatiaľ niečo zo slovenských sakrálnych stavieb: náš najstarší románsky kláštor (benediktínsky) v Hronskom Beňadiku z r. 1075. Z tohto obdobia sa ale zachovalo málo, nejaké základy. Dnešný komplex je z druhej polovice 14.storočia, ale pretože bol značne poškodený tureckými nájazdmi a požiarom, v 19.storočí musel byť opravený a prestavaný, takže je zmesou rôznych stavebných slohov. Napriek tomu je impozantný a stojí za pozretie.

[jarl]

Ljubov-pravděpodobně se opravdu jedná o kostel v Jasinji. Já už si to po těch letech přesně nepamatuji, ale v Jasinji jsme tenkrát byli a ten zrekonstruovaný kostelík se mu hodně podobný.

[skelet]

Měl bych prosbu, co kdyby jste k těm fotkám přiřazovali souřadnice pro "gde proboha su" systémy?

[Ljubov]

Klidně je přidám, ale ne všude to půjde bez problému. Jsem si skoro jistá, že nedohledám, který z kostelů ve skanzenu to je a u Jaremči se k nim nějak nemůžu dopátrat. Jinde by to ale mělo jít snadno.

Srovnala jsem kostel se starými fotkami a ostatními dřevěnými stavbami a vypadá to, že jsme u cíle. Pokud je to kostel v Jasinji, váže se k němu pěkná legenda. Kromě toho, že je to Chrám Vzkříšení Páně, říká se mu Strukovský kostel. Kdysi dávno, když ještě žádná Jasinja nebyla, hnal přes místo, kde dnes leží, huculský pastýř Ivan Struk svoje ovce přes hřeben Karpat, aby mohly přezimovat na krytém místě. Oblast Jasinji se mu velmi zalíbila, byla velice malebná, s potůčkem a krásnou přírodou. Zdržel se v ní déle, než by měl a najednou nastoupila zima. Stromům omrzly listy a udeřily mrazy. Ivan pochopil, že ovce nemohou v zimě přecházet hory a vybudoval pro ně v rychlosti malý plůtek a přístřeší z jasanového dřeva a vrátil se do údolí, aby tam s rodinou přečkal zimu. Počítal, že žádná z jeho ovcí zimu nepřežije a pokud nepojdou hlady, rozsápají je místní vlci. V údolí Ivan strávil několik měsíců, jakmile povolily největší mrazy, vzal svého syna na místo, kde zanechal ovce, aby se podíval, jestli nemohla aspoň jedna přežít. Když přišli na místo, zjistili, že všechny ovce jsou v pořádku. Ivan to považoval za zázrak a dal na místě vystavět kostel. V údolí se usadil natrvalo a založil tam vesnici Jasinja, podle jasanového dřeva, které ochránilo jeho stádo. Ivanův kostel časem vyhořel, ale dnes na stejném místě stojí kostel známý z našich fotek. Opět se mu říká Strukovský.

Prajem skoré uzdravenie. Kocúra máš, zdá sa, rovnakého motáka, ako sú moji psi.
To vajce z vajec - paráda, dalo to určite robotu ale stálo to za to.

Kocour je většinou dost apatický a zcela chladnokrevný, ale někdy ho chytne rapl a úraz na sebe nenechá dlouho čekat. Jaké rasy jsou tví psi? Očekávám téměř vlčí typy.
Klášter v Hronském Beňadiku znám z fotek, ve středověku mu patřil ohromný kus půdy na středním Slovensku. Ještě stále funguje jako klášter a žijí v něm mniši? Vypadá to, že se dá i normálně navštívit. Z leteckého pohledu vypadá naprosto impozantně a nedobytně. Chci jet i tam!



Už samotné malování musela být piplavá práce, ale vypadá to nádherně. Každé vajíčko je jinak pomalované a použili velmi pěkné syté barvy. Údajně si to místní a turisté tak oblíbili, že mniši ponechali celou kouli na místě. Byla jsem tehdy v Kyjevě v srpnu a stále tam byla. O rok později ji ale zasklili, asi měl někdo chuť nějakou kraslici ukrást.

Ljubov, zaujímali by ma tie slávne vajíčka Romanovcov. Oni si ich dávali len k Veľkej noci? Zachovalo sa ich dosť? Nepokradli ich alebo nezničili?
Výrobca najslávnejších vajíčok Peter Fabergé - vyrábal naozaj krásne vajíčka, nielen zo vzácneho materiálu ale vkladal rôzne miniatúry a ozdoby. Jeden krásny kus, bohužiaľ neviem z ktorého roku, ale údajne ich Fabergé robil od roku 1885 až 1917.

Zachovali sa nejaké vajíčka, ktoré dostali dievčatá OTMA?

Škoda, že už sem nepíše Grand Duchess Ally, tu považuji za největší odbornici na OTMA v ČR, tak to zůstane na mně. Carské dcery Olga, Taťána, Marie a Anastázie žádná vajíčka nedostávaly stejně jako jejich bratr, carevič a následník Alexej. Všechna patřila buď jejich matce Alexandře Fjodorovně, nebo babičce Marii Fjodorovně. Aspoň tak se to uvádí v ruských zdrojích. Jestli máš ale nějaký zdroj, který by některá vajíčka přisuzoval carovým dcerám, sem s ním, můžeme ho prodiskutovat. Skoro s jistotou ale tvrdím, že nedostaly ani jedno.


Vajíčko Konvalinky, 1898 - Mikuláš II., dcera Taťána Nikolajevna a Olga Nikolajevna

Vajíčko, které jsi posílala, je jenom replika vyrobená podle Vajíčka s dvanácti monogramy/Vajíčka s portrétem Alexandra III., které dal Mikuláš II. v roce 1896 své matce Marii Fjodorovně. Každé Fabergého vejce mělo uvnitř schované nějaké překvapení, v tomto kousku bylo několik miniaturních portrétů Alexandra III. ve zlatě. Vajíčko se dodnes zachovalo, překvapení ne. Korunka do vajíčka na obrázku byla přidána uměle, v originálu nebyla. Práce je to ale nádherná i tak.


Vajíčko Červený kříž, 1915 - dcery Olga a Taťána Nikolajevna, carova sestra Olga Alexandrovna a sestřenice Marie Pavlovna

První vajíčko Slepička dal v roce 1885 vyrobit car Alexandr III. jako velikonoční překvapení pro svoji ženu Marii Fjodorovnu, tradice se uchytila natolik, že každé velikonoční pondělí dal car své ženě jedno vajíčko.


První vajíčko Slepička, 1885


Poslední nedokončené vajíčko Souhvězdí z roku 1917

Po smrti Alexandra III. v tradici pokračoval jeho syn Mikuláš II., který některá vajíčka dával své ženě a další své matce. Celkem bylo vyrobeno 52 vajíček, ztratilo se osm. U některých zachovaných vajíček chybí překvapení, jinde se zachoval jenom schovaný dáreček a chybí vajíčko. Ztratila se 4 vajíčka z let 1886-1889, u některých vůbec nevíme, jak vypadala, chybí i kus z roku 1897 (zůstalo jen překvapení - trojlístek s portréty cara, carevny a nejstarší Olgy), 1902 a 1903. Ztracená vajíčka ale nemusí být ztracena definitivně, v roce 2010 se jedno zcela nečekaně objevilo na aukci cenností v Moskvě. Ještě v polovině 20. století se počítalo s tím, že většina Fabergého vajec zmizela a během 50 let se podařilo skoro všechny najít. Možná se nějakých objevů ještě dočkáme.


Vajíčko Labuť, 1906


Můj oblíbený kousek, Transsibiřská magistrála, 1900

[Stuka]

Tá legenda o ovciach je pekná. Možno aj pravdivá.

Psov mám pastierskych, rasa - Pembroke Welsh corgi (tie má Alžbeta II. resp. viac tiahne k ryšavým, ja teraz uprednostňujem trikolórnych).

Z kláštora v Hronskom Beňadiku odišli benediktíni v 16.storočí. Teraz je tam fara a sídlo misijnej rehole pallotínov (sv.Vincenta Pallottiho). A navštíviť sa dá.

Takže s tým vajíčkom som sa sekla, myslela som, že je to originál. Teší ma, že skoro všetky tieto skvosty sa zachovali a vybrala si ozaj krásne kusy. Je zaujímavé, že dievčatá ani následník žiadne nedostávali, ale asi bol zvyk dávať iba starším ženám v rodine.