S-300V (9K81)

[redboy]

S-300V, 9K81


Minule jsem psal o systému S-300P a pokusil se popsat vývoj jeho vzniku, důvody a závěry které k jeho vzniku vedly. Ovšem pokud jste si ten článek přečetli (a i když ne), tak víte, že systém S-300 vznikl jako koncepce univerzálního systému PVO Sovětského svazu. Právě od mého článku o S-300P dnes odbočím a budu se věnovat jeho vojskové variantě.
Minule jsme si řekli, že v prosinci 1966 bylo vojensko průmyslovou komisí schváleno zahájení vývoje jednotného systému PVO. Řekli jsme si také, že byl uvažován systém S-500U, který měl sloužit všem složkám ozbrojených sil. V té samé době ale probíhal vývoj i jinde než v MKB. Základním prvkem PVO PV byl systém 2K11 Krug, který byl přijat do výzbroje v roce 1964 a v době o které hovoříme vrcholil vývoj modernizované verze 2K11 Krug-A s raketou 3M8M s poloaktivní naváděcí soustavou a s schopností postřelovat taktické balistické ŘS. Právě protiraketové schopnosti byly u systému PVO PV požadovány a hlavní konstruktér systému 2K11 Krug Venjamin Pavlovič Efremov byl velkým propagátorem protiraketových systémů. Právě on prosazoval speciální systém PVO PV, s velkou průchodivostí a protiraketovou kapacitou. Jak víme raketu 3M8 vyvíjelo OKB-8 vedené Lvem Veniaminovičem Ljulevem. Jestliže jsem v minulém díle popisoval důvody vzniku požadavku na nový systém a popisoval požadované změny proti systému S-75, tak přesně totéž bych mohl napsat vzhledem k systému 2K11 Krug. Pokud ale chceme vývoj systémů PVO PV, které vedly k závěru v podobě S-300V pochopit, musíme podstatně hlouběji, ještě před ukončení vývoje 2K11 Krug.

Začátkem 60tých let proběhl vědeckovýzkumný program Zaščita. Z jeho výsledku vyšel požadavek vytvořit tři systémy PVO PV. A, B a V. Systém V měl být protiletadlový komplex B kombinovaný protiletadlový a protiraketový na cíle třídy taktických ŘS a A pak systém protiraketový s dosahem na operačně taktické ŘS a ŘS krátkého doletu. Jejich protivníci měly být ŘS MGM-52 Lance o doletu 120km, MGM-29 Sergeant o doletu do 140km, což měly být cíle pro „béčko“ a ŘS MGM-31A Pershing o doletu 740km proti kterým měl tvořit ochranu systém A.
V letech 1963-64 proběhl program Binom bylo usouzeno, že systémy A a B je vhodné spojit do jednoho systému se dvěma typy ŘS. Bylo to nové a celkem odvážné. Požadavek na protiraketové schopnosti, především ochrany proti ŘS Pershing, nutil konstruktéry k obrovskému navýšení schopností RL systémů, především s ohledem na zjišťování cílů o velmi malé odrazné ploše na velké vzdálenosti k zajištění včasné detekce letící hlavice. Zároveň s tím byla spojena ochrana proti účinkům jaderné exploze, především EMI. Předpokládaný úder protivníka také vyžadoval, aby byl systém vícekanálový a byl schopen zasáhnout salvu ŘS, vedenou proti velitelským stanovištím a oblastem soustředění vojsk. Na závěr programu Binom v roce 1965 bylo rozhodnuto o projektu takového univerzálního systému pod označení Prizma. Na projektu pracoval NNI-20 a hlavním konstruktérem projektu byl V.M.Svistov. Uvažovány byly dvě varianty komplexu, jeden předpokládal poloaktivní samonavedení ŘS prvního typu (té protiraketové) a povelové u druhé (té kombinované PRO a protiletadlové). Prostředek byl obrovsky složitý a obsahoval až neuvěřitelné množství vozidel. Pro představu, jen velitelské stanoviště pluku bylo na 3-4 vozidlech, radar vyhledávání cílů na 2-3…… celkem bylo uvažováno 25-27 vozidel při třech kanálech. To bylo nejen nepraktické, ale také přiměřeně drahé. V roce 1968 dokončil 3.NNI ministerstva obrany program Romb a ten ve výsledku hovořil o možnosti vyvinout komplex Prizma, ale je nutno ho jednak zjednodušit a jednak zlevnit.
Tak a teď se teprve dostáváme tam kam je třeba. Jak víme v prosinci 1966 bylo vojensko průmyslovou komisí schváleno zahájení vývoje jednotného systému PVO. Výsledkem měl být systém, který by byl ve výzbroji jak pozemního vojska, tak námořnictva, tak PVOS. Na jedné straně tu byl systém S-500U, pocházející z Raspletinova KB-1 a na straně druhé projekt Prizma z NII-20, které vedl v té době ještě P.M. Čudakov. Pravdou je, že raketa systému S-500U splňovala požadavky na raketu druhého typu pro projekt Prizma, ale rozhodně ne pro raketu prvního typu a protiraketová schopnost systému byla požadavkem. Protiraketové požadavky ale de facto vylučovaly vytvoření jednotného systému. Nejdříve bylo nutno přesvědčit vedení vojensko průmyslového komplexu. Mezi nimi byl Grigorij Vasilevič Kozenko, generální konstruktér protiraketových systémů a další. Za projekt se ovšem postavili jak Čudakov, tak Raspletin tak ministr radioelektronického průmyslu (MRP) kam jak NNI-20, ale i KB-1, vlastně už MKB Strela patřily. Po smrti A.A.Raspletina v roce 1967 jeho místo CKB Strela jak víme zaujal Boris Vasiljevič Bublin a ke změně jak víme z článku o 9K33 Osa došlo i v NNI-20. Ta změna byla právě v souvislosti s Osou a byl odvolán P.M. Čudakov a na jeho místo nastoupil Venjamin Pavlovič Efremov a právě on je otcem pozdější S-300V.

Venjamin Pavloviš Efremov
Ефремов Вениамин Павлович


My se ale u Venjamina Pavloviče zastavíme. Už jsme si o něm psali, v souvislosti se systémem 2K11 Krug, kde byl hlavním konstruktérem (bylo mu tehdy 32 let) a také v souvislosti s 9K33 Osa, ale tady budeme trošku podrobnější. Efremov byl zastánce samostatného vývoje systémů PVO PV. Byl elektrotechnikem a právě v souvislosti s elektrotechnikou se dostal do oblasti raketových systémů PVO. Bylo to hned u toho prvního, byl totiž konstruktérem naváděcích radiolokátorů systému S-25. Právě ale v souvislosti s Krugem udělal hodně práce pro PVO PV. Tam se dostal ke komplexnímu řešení PVO PV a k problematice PRO. Chápal potřeby PVO PV a dokázal je oddělit od potřeb PVOS, kladl důraz na mobilitu systémů. Podle jeho slov když v roce 1963, představovali, tehdy nehotový systém Krug N.S.Chruščovovi a on hovořil o schopnostech systému zahájit činnost 5 minut po změně stanoviště.. namotal se do rozhovoru tehdy velitel PVOS maršál Vladimír Alexandrovič Suděc a před generálním tajemníkem řekl něco v tom smyslu, že Krug je zbytečný a že systém S-75 by splnil jeho požadavky stejně, dostala se mu následující odpověď (údajně doslova):“ Vy jste soudruhu Suděc asi ztratil perspektivu, váš systém je málo pohyblivý… strčte si ho….“. (Mimochodem, myslím si, že i obsluhy systému S-75 při jejich nasazení v Egyptě, kde sloužily zcela nepatřičně právě jako prostředky přímo na bojišti, nikoli jak byly navrženy jako systém PVOS v týlu, by asi použili podobnou formulaci). Práce na Krugu a jeho modernizacích trvaly dlouho, vlastně až do jeho jmenování ředitelem NNI-20. V tom okamžiku byl nejen ředitelem, ale i generálním konstruktérem a hlavním konstruktérem systému 9K33 Osa. Generálním konstruktérem byl až do roku 2003.

My už z článku o S-300P, víme, že oficiální datem vzniku systému S-300 je 27.květen 1967. Ten den vyšlo usnesení ÚV KSSS a SM SSSR č.394-135 o vývoji systému protivzdušné obrany S-300. Víme také, jak bylo rozhodnuto o jednotlivých konstrukčních kancelářích, tedy i to, že systém S-300V (Vojskovaja), variantu pro PVO PV měl vyvíjet NII-20. Když jsme u S-300V tak se musíme zastavit v roce 1968. Právě někdy v tomto roce došlo k značným rozporům o budoucím univerzálním systému mezi Bunkinem a Efremovem. Důvodem byl rozpor mezi S-500 a Prizmou, respektive, co z nic se dostane do budoucího systému. Bylo už jasno, že varianta pro PV bude mít raketu pro PRO, a že bude mít jiný podvozek, mobilnější, ale Bunkin prosazoval jako základ raketu systému S-500U a Efremov prosazoval vlastní vývoj. Tenhle spor přehořel v otevřenou nevraživost a dohoda se zablokovala. Jenže ta dohoda byla nutná, pokud měla být vize společného systému naplněna. Opět podle Efremových slov, na ně ušili boudu. 13.prosince 1968 se konala velká recepce v příležitosti 60tin maršála P.N.Kulešova, pozvánku dostal i Efremov a když u vchodu studoval zasedací pořádek, zjistil, že sedí vedle Bunkina. No co, ale ledy asi byly prolomeny a ještě v průběhu recepce si je vzal bokem náměstek MRP a domluvili se, že následující den se sejdou a prodiskutují problém. Tak se taky stalo a v kanceláři náměstka Piotra Plyšakova, na tabuli vznikl náčrtek co, kdo, jak,…. Ve výsledku bylo dohodnuto, že rozdílné budou dopravní prostředky a řízené střely a společná bude pokud možno všechna radioelektronická výbava. (My víme, že nakonec bylo společných cca 50% komponent obou systémů). Podle všeho takhle nějak vznikly podklady o rozdělení kompetencí u S-300.

NNI-20 MRP, od roku 1970 NIEMI (Научно-исследовательский электромеханический институт - vědeckovýzkumný elektromechanický institut) a od roku 1988 pak nesoucí firemní štít NPO Antej měl za úkol vytvořit systém S-300V. Pochopitelně ale ne vše bylo jen na nich.
V době o které mluvíme, již byl návrh ŘS, té výkonnější a nesl označení KS-96. Rakety vznikly v Severodvinském KB Novator Ministerstva leteckého průmyslu, bývalém OKB-8 pod vedením Lva Veniaminoviče Ljuleva. Po jeho smrti nese (zemřel 1.11.1985 ve věku 77let) OKB Novator jeho jméno.

Lev Venniaminovič Ljulev
ЛЮЛЬЕВ Лев Вениаминович


V tomto KB vzniklo hejno raketových prostředků, především v souvislosti s námořními ŘS a PLŘS. Z jeho prken vyšly systémy jako Vjuga, Granat, RK-55, 9M38 systému Buk, M-31, Vodopád, Medvídka, ale i protiraketové ŘS 53T6 pro systém A-135…. Podobně jak u raket systému S-300P, který převzal něco ze svého předchůdce, tady to proběhlo dozajista také, ale opět těžko říct kolik. Každopádně vznikaly ŘS dvě, jednak 9M82, což byla větší ŘS jejichž prioritní cíle byly balistické raket třídy Pershing -1 a letouny na vzdálenosti až 100km a výšce 1-30km a jednak 9M83, což byla raketa menší určena proti aerodynamickým cílům a taktickým ŘS a aerobalistickým ŘS na vzdálenost max 75km a výškách 0,025-20km.
Podvozky pro všechny vozidla S-300V vyvíjelo KB-3, což byla Leningradská konstrukční kancelář Kirovského tankového závodu. Sice byl za základ použit podvozek, který byl použit na „květinový“ 2S7 Pion, což byl 203mm kanon, tak byly nutné úpravy. Konstrukčně šlo o podvozek T-80 s motorem T-72. Byl to ale opravdu základ, protože bylo nutno opravdu hodně úprav, především klimatizace, odpružení, vytvořit dostatečný prostor pro vybavení. Podvozek spolu s nástavbou musel vyhovovat jak rozměry, co se jízdního profilu týče, ale i hmotností kvůli standardním mostům atd. každý prostředek tedy bylo potřeba vyvíjet samostatně, i když s co největším množstvím společných dílů. Podvozek má označení GM-830.
Odpalovací zařízení vyvíjela Národní konstrukční kancelář kompresorového strojírenství GKB KM MAP, bývalý SKB-203 a v současnosti je to MKB Start. Hlavním konstruktérem byl A.I.Jaskin, později V.S.Evtušenko.
Podmínkou úspěchu byla elektronická výbava, tu podobně jak u systému PVOS. Těch konstrukčních kanceláří a výzkumných ústavů bylo opravdu hodně, já podobně jako u S-300P budu jmenovat Novosibiřské NII měřících systémů (NIIIP), bývalé OKB-208 a NII-208 tým pod vedením Jurija Alexandroviče Kuzněcova. Od tama prochází práce na radiolokátorech. Všechny vyhledávací jsou v provedení fázované antény, s elektronickým vychylováním paprsku. Díky vícekanálovému systému a parametrům postřelovaných cílů v podstatě nutnost. Vývoj v elektronice, ale umožňoval výrazně snížit počet vozidel, proti stavu, jaký jsem popisoval u projektu Prizma a to za výrazného nárůstu výkonů.

Práce na systému začaly de facto na začátku roku 1970, předtím ovšem probíhaly práce na využití zkušeností z projekce Prizmy a ujasňovaly se všechny parametry a vlastnosti. O tom, že to projekčně šlo celkem dobře svědčí to, že 3.ledna 1974 putoval systém na zkušební polygon Emba. Tady je třeba říci, že od počátku bylo uvažováno dvou etapové vývojové a zkušební práce. Jako první měl být ukončen vývoj a přijat do výzbroje systém pouze s raketou 9M83 a poté teprve doplnění systému ŘS 9M82. Po zahájení polygonních zkoušek začalo sladění všech komponent systému. To nebylo tak zcela jednoduché. Jednotlivé systémy byly vyvíjeny a vyráběny různými skupinami a výrobci. Bylo třeba odladit každý element zvlášť, tak potom ve spojitosti celého systému. Jak po stránce techniky, tak programového vybavení. První start rakety na imitovaný cíl proběhl v září 1974 a pak začaly měsíce a měsíce zkoušek, proložené úpravami. Bylo nutné nejen vyzkoušet všechny prvky, ale vyzkoušet jejich funkčnost proti velkému rozsahu cílů. Nikdy dřív tohle nikdo neřešil. Zkoušky systému Krug byly proti tomuto systému hračka. Zkoušky byly velmi intenzivní. Údajně nebylo výjimkou 13 startů za den s tím, že se to protáhlo hluboko za půlnoc. Na polygonu se vyzkoušeli konstruktéři všech organizací, které se podílely na výrobě a vývoji, pro některé to bylo v podstatě životní dílo a věnovali systému i 20 let. Každopádně komplexní zkoušky systému ve zjednodušené variantě proběhly v letech 1980-1981. Poté státní zkoušky a systém byl přijat do výzbroje v roce 1983 pod označením S-300V1. systém používal pouze ŘS 9M83, krom toho nebyl ve výbavě radiolokátor sektorového vyhledávání a pochopitelně OZ pro střely 9M82. V té době již ale bylo hotovo i ostatní zařízení a probíhaly testy kompletní sestavy. V letech 1985-1986 proběhly společné testy kompletního systému a po skončení státních zkoušek v roce 1988 byl systém přijat do výzbroje pozemních vojsk armády Sovětského svazu pod označením S-300V (označení armády pak 9K81), což je dnes již standardní označení. Systém údajně splnil všechna očekávání, proběhly zkoušky kompletních brigád, s postřelováním maximálního počtu cílů, všech kategorií. Rozhodně se jednalo o obrovskou práci a v podstatě se není co divit, že testy trvaly tak dlouho.
Výroba systému probíhala v základu v několika závodech, ale subdodavatelé systému byly desítky podniků, my se jako obvykle zastavíme jen u hlavních. Vyhledávací RL vyráběl Muromský závod radioměřících přístrojů MRP, RL sektorového vyhledávání a RL navádění ŘS NPO Marijský strojírenský závod MRP, ŘS a OZ vyráběl Sverdlovský strojírenský závod a podvozky pro všechny komponenty dodával Leningradský Kirovský závod.

[redboy]

Po vývoji systému pokračování, technický popis...:

Zjednodušené organizační chema systému S-300V na úrovni brigády PVO.


Systém ve výzbroji začal nahrazovat systém 2K11 Krug, čili byl organizačně zařazen na úroveň toho nejvyššího stupně řízení PVO PV. Základním prvkem je brigáda PVO, která je součástí vojenského okruhu PV, čili v případě bojové činnosti, frontu. Na její úrovní je automatizovaný systém velení a řízení PVO PV systém Polana D, u systémů z období o kterém hovoříme v souvislosti se zavedením S-300V a systému Buk a Tor.. je to systém 9S52 Poljana D5 s provázaností na letectvo okruhu a ostatní zdroje informací o vzdušné situaci. Ve stavu brigády oddíl radiolokátorů 1L13 Nebo SV, prostředky PVO bližšího dosahu a další. Mezi nimi jsou tři až čtyři protiletadlové oddíly systému S-300V.

Prostředky brigády PVO, přehledový radiolokátor 1L13 Nebo SV a
vedle jedno z vozidel systému 9S52 Poljana D5, MP06M systému velení vojsk PVO.


Oddíl se skládá z velitelského stanoviště 9S457, z přehledového RL 9S15M a RL sektorového vyhledávání 9S19M2 a čtyř palebných baterií systému S-300V. Dále jsou součástí pomocné a servisní prostředky. Do sestavy oddílu může být přiřazena baterie systému blízké obrany Tor, především jako ochrana proti napadení protiradiolokačními ŘS protivníka.
V sestavě baterie je RL sledování cílů a navádění ŘS 9S32, a šest OZ. Ty mohou být obou dvou typů, ale obvykle jde o dvě OZ 9A82 s ŘS 9M82 a čtyři OZ 9A83 s ŘS 9M83. Tyto prostředky jsou doplněny až šesti nabíjecími vozidly. Obvykle jsou ale tři a to jedno 9A84 s ŘS 9M82 a dvě 9A85 s ŘS 9M83. Tato organizace je volná a původně, když byly ve výzbroji jen ŘS 9M83 tak byly OZ jen typu 9A83, je možné i opačně, ale to je opravdu hloupost. Nabíjecích vozidel může být víc, ale pouze v počtu a složení OZ (důvod vysvětlím níže). K baterii připadají ještě pomocné prostředky.

Hlavní prostředky velitelské baterie: přehledový RL 9S15M, uprostřed VS 9S457, v pravo pak RL sektorového vyhledávání 9S19M.
Vedle pak hlavní prostředky palebné baterie: 9A82, 9A85, 9A83 v pozadí RL sledování cíle a navádění ŘS 9S32.


Velitelská baterie oddílu je postavena okolo velitelského stanoviště 9S457. Prostředek o hmotnosti 39t a s osádkou 7 mužů zajišťuje příjem informací od přehledového RL, RL sektorového vyhledávání, je schopen přijímat zpětně informace z RL navádění ŘS od jednotlivých baterií, případně od cizích prostředků průzkumu, prioritně od systému Poljana. Dostává informace o cílech, je schopen zpracovat 200 cílů, sledovat 70 z nich a 24 jich předat čtyřem bateriím. Předání všech 24 cílů netrvá déle než 3 sekundy. Systém je roztřídí podle charakteru a potencionální úhozy. Od přehledového RL trvá zpracování cíle od objevení, do vypočítání trasy a předání baterii do 17 sekund (pokud RL předává data po 6ti sekundách). V případě balistické rakety Lance odešle trasu ve vzdálenosti cíle 80-90km a její zpracování netrvá déle jak 3 sekundy. Systém je stejně jako všechny prostředky systému nezávislý na energii z vnějšího zdroje, je vybaven systémem navigace a orientace v prostoru. Spojení je bezdrátové, prováděné kódovaným datovým přenosem.

Hlavním zdrojem informací je přehledový radiolokátor oddílu 9S15M. vozidlo o hmotnosti 46t a s osádkou 4muže zajišťuje vyhledávání cílů. Jak aerodynamických, tak raket taktických a operačně taktických. Pochází z dílny J.A.Kuzněcova stejně jako RL 5N64K systému S-300P, používá s ním většinu shodných dílů a technologií. Do výzbroje byl zaveden v roce 1984. Pracuje v centimetrovém pásmu. Anténa je fázovaná, s elektronickým vychylováním paprsku ve vertikále a rychlost otáčení je 60,30,6°/sek, tj 10,5,1 ot/min. Při práci v režimu PVO pracuje RL ve vertikálním úhlu 45° do vzdálenosti 200km v režimu 5ot/min. V případě kombinované PVO/PRO činnosti prohledává sektor 120° a ve vertikále 55° rychlostí 5ot/min jako PRO a zbývající sektor 240° ve vertikále do 20° při rychlosti 10ot/min. V případě zjištění aktivního rušení dojde k jeho detekci a RL buď sektor jeho oblast vynechá a zvýší otáčky, pokud možno ovšem otáčky sníží na 1ot/min a prohledává oblast okolo tak, aby odhalil ukrytý cíl, díky změně frekvence, automatické analýze rušícího signálu a jeho potlačení. Díky účinné ochraně proti rušení a schopnosti rušení zaznamenat a zdroj identifikovat a jeho zdroj předat jako cíl je velmi vysoce hodnocen. Data o součastně sledovaných až 200 cílech jsou zasílány do velitelského stanoviště k dalšímu zpracování. ŘS Lance je zjištěna na vzdálenost min.95km a operačně taktická třídy R-300 min.115km RL pracuje v teplotách -/+50°C ve vlhkosti až 98% v nadmořské výšce až 3000m a rychlosti větru do 30m/s. Průměrná chyba měření v dálce je max. 250m ve vertikále 35´ a v horizontále 30´. Systém má autodetekci poruch, vyhodnocení vadného komponentu s výstupem který obsluze indikuje potřebnou opravu a díl na výměnu. Přechod z přechodové do bojové polohy trvá obsluze do 5minut. Postupně v letech 1984-1991 docházelo k modernizacím RL a docíleno bylo navýšení dosahu, zvýšení odolnosti proti rušení, spolehlivost. Byla zrychlena komunikace a obnovy údajů.

Přehledový radiolokátor oddílu 9S15M.


Hlavním prostředkem vyhledávání balistických střel je ovšem jiný radiotechnický prostředek. Je to RL sektorového vyhledávání 2S19M2. Já sem se o RL sektorového vyhledáváni zmínil i v souvislosti se systémem S-300P, ovšem jen okrajově. O co jde? Přehledový RL dokáže sledovat cíle v rozsahu 360°, cenou za to je , že anténa se otáčí. Neblahým výsledkem pak je, že sledování cíle je přerušeno po dobu, kdy je anténa otočena do jiného směru, což i při rychlých otáčkách antény je dlouho. (Rychlejší otáčky naráží na konstrukční možnosti, velikost antény a setrvačné síly) No dlouho, na cíl o rychlosti např. 1000m/s ta přestávka činící např. 6 sekund zapříčiní změnu polohy cíle o 6km, což u přímo letícího cíle jde překlenout, manévrující cíle tak rychle nelétají, jenže balistická ŘS, letící rychlostí 3000m/s urazí za tu dobu 18km, a to už prostě nejde. Takže RL sektorového vyhledávání sleduje zájmovou oblast směrem k protivníkovi (letoun může přilétnou odkudkoli, ale balistická ŘS z principu ne) a tuto oblast (sektor) sleduje téměř nepřetržitě. RL2S19M2 je také RL centimetrového pásma, s elektronickým vychylováním v obou rovinách. Anténa krom toho může měnit úhel i ve vertikále. Data jsou předávány VS velmi rychle, aby bylo mono sledovat rychlé cíle, proti kterým je určen. Prioritním cílem jsou pochopitelně balistické ŘS krátkého doletu, především Peshing 1A/B. V případě vyhledávání takového cíle, jsou vyhledávány +/- 45° v horizontále a 26-75° ve vertikále na vzdálenost 75-175km. Anténa je nakloněna na 35° a dráhy dvou cílů součastně předá za 12-14 sekund, maximální počet sledovaných drah je 16. V případě aerobalistických cílů je horizontální úhel +/-30° vertikální 9-50° a vzdálenost 20-175km. V případě zachycení aerodynamických cílů se anténa nakloní na 15°. Tam se jedná především o letouny REB.. Právě na tomto radaru závisí včasné předání dat přes VS na palebnou baterii. Je schopen pracovat i jako radar přehledový ale jen na záskok. Střední chyba je 70m v dálce, 15´ve vertikále a 12´v horizontále.

Radiolokátor sektorového vyhledávání 9S19M


U palebné baterie je jeden radar vyhledávání cílů a navádění ŘS 9S32. Jeho funkce je v podstatě stejná jako RL 30N6 u systému S-300P. Dostane informace z vyššího stupně, cíle najde a navede na ně ŘS. Má také 6 kanálů cílů a 12 kanálů ŘS. Zjištěné cíle předává zpátky na VS a od tama případně výš na brigádu Poljanou, čili se zúčastňuje získávání dat i jako zdroj dat. Vyhledávání balistických cílů je omezeno a jsou předávány z VS. Naopak aerodynamické, především nízkoletící v rámci sebeobrany detekuji i sám. Opět se jedná o centimetrový RL s vychylováním paprsku v obou rovinách. V horizontílní rovině se anténa otáčí v rozsahu 340° a +/-30° je pak rozsah elektronického vychylování. V případě předání cílu od VS je vzdálenost zjištění cíle typu Lance 60km, R-300 90km a Pershing 140km, aerodynamický cíl velikosti stíhacího letounu ve výšce 5km na vzdálenost 150km a 140km v případě že cíle vyhledává sám. Střední chyba je u cíle typu stíhací letoun 5-25m ve vzdálenosti, 0,3–1,5 m/s v rychlosti a 0,2-2 dílky v úhlu, pokud jde o cíl typu hlavice ŘS Pershing je to 4-90m ve vzdálenosti, 1,5-35m/s v rychlosti a 0,5-1 dílek v úhlu. Tyto parametry jsou nutné k navádění ŘS na cíle a k předávání dat na naváděcí RL na OZ baterie. Vozidlo o hmotnosti 44t obsluhuje 6 mužů obsluhy.

Radiolokátor vyhledávání a sledování cílů a navádění ŘS palebné baterie 9S32,
na posledním snímku pak pohled na fázovanou anténu "made in USSR" ve výrobě.


Společně s radiolokátorem je u každé palebné baterie 6 OZ a to dvou typů, jednak je to OZ 9A82 se dvěma kontejnery s ŘS 9M82 a jednak 9A83 se čtyřmi kontejnery s ŘS 9M83. Odpalovací zařízení jsou s naváděcím RL spojena bezdrátovým datalinkem, po kterém je OZ dálkově řízeno, zajištěn start ŘS a předávány data o poloze cíle. Ty jednak slouží k zadání dat do inerciálního naváděcího systému rakety a v průběhu letu jsou určeny jako informace pro řízení naváděcího radiolokátoru, který zasvěcuje cíl pro poloaktivní naváděcí soustavu ŘS. Kontejnery s ŘS jsou v přepravních kontejnerech ustaveny do svislé polohy a dojde k rozvinutí naváděcích RL. RL jsou sice stejného typu na obou typech OZ, ale rozdílně uloženy. Zatímco u 9M83 je RL umístněn na ramenní, které se ustaví do svislé polohy a má rozsah otáčení antény 360°, vzhledem k typu postřelovaných cílů, což jsou převážně letouny i nízkoletící s možností příletu z jakéhokoli směru. U OZ 9A82 je naváděcí RL na otočné konstrukci, jakémsi ramenu, které anténu vysune před kabinu vozidla, s možností rozsahu víc jak 180° v horizontále a 90° ve vertikále. Tady se předpokládá postřelování balistických cílů, tudíž celokruhový rozhled není nutný. OZ ovšem v tom případě musí stát kabinou do směru předpokládaného příletu cílů. Obsluhu vozidla tvoří tříčlenná osádka a vozidlo i s ŘS váží 47,5t. Obvykle je počet vozidel u baterie 4x 9A83 a 2x 9A82, jsou ale možné i jiné kombinace, ovšem šest je standard, jejich naváděcí RL jsou totiž nutné k navedení ŘS a tvoří tak v podstatě počet kanálů cílů palebné baterie.

OZ 9M82 v bojovém postavení a na druhém snímku pak totéž v akci
ten plamen není nahozený motor, jen plyny unikající po vymrštění rakety z kontejneru 9Ja238.

OZ 9A83 v pochodové a bojové poloze, dole pak sekvence snímků z přechodu do bojové polohy.



Ve své době novinkou byly nabíjecí vozidla. Ty jsou na stejných podvozcích a konstrukčně podobné OZ. Jejich konstrukce je jednodušší, například nemají plynovou turbínu jako zdroj energie, pouze diesel motor. Ve výbavě je jeřáb, určený k přeložení palebného průměru ŘS na OZ. Jsou dvou typů a to 9A84 se dvěma kontejnery s ŘS 9M82 a 9A85 se čtyřmi ŘS 9M83. Přeložení palebného průměru vozidla 9A85 na OZ 9A83 trvá dlouho, 50-60 minut, ale není to nutné. Kontejnery s ŘS jsou umístněny na stejné lafetě, jako na OZ, jde je ustavit do svislé polohy a nabíjecí vozidlo tak může sloužit zároveň jako OZ. Data k předstartovní přípravě, startu ŘS a data nahrávaná na ŘS pro její inerciální naváděcí systém pak vozidlo dostává od přiděleného OZ se stejným typem ŘS. V podstatě jde takto zvýšit palebný průměr až na dvojnásobek, jelikož ke každému OZ může být přiřazeno jedno nabíjecí vozidlo, které pak slouží jako odpalovací a po odpálení ŘS může pozici baterie opustit a odjed pro nový palebný průměr. Vzhledem k velikosti kontejnerů s ŘS a manipulace je to velmi vhodné řešení, které zvyšuje taktické možnosti baterie. Hmotnost vozidla je 47t a obsluha je tříčlenná.

Nabíjecí a odpalovací zařízení 9A84 v akci a kresba pak 9A85


Tím jsme skončily výčet základních vozidel systému S-300V a zůstávají nám vlastní ŘS. Už dříve bylo řečeno, že jsou dvou typů a to 9M82 pro postřelování balistických cílů, případně letounů, především REB na vzdálenost až 100km a 9M83 o maximálním doletu 75km určená proti letounům, ŘSPDL a proti taktickým balistickým ŘS... Konstrukčně jde o dvoustupňové ŘS na TPH. Letový, druhý stupeň mají v podstatě shodný, liší je stupněm první, který je u ŘS 9M82 výrazně mohutnější a je pak o cca 2m delší a váží 5800kg proti 3500kg u 9M83.

Jde tedy o rakety poměrně velké. Obě ŘS mají trup kuželovitého tvaru, který je vhodný pro vysoké rychlosti, příď tvoří dielektrický kryt naváděcí soustavy, za ní je bojová část o hmotnosti 150kg (není vyloučeno, že různé konstrukce) a pak autopilot a systém řízení. Řídící prvky jsou aerodynamické v zadní části druhého stupně a jsou tvořeny osmi plochami, z nichž čtyři jsou řídící a čtyři slouží jako stabilizátory. První stupeň je motor na TPH s obrovským impulzem. V zadní části je osm impulsních motorků určených k naklonění ŘS do směru letu. Start probíhá ze startovacích kontejnerů 9Ja238 (9M82) a 9Ja240(9M83) pomocí plynového generátoru podobně jako rakety systému S-300P ve svislé pozici, ovšem střela je vymrštěna na vyšší výšku. Kontejner na rozdíl od kontejnerů raket systému S-300P je poměrně bytelnější a víko kontejneru není z tříštivého materiálu, ale ocelové a otvírá se těsně před startem rakety. (Důvodem je asi odolnost při přepravě a manipulaci) Ovšem k nahození motoru dojde až v momentě, kdy je raketa nakloněna do směru letu a osa ŘS směřuje mimo obrys OZ. Předchází se tak poškození OZ obrovským impulzem motorů prvního stupně. Podobně jako u kolegy i tady jsou kontejnery opřeny dnem o terén. Jestliže jsem u raket systému S-300P mluvil o vysoké rychlosti letu, tak tady je to podobné. ŘS 9M83 má maximální rychlost 1700-1800m/s a průměrnou na maximální dolet pak 1300m/s u rakety 9M82 je to maximálně 2400m/s a průměrně pak 1900m/s a na maximální vzdálenost 100km ŘS doletí za cca 50 sekund. Tato obrovská rychlost (8640km/h, M=8) údajně v průběhu testů způsobovala aerodynamický ohřev řídících ploch do té míry, že docházelo k jejich odtavování a plocha musela být zvětšena, aby bylo střelu v závěru letu čím řídit. V případě letu na hranici maximálního dosahu, dochází k zapálení letového motoru až 20 sekund po dohoření startovacího.
Naváděcí soustava je kombinovaná. V počáteční fázi letu inerciální, na základě dat předaných na ŘS těsně před startem, ve střední části povelové, a v koncové části pak poloaktivní radiolokační. To poslední přichází ke slovu až těsně před cílem na poslední 3 sekundy letu. V případě útoku na zdroj rušení, typicky letoun REB, je vynechána povelová soustava a je možné spolehnout na inerciální naváděcí soustavu a na poslední část letu cca 10 sekund poloaktivní. Podle některých údajů i pasivní radiolokační, kdy je naváděna na zdroj rušení.
Bojová část 9M82 (ale asi i 9M83) o hmotnosti 150kg je neobvyklé konstrukce. Je tříštivá se směrovým účinkem. Ne ale jak je obvyklé, kdy směr výbuchu je kruhový tvořící disk, ale výbuch a tok střepin směřuje jedním směrem a tvoří tvar jakéhosi kužele směřujícího bočním směrem ke směru letu. Není použit klasický přibližovací zapalovač, ale k inicializaci dojde předem, na základě poloaktivního zapalovače, který přijímá signál odražený od cíle. Důvod je nasnadě. Střetová rychlost ŘS a hlavice balistické ŘS může překračovat až 5000m/s, to znamená, že chyba o jednu tisícinu vteřiny by znamenala minutí cíle až o 5m. Na hlavici balistické ŘS to nestačí, takže na základě údajů poloaktivního naváděcího systému, který zná polohu cíle, dojde v posledních okamžicích letu k otočené ŘS podél podélné osy tak, aby směr exploze bojové části směřoval na stranu, kde se budou oba objekty míjet a cíl pak prolétne mrakem těžkých střepin (nabízí se wolfram, ale v Sovětském svazu byly používány i střepiny ze slinutého karbidu) a je pak zničen kineticky, nikoli vlastní explozí. Právě tato kombinace je jednou ze základních podmínek, které umožňují protiraketové parametry systému, jelikož pouze obvyklá tříštivá nálož by byla proti tak malým a rychlým cílům zcela neúčinná.

ŘS 9M82 a její kontejner 9Ja238:

A teď 9M83 i v kontejneru 9Ja240,
všiměte si, skládací řídící plochy ŘS, na rozdíl od většího kolegy, kdy to není třeba


Vzhledem k tomu, že systém má poměrně zajímavou a komplikovanou strukturu, je tu dnes odstavec o činnosti trochu podrobnější:
Typický postup bojové činnosti potom probíhá tak, že zjištěný cíl je předána na stanoviště baterie v radiolokátoru 9S32 od z velitelského stanoviště baterie 9S457. Ta informace buď získala od vlastních prostředků,(9S15M, 9S19M) a nebo prostřednictvím automatizovaného systému řízení a velení Poljana D4. Velitelské stanoviště automaticky, případně ruční úpravou obsluhy cíle kategorizuje, určí typ cíle, jeho parametry a vybere které baterii oddílu bude cíl přidělen vzhledem k hrozící úhroze, a poloze cíle vůči baterii. Tento děj trvá velmi rychle a prioritní cíle jako jsou balistické ŘS jsou předány v reálném čase. Naváděcí radiolokátor baterie cíl přijme a na základě souřadnic ho najde a provede přesné měření parametrů a vypočítá trasu cíle. Systém vybere typ ŘS a OZ z kterého bude cíl postřelován. Tam jsou předána data o poloze cíle, parametrech dráhy a jeho předpokládané trase. Tyto údaje jsou v průběhu předletové přípravy těsně před startem rakety nahrána do jejího inerciálního naváděcího systému a pomocí těchto údajů začne anténa naváděcího RL na OZ sledovat cíl. Ten sleduje po celou dobu sledování cíle naváděcím RL baterie, ovšem s výkonem nasměrovaným na náhradní zátěž, čili nevysílá. Jakmile se cíl dostane do obálky dosahu komplexu dojde ke startu ŘS. V okamžiku startu je raketa vymrštěna z odpalovacího kontejneru, dojde inicializaci impulsního motorku na straně rakety tak, aby byla nasměrována směrem na cíl a po náklonu dojde ke startu motoru prvního stupně. Raketa je řízena pomocí inerciálního systému na cíl. Součastně se startem ŘS je odpojena náhradní zátěž radiolokátoru na OZ a ten začne zasvěcovat cíl širokým paprskem o úhlu 30°. Raketa přejde na povelové navádění na základě údajů od naváděcího radiolokátoru baterie podobně jak to známe u systému S-300P, a trasa rakety je řízena tak, aby měla ideální trasu letu. Cíl je obvykle postřelován dvěma ŘS a druhá střela startuje ze stejného OZ, případně nabíjecího zařízení k OZ přidělenému v intervalu 1-2 sekund. Ta může být naváděna po jiné trase tak, aby v případě kdy první ŘS mine byla v ideální pozici. Jakmile poloaktivní naváděcí soustava rakety zachytí cíl radar na OZ přejde na úzký tužkový paprsek který pak trvale zasvěcuje cíl po zbytek letu. Každé OZ má vlastní frekvenci radaru a raketa je před startem „naladěna“ na tento kmitočet. V průběhu letu pak ŘS podle kmitočtového dopplerova posunu v odraženém signálu vlastnosti upravuje. ŘS je řízena povelovou soustavou i v okamžiku kdy poloaktivní soustava cíl již zachytí a sleduje, pouze v případě jejího přerušení řízení přebírá hlavička. Ta přebírá řízení až v posledních sekundách letu, těsně před zásahem. Podle polohy cíle dojde těsně před iniciací bojové části k otočení ŘS kolem podélné osy a v předstihu, podle parametrů cíle k explozi. V okamžiku exploze ŘS a potvrzení zničení cíle přejde radar na OZ opět na náhradní zátěž a je očekáván další cíl.

Odpálení ŘS 9M83 z OZ 9A83. Ze snímku je patrno, na jak velkou výšku je střela vymrštěna
tlakem plynu z kontejneru, (pro porovnání délka ŘS je cca 8m).


Na rozdíl od systému S-300P, je organizace S-300V více pevně spojena do oddílu. I když může baterie provádět činnost samostatně, jde o nouzový režim, který snižuje efektivitu. Jde bez pochyby o nejvýkonnější protiletadlový systém na světě, a to nejen v době vzniku, ale v podstatě dodnes. Už v době zahájení výroby probíhaly modernizace systému. Postupně v 90tých letech byl systém modernizován na úroveň S-300VM, který byl v roce 1998 veřejně představen, v té době byly ukončeny státní zkoušky. Jeho parametry se výrazně zvedly a maximální dosah dosáhl 200km a maximální rychlost postřelovaného cíle se zvýšila na 4500m/s, což odpovídá řízené střele o doletu 2500km (odtud jeho označení Antej-2500, jde ale o marketingové označení). Nové ŘS 9M83M a 9M82M mají upravenou naváděcí soustavu, radiotechnické prostředky jsou modernizovány a jejich dosah se zvedl v podstatě o 100%. Byl také zkrácen čas předstartovní přípravy ŘS. Systém S-300VM vyráběn není, ale modernizační úpravy probíhají postupně, pravděpodobně v rámci revizí a oprav. Podle některých údajů jsou odpalovací zařízení pouze verze 9A83M s ŘS 9M83M, k nim připojení nabíjecí vozidla pak 9A84M s ŘS 9M82M, což má zajistit snížení typů vozidel systému a systém zjednodušit a zlevnit. Jde podle mě ale jen o spekulaci, případně možnou variantu, muselo by to sebou nést problémy v provozu. Je ovšem dost možné, že systém umožňuje kombinovat OZ s jedním typem ŘS a nabíjecí vozidlo s typem druhým…

Systém je ve výzbroji Ruska a Ukrajiny, kde zůstal po rozdělení Sovětského svazu. Jde narazit na informace že jde o S-300V1, ale spíše jde o variantu z přechodu verzí, v době rozdělení právě přezbrojení probíhalo. Právě z výzbroje Ukrajiny byl systém poskytnut do Spojených států což v Rusku zrovna nevyvolalo bouři nadšení. Podle některých údajů je i ve výzbroji Běloruska, ale to z vysokou pravděpodobností není pravda.
V Ruských pozemních silách je systém ve výzbroji pravděpodobně čtyř brigád PVO PV a to v Moskevském, Uralském, Leningradském a Dálně východním vojenském okruhu. Všechny ovšem asi nejsou na tabulkovém stavu, případně je struktura změněna. Podle odhadů, které jsem posbíral po netu je ve výzbroji asi 8-10 oddílů systémů S-300V, což by odpovídalo často se vyskytujícímu údaji 200 OZ….ale.
I když je systém od 90tých let nabízen na export (právě označení Antej-2500 je exportní) nebyl nikdy vyvezen, ovšem ono se není čemu divit. Je sice výkonný a unikátní, dodnes nemá ve světě až tak konkurenci, ale unikátní jistě bude také cena systému a asi není zákazník, který by podobný systém potřeboval a byl ochoten zaplatit. Právě ty snahy o zjednodušení systému s exportem asi souvisí.

V kodu NATO systém nese označení SA-12a Gladiátor (9M93)
SA-12b Giant (9M82)


TTD systému S-300V
Verze………………………………….......S-300V/S-300VM
Rok zavedení do výzbroje:1983(1988)/1998
Maximální výškový dosah:………….....30/30
Minimální výškový dosah:………....0,025/0,025
Max dálkový dosah:……………………....100/200
Min dálkový dosah:………………………......6/6
Max. rychlost cíle:………………………..3000/4500m/s
Množství postřelovaných cílů:…………...6/6
Množství Střel naváděných součastně:12/12


Základní TTD ŘS systému S-300V..
Typ……………………………………..9M82/9M83
Délka……………………………………9,91/7,9m
Průměr…………………………………1,22/0,92m
Hmotnost……………………………5800/3500kg
Hmotnost v kontejneru…….6000/3600kg
Max. rychlost…………………….2400/1700m/s
Prům. rychlost………………….1800/1200m/s
Maximální výškový dosah:….30/25km
Minimální výškový dosah:….…1/0,025km
Max dálkový dosah:………….100/75km
Min dálkový dosah:……………..13/6km

Trochu víc sem se věnoval činnosti systému, protože je to tu poprvé, co se zabývám systémem PRO.

A zase nějaké pohyblivé obrázky:
Reklamní video Rossboroněexportu 3,2MB:
http://mu.baz.cz/download/S-300V.wmv

Sestřih dokumentu, bohužel nic moc, ale větší nemůžu. Starší pán hovořící o systému je V.P.Efremov :
http://mu.baz.cz/download/S-300V_1.avi


S-300V byl prvním systémem vyvíjeným jako protiraketový. V podstatě do dnes jako jediný přijatý do výzbroje systém, který je PRO podřízen od počátku vývoje. Navíc jde o komplex, který díky pásovým vozidlům má neuvěřitelnou průchodivost a dokáže za pět minut od příjezdu na palebnou pozici, která nevyžaduje žádnou přípravu zahájit palbu, bez toho, že by obsluha musela vystoupit z vozidel. Palebný oddíl, jako základní organizační jednotka je schopna postřelovat 24 cílů 48 raketami součastně…. Jak říká v jednom dokumentu V.P.Efremov: “….uragán ve vzduchu“.

Díky za pozornost
redboy

[michan]

To jsi mě zamotal hlavu - předběžná diagnoza - celou neděli studovat. Ono si to samo vyhledá jednou otáčkou - zkracuji - nepřítele. Naše "Nedvězí". Dej mi čas se vyjádřit. Ty!!!! Děkuji - dej mi čas.

[michan]

Redboy - děláš tady skvělou práci. Tvá úroveň technických, odborných článků je čím dál lepší. No prostě těžko něco takhle pokupě sehnat.
Studoval jsem to několikrát a ještě stejně budu. Díky.
Co mě zaujalo:
Především mobilita - za 5 min to střílí.
Vím i o kritice, o nesprávném použití S - 75 v Egyptě, když je nasadili po překonaní Suezu v Jomkipurské válce.
Ale zde dál o S - 300V ochrana proti EMI a jadernému výbuchu.
Propojení s PVOS.
Předání 24 cílů do 3 sekund.
Zjištění aktivního rušení - buď vynechání oblasti, nebo vyhledání cíle - zvýšení - snížení otáček.
Kombinace PVO a PRO.
Univerzální práce i jako samostatný RL.
Rychlost raket 8640km/hod - M 8.
A dorazilo mě, 2 rakety, každá svou frekvenci. Manevruje každá zvlášť.
Chlape marně se neříkalo v 90tých letech - Rusové - nejlepší PVO a PVOS na světě. A to jsi ještě nenapsal o všech systémech.
Už se to ale rýsuje.
Pro mne bývalého PVOSáka je to skvělé a já Ti fakt za sebe děkuji.
Ještě budu dál studovat.

[redboy]

Redboy - děláš tady skvělou práci. Tvá úroveň technických, odborných článků je čím dál lepší. No prostě těžko něco takhle pokupě sehnat.
Studoval jsem to několikrát a ještě stejně budu. Díky.

Díky..

Především mobilita - za 5 min to střílí.

Těch 5minut byl požadavek u všech systémů PVO PV, ne všude to bylo tak jednoduché ale, na některém IDETu sem viděl reklamní video S-300V a tak bylo krásně vidět "hru" všech vozidel jak se součastně rozvíjí, radary, OZ... záblesky od nahazovaných turbín pohonů..... Fakt sem se na to musel podívat několikrát, abych si myslel, že mě nic neuniklo..fofr. Žádní vojáci lezoucí po radarech, žádní vojáci natahující kabely.. prostě jen vysouvající se antény spolu s vztyčujícími se kontejnery... a v zápětí 5 ŘS součastně ve vzduchu... prostě parádička.

Ale zde dál o S - 300V ochrana proti EMI a jadernému výbuchu.

To musel být požadavek u všech těchtp systémů. Je k vidění na fotkách zkušební stend, kde so zkouší ochrana proti EMI v USA. Známá je fotka se zavěšeným B-1B. Je ale fakt to, že záložní systémy zachovají funkci systému, ale jistě ne v celé sestavě a automatice. Některé systémy jsou zálohované, některé stíněné a chráněné, ale některé to jistě odnesou, takže to po impulzu nebude tak jednoduché, jako před impulzem. S-300 jsou od počátku plně digitalizované (už kvůli radarům...) a tudíž je to také háklivější. Sověti ochranu proti EMI měli v normě a někdy to dost omezovalo možnost použít elektroniku zcela, teprve v tomto období se to dalo zvládnout, ale jistě ne bezezbytku.

Propojení s PVOS.

To bych zcela netvrdil, je jistě možné v případě práce přejímat data z jednoho zdroje, ale nemusí to být pravda...nevím.

Předání 24 cílů do 3 sekund.

to se může zdát rychle, ale ono těch dat o každém cíli asi není moc..souřadnice, rychlost kurz a typ cíle.

Zjištění aktivního rušení - buď vynechání oblasti, nebo vyhledání cíle - zvýšení - snížení otáček.

Radary jsou díky schopnosti změny kmitočtů dost odolné, ale jistě to zarušit lze, pak nezbývá než vzít zdroj rušení jako cíl (v sojuzu dost rozšířené), tuto schopnost má třeba i Patriot. Ale díky radaru lze rušení potlačit a mrknout, co se za tím schovává, pak nasvícení střeleckým radarem z OZ může díky výkonu probliknout.

Univerzální práce i jako samostatný RL.

To je dáno složitou struktůrou Sověcké PVO PV. Věděli co jim hrozí, takže poblíž se motající radar systému Buk tam ještě stojí, proč to nevzít od něj. Jde tak překlenout dobu vypnutého radaru nutnou např. k překonání útoku na něj... Nemyslím si ale, že je možná kombinace různých generací systémů zcela, takže spíš v souladu Poljan.... Od toho potom cucají data třeba PU-12 a posílají nižším úrovním (viz.Igla...) Protivník není idiot, takže zálohovatelnost a v nouzi schopnost pracovat samostatně byla rozumná.

Rychlost raket 8640km/hod - M 8.

To je fofr, opět v sojuzu dost časté (cena jsou pak dost velké ŘS), ale i v PRO nutnost (prostě není čas čekat až to tam dolítne), ale v případě zjištění cíle na hraně (ručení malá RCS..) se to hodí. Ostatní rakety sou proti tomu hlemejžď

A dorazilo mě, 2 rakety, každá svou frekvenci. Manévruje každá zvlášť.

Ne každá raketa, ale každé OZ, čili každý kanál. Kdyby měly všechny OZ v oblasti (i sousedních baterií stejný) stejný kmitočet mohly by se přetahovat o cíl, nebo hůř, jeden cíl o víc ŘS. Je to podobné jako u S-200. Naváděcí radar má frekvenci jinou než sousední, protože prolétávající ŘS si pak všímá jen svého cíle a zbytek nechá ostatním. Je to u všech poloaktivních naváděcích systémů. V tom hraje roli kombinace a to povelové navádění (to je stejné jako u S-300P, asi je ten radar baterie v podstatě stejný). Pěkně je to vidět na videu co sem dával k S-300P...start druhé rakety a ta potvora letí jinudy.

Radar baterie je povelovým naváděním schopen počítat 24 tras součastně (asi vybírá z nějakých předefinovaných) a sledovat 12 cílů, čili dvě rakety jsou naváděny každá po ideální trase, ovšem na jeden cíl. V poslední fázi letu pak jejich poloaktivní hlavičky sledují cíl nasvícený společným střeleckým radarem z OZ.

Ten systém se může zdát složitý, ale v podstatě nutný:
1 raketa startuje z kontejneru kolmo, nemůže zachytit poloaktivní hlavičkou cíl před startem jako třeba Kub, S-200... prostě ho nevidí, je za dveřmi. Takže proto to inerciální navádění z počátku.

2 Raketa nevidí cíl, ale ani radar nevidí raketu, tudíž inerciální navádění dokud není ve vzduch na cestě směrem k cíli.

3. povelové po cestě- jako U S-300P?…….. je to ideální, raketa není naváděná přímo na cíl, ale na místo kde cíl bude, až tam raketa dolétne a to po různých dráhách. Povelové navádění vyžaduje radar sledující cíl i raketu, ale jinak asi ideální způsob navádění.

4. V koncovém poloaktivní.. no, u S-300P je navádění přes raketu, ale to je podobné, jen se výpočet trasy nedělá na raketě, ale na zemi a pošle se zase nahoru. Jen dvě řešení téhož problému

[JUTON]

S Bukem mám (a je nás pouze několik) osobní zkušenosti a vždy nám "kladli na srdce" je to natolik cenný komplex, že "ho dávejte vždy mimo ohrožení" a nikdy se "nemotejte" poblíž něčeho známého!!!!!!!
Jinak o "300" perfektní článek, klobouk dolů.
O celé "řadě" je pěkná publikace, na překlad prostě nemám čas!!!!!

[michan]

Ještě redboy - díky za dovysvětlení. Ještě trochu pro mou hlavičku - každá raketa po jiném kmitočtu? Nikoli fregvenci. Ostatní jsem pochopil.

[redboy]

Počkej, kde si přišel k Buku??, On dodanej nebyl.. sice mam te´d pauzu, takže do víkendu to nestihnu, ale je to příští "díl".

[redboy]

Ještě redboy - díky za dovysvětlení. Ještě trochu pro mou hlavičku - každá raketa po jiném kmitočtu? Nikoli fregvenci. Ostatní jsem pochopil.

Kmitočet nosného signálu, neboli frekvence...totéž.


Radiolokátor na odpalovacím zařízení (ta čočkovitá anténa na OZ) je anténa, která nasvěcuje cíl pro poloaktivní naváděcí soustavu. Signál se odrazí od cíle a přijme ho naváděcí soustava na ŘS. Jakmile naváděcí soustava uvidí tímto cíl je možné, aby se ŘS naváděla na cíl sama. (U S-300V to je až nakonec letu z důvodu kombinace).

Cíl je tedy nasvěcován RL a hlavička signál přijímá. Jenže vten samej okamžik je třeba nasvěcován jiný cíl jiným radiolokátorem, jiného OZ. Pokud by frekvence těch radarů byly shodné, tj, byly by stejně naladěny hlavičky raket mohlo by se stát, že raketa by místo cíle který má zasáhnout, zachytila cíl jednodušší, bližší, s lepším odrazem.... a to není žádoucí.

Takře každé OZ má radar naladěn na jiný kmitočet (frekvenci) pásma. Tím je zajištěno, že pouze raketa případně rakety(dvě) které jsou určeny pro tento cíl (a mají hlavičku nastaven přesně na jeho signál), který je tímto radaren nasvícen si ho všímají vyhodnocijí cíl a sledují ho. Ostatní rekety, které jsou v ten okamžik ve vzduchu si ho nevšímají a sledují si ten "svůj".

Baterie má šest OZ, čili šest radarů na nich, může tedy nasvěcovat šest různých cílů . Takže každů z těchto radarů misí mít trochu jiný signál.



Čistě tereticky je možné, součastně navádět na jeden cíl, který je nasvěcová téměř jakýkoli počet raket, všechny totiž přijmou tentýž signál od cíle odražený. To je princip, takže pokud chci aby střely sledovaly dva různé cíle, musím cíle nasvítit různými signály a těm raketám vysvětlit, kerá má který signál považovat za svůj. Jinak se mě o něj porvou.


U S-300V je to trochu specifické tím, že poloaktivní hlavička slouží jen jako koncové navedení, na poslední sekundy, až prostě povelová soustava má malou přesnost (vzdáleností od radaru) a do té doby je raketa řízena povely přes naváděcí radar baterie 9S32 stejným způsobem jako třeba S-300P, MIM-104....

[michan]

Tak jsem tomu rozuměl dobře. Nejsem elektronik - frekvence a dál již rozumím.

[redboy]

Tak jsem tomu rozuměl dobře. Nejsem elektronik - frekvence a dál již rozumím.

No, mám trošku schopnost komplikovat jednoduchou věc, neboli jak o mě říkají, nenám ideální vysvětlovací schopnost, takže někdy použiju víc výrazů pro jednu věc a vytvožím zmatek............su už takovej

[cviro]

Tak jsem tomu rozuměl dobře. Nejsem elektronik - frekvence a dál již rozumím.

No, mám trošku schopnost komplikovat jednoduchou věc, neboli jak o mě říkají, nenám ideální vysvětlovací schopnost, takže někdy použiju víc výrazů pro jednu věc a vytvožím zmatek............su už takovej

Tú schopnosť teda máš, článok je dobrý, ale tie komentáre popierajú to čo si napísal.

[cviro]

A to som povedal "mierne".Vyberiem len jednu vetu:
Raketa nevidí cíl, ale ani radar nevidí raketu, tudíž inerciální navádění dokud není ve vzduch na cestě směrem k cíli. Ja by som to formuloval takto:
Inerciálne navádzanie služi k skloneniu rakety do matice zachytenia a po automatickom zachytení rakety streleckým radarom sa prechádza na povelové riadenie.
Tvrdenia o tých fekvenciách(kmitočtoch) je riadna hlúposť a nielen to.

[redboy]

A to som povedal "mierne".Vyberiem len jednu vetu:
Raketa nevidí cíl, ale ani radar nevidí raketu, tudíž inerciální navádění dokud není ve vzduch na cestě směrem k cíli. Ja by som to formuloval takto:
Inerciálne navádzanie služi k skloneniu rakety do matice zachytenia a po automatickom zachytení rakety streleckým radarom sa prechádza na povelové riadenie.
Tvrdenia o tých fekvenciách(kmitočtoch) je riadna hlúposť a nielen to.

"Inerciálne navádzanie služi k skloneniu rakety do matice zachytenia a po automatickom zachytení rakety streleckým radarom sa prechádza na povelové riadenie."

To je jednoduše a srozumitelně napsáno, vidíš, jde to jednoduše

Pokud jsi schopen to nasat lépe, popřípadě opravit.... nic Ti nebrání to vysvětlit, popsat, zjednodušit.... je tu místa dost.

[freeman]

Komentovať vie každy skus aj ty niečo napísať a potom komentuj
On sa aspoň snaží ale ti peideš a len kibicuješ tak to napíš ti ak to vieš lepšie

[redboy]

Dva dny poté, to je 18.9.2006, co jsem zde poslal svůj článek o S-300V, ve kterém jsem je věnoval Venjaminu Pavloviči Efremovovi a zmínil jeho podíl na vývoji systémů Sovětské PVO PV a NNI-20 bylo oznámeno, že ve věku 81 let zemřel.

Těší mě, že jsem mohl o jeho práci něco napsat i zde a tohoto konstruktéra přiblížit i Vám.

[michan]

Díky chlape - redboy, chlape, bylo by zase dobré, kdybys mezi námi na Palbě - psal, glosoval a komentoval - aspoň občas - vždyť sis už odpočinul Né?

[Kutuzov]

Před nějakou dobou jsem zde uveřejnil zprávu, že Rusko jedná s Iránem o dodávce kompletů S-300PMU. Byl jsem ubezpečen, že je to stará informace a ve skutečnosti byl Iránu dodán pouze komplet TOR-M1. Poslední dobou jsem ale narazil na informace, že komplety S-300 byly Iránu dodány s tím, že není blíže specifikováno zda se jedná o typ S-300PMU nebo podstatně dražší a výkonnější S-300V. Některé zprávy ale naznačují, že se opravdu jedná o typ S-300V. Nevíte o tom někdo něco ?
S-300 (není blíže specifikováno)
http://en.rian.ru/russia/20070116/59156706.html
S-300V
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa ... m09sr.html

[rabo]

Veľmi dobré video systému S-300V

http://rutube.ru/tracks/970894.html?v=f ... 7e99e92365

[Thór]

redboy-vinikající článek,na opětovné čtení.Je fakt plnej super informací. Chci se zeptat, psal jsi už něco, nebo chystáš něco o kompletu S-200 Vega?