Vždyť se nemusíme shodnout. Tomu se říká výměna názorů.
Sestru nemám. Nemohu posoudit. Ale z genetického hlediska
všichni muži na světě prý mají JEDNOHO SPOLEČNÉHO MUŽSKÉHO PŘEDKA. Takže někdy v minulosti, počítáno na desítky tisíc let, asi byl incest podmínkou zachování lidské populace. Přesto si nemyslím, že by v současné situaci (na výběr je bezpočet potenciálních partnerek) byl v pořádku
Člověk přece může mít úctu k životu druhého (což mu, mimo jiné, brání na tento život sáhnout bez těch nejvážnějších důvodů), ale kvůli tomu se přece nemusí nechat bez odporu zabít. Ať už obyčejným lupičem, nebo třeba někým, komu vadí jisté etnické skupiny (pregnantně například Slované, vlastníci výrobních prostředků, barevní, Židé nebo křesťané - domysli si sama).
V situaci, kdy bych měl na vybranou, zda sníst tělo svého bližního, nebo zemřít hlady, jsem ještě nebyl. A doufám, že nikdy nebudu. V situaci, kdy jsem měl na vybranou, zda se dopustit násilí na svém bližním, nebo být zraněn, zmrzačen či zabit, jsem byl už několikrát. Není to příjemné. Nechci se o tom extra rozepisovat. Ale nevyvolávám konflikty právě proto, že mám úctu k životu a osobní integritě druhých (přičemž od nich očekávám zcela samozřejmě totéž).
Paralelně mohu mít úctu k ostatkům druhého -
i když jsou to pouhé fyzické ostatky, ať už jsme věřící nebo ne, obě skupiny se vzácně shodují na tom, že mrtvé tělo je už jen mrtvé tělo, nikoli lidská bytost - samozřejmě netvrdím, že jíst mrtvoly vlastního druhu je normální nebo správné. Jen si myslím, že nikdo z nás nebyl v situaci, kdy by byl postaven před volbu: jíst/nejíst, žít/zemřít. Proto to nemůžeme dost dobře posoudit. A i kdybychom takovou zkušenost měli a poznali na vlastní kůži, jaké to je, pořád zůstává nejvlastnějším a nezcizitelným morálním právem každého jednotlivého člověka, jak se v mezní životní situaci ON SÁM rozhodne. Nám ani nikomu nepřísluší mu radit ani nad ním vynášet soudy.
A propos, ten příklad s talířem vůbec není "blbý". Když si doma otevřu kelímek jogurtu, vždycky nejdřív olíznu

víčko. V hotelu u snídaně si to taky odpustím

Ale objektivně vzato to dělat nemusím. Přežil bych docela dobře i bez toho.
Neexistují žádné zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. /Heinz W. Guderian/