Proti wikipedii já osobně nemám vůbec nic a jsem za nic nesmírně vděčná, škoda, že jsem se zatím nenaučila, jak některé články upravovat. Rozhodně se do ní podívám před každým článkem na Palbu, hlavně na soubor literatury. I u Walesu jsem jí využila. Právě na wiki jsem teď narazila na článek o
Anně Askewové, provdané Kymeové, což byla jedna z prvních žen píšících anglickou poezii a také potulná kazatelka, která šířila protestantkou víru. Pocházela z bohaté šlechtické rodiny v Lincolnshiru a vedla dost skandální život. Jako první zdokumentovaná žena se úspěšně rozvedla, když ji její otec přinutil se vdát za snoubence své sestry, která těsně před stavbou zemřela. Učila se texty Bible a hádala se s domácími kněžími o jejich výkladu. Potom utekla do Londýna, kde byla v roce 1545 zatčena a obviněna z hereze. Ve stejném roce ji zatkli ještě jednou a poslali na mučení do Toweru. Askewová byla prý jediná žena, která kdy byla v Toweru mučena. Vystavili ji různým stupňům tortury, ale ona se odmítla své víry vzdát. Do tohoto relativně nevýznamného případu se ale přimotala politická snaha zdiskreditovat královnu Kateřinu a některé členky jejího dvora včetně její vlastní sestry Anny Parrové. Kateřina měla řadu nepřátel, kteří se rozhodli, že zneužijí vězněné Anny Askewové a pokusí se z ní dostat přiznání, které mělo královnu a její dámy zničit. Askewová ale nikoho neudala ani přes třetí stupeň tortury (natahování na skřipci) a odmítla souhlasit s tím, že pomáhala šířit protestantství na Jindřichově dvoře. Když královnini nepřátelé, mezi nimiž byl Thomas Howard, vévoda z Norfolku nebo Thomas Wriothesley, hrabě ze Southamptonu, pochopili, že Askewová se nepřizná, poručili, aby byla upálena na hranici, jak se také v roce 1546 stalo. Na hranici ji musela přivést a posadit na židli, protože její klouby utrpěly mučením natolik, že nemohla stát. Poprava přilákala davy lidí, které zůstaly fascinovaně hledět, protože Askewová na hranici mlčela a snášela všechno velmi statečně. Přes to, že chybělo její přiznání, byly všechny ženy pozatýkány. Královně se ale podařilo Jindřicha přemluvit a nedošlo k žádné další popravě. To jsou věci!
Askewová svým chováním značně předběhla dobu.
Kateřina Parrová musela být v závěru života pro Jindřicha požehnáním. Taky si na ni pár let musel počkat, než po vleklé nemoci zemřel její druhý manžel lord Latimer. Svým založením byla asi velmi laskavá, hodná a starostlivá, když se kromě Jindřicha starala i o jeho dceru Alžbětu. Přesto, že si ho nikdy vzít nechtěla, věnovala mu zjevně velkou péči. To mi na ní bylo vždycky sympatické, v době svatby už to byla vyzrálá a inteligentní žena, dvojnásobná vdova, která neměla v plánu dělat vylomeniny jako její předchůdkyně. Vždycky mi potom bylo líto, že když Jindřich zemřel a ona si konečně mohla napočtvrté vzít toho, koho chtěla, tedy Thomase Seymoura, stihla s ním prožít jen rok života, než zemřela na následky složitého porodu dcery Mary. Zasloužila by klid.
Tisíc dní s Annou znám, je to moc dobrý film, a ty šaty! Povahou mu skutečně asi byla nejbližší právě Anna Boleynová, ona je asi ukázkou toho, jaký byl Jindřich před svým velkým úrazem. Rozhodně se k němu hodila mnohem lépe než Kateřina Aragonská, ale politika je politika. S Annou Klevskou se naštěstí rozvedl dřív, než by došlo k tragedii. Říká se ale, nebo tak jsem to vždycky slyšela, že nejvíce miloval Janu Seymourovou. Asi to bylo kvůli narození dědice Edwarda, ale přál si, aby byl po své smrti pohřben právě vedle Jany.
Při čtení toho odstavečku o sedmé ženě se ve mně střídaly pouze myšlenky.. sakra, proč o tom nic nevím – snad je to vtip – sakra, proč o tom nic nevím. Démonický vtípek, ale to oni fakt umí. Jejich humor mi sedí, ale alespoň z mého pohledu je mu český dost podobný. Tomu ruskému je propastně vzdálen. Škoda.
Teď se cítím jako vzdělaný, erudovaný...až skoro odborník 
, v čase keď žil bolo veľa epidémií moru, ktorých sa samozrejme bál, takže keď cestoval , poslal najprv poslov, či miesta kadiaľ bude prechádzať nie sú infikované, ak áno, chorí sa vyvliekli do poľa a nechali zomrieť. 
