Schützenpanzer Puma
V polovině 90.let, se ukázalo, že bojová vozidla pěchoty (Schützenpanzer) SPz Marder, již rychle zastarávají brzy nebudou ideálním prostředkem pro mechanizovanou pěchotu Bundeswehru. Přeci jen vozidla pocházela ideově z konce 60.let a armáda požadovala těžší platformu, která poskytne výsadku vyšší balistickou ochranu. Poněkud zapomenutým předchůdcem vozidla SPz Puma, byla pozoruhodná podvozková platforma NGP (Neue Gepanzerte Plattform). Historie projektu NGP se datuje až od roku 1990, cílem bylo vytvořit jednotnou platformu moderních obrněných vozidel, pro zjednodušení logistiky a snížit tak náklady na údržbu. Platforma, která nahradí veškeré dosavadní pásové podvozky. Plattform A: varianta určená pro tanky, Plattform B: varianta určená pro bojová vozidla pěchoty (Puma), Plattform C: varianta určená pro podpůrná vozidla (protiletadlová, ženijní atd.). Základní typ podvozku se dělil na tři typy, které se odlišovaly uspořádáním vnitřního prostoru, dle určení. Časový plán (uvedený roku 1996) se zaváděním Nové Platformy byl následující:
do roku 1996: Vývoj taktické koncepce (TAK)
do roku 1999: vypracování dokumentů k taktickým a technickým požadavkům (TTF)
mezi roky 1999-2005: Začátek vývoje Platformy
od roku 2005 do roku 2009: zahájení prací na typu B (obrněný transportér)
rok 2015: zahájení prací na typu A (tank)
od roku 2020: zahájení prací na typu C (podpůrná varianta)
Spolkový úřad obraných technologií a zadávání veřejných zakázek (BWB), oslovil potencionální výrobce roku 1995, aby zahájili práci na vytvoření konceptů. Byli jimi společnosti: Krauss-Maffei, Wegmann & Co., MaK Systemgesellschaft mbH a Henschel-Wehrtechnik s KUKA Wehrtechnik GmbH. Výsledkem bylo vozidlo s dvoučlennou posádkou, dieslovo-elektrickým pohonem, modulárním řešením podvozku atd. Hmotnost jednotlivých návrhů kolísala mezi 55-77 tun u tanku a 51-72 tun u bojového vozidla. Mezi léty 1997 až 2002 probíhaly vývojové práce pohonu, zbraňových systémů a řídícího prostoru. Právě prostor pro osádku se testoval od konce roku 1999, v testovacím polygonu v Münsteru (zabudován do starého pásového podvozku). Napjatá rozpočtová situace roku 1998 ukázala, že vývoj tří paralelních projektů není možný. Projekt byl tedy 26.února 1998 upraven a do popředí se dostaly plány na nový obrněný transportér - Taktische Konzept Neuer Schützenpanzer (NeSPz), na němž se mělo dál pracovat. Tak vznikl předek bojového vozidla pěchoty - Puma.
Roku 2001 se změnil koncept nasazení vojenských jednotek NATO a prim začala hrát potřeba letecké přepravy i u těžké vojenské techniky. Projekt NGP byl tedy zastaven, jelikož předpokládaná hmotnost vozidel byla 51-77 tun. V roce 2002 probíhaly zkoušky vozidel, které by mohly nahradit zastaralá vozidla Marder. Předvedeno bylo i upravené švýcarské vozidlo CV90 (CV9030CH). Komise kritizovala nedostatečnou ochranu dna korby proti minám, vysoká váha vzhledem ke špatné balistické ochraně korby, a nedostatečný potenciál ku zvyšování hmotnosti (přídavné pancéřování). Bylo vyhodnoceno několik možností, ale CV9030CH byl nakonec odmítnut a skončil na posledním místě všech testovaných vozidel. Německá armáda považovala za špatnou ochranu proti protipěchotním minám, že vysoká váha ve vztahu k její úrovni ochrany a nízkému růstovému potenciálu podvozku jsou klíčovými faktory, které mluvily proti nákupu CV90. Vzhledem k tomu, že žádné z vozidel splňovalo německé požadavky, byl zahájen projekt Neuer Schützenpanzer. Projekt využíval některé prvky z vozidla NGP a byl několikrát přejmenován. Nejprve nesl název Panther, později Igel a nakonec Puma.
Bojové vozidlo pěchoty Puma se od původního projektu NGP v mnoha detailech liší. Kvůli požadavku na vzdušnou přepravu bylo nutno snížit hmotnost, čímž se velmi snížila čelní ochrana vozidla a musel být navrhnut lehčí motor. Druhým problémem je u samotné výzbroje. Kanon Rheinmetall MK 30-2 ráže 30 mm funguje na principu odběru plynů z hlavně a v případě zaseknutí nábojnice, vadné nebo jiné závady, nemá posádka přístup ke zbrani (v bezosádkové věži). Navíc výkony použité zbraně jsou nižší než u ráže 35 mm, která byla původně plánována. Důvodem byla opět váhová omezení. Dalším rozdílem je omezení velikosti vozidla, které bylo příčinou toho, že se musí do užší korby vměstnat hydropneumatické odpružení, navíc jiného, lehčího typu než bylo plánováno. Pohonné ústrojí je také ke korbě připojeno gumovými díly, které omezují hluk a zvyšují komfort osádky. Všechny tyto úpravy podvozku vozidla znatelně omezily prostor pro vezený výsadek, díky čemuž se do vozidla vejde pouze 6 motostřelců (Panzergrenadierů), oproti osmi, u jiných bojových vozidel (CV90 a ASCOD). Takto si tedy můžete lépe představit, jak měl vypadat původní vzhled bojového vozidla pěchoty platformy NGP, který se nemusel vyrovnávat s omezeními jako výsledné vozidlo Puma. Nyní krátce k vnitřnímu uspořádání.
Vnitřnímu uspořádání
Celý vnitřní prostor má objem 10 m³. Osádku tvoří velitel, řidič a střelec, usazení v přední části vozidla. Pokud jde o vezený výsadek, tak Puma uveze šest členů výsadku, ale po úpravě je možné zvýšit počet členů roje na sedm vojáků. V tomto případě vzniká další plnohodnotné sedadlo v prostoru pod bojovou věží. V jednom starším článku (Naše vojsko č. 4/2006 s. 33) je uvedeno, že v prostoru rampy mohou být v případě nouze převáženi dva vojáci. Jedná se ale jen o nouzová místa. Maximální výšku vojáka výsadku byla zvýšena ze 184 cm na 194 cm a na 198 cm pro řidiče, střelce a velitele. Řidič má k dispozici monitor, na kterém může sledovat venkovní situaci z vnějšího kamerového systému. Střed a pravou část přídě zabírá pohonná jednotka. Pohon tvoří desetiválcový dieselový motor MTU V10 892. Palivové nádrže jsou integrovány do podvozku, pro zvýšení ochrany osádky. Za řidičem sedí střelec, vedle něj přibližně ve středu podélné osy korby má své stanoviště velitel. Oba mají k dispozici displeje, na kterých mohou sledovat zobrazení ze zaměřovačů ve věži a další informace předávané vozidlovým informačním systémem. Zajímavostí jsou také pokročilé výcvikové funkce. Samotné vozidlo Puma funguje jako realistický bojový simulátor - dokáže modelovat posádce různé bojové situace za použití palubních elektronických systémů a zobrazovacích přístrojů. Takto lze pro potřeby výcviku propojit až čtveřici vozidel.
Elektronické a optické vybavení
Velice zajímavé a raritní je řešení bezosádkové věže RCT 30 na vozidle Puma. Věž má pro lepší rozlišení vzdálených cílů integrovánu mimo TV větve ještě "klasickou" optickou větev. Jedná se o složitý opticko-mechanický prvek, který ale poskytuje osádce výborné rozlišení cílů v dálce, které nemají TV obrazové systémy přístrojů střelce a velitele. U ostatních vozidel je nutno se spoléhat pouze na TV systémy, s vývojem techniky se ale díky kamerám o vysokém rozlišení rozdíl postupně snižuje. Optický přístroj je stále lepší, ale zároveň se pravděpodobně jedná o nejdražší prvek celé věže. Stabilizovaný panoramatický zaměřovač velitele PERI-RTWL (vyvinutý ze zaměřovačů řady PERI pro tanky Leopard 2, PERI-RTWL naopak dostávají poslední verze Leopardu jako A7) má přímý optický denní kanál s vyústěním do pozorovacího monokuláru (primárně u velitele nalevo, lze ho přetočit ke střelci). Panoramatický zaměřovač velitele na věži (výrobce ho označuje jako periskop) je ale jen jeden z plejády senzorů. Puma je navržena tak, aby mohla vidět a přežít na bojišti s věží i bez věže (má nejslabší pancéřování v rámci vozidla). Velitel vozidla má k dispozici celkem 6 pozorovacích optických bloků (výrobce rozlišuje optický blok a periskop). Velitel sice nevidí 360% stupňů, ale vidí dopředu, vpravo a pod kanónem i doleva. Tam má pak lepší výhled střelec. Nalevo sedící střelec (sedí cca pod maskou věží vlevo od kanónu) má tedy k dispozici jeden pozorovací blok a jeden periskop. Řidič sedící před ním má své 3 vlastní periskopy. U Bundeswehru má zadní polosféru na starosti výsadek, proto má výsadek k dispozici 4 periskopy a velké okno (opticky blok) v záďové rampě. Hlavní úlohu v sitačním povědomí hraje velitel výsadku, který je napojen na komunikační systém vozidla. Pak jsou tu všemožné elektrooptické kamery s výnosem na obrazovky – zaměřovači velitele (FLIR, CCD kamera snímající obraz optického kanálu), zaměřovač střelce (FLIR, CCD kamera) 4 CCD kamery snímající zadní polosféru, couvací CCD kamera. Jeden noční zesilovač jasu pro řidiče a jeden v protoru výsadku. Obrazovku s výnosem těchto EO kanálů má velitel, střelec, řidič (couvací kamera) a dvě obrazovky jsou v prostoru výsadku. V rámci upgradu S1 vozidla Puma dostanou od roku 2020 lepší senzory, barevné zobrazení, lepší nočního vidění, fúzi zobrazení. Nová elektronika bude vyhovovat moderním standardům, přičemž současné černobílé monitory budou nahrazeny nejmodernějšími, vysoce výkonnými barevnými displeji. Ty poskytnou veliteli a střelci vysoce detailní pohled na okolní terén a aktuální taktickou situaci. Rovněž bude znamenat zlepšení průzkumných schopností vozidla. Tyto rozšířené schopnosti zvyšují bojové schopnosti vozidla, ale rovněž poskytnou lepší možnosti výcviku osádek. Elektronika a systémy tak budou patrně schopny simulovat bojovou činnost, což výrazně urychlí výcvik. Na zádi bude usazena pomocná couvací infrakamera, usnadňujících rychlou jízdu vzad i v nočních podmínkách.
Balistická ochrana
Z hlediska balistické ochrany nemá bojové vozidlo Puma ve své kategorii konkurenci a dle zástupců PSM disponuje lepší protipancéřovou ochranou než tanky Leopard 2. Korba je vyrobena technologií přesně svařovaných ocelových pancéřových plátů a metodou "Dünnblech-Biegetechnologie" (thin metal bending technology), tedy technologie ohýbání "tenkých" plechů, která šetří velké množství svárů, má pozitivní vliv na hmotnost a strukturální pevnost. Základní konstrukce je tedy vyřezána na velkém CNC a následně se ohýbá do potřebného tvaru. Na dodávkách pancéřování se podílí několik německých firem. Různé typy pancířů typu AMAP jsou dodávány společností IBD Deisenrot (detailně níže), Rheinmetall dodává pasivní pancéřování Chempro, Dynamit Nobel má zodpovědnost za složené výbušné pancéřování - údajně jde o další generaci ERA uzpůsobenou proti tandemovým kumulativním hlavicím. Společnost Geke je zodpovědná za proti minovou ochranu spodní části vozidla. Pancéřová ochrana je modulární - tvořená kombinací pasivního a reaktivního pancíře (v blocích). Jedná se o kombinaci AMAP-B (proti kinetický střelám) a AMAP-SC (proti kumulativním střelám), vyrábí a dodává je německá společnost IBD Deisenroth. Toto modulární řešení umožňuje vytvoření balistické ochrany v závislosti na plnění mise a způsobu přepravy na místo určení. Přídavný kompozitní pancíř AMAP (Advanced Modular Armor Protection) vychází ze staršího MEXAS a využívá pokročilé slitiny oceli, hliníku, titanu a keramických příměsí. V základním provedení poskytne ochranu proti munici ráže 14,5 mm ze všech směrů, čelo korby dokonce vůči projektilu ráže 30 mm. S tímto stupněm ochrany je hmotnost vozidla 31,5 tuny a je schopná přepravy vyvíjeným letounem Airbus A400M. V maximálním stupni odolnosti je zajištěna ochrana proti kumulativním hlavicím pancéřovek a některých protitankových střel. U této verze je možnost přepravy lodí nebo po železnici, případně velkokapacitními letouny. Hmotnost plně opancéřované pumy stoupá na 41 tun, s růstovým potenciálem až 43 tun.
Samostatnou kapitolou je samotný podvozek, který tvoří dva samostatné monobloky, které se připevňují zvnějšku na korbu (ta má na sobě upevňovací konzoly, čep zadního vodícího/napínacího kola, příruby pro soustrojí předního hnacího kola). Protože korba je šikmá, jsou i podvozkové monobloky šikmé. Tedy ve spodní části je dostatek místa na uložení pouzder vahadel podvozku. Většinu prostoru těchto monobloků pak tvoří palivové nádrže (další je ve předu v motor převodovém prostoru). Palivo tedy není v prostoru osádky a výsadku a současně přidává na boční ochraně. Rozvody hydrauliky hydropneumatického systému jsou vedeny po pancéřovanými flexi hadicemi po horní straně monobloků. Elektricky poháněná čerpadla systému jsou pak v schránkách na zadní stěně korby. Propojení rozvodů pravého a levého bloku se odehrává vepředu přes motorový prostor. Puma používá pro ovládání věže a zbraní elektrický pohon, hořlavá vysokotlaká hydraulická kapalina tak není v prostoru pro osádku a výsadek. Hlavní startér-generátor výkon 170kW a pracuje s napětím 600 V DC. Bloky jsou v motorovém prostoru a za vnitřním bočním tunelem, který je za hlavami sedícího výsadku. Elektrické a datové rozvody se tahají primárně právě v těchto bočních tunelech. Podlaha Pumy je dvojitá. Spodní a horní plát má rozestup minimálně pár desítek centimetrů, aby byl prostor na deformaci spodního pancéřovaného plátu. V tomto prostoru je jen nezbytné minimum elektrických svazků, bloků a husích krků rozvodu klimatizace. Tyto komponenty se ale hlavně vedou pod příčnou výztuhou horní podlahy v místě dělení na prostor osádky a výsadku. Ve výrobě dávají na dolní plát ještě další, do šedivě zbarvenou, ochrannou vrstvu. Další zajímavostí pumy je že osádka a výsadek sedí na zavěšených látkových sedačkách, které zcela oddělují lidské tělo od konstrukce. Nepoužívají tak těžké tlumící sedačky. Výhodou je, že dokáží absorbovat víceosé působení rázů. Zatímco klasické miny jsou z hlediska osy působení jasné, tak různé umístěné IED to velmi komplikují. Vozidlo zaručuje posádce přežití při výbuchu miny s ekvivalentem 10 kg TNT. Jak Puma přesně řeší EFP (Explosively Formed Penetrator) miny není veřejně známá informace. Jisté je, že se konstruktéři snažili minimalizovat následné škody, pokud nakýkoliv projektil pronikne do vnitřního prostoru. Pohotovostní munice vozidla je mimo korbu v bezosádkové věži (kanónová a kulometná munice). Zbylá zásoba kanonová munice je také mimo vnitřní prostor korby. Tato vnější schránka má navíc výbuchem odhazovaný kryt, aby se účinek případné exploze uložené munice směřoval mimo korbu. Pochopitelně uvnitř prostoru jsou zbraně a munice osádky a výsadku. Uvnitř korby jsou dva různé hasící systémy – jeden je v motorovém prostoru a druhý v prostoru osádky a výsadku. Ten je spouštěn infračervenými čidly detekujícími výbuch a používá plynnou inertní směs, které není nebezpečná lidskému organismu. Další hasící systém je určen pro vnější povrch vozidla jako obrana proti Molotovovým koktejlům a jiným zápalným IED.
Dynamická ochrana
Vozidlo Puma je také chráněno soft-kill systémem MUSS kategorie DAS (Defensive Aids System) od společnosti Airbus Defense and Space. Elektronický systém DAS synchronizovaně a podle určitého vzorce využívá zadýmovací granáty ráže 76 mm na věži, fléry a elektronické rušení IRJH. Doplňkem jsou čidla MILTAS upozorňující na ozáření laserem či radarem. Systém MUSS skvěle funguje především proti moderním PTŘS naváděným laserem, například na PTŘS 3G je funkce horší, větší problémy má s RPTZ nebo staré 9M-14. To je pak úplně bezcenný. Proti 9M-113 by fungoval, ale musel by vědět, že je proti němu odpálený. Naproti tomu takový Hard-Kill funguje úplně proti všemu, co letí na vozidlo. Systém hard-kill by měl být na vozidla osazen až v druhé výrobní sérii kolem roku 2020. Zde by se mělo jednat o upravený systém AVePS od společnosti Diehl, který je rozpracováván již od roku 1997. Dokáže likvidovat hrozby v podobě ATGM, HE (AT), APFSDS a střel RPG. Zajímavostí je, že energetická spotřeba celého systému AVePS je pouze 1,5 kW a řídící počítač ubere z vnitřního prostoru vozidla pouze 80 litrů (0,08 m3). Reakční doba systému je 300 až 350 milisekund a později byla snížena pod 300 ms. Antirakety lze doplňovat z otevřeného poklopu, aniž by osádka musela zcela opustit vozidlo. V roce 2011 byl systém úspěšně otestován na vozidle M113 a později vozidle Fuchs. Systém začíná reagovat na hrozbu již ve vzdálenosti 10 až 35 m. Následně se ve vzdálenosti 2 až 4 m, sledovací systémy přepnou do jemného sledování. K samotnému zničení hrozby dochází ve vzdálenosti 1 m nebo méně. Reakční doba systému je dostatečná i proti APFSDS o rychlosti 1 750 m/s.
Pohon a jízdní vlastnosti
Vynikající pohyblivost zajišťuje výkonný dieselový desetiválec MTU Friedrichshafen (MTU V10 892) o výkonu 800 kW (1100 hp) 4250 otáček/min. Motor má speciální sešikmený tvar, který přesně lícuje s čelním pancířem Pumy, což dovoluje maximálně využít prostor vozidla. Elektronika motoru je rovněž odolná proti elektromagnetickému (EM) pulzu, jenž vzniká při jaderném výbuchu nebo při použití nové generace EM Pulzních zbraních. Šestistupňová převodovka Sechsgang-Getriebe HSWL 256 pochází od společnosti RENK a je obdobná jako u tanku Leopard 2. Elektřinu pro napájení elektronických systémů, zajišťuje přídavná jednotka APU o výkonu 170 kW. Protipožární ochranu zajišťuje automatický hasící systém od firmy Kidde Deugra Brandschutzsysteme. V základní verzi (31,5 t) je poměr výkon/hmotnost 25,4 kW/t, při plném bojovém zatížení (41,5 t) je poměr 19,3 kW/t. Například u ruského bojového vozidla pěchoty BMP-3 je to pouze 19,9 kW/t. Maximální rychlost na silnici je 70 km/h, dojezd činí 550 km na komunikaci a 250 km v terénu. Výrobce motorů firma MTU již vyladil motor na výkon 1000 kW pouze úpravou turba, tedy bez zvýšení spotřeby. Zajímavé je nové hydropneumatické odpružení "Hydrops" (hydropneumatische Federn) od společnosti Krauss-Maffei Wegmann, které je usazené zcela mimo korbu vozidla a s podvozkem je spojené pouze pomocí pryžových prvků, čímž se snižuje hluk z 120 dB na cca 96 dBA. Zmíněné opatření zvyšuje komfort osádky a umožňuje delší pobyt ve vozidle. Světlá výška podvozku je udržována na konstantní výšce 450 mm, bez ohledu na úroveň ochrany nebo zatížení podvozku. Pokud jde o podvozek, tak původně bylo plánováno pouze 5 pojezdových kol na každé straně, po jízdních zkouškách bylo upřednostněno použití šesti pojezdových kol. Pásy DLT 464d od společnosti DIEHL jsou vyrobeny z moderní kombinace oceli, gumy a pryže, váží až o 40 % méně než pásy u tanku Leopard 1. Vozidlo je schopno brodění až do hloubky 1,5 m, bez přípravy.
Výzbroj bojových vozidel
Hlavní výzbroj tvoří rychlopalný kanón Rheinmetall MK 30-2/ABM ráže 30 mm s kadencí 200 ran za minutu (certifikován je i kanon ráže 35 mm) usazený v bezosádkové věži RCT 30. Vezená zásoba munice je 400 nábojů, přičemž 200 kusů je připraveno v zásobníku a v nábojové schránce v zadní části pravé sestavy pancíře je prostor pro uskladnění dalších 200 ks munice pro kanón. Přebití hlavní zbraně trvá vycvičené posádce do deseti minut, ale je nutno opustit vozidlo. Schránka se záložní sadou munice je opatřena bezpečnostním víkem, jež je při výbuchu odmrštěno, což opět zvyšuje bezpečí osádky. Pokud jde o samotnou střelbu, tak nabíjecí zařízení dokáže okamžitě volit mezi dvěma druhy munice APFSDS-T a KETF (ABM). Střelec má k dispozici střely jak protipancéřové (APFSDS-T), tříštivo-trhavé (KETF), tak i s možností exploze ze vzduchu (air burst ammunition). Programování munice zajišťuje prstencový senzor umístěný před ústím hlavně kanónu. Senzor tak měří skutečnost úsťovou rychlost střely po opuštění kanónu, což výrazně zlepšuje přesnost střelby. Ve vzduchu explodující munice ráže 30×173 mm obsahuje 80 wolframových pelet a je účinná proti měkkým cílům, proti lehce pancéřovaným cílům, dronům, ale i proti jakékoliv optice na tancích, bitevních vrtulnících i letounech. SŘP rovněž automaticky měří předsazení zbraně proti pohyblivým cílům. Posádka při střelbě na bitevní vrtulník drží pouze záměrný kříž na cíli, laserový dálkoměr změří vzdálenost a rychlost cíle, a systém provede automatické předsazení zbraně. Efektivní dostřel rychlopalného kanónu MK 30-2/ABM činí až 3 000 m.
Sekundární výzbroj tvoří spražený kulomet Heckler & Koch MG4 ráže 5,56x45 mm se zásobou 2 000 nábojů a efektivním dostřelem 1 000 m. Do budoucna se však počítá s nahrazením kulometu MG4 vykonější zbraní ráže 7,62x51 mm z produkce Heckler & Koch (MG5 A1) nebo Rheinmetall (RMG 7,62). Na vozidle je také 6 výmetníků granátů SKWA (Sprengkörperwurfanlage) ráže 76 mm. V původní verzi Pumy se nacházela čtveřice 76 mm zadýmovacích granátometů na každé straně věže, a šestice v zadní části korby. V zadní části však nově přibylo 18 ks elektronický ovládaných 40 mm multifunkčních granátometů Wegmann WS-40 schopných vystřelovat širokou škálu munice, včetně protipěchotní.
Proti tankům, vrtulníkům a pevným objektům, je vozidlo vybaveno systémem protitankových řízených střel systému MELLS (Spike LR1). Poslední kvalifikační testy proběhly na specializovaném polygonu v Unterlüss na počátku ledna 2018. Testy zahrnovaly ostré střelby více PTŘS Spike LR1 na cíle ve vzdálenosti od 2000 m do 4000 m v obou palebných módech, tedy FF (Fire and Forget) a FO (Fire and Observe). Minimální vzdálenost vozidla od cíle je 200 m. Hlavním kontraktorem odpovědným za integraci a kvalifikaci tohoto systému je společnost Rheinmetall. Na základě pozitivního ukončení a vyhodnocení testů bude zahájena plná výroba odpalovacích zařízení dle požadavků Bundeswehru. Výrobu zajišťuje společnost EuroSpike. Střely budou osazeny v pancéřovém boxu na levé straně věže RCT 30. Odpalovací zařízení s příslušnými mechanickými a elektronickými součástmi, je umístěno na tlumičích, které absorbují vibrace a nárazy, jež by mohly poškodit citlivou elektroniku nebo jiné součásti řízených střel. Zajímavostí je, že Bundeswehr již připravuje přechod ze systému Spike LR1 na výkonnější LR2 s dostřelem až 5,5 km. Obě střely jsou plně kompatibilní a nutná je pouze drobná softwarová úprava, která vzhledem k otevřené systémové architektuře vozidla, může být provedena přímo u bojových útvarů.
Výcvik osádek
Výcvik osádek vozidel Puma, probíhá ve výcvikovém středisku ve městě Munster - Truppenübungsplatz Munster, které je již plně vybaveno k tomuto účelu. Jde především o školení řidičů, střelců, velitelů, vezeného mechanizovaného družstva, koordinaci vozidel na úrovni četa, rota, prapor, vojenských servisních specialistů v různých úrovních údržby apod. Výcvikové materiály zahrnují počítačové programy obsahující studijní skripta a pomůcky, které je možné využívat v rámci samostudia vojáků přes špičkové simulátory a trenažéry, až po speciální verze BVP určené pro jízdu v terénu a ostrou střelbu za všech podmínek. Součástí výcvikového centra Munster pro SPz Puma, jsou mimo jiné:
+ System Integrated Training Equipment (SIAM – Simulator) (systémově integrovaný výcvikový prostředek – propojení čtyř BVP Puma umožňující simulaci a výcvik metodou "Train as you fight")
+ Driver Training Vehicle (vozidlo pro výcvik řidičů)
+ Driver Motion simulator (pohyblivý 3D simulátor pro výcvik řidičů)
+ Replica of Drivers WorkStation (replika pracovního prostoru řidiče)
+ Training Equipment Maintenance Turret (trenažér věže určený pro výcvik údržby)
+ Training Equipment Maintenance Chassis (trenažér podvozku určený pro výcvik údržby)
+ Training Unit Maintenance Hydrop-System (trenažér hydro-pneumatického odpružení)
+ Digital Training Equipment (digitální výcvikové vybavení)
+ Computer Assisted Training and Teaching Tool (CAT3) (počítačově podporované zařízení pro výcvik a školení)
+ Electronic Weapon and Effect System (elektronický simulátor zbraně – záblesk a zvuk výstřelu)
+ Firing Indicator (indikátor palby)
+ Training Equipment Ammunition (cvičná munice)
Podle společnosti PSM se ale jedná jen o malý výčet možností střediska. Bundeswehr využívá i technickou školu v Cáchách, kde jsou školeni techničtí a logističtí specialisté na vyšší úrovně údržby a provozního plánování BVP Puma. Pokud jde o Truppenübungsplatz Munster, tak to se nachází na severozápadě Německa, stát Dolní Sasko, poblíž města Munster, vzdáleného 6 hodin jízdy autem z Prahy. V rámci modernizace již vyrobených vozidel, o níž je text níže, se i ze samotných vozidel stane výcvikový systém osádek. Pokročilá elektronika a nové systémy budou schopny simulovat bojovou činnost, což výrazně urychlí výcvik. několik vozidel bude moci být propojeno do jednoho scénáře, což zlepší kooperaci osádek.
Sériová výroba vozidel
Vozidla vyrábí a distribuuje společnost PSM (Projekt System Management), což je joint venture firem Krauss-Maffei Wegmann a Rheinmetall Landsysteme. Sériová výroba SPz Puma začala 6.července 2009 a první vozidla Puma pro ověřovací zkoušky, převzal Bundeswehr již v prosinci 2010. Od té doby bylo vyrobeno 20 vozidel v rámci počáteční výrobní série. Sériová vozidla, na základě výsledků testování německou armádou, však doznaly podstatných konstrukčních změn, došlo k úpravě konstrukce korby i výzbroje dálkově ovládané věže. V roce 2017 se podařilo zefektivnit rychlost výroby na plný stav - 66 vozidel za rok. Výroba vozidel pro Bundeswehr, by měla probíhat až do roku 2020, kdy mají být nahrazeny poslední stroje SPz Marder. Následně bude zahájena výroba druhého baličku, který by měl obsahovat jak podpůrná, tak i modernizovaná bojová vozidla. Vozidla Puma byly oficiálně zařazeny do výzbroje Bundeswehru dne 24. června 2015. Vozidlo Puma je určeno pro bojové operace nízké i vysoké intenzity, kde bude působit po boku hlavních bojových tanku Leopard 2.
V srpnu 2020 budou dle plánu dodány Bundeswehru zbývající z 350 vozidel Puma. Celkově armáda požaduje 560 těchto vozidel, která nahradí dosluhující Mardery (budou vyřazeny do roku 2030). V druhé fázi tedy bude pořízeno dalších 210 vozidel Puma, byť zatím není jisté, kdy bude kontrakt uzavřen. V mezičase budou již vyrobená vozidla modernizovány (nové senzory, barevné monitory, Spike LR, TSWA a možnost působení se systémem pěšáka budoucnosti Gladius). Navíc se do roku 2023 počítá s extra modernizací 41 vozidel Puma pro alianční síly Síly velmi rychlé reakce VJTV (Very High Readiness Joint Task Force).
Technické parametry:
typ: Schützenpanzer (SPz)
výrobce: PSM (Projekt System Management GmbH)
návrh vozidla: 2002–2007
výroba: od roku 2009
cena: cca 7 mil eur dle konfigurace
produkce za rok: 66 vozidel (od 2017)
posádka: 9 (3+6)
délka: 7,6 m
šířka: 3,9 m
výška celková (včetně MUSS): 3,57 m
výška palná (výška kanónu v 0 elevaci): 2,44 m
hmotnost 31,5 t
s přídavným pancířem: 43 t
pancéřování: bloky pasivního a reaktivního
kompozitní pancíř: AMAP od IBD
proti kinetický střelám: AMAP-B
proti kumulativním střelám: AMAP-SC
soft-kill systém: MUSS kategorie DAS
hard-kill systém: plánován (patrně AVePS)
typ věže: bezosádková RCT 30
hlavní zbraň: MK30-2/ABM ráže 30 mm
zásoba munice: 200 + 200
kadence: 200 ran/min
schopnost Hunter-killer
sekundární zbraně:
1x kulomet HK MG4 ráže 5,56x45 mm / 7,62x51 mm
zásoba munice: 2000 kusů
6x 76 mm výmetník granátů
18x 40 mm granátomet Wegmann WS-40
2x PTŘS Spike LR (EuroSpike)
čidla MILTAS
pohon: vznětový motor MTU V10 892
výkon: 800 kW (1088 hp) 25,4 kW/t
převodovka: Renk HSWL 256
přídavná jednotka: APU o výkonu 170 kW
palivové nádrže: integrovány v podvozku
protipožární systém: od Kidde Deugra Brandschutzsysteme
odpružení: hydropneumatické od KMW
světlá výška podvozku: 450 mm
rychlost na silnici: 70 km/h
rychlost couvání: 30 km/h
dojezd: 600 km
pásy: kompozitní DLT 464d
brodění bez přípravy: až 1,2 m
Cena bojových vozidel
Velkým problémem tohoto vozidla je velice vysoká cena. Dříve se hovořilo o jednotkové ceně až 8,85 mil.eur (cca 10 mil.$) a nově se zmiňuje cena 7 mil.euro, což z Pumy činí nejdražších bojové vozidlo pěchoty na světě. Celkem Bundeswehr utratí za 350 vozidel 4,3 mld.euro (116 mld.Kč), cena tak vychází na 12,3 mil.euro za vozidlo, ale téměř polovina této částky půjde na vybudování komplexního provozního a výcvikového zázemí. Takto vysoká cena je oprávněně kritizována, ale je výsledkem nízkého počtu objednaných vozidel, kdy původní počet 405 kusů byl v roce 2012 snížen na 350 strojů a vývojové náklady se tak musely rozpočítat na menší množství vozidel. Po všech průtazích s vývojem a výrobou, je zpoždění oproti původnímu plánu 57 měsíců (necelých 5 let). Původně tak měla být všechna vozidla dodána do roku 2015, ale budou do 2020. Náklady se zvedly oproti plánu o 1,22 mld euro, tedy Puma stojí o 55 % víc než se původně plánovalo. Cena za vozidla druhé série a exportní vozidla Puma, bude cena výrazně nižší a mnohem více konkurenceschopnou.
Exportní potenciál
Dle zástupců PSM by měla být vozidla pro zahraniční zájemce, výrazně levnější než ta pro Bundeswehr z první série, budou nabízena za konkurenceschopnou cenu. Na anglické wikipedii a hlavně deagel.com je kupříkladu zmiňována částka 4.3 mil.eur (4.7 mil.$) za kus, což mi přijde již mnohem realističtější (!) Což může být cena, za kolik byla vozidla nabízena v USA nebo Izraeli - což jsou jedny z mála tendrů, kde se Puma objevila. Vozidlo Puma bylo v USA prezentováno již v roce 2011, kdy se ucházelo o vítězství v programu GCV Ground Combat Vehicle, jako náhrada za vozidla M113 a M2. Vozidlo nabízela společnost SAIC-Boeing. V srpnu 2011 nezískali kontrakt a podali protest. Protest byl zamítnut v prosinci 2011 s odůvodněním, že bylo shledáno 20 nedostatků. Náročným požadavkům nevyhovoval systém aktivní ochrany (APS), pancéřování atd. tedy části, které se daly docela snadno nahradit nebo upravit. Zkrátka byly zde příliš velké tlaky na vývoj nového futuristického "supervozidla". Konkurenční koncepty si můžete snadno dohledat pod zkratkou GCV. Dne 2.dubna 2013 rozpočtový úřad Kongresu vydala zprávu, která doporučila modernizaci stávajících vozidel a zrušila program GCV. Nákup vozidel Puma mohl údajně ušetřit 14,8 miliard USD a jednalo se o nejvyspělejší nabízené vozidlo. Zástupci US Army ale reagovali slovy, že žádné existující vozidlo nedokázalo nahradit M2 Bradley tak, jak požadovali (v podstatě generační skok). Pokud se podíváme do Evropy, tak je pozoruhodné, že tradiční odběratelé Německé techniky, jako jsou holanďané, dali přednost nákupu CV9035 od konkurenční BAE. Dle zástupců PSM by měla být vozidla pro zahraniční zájemce, výrazně levnější než ta pro Bundeswehr z první série, budou nabízena za konkurenceschopnou cenu. Společnost PSM předpokládá, že nabídne své pásové bojové vozidlo Puma, australské armádě do výběrového řízení Land 400 Phase 3 na celkem 450 obrněných vozidel. Vozidlo Puma by se mohlo v australském tendru střetnout s konkurencí v podobě nové verze CV90, vozidla ASCOD a Lynx od Rheinmetallu. Vozidlo Puma ale bude nabídnuto i pro AČR jako náhrada za vozidla BVP-2. AČR poptává celkem 210 vozidel a pokud si vezmeme cenu pro Bundeswehr (116 mld.Kč za 350 vozidel) a přepočteme ji na 210 poptávaných vozidel, vyjde to na cca 67 mld.Kč. Zde musíme zohlednit, že se jedná o cenu za první sérii, kde byly započítány i náklady za vývoj a druhá série má být levnější, tak oněch cca 50 mld. není až tak nereálná částka. Navíc i MO mluví o minimálně 50 miliard za ona nová BVP. Puma tedy není tak úplně nereálná, jak se často tvrdí, navíc společnost PSM věděla, kolik za vozidla hodláme utratit.
Chorvatsko hledá náhradu za 128 zastaralých vozidel M80A. Celkem má být pořízeno 108 vozidel, z toho 88 bojových vozidel pěchoty, 4 výcviková vozidla pro řidiče, 8 obrněných sanitek a 8 velitelských vozidel. Celková cena ještě nebyla zmíněna, ale je odhadována zhruba na 400 mil euro za vozidla. Vozidla mají být vyzbrojena kanónem ráže 30 mm a dvěma protitankovými střelami. Nákup má být uskutečněn po roce 2021. Mezi uchazeči je společnost BAE System s vozidlem CV90 a PSM s Pumou.
Pohrál jsem si a udělal vizualizaci, jak by musela vypadat ideální úprava Pumy pro potřeby AČR. Korba je prodloužena o jedno pojezdové kolo (víc jak půl metru), což výrobce zmiňuje jako proveditelné. Patrně by ale stačilo 6 kol, přičemž by někde vznikla mezera. Vozidlo nyní pojme požadované 6+2 specialisty. Místo původní bezosádkové věže je použita osádková věž Lance (stejná jako jde na australské Boxery). Je posunuta do přední části a zakrývá tak bývalé poklopy velitele a střelce, kteří se přesunuli do věže. Muselo by zůstat místo pro poklop řidiče, ale myslím že by se nemusel posouvat. Věž je rovněž vyosena, ale jen lehce, kolem věnce je prostor pro bedny s elektronikou, které byly pod původní bezosádkovou věží.
Vylepšená verze Puma S1
Na pařížském zbrojním veletrhu Eurosatory byla v červnu 2018 představena Puma s první dílčí modernizací, pod označením Puma S1. Tento typ je nabízen AČR a ve vývoji je modernizace Puma S2. Písmeny S jsou značeny dílčí změny, kdežto zásadní změny jsou uvedeny písmenem A a číslicí. Modernizace S1 vychází ze tří let provozu vozidel Bundeswehrem a jde o následující úpravy:
Integraci protitankových řízených střel do palebného systému
Modernizaci optiky snímající celý prostor okolo vozidla
Zlepšení ergonomie řízení a ovládání
Instalace komunikačního systému pozemních sil Bundeswehru, který je certifikován v rámci NATO
Zmíněný komunikační systém zahrnuje vylepšenou radiostanici, SDR (umožňuje pouhou změnou softwaru používat různá kmitočtová pásma a různé komunikační kanály a protokoly) a SATCOM (satelitní komunikace). Konfigurace kterou AČR upřednostní se ale může změnit. Čím víc změn, tím větší potřeba vše integrovat do vozidla, což stojí finanční prostředky a čas. Tohle ale není případ jen Pumy, ale všech ostatních vozidel. Bundeswehr patrně nakoupí, po dokončení výroby současné verze (cca 2020), vozidla Puma, patrně ve verzi Puma S1 nebo S2. Nová série se liší od té současné v osazení odpalovacího boxu pro střely EuroSpike, také současný systém aktivní ochrany bude doplněn o automatický granátomet a patrně i systém "hard-kill", patrně podobný systému IronFist, ale německé konstrukce. Dále pak spřažený kulomet větší ráže (7,62x51 mm NATO), nějaké novější systémy a elektroniku. Pokud jde o verzi "střední tank" tak zde jsem byl usazen a tyto verze jsou jen takovým konstruktérským cvičením jiných firem. Problém je totiž ve váze munice a samotné tankové věže, zkrátka není to ideální. Výrobce rozhodně neplánuje verzi Pumy osazené věží s kanónem ráže 105-130mm. Vozidlo Puma je oproti konkurenci velice nízké a kompaktní ("malé"), dle výrobce je to díky použití systému odpružení, kdy nebyly použity torsní tyče. Systém odpružení je snadno vyměnitelný i v polních podmínkách a nezasahuje do konstrukce vozidla.
Modernizace vozidel pro Bundeswehr
Bundeswehr uzavřel v roce 2017 smlouvu se společností Rheinmetall Group, na modernizaci vybavení vozidel Puma. Zakázka se pohybuje v hodnotě 260 mil.euro (218 mil.bez DPH). Krom toho je vyčleněno 108 mil.euro na dodatečnou montáž dalších komponentů. Společnost má rovněž připravit vše potřebné pro montáž modernizačního balíčku, která bude probíhat v letech 2020 až 2023. Modernizace bude zahrnovat instalaci nových optických pozorovacích přístrojů a nových barevných zobrazovacích displejů s vysokým rozlišením pro osádku. Na zádi bude usazena pomocná couvací infrakameru, usnadňujících rychlou jízdu vzad i v nočních podmínkách. Nová elektronika bude vyhovovat moderním standardům, přičemž současné černobílé monitory budou nahrazeny nejmodernějšími, vysoce výkonnými barevnými displeji. To poskytne veliteli a střelci vysoce detailní pohled na okolní terén a aktuální taktickou situaci. Rovněž bude znamenat zlepšení průzkumných schopností vozidla. Tyto rozšířené schopnosti zvyšují bojové schopnosti vozidla, ale rovněž poskytnou lepší možnosti výcviku osádek. Elektronika a systémy tak budou patrně schopny simulovat bojovou činnost, což výrazně urychlí výcvik. Věž bude osazena novou bezosádkovou zbraňovou stanicí TSWA, která zvýší obranné schopnosti vozidla i v případě nasazení na špatně manévrovatelném prostoru, jako je třeba městská zástavba atd. kdy by byl problém použít hlavní výzbroj vozidla. Dálkově ovládaná věžička TSWA bude osazena automatickým granátometem ráže 40 mm, které budou sloužit i k obraně zadní polosféry vozidla a krom klasické munice bude moci používat i neletální munici (např. slznou nebo zábleskovou) s maximálním dosahem 400 metrů. Objednávka zahrnuje integraci všech zmíněných systémů do tří vozidel Puma, s tím, že krom modernizace původních vozidel, budou nové systémy integrovány i do druhé série vozidel Puma, jejíž výroba bude zahájena od roku 2020. Vzhledem k informacím (viz výše) o vozidle Puma druhé série, je velice pravděpodobné, že současné vozidla budou osazena i odpalovacím boxem pro střely EuroSpike a absolvují výměnu původního spřeženého kulometu za kulomet ráže 7,62x51 mm NATO. V podstatě se bude jednat o modernizaci vozidel první série na standard druhé série.
Puma jako základ konceptu Recon Strike Group
Americký plukovník ve výslužbě Douglas Macgregor, je vlivným americkým vojenským myslitelem a autorem mnoha knih. Významě kritizuje současnou podobu americké pozemní armády, která se opírá o tzv. brigádní bojové týmy BCT (Brigade Combat Teams). Macgregor již dříve navrhl koncept tzv. průzkumných bojových týmů RSG (Recon Strike Group), které mají tvořit základní stavební kámen US Army. Základní platformou RSG jsou střední pásová vozidla. Ve své koncepci Macgregor vysloveně uvádí německé bojové vozidlo pěchoty (BVP) Puma. Díky výkonnému motoru lze německé obrněnce osadit bojovou věží s tankovým kanónem ráže 120 mm nebo dokonce kanónem ráže 130 mm. Nabízí se například věž BAE Systems projektu lehkého tanku M8 Armored Gun System. RSG získá vlastní letecké křídlo s bitevními vrtulníky Apache, dopravními stroji Blackhawk a čtveřicí taktických průzkumných dronů s doletem 1000 km (výdrž až 18 h). V jedné RSG brigádě s počtem cca 4000 lidí má sloužit 161 obrněných vozidel s dělem ráže 120 mm, 242 BVP s 30mm kanónem, 60 samohybných minometů (120 mm), 36 velitelských vozidel a 23 systémů blízké protivzdušné obrany (PVO) s kanóny ráže 35 mm - vše na platformě Puma. Palebnou podporu zajistí zejména 12 samohybných raketometů MLRS, 24 bitevních dronů (případně "kamikadze" drony), 18 odpalovacích vozidel PVO se střelami středního dosahu (např. NASAMS 2), 12 bitevních vrtulníků Apache a 30 vozidel návodčích palby a návodčích kompletů PVO. Bojovou podporu zajistí 12 Blackhawků, osm mostních vozidel a 12 protiminových vozidel. Zabezpečení pak 58 vozidel pro evakuaci zraněných, 48 pojízdných dílen, 228 nosičů kontejnerů a 132 cisternových vozidel (palivo i voda). Ve výsledku má mít RSG 12x větší palebnou sílu než BCT (bez ohledu na typ), a pět krát lepší poměr palebné síly na celkovou tonáž. Podle Macgregora v palebné síle dominují BVP Puma nad současnými BVP Bradley a samohybné minomety Puma nad minomety M1064. Ničivost RSG významně vzroste i díky použití bitevních dronů (případně tzv. loudavé munice) a raketometům MLRS. Výstavba a personální/technické vybavení 4 RSG má přijít na 21,4 miliardy dolarů.
Zdroj:
http://www.militarybox.cz/news/puma-se- ... australii/
http://www.douglasmacgregor.com/rsggeneralpublic.pdf
https://en.wikipedia.org/wiki/Puma_(IFV)
http://www.deagel.com/Tracked-Armored-F ... 44001.aspx
