I když se to na Palbě tanky a obrněnou technikou jen hemží, o obrněné technice našeho největšího spojence však toho mnoho není. Lépe řečeno, skoro nic. Přesto francouzská armáda byla před válkou co do obrněné techniky nejlépe vyzbrojenou armádou mimo Sovětský svaz. Ten prostě co do počtu tanků hrál jinou ligu.
Francouzská armáda vyšla z bojů první světové války vyzbrojena tanky Renault FT-17. Těch bylo vyrobeno více než 3000, ve výzbroji se udržel ještě dlouhá léta po válce. Počátkem 30. let bylo však jasné, že tyto tanky již nevyhovují. Firmy si byly vědomy budoucích lukrativních zakázek nejen ve Francii, začaly vyvíjet prototypy nových lehkých tanků.
Armáda projevila v roce 1933 zájem o nový lehký tank, určený pro podporu pěchoty. Nový tank měl mít tyto vlastnosti:
- osádka 2 muži
- výzbroj 2 kulomety ráže 7,5 mm, později možnost náhrady za kanon ráže 37 mm
- hmotnost 6 tun, pancéřování max. 30mm
- maximální rychlost 15-20 km/h
Jako první se objevil prototyp firmy Hotchiss, jeho osud však zůstává nejasný. V konkursu v roce 1934 však projekt firmy Renault neuspěl, firma však nerezignovala a v červnu 1934 představila nový prototyp ZM. Ten byl vyzbrojený dvěma kulomety a v průběhu montáže byl zesílen pancíř na 40 mm. V listopadu 1934 jej zhlédla armádní komise a doporučila jej k dalším testům. Po úpravách byl stroj opět zkoušen v únoru 1935 a již v dubnu 1935 byla firmě Renault zadána výroba na 300 kusů tanku. Tank je v dubnu vybaven litou věží APX vybavenou kanonem ráže 37 mm a kulometem ráže 7,5 mm. Tank prochází bez problému dalšími zkouškami a je přijat do výzbroje pod úředním názvem „char léger modèle 1935 R “, mnohem známější je ale jeho kratší označení RENAULT R-35
Podvozek tanku se skládal na každé straně ze dvou vozíků po dvou kolech a jednoho samostatného kola, předního hnacího kola, zadního napínacího a tří napínacích kladek. Pás se skládal z 126 článků . Motor byl umístěn klasicky vzadu, jednalo se o motor Renault o výkonu 82 HP. Řidič seděl v přední části tanku, druhý člen posádky měl své místo ve věži. Plnil funkci velitele tanku, střelce i nabíječe. Věz byl osazena kanonem SA 18/21 ráže 37 mm, kanon však měl velmi krátkou hlaveň (L/21). Vpravo od kanonu byl lafetován kulomet vzor 1931 ráže 7,5 mm. Obě zbraně jsou umístěny pod pancéřovým krytem.
Problematické bylo další vybavení tanku. Mezi velitelem a řidičem neexistovalo hlasové spojení, systém barevných žárovek se neosvědčil. Velitel proto většinou naváděl řidiče šlapáním a kopání do ramen a zad. Radiostanicí měly být vybaveny jen velitelské tanky, použitá stanice však nefungovala a proto se asi do tanků nemontovala....
Postupem doby bylo jasné, že soupeřem tanku R-35 nebude pěchota. Proto se přistoupilo k náhradě stávajícího pěchotního kanonu SA 18/21 za modernější SA 38. Ten byl již schopen prorážet pancíř o síle 30 mm na vzdálenost 400 metrů. Přezbrojení mělo proběhnout do konce roku 1940.
Další úprava se týkala podvozku, vznikl tak vlastně nový typ tanku AMX-40 (R-40). Jednalo se o modifikovaný R-35 vybavený podvozkem s dvanácti malými pojezdovými kolečky které byly odpruženy svislými pružinami. Ty jsou chráněny pancéřováním. Tank má již osazený kanon SA 38.
Problémem je určení přesného počtu vyrobených tanků. Francouzská armáda údajně do 1.9.1939 převzala 1070 kusů R-35, do ukončení bojů v roce 1940 dostala dalších 541 kusů. Polsko si objednalo v dubnu 1939 100 kusů R-35, obdrželo patrně jen 53 kusů, z nich bylo 34 strojů internováno později v Rumunsku. To mělo ve své výzbroji již 40 kusů R-35. Ty posléze prošly zajímavou úpravou, místo původního kanonu dochází k lafetaci sovětského protitankového děla ráže 45 mm. Tyto tanky zůstavají ve výzbroji až do roku 1948. Italové ukořistili 109 vozidel R-35, Bulharsko si objednalo už od Německa 40 vozidel, ty však slouží pouze k výcviku. Turecko mělo objednáno 100 kusů R-35, jejich osud je nejasný. Rovněž osud 50 R-35 objednaných Jugoslávií se jeví poněkud nejasný.
Německo ukořistilo okolo 800 R-35. Určitou část nějakou dobu využíval Wehrmacht, podvozek však posloužil k výrobě stíhačů tanků, samohybných děl a dělostřeleckých tahačů.
technická data Renault R-35
délka – 4,01 m
šířka – 1,81 (3,37) m
výška – 2,1 m (vztyčený radar)
hmotnost – 10,4 t
------------------------------
pancéřování trupu:
čelo – 40mm
boky – 40 mm
záď – 32 mm
pancéřování věže:
čelo – 44 mm
boky a záď – 40 mm
strop – 25 mm
------------------------------
výkon motoru – 82 HP
max. rychlost silnice – 20 km/h
zásoba PHM – 150 l
maximální dojezd – 140 km
osádka – 2
Použité zdroje:
http://www.chars-francais.net
Jo a ohledně německých protitankových děl. Německá armáda měla ve výzbroji 5,7cm protitanková děla a kromě toho v našich továrnách a armádních skladech nagabala hromadu 4,7cm protitankových děl A-5 (které nakonec používal na podvozku R-35 jako stíhač tanků) a 3,7cm děl A-4 (lehce splňovaly podmínku 30mm na 1000m takže co bylo blíž mohlo mět aj pancíř 40mm a nemělo moc šancí, ještě když vezmeme v úvahu malou rychlost a z toho plynoucí velký čas na mířenou dlouhotrvající střelbu). Větší problémy měli Němci jen s tanky Char B. Na ty byly opravdu normálně užívané kanony krátké a používali proti nim protiletadlové děla ráže 8,8cm. Nebo Štuky. 
Chudák velitel,střelec a nabíječ v jedné osobě u R35 