Iniciativu nad západním bojištěm a především nad Severním mořem a Anglií přebíralo stále více námořnictvo, armádní vzduchoplavba byla činná na východní frontě i na Balkáně. Již v dubnu 1915 započalo námořnictvo používat radiogoniometrii – zprvu vysílala vzducholoď sama aktivně a byla zaměřena, později si polohu určovala sama za pomoci radiomajáků.
Po zkušenostech roku 1916 vyvstala nutnost dostat zepelíny výše než činil dostup letadel a dostřel PL dělostřelectva. Vše bylo obětováno dostupu – snižuje se počet motorů na pět, zásoba paliva byla jen na 30 hodin letu, byla odstraněna kulometná výzbroj a zmenšen pumový náklad.
V létě 1917 se stalo námořnictvo jediným uživatelem vzducholodí, armáda vykonala svůj poslední bojový let 16.2.1917 – výroba nestačila nahrazovat ztráty pro obě vzduchoplavby. V srpnu 1917 podepsal císař dekret o zrušení armádní vzduchoplavby. Většina starších lodí byla sešrotována, námořníctvo si vzalo jen čtyři zepelíny a jeden SL.8, které byly nasazeny k hlídkové službe na Baltu.
Námořnictvo mezitím zístalo lode třídy „t“, zahájené typem L.Z.93 (L.44) – objem 55 800 m3, vybavené již dvoumotorovou zadní gondolou s jedinou tlačnou vrtulí. Dalším vývojem se dospělo k řadě „v“, zahájené v srpnu 1917 typem L.Z.100 (L.53). Tato řada bylo poslední stavěnou ve větší serii – do konce války bylo postaveno deset kusů. Jejich objem byl 56 000 m3, 5 motorů, dostup 7300 m a maximální rychlost 114 km/h.
Dne 19.10.1917 se vydalo 11 lodí na nálet na Londýn – čtyři byly zničeny při silném větru, nálet ukázal znovu velké nebezpečí pro Londýn – žádné letadlo se nedokázalo dostat do výšky 6500 m, kde operovaly zepelíny.
V květnu 1917 vznikl nápad na zásobování německé armády v Německé východní Africe – sériový stroj L.57 byl prodloužen o 15 m, objem dosáhl hodnoty 68 500 m3, délka 226,5 m, užitečný náklad 52 100 kg. Po vytažení z hangáru byla zničena a shořela i s nákladem. Okamžitě byla upravena L.59.
Na palubě nesla cca 372 000 nábojů, 30 kulometů, mnoho náhradních dílů pro zbraně a radiové přístroje, 2650 kg obvazů a léčiv. Vzducholoď se neměla vracet a její 22 členů mělo zůstat v Africe. Teprve 16.11.1917 se odlet z Jambolu zdařil. Cesta vedla přes Turecko, Středozemní moře, údolím Nilu na jih. 23.11. na úrovni Chartúmu dostala loď rádiem pokyn k návratu na základnu, protože africká armáda kapitulovala. 25.11 se vrátila k naprostému překvapení němců na základnu v Jambolu po 95 hodinách letu. Zpráva o kapitulaci byla podvržena britskou tajnou službou, africká armáda kapitulovala později!
Vzducholoď urazila 6757 km!
L.57
L.59
