Leningrad 1944 III. Narva II. Č 1-3.

[michan]

Narva a okolí.






Leningrad 1944 III. Narva II. Č 1-3.

Díl III.

Část 1.

V době březnové ofenzívy se podařilo proniknout sovětským pěšákům podporovaným tanky T 34 z jihu až hluboko do týlu narevské fronty do oblasti Sergaly (estonsky Sirgala). Na mapě je vidět jak daleko na západě leží Sergala (estonsky Sirgala). Zde Sověti ohrožovali nejdůležitější zásobovací silnici a železnici pro zásobování 3.(Germanica) ts SS. S touto hrozbou se dokonce března 1944 vyrovnával 25. pluk pancéřových granátníků SS Norge. Po rozbití těchto sovětských jednotek byl odvelen 25. pluk granátníků SS Norge zpátky k řece Narva. Poslední jednotky pluku zaujaly u řeky své pozice na začátku dubna 1944.
Na začátku dubna 1944 se prudce změnilo počasí na území celé fronty skupiny armád Sever. Přišlo jarní tání, které změnilo oblast bažin a jezer v terén pro tanky neprůchodný.
Němcům se podařilo na „Panteří linii“, na jih od jezera Peipus (Čudské jezero) nahromadit dostatek sil. Německé divize tak zastavily zde na jihu sovětskou ofenzívu.
Ale sovětská STAVKA neustále doufala, že průlom se podaří právě u Narvy. A tak 2. úderná armáda Leningradského frontu neustále tlačila na německé předmostí východně od města Narvy. Denně do obránců bušilo sovětské těžké dělostřelectvo a neustávalo bombardování sovětského letectva. I přes každodenní sovětskou palbu obránci zpevňovali bunkry a kladli miny. Palbou nejvíce trpěl Narevský most. Ženisté 11. divize pancéřových granátníků Nordland jej museli stále zpevňovat, aby po něm mohly proudit zásoby na východní břeh pro obránce.
V jižním sektoru obrany východního břehu také vojáci 24. pluku pancéřových granátníků SS Dänmark zpevňovali linie a budovali předsunutá postavení. Ta je měla varovat před sovětským útokem. Sovětská dělostřelba opevňování stále ničila. Dánové zde měli velké ztráty. O život přišel i jejich velitel generálporučík von Westphalen.
Jádro celé obrany 3. (Germanica) ts SS tvořilo její těžké dělostřelectvo vedené majorem Wilhemem Schlütterem, tedy dělostřelectvo 4. brigády pancéřových granátníků Nederlandu a divizní dělostřelectvo 11. divize pancéřových granátníků SS Nordlandu. Dělostřelectvo bylo výborně zamaskováno na západní straně Narvy a odtud rychle odpovídalo Sovětům.
V oblasti okolo fronty se pohybovali sovětští a němečtí odstřelovači. Kdo vyšel do odkrytého terénu, stal se jejich terčem. Předsunutá postavení hlídali kulometčíci a samopalníci. Ti nedovolili sovětským průzkumným hlídkám přiblížit se k německému opevnění. Obě strany nabíraly síly.
Kauschovy a Jähdeovy tanky Tiger a Panther způsobily těžké ztráty sovětským tankům 2. úderné a 42. armády. Také sovětská pěchota v těchto březnových bojích utrpěla těžké ztráty. Generál Govorov dostal sice náhradu, ale nováčky musel několik týdnů cvičit, než je bude moci zařadit k veteránům, kteří přežili. I když probíhal výcvik, Sověti stále prováděli průzkum bojem po celé linii.
Daleko za narevskou frontou u Finského zálivu dokonce Sověti provedli obojživelné vylodění. Způsobili zděšení u ochrany pobřeží. Rychlá akce jednotek SS a pobřežní obrany tyto vyloděné sovětské jednotky rychle zlikvidovala.
Německá obrana na východním břehu řeky Narvy byla nyní přibližně 10 km dlouhá. Na severní straně předmostí musely holandské pluky 4. brigády pancéřových granátníků SS Nederland několikrát odrazit sovětské útoky v okolí vesnice Lilienbach. Boje to byly opět tvrdé a obě strany měly velké ztráty.
V této době kdy probíhal útok na Lilienbach se znovu generál Govorov zaměřil na jižní okraj předmostí. Sověti zaútočili na 24. pluk pancéřových granátníků SS Dänmark (divize Nordland). Sovětské letectvo bombarduje opevnění 24. pluku a nutí Dány zůstat v úkrytu, zatímco se ve vlnách přibližuje ruská pěchota. Vlna za vlnou je sovětská pěchota likvidována kulomety a dělostřelectvem. Sověti nezískají vůbec nic, jen další mrtvé.
V době těchto útoků na severní a jižní východní předmostí před městem Narva probíhá těžké bombardování města Narvy. Sovětské letectvo bombarduje město Narva po celých 24 hodin. Govorov chce přerušit zásobování, které proudí na východní břeh. Po bombardování nezůstane v městě Narva již skoro žádný cíl. Němci sice utrpí těžké ztráty, ale zásobovací cesta přerušena není.
Pak následuje pár dní klid. Po několikadenní pauze však Govorov znovu nechá 2. útočnou armádu opět útočit na oblast Lilienbachu. Obrana 4. brigády pancéřových granátníků SS Nederland je předchozími útoky tak zeslabena, že se musí stáhnout. Tuto ofenzívu Sovětů již nevydrží. Stahuje se na novou linii jižně od vesnice Lilienbach kryta Schlütterovým dělostřelectvem

[michan]

Operace Leningradského frontu.





Leningrad 1944 III. Narva II. Č 2.


Díl III.

Část 2.

Po 10. dubnu 1944 útočné boje před Narvou pomalu utichají.
Sovětská STAVKA začíná připravovat velkou operaci, kterou je „Bagration“. Tím se stává i Narva druhořadým cílem. Jak potvrzuje i maršál Žukov ve svém memoáru: Vzpomínky a úvahy 2 – druhořadé cíle dostávaly méně prostředků k boji. On sám říká: „Dostávaly materiální prostředky a posily jen v rozumně omezené míře.“ Většina sil jde tedy na přípravu operace „Bagration“
Přestávka zde před Narvou trvá skoro 2 měsíce. Po tyto 2 měsíce generál Govorov vycvičí své posily. Nováčky zařadí do bojem zocelených divizí. Celé 2 měsíce shromažďuje munici pro dělostřelectvo, tanky a ruční zbraně. Sovětská STAVKA totiž předpokládá a my se s tím blíže seznámíme u operace „Bagration“, že jako krycí manévr zaútočí Sověti na severu, na Karelské frontě, zde u Narvy a na jihu proti Rumunsku. Chce tak oklamat Hitlera a německý generální štáb. Chce vyvolat dojem, že letní tažení roku 1944 bude na jihu u skupin armád Jih a Jih A a zde na severu. A jak uvidíme u operace „Bagration“ Sovětům se to podaří. Posily Němců nepůjdou k skupině armád Střed, ale Jih a Sever.
Během května a na začátku června 1944 byla půda u Narvy vyschlá. Již snesla těžkou techniku.
Dne 7. června 1944 spustí Sověti na jižním okraji Narevského předmostí prudkou dělostřeleckou palbu proti německo – dánským jednotkám. Potom zaútočí nízko nad zemí sovětské bitevní letouny. Bitevní letouny shazují tříštivé bomby a pálí ze všech palubních zbraní. Německé a dánské jednotky u vsi Dolgaja Niva nejsou chráněni před takovou palbou ani v pohotovostních krytech. Své pohotovostní kryty zpevňovaly 2 měsíce kládami a hromadami hlíny. Mají těžké ztráty.
Po dělostřelecké palbě a leteckých útocích přichází Sověti. Dánové otřeseni, mezi mrtvolami svých kamarádů přebírají kulomety a granáty a připravují se na boj zblízka. Podaří se jim ještě požádat o dělostřeleckou podporu 11. divize pancéřových granátníků. Německá dělostřelba je přesná. V sovětských rojnicích vznikají mezery. Ti Sověti, kteří dorazí k zákopům jsou dne 7. června 1944 zničeni. Za prvním útokem však přichází druhý, třetí a čtvrtý. To samé je 7., 8., 9. a 10. června 1944 zde u vesnice Dolgaja Niva. Sověti zde posílají do útoku pluk za plukem. A Dánové vždy útok odrazí. Teprve 12. června 1944 jsou Sověti úspěšní a probijí se celým hlavním systémem zákopů. Donutí Dány k ústupu. Pak Sověti shromažďují své jednotky a připravují útok na narevský most.
V tuto chvíli se Dánům podaří husarský kousek. Dánský feldwebel (rotmistr) Egon Christopherson shromáždí okolo sebe granátníky, vybaví je samopaly a granáty. Vždy, když se jednotky přeskupují, tedy i u Sovětů, vzniká zmatek a chaos, Dánové vyrazí. Provedou protiútok do tohoto chaosu Sovětů. Sověti jsou tak překvapeni, že zpanikaří a za těžkých ztrát ustoupí zpět za své linie. V dánských zákopech zůstane ležet ohromné množství padlých a raněných sovětských vojáků.
A tak mohou vojáci 24. pluku pancéřových granátníků SS Dänmark opět zaujmout své staré obranné pozice, které 12. června 1944 museli opustit. I Dánové mají velké ztráty. Jejich pozice je o to těžší, že nedostávají tak rychle posily jako Sověti.
Generál Steiner dostane všechny zprávy z narevského bojiště. Ví z nich, že jeho vojáci již dlouho odolávat nemohou. Nařídí budování nové obranné linie západně od Narvy.
Než se však tato tzv. Tannenberská linie vybuduje budou muset ještě Němci a mezinárodní jednotky bránit původní linii u Narvy.
Sověti dál stupňují své útoky. Generál Govorov neustále mění těžiště útoků na narevské předmostí. Jednou útočí na severu, odpoledne na jihu. Druhý den začíná proti středu. Němci si nikdy nejsou jisti kde Sověti zaútočí.
Po 14. červnu 1944 se sovětským jednotkám opět podaří prorazit na severu, na západní břeh řeky Narva. Steiner tam znovu musí povolat tanky Panther a Tiger z Kauschových a Jähdeových jednotek. Německé tanky znovu sovětskou hrozbu zlikvidují. Německých a mezinárodních jednotek neustále ubývá. Těch málo posil, které přijdou, je vrháno po částech na nejohroženější místa.
Sověti stále podnikají útoky proti Narevskému předmostí. Němci jim nyní začínají odpovídat prudkými protiútoky. Ženisté 4. brigády pancéřových granátníků Nederland ničí sovětské tanky plamenomety a granáty a sovětskou pěchotu si berou na starost holandští a dánští granátníci. Odehrávají se zde bitvy kdy každou chvíli jiná strana vítězí. Vítěze vždy smete protiútok. Ztráty na obou stranách rostou. Skupinky mužů bojují vždy o několik metrů země. Stává se zde, že mohutné letecké a dělostřelecké bombardování smete celé čety vojáků obou stran z povrchu zemského. Nenajde se po nich nic.
Během takovýchto bojů brání Němci obsazené území déle než měsíc.
Velitel německého dělostřelectva major Schlütter již musel přestěhovat svou dělostřeleckou pozorovatelnu do budovy narevského soudu (předtím měl pozorovatelnu ve východním předmostí Narvy). Je to jedna z mála budov, která v Narvě po těžkých bombardováních zůstala. Zde z věžičky, s výhledem na celé město a okolí, přesně řídí palbu na celé předmostí. Odtud rozbíjí sovětské útoky. Ví však, že čas pracuje pro Sověty. Obránců stále ubývá. Nyní již mají dobrovolnické pluky SS sílu praporu.

[michan]

Leningrad 1944 III. Narva II. Č 3.


Díl III.

Část 3.

Konec jedné z nejúpornějších obran v celé ww2 na východní frontě se blíží. Němci a mezinárodní jednotky dokázali bránit úsek fronty u Narvy skoro 6 měsíců.
Hitlerův rozkaz tehdy zněl: „Udržet Narvu.“
Začínající operace „Bagration“ však neúprosně měnila pozici fronty u Narvy.
Ze začátkem této operace je i generál Govorov, velitel Leningradského frontu rozhodnut Narvu dobýt. Letecké a dělostřelecké útoky sovětské armády jsou nejintenzivnější za celých 6 měsíců. K útoku je připraveno 20 sovětských divizí. Denně pronikají v posledních dnech sovětské jednotky na západní břeh řeky Narvy.
Generál Steiner, velitel obrany Narvy a 3. (Germanic) ts SS ví, že bude muset ustoupit ať se to Hitlerovi líbí nebo ne. Události proti skupině armád Střed (operace Bagration) znamenají, že by se jeho obrana ocitla v zázemí sovětských vojsk.
A tak již 23. července 1944 začíná své jednotky stahovat na západní břeh řeky Narvy. Krytí provádí dělostřelectvo majora Schlüttera. Ten nyní z věže narevského soudu řídí ústup vojsk z východního předmostí. Drží svá postavení po dobu než narevský most přejdou poslední obránci východního břehu. Potom jej budou muset připravení ženisté vyhodit do povětří. Jsou to ti samý ženisté, kteří jej celých 6 měsíců zpevňovali a udržovali v chodu.
Sovětští průzkumníci hlásí generálu Govorovovi, že Němci ustupují.
Generál Govorov tak okamžitě 24. července 1944 nařídí ofenzívu po celé frontě zde u Narvy.
Sovětská armáda vyráží ze svých opěrných bodů na západním břehu na severní frontě Narvy. Její tankové jednotky před sebou tlačí zdecimovanou estonskou divizi SS.
Jižně od města Narvy se tlačí sovětské jednotky západním směrem k hlavní silnici, spojující Narvu s Tallinem. Němci již tomuto útoku nemohou odolat. Sověti je dokonce v některých místech postupu na západ předbíhají.
Sovětské letectvo podporuje útok tankových jednotek na severu i jihu. Proti tomuto sovětskému letectvu ještě zaútočí Luftwaffe, která chce postup zpomalit. Podaří se jí sestřelit několik sovětských letadel, na situaci a rychlosti postupu to nic nezmění.
Luftflote 1 – letectvo skupiny armád Sever má jenom 137 letounů všech typů. Sovětská 13. letecká armáda nasazuje 800 letounů.
Když 24. července 1944 řídí major Schlütter dělostřeleckou podporu odcházejících Holanďanů a Dánů přes most u Narvy, má u sebe i radistu. Tento radista odvysílá rozkaz k vyhození mostu po přechodu posledního vojáka přes most u Narvy. To již Sověti k mostu přicházejí. Do vzduchu letí zásobovací tepna východního předmostí.
I postavení majora Schlüttera zasahuje sovětské dělostřelectvo. Sověti střílejí zápalnými granáty. I ty poslední zbytky města Narvy se mění v hořící peklo. Major opouští město Narva mezi plameny, padajícími trámy a troskami. Musí se probojovat ven z města na západ ke svým dělostřeleckým bateriím 4. brigády pancéřových granátníků SS Nederland. To se mu podaří.
Mezitím Sověti dosahují svou ofenzívou z jihu oblast silnice Narva – Tallin, na západě za Narvou. Němci a mezinárodní jednotky utvoří dvě útočné skupiny. Tyto dvě skupiny 24. července 1944 otevřou pro ustupující jednotky ústupovou cestu. Major Schlütter tuto zprávu dostane odpoledne 24. července 1944. Ruší dělostřelecká postavení. Dělostřelectvo vytvoří pochodové kolony a tak baterie 4. brigády pancéřových granátníků SS Nederland ustupuje na západ.
Dělostřelectvo se přidává k ústupu vojáků šesti zemí. A tak 3. (Germanic) ts SS ustupuje na západ. Tento 3. (Germanic) ts SS bránil Narvu 6 měsíců v jedné z nejúpornějších obran celé ww2. V podvědomí lidí je tato obrana málo známá.
Nyní tyto mezinárodní jednotky vstupují na území pobaltských států.
Na území pobaltských států budou ještě celý rok pokračovat v boji proti Sovětské armádě. Vzdají se až v květnu 1945 po skončení války.
Pokračování bude již vše o operaci „Bagration“ v několika dílech.

[hornet]

Pro většinu lidí málo známá válečná oblast a jak je vidět, urputností bojů si nijak nezadala s těmi nejznámějšími. Už se těším na Bagration!

[michan]

Je to pravda - ty zákopové boje - hrůza. Sověti zde měli i desetinásobnou převahu. Ale především přeorávali zemi letectvem - poměr byl 1:5. Zasazovali i dálkové letectvo. Bomby běžně ničili pohotovostní kryty, kde naráz umřela skoro celá četa.
Velmi se zde na obou stranách osvědčily zakopané tanky. T 34, když byly zakopané svým 76mm děly ničily tanky Panther a na 500 - 600m i Tiger. Mě osobně zaujal i ten útok dánů do přeskupujících se jednotek sovětů. Je vždy zmatek, jednotky přecházejí a nevěnují pozornost ničemu jinému než, aby zaujaly správnou pozici. Stráže jsou v tu dobu rozptýleny. Dobrý okamžik!!!

[Jája]

Zaujala mě jedna věc v souvislosti se zahraničními jednotkami u Němců:
Když šlo o jihoevropany, tak vždy při sov. útoku dopadli špatně. Pokud to byli Nizozemci, Dáni nebo Seveřani tak jejich obrana byla až neskutečná. Čím to bylo? Povahou jednotek (jižani - odvedenci X seveřeni - dobrovolníci)? Je to náhoda nebo se mýlím já?

[michan]

Je to tak půl na půl co říkáš. Seveřani tvrdí chlapíci bojovali statečně ve všech letech 1941 - 45 ww2 na východní frontě. Musíme si, ale říci, že to byly jednotky SS. To znamená nejlepší výcvik - a především nejlepší zbraně jednotek SS. I zde u Narvy je to vidět - Tanky Tiger VI a Panther.
Ale třeba i v letech 1941 - 43, bojovali u Leningradu velice statečně Španělé ( považuji za jižany) - nikoliv SS. Generál ( nebo jestli již tehdy maršál) Franco je vybavil moderními zbraněmi Němců. Ale především, tehdy měli za sebou zkušenosti z občanské války na nesprávné straně.
Italové, Maďaři a Rumuni si velení na východní frontě chtěli ponechat svým generálům - chtěli být autonomní na Němcích. Měli horší zbraně, málo výcviku a zkušeností - podle toho na východní frontě dopadali. Kde se začlenili k Němcům, dostali odpovídající dělostřeleckou a leteckou podporu, bojovali i oni statečně. Bohužel - Italové, Rumuni a Maďaři více volili tu nezávislost na Němcích.

[jeikob]

Taky rusové vždy rádi utočili při velký ofensíve na rumuny či taliány.Ale třeba madaři byli zdatný valečníci. K té Narve kdysi bežela na discavery serie bojište a prave armáde sever byli venovaný dva díli a pomerne tam bylo dost zaberu z boju o narvu. Jo a kouknete na sigiho stranky Valka v obrazech tam mezi nemeckými tydeníky je jeden venující se bojum u narvy.Jsou tampekný zabery na delostrelectvo a ty obraný postavení a zakopaný granatníky v zimním.

[michan]

To samé, že bojovali v určitých dobách statečně, lze říci i o Rumunech. Jih fronty okolo Krymu 1941- 42. Statečně Rumuni bojovali i v Karpatech 1944. Do chvíle než to Antonescu odtroubil. To si řekneme po "Bagrationu". Stejně tak v prvých měsících 1941 bojovali i Maďaři i Italové statečně.
Vše se většinou hroutilo při velkých ofenzívách sovětů.
Tyto satelity neměly tak dobře propracovaný systém palby dělostřelectva, letectva a protiútoku jako měla Německá armáda. Problém byl též v tom, že si hodně věřili a než by požádali o pomoc a podporu Němce, bylo většinou pozdě.
Základní a nejdůležitější byly faktory, které jsem uvedl výše.
Horší výcvik, méně zkušeností, horší a méně moderní výzbroj a autonomie na Německé armádě.

[sa58]

Na rumuny se často zapomíná, ale sověti je při osvobozování Československa používali jako kanonenfutr. Co jsem našel na netu tak to asi 33000 padlých a podobný počet raněných.... A to se o nich dnes skoro nic nepíše

[michan]

Přesně tak. Rumuni velice statečně potom bojovali s Rudou armádou v Maďarsku a v Československu. Pro Němce byli nepříjemný soupeř, znali jejich slabiny. A jak správně říkáš, Rusové je pouštěli dopředu, aby odčinili státní působení na východní frontě. To samé s Maďary. Mnoho Maďarů však dál bojovalo, jak u Němců, tak i u Sovětů až do konce války. O tom všem si budeme říkat v dalších ofenzívách.