Východní Prusko, německá porážka 1945. Č 4.

[michan]

Východní Prusko, německá porážka 1945. Č 4.
Mapa Východopruské operace, Etapa 1 od 13. ledna do 9. února 1945 a Etapa 2, od 10. února



do května 1945.
Plán a příprava Východopruské operace.
Když pomineme politický cíl Východopruské operace, jak jej popisují východní bolševičtí historici - zlikvidovat hnízdo reakčního prušáctví - zůstane nám v hlavním a původním historickém zdroji - ten základní a nejdůležitější vojenský a strategický cíl, který zadala STAVKA svým frontům. A tím skutečným a základním cílem Východopruské operace bylo zlikvidování hrozby "bočního úderu proti frontu, či frontům", které útočily ve Viselsko-oderské operaci a dobytí severního Polska (stejně jako u později popisované Východopomořanské operace a také na jihu spuštěné Slezské operace).
STAVKA zadala sovětským vojákům, důstojníkům a generálům ve Východopruské operaci tento strategický úkol: "rozdrtit jedno z nejsilnějších nepřátelských uskupení - Skupinu armád Střed (Mitte), proniknout k moři a dobýt Východní Prusko s důležitými přístavy Královcem a Pilau (Baltijsk). Splnění tohoto úkolu mělo podpořit úspěšný útok sovětských vojsk na jiných úsecích fronty, především na varšavsko-berlínském směru.
Poté co STAVKA probrala návrhy jednotlivých frontů a zvážila všechny jejich připomínky k Východopruské operaci, vypracovala "konečný" plán této operace, "podle něhož měly být zasazeny křídlům německé Skupiny armád Střed (Mitte) dva mohutné obchvatné údery z prostoru jižně a severně od Mazurských jezer. Vojska 2. a 3. Běloruského frontu měla prolomit obranu nepřítele, rozdrtit jeho síly, rozvinout útok ve směru na Marienburg a Královec, proniknout k moři, odříznout bránící se zde vojska od hlavních sil německé armády, rozbít obklíčené svazky, zničit je a obsadit celé Východní Prusko (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola III, str. 88.)."

Podle - "Konečného plánu Východopruské operace" - , který vypracovala STAVKA, a který byl pro 2. a 3. Běloruský front závazný, byly vojskům zadány konkrétní úkoly:

"2. Běloruský front, měl připravit a provést útočnou operaci s cílem zničit przasnyszsko-mlawské nepřátelské uskupení a desátého-jedenáctého dne útoku dosáhnout čáry Myszyniec - Neidenburg - Dzialdowo - Bielsk - Plock a dále postupovat směrem na Marienburg.
Hlavní úder měly zasadit čtyři vševojskové armády a jedna tanková armáda a jeden tankový sbor z rózanského předmostí na Przasnysz - Mlawu. Obranu na úseku širokém 16 - 18 km měly prolomit tři armády za podpory tří dělostřeleckých divizí. Hustota dělostřelectva neměla být přitom menší než 220 děl a minometů na kilometr fronty. Po prolomení obrany na hlavním směru měla rozvinout úspěch tanková armáda a větší část tankových a mechanizovaných sborů. Jedna armáda byla vyčleněna do druhého sledu frontu s tím, aby zasáhla do boje z rózanského předmostí, až bude prolomena nepřátelská obrana. Při útoku na Myszyniec měla smést německou obranu před pravým křídlem frontu a chránit úderné uskupení sovětských vojsk ze severu
Kromě hlavního úderu měl být zasazen i druhý úder, a to silami dvou vševojskových armád a jednoho tankového sboru z serockého předmostí ve směru na Bielsk. Nepřátelskou obranu na úseku širokém 9 km měly prolomit dvě dělostřelecké divize. Hustota na 1 kilometr fronty neměla být menší než 210 děl a minometů. 1. Běloruskému frontu (v jeho Viselsko-oderské operaci - má poznámka) měly při rozdrcení německého varšavského uskupení pomoci nejméně jedna armáda a jeden tankový nebo mechanizovaný sbor, které by zasadily úder a obešly Modlin ze západu, aby se nepřítel nemohl stáhnout z prostoru Varšavy za Vislu. Do zálohy 2. Běloruského frontu byl vyčleněn jeden mechanizovaný a jeden jezdecký sbor (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 493, l. 303 - 305.).
3. Běloruskému frontu bylo uloženo rozdrtit tylžsko-insterburské uskupení a desátého - dvacátého dne Východopruské operace dosáhnout čáry Nemonien - Darkehmen - Goldao. Dále měla vojska frontu útočit podél řeky Pregoly na Královec, přičemž hlavní síly měly být soustředěny na jižním břehu řeky. Podle rozkazu hlavního stanu měly úder zasadit čtyři armády a dva tankové sbory z prostoru severně od Gumbinnenu ve směru na Wehlau. Nepřátelskou obranu měly prolomit v pásmu širokém 18 - 19 km tři armády prvního sledu za součinnosti tří dělostřeleckých divizí o hustotě dělostřelectva 200 děl a minometů na kilometr fronty. Armáda druhého sledu a tankové sbory měly být zasazeny do boje až po prolomení nepřátelské obrany, aby se mohl rozvíjet úder na hlavním směru. Operace hlavního uskupení byly zajišťovány úpornou obranou vojsk na křídlech frontu a útokem částí sil na vedlejších směrech (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 493, l. 329, 330.).
1. Pobaltský front dostal za úkol podporovat vojska 3. Běloruského frontu při rozdrcení tylžského nepřátelského uskupení. Proto mělo být na levém křídle 43. A soustředěno nejméně 4 - 5 divizí, které by útočily podél levého břehu Němenu (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 493, l. 334.).
Velitel válečného loďstva přikázal Baltskému loďstvu, aby blokovalo nepřátelské předmostí na Kuronském poloostrově. Torpédové čluny a ponorky měly přetnout námořní komunikace nepřítele a odříznout jeho uskupení v Kuronsku, a bombardovací námořní letectvo mělo udeřit na přístav Liepäju. Aby byly tyto úkoly splněny, musel velitel loďstva urychleně přesunout lehká plavidla do přístavu Šventoji a letouny na letiště Palanga (historickým podkladem pro informace je zde: AHO VL, sp. 9 366, l. 98.)."

Zde je nutno říci, že od 12. ledna 1945, kdy začala Viselsko-oderská operace, probíhaly vždy za několik dní - 1, 2 a až 3 dny po ní - další operace na křídlech - na severním křídle je to právě Východopruská operace, která, jak si řekneme začínala 13. ledna a na jižním křídle probíhaly boje v Karpatech (Slezská operace). Rudá armáda tak vlastně přešla do útoků během několika dnů od 12. ledna 1945 a strategicky se zároveň zajišťovaly útoky na celé frontě od Baltského moře až po Karpaty. Koordinovaně (s přehledem, který měla STAVKA, která průběžně zasahovala do činností frontů - má poznámka) byly řízeny údery 1. Běloruského frontu uprostřed, který útočil v Polsku, další pak, 3. Běloruský front měl zase severněji částí sil udeřit na Tylži a zničit zde německou obranu na úseku 43. A 1. Pobaltského frontu. A na jižním křídle pak 2. Běloruský front bezprostředně pomáhal při likvidaci varšavského uskupení.
(pro celkový přehled a orientaci, mapa všech útoků RA na východní frontě v období



od 12. ledna do 30. března 1945.)
Během plánování a při přípravě útoků Východopruské operace byly provedeny značné přesuny svazků. Již například koncem roku 1944 byla převedena, z 3. Pobaltského frontu do 2. Běloruského frontu, 2. ÚA, a z 1. Pobaltského frontu do 3. Běloruského front byla ve stejném období převedena 2. GA. Přesuny se pak prováděly i v prvé dekádě ledna 1945, kdy byla k 2. Běloruskému frontu přidána 5. GTA, která předtím bojovala v sestavě 1. Pobaltského frontu.
Do prostoru, kde se připravovala Východopruská operace, bylo kromě toho "přesunuto značné množství dělostřeleckých průlomových svazků a svazky jiných druhů vojsk" ze zálohy, kterou disponovala STAVKA.
V době kdy STAVKA plánovala tuto útočnou operaci, byl jejím prvopočátkem úvah - stav celkové situace na východní frontě - a poté určilo - hlavní cíl tažení a teprve poté vypracovala - Přesný a konečný plán Východopruské operace. Co je takovým celkem novým a málokdy používaným prvkem v jejich historických textech, který zde poznamenává kolektiv východních historiků v jejich prvopočátku díla - Velká vlastenecká válka, je ta skutečnost, že zde říká, že STAVKA -"zároveň neomezovala tvůrčí iniciativu velitelů frontů při přípravě a v plánování bojové činnosti vojsk, jak se stávalo při některých operacích v prvním a druhém období Velké vlastenecké války." Což, jak každý pochopíme, znamenalo, že STAVKA svým nejvyšším velitelům více věřila. A poté hned kolektiv, který sepsal Velkou vlasteneckou válku a na str. 89 upozorňoval hned na nedostatky, které popsal následujícími informacemi:

"V plánu Východopruské operace však byly i nedostatky. Především byla nedostatečně organizovaná strategická součinnost mezi Pobaltskými fronty a fronty operujícími ve Východním Prusku:
13. ledna 1945, kdy začala Východopruská operace, dostala vojska 1. a 2. Pobaltského frontu rozkaz přejít do ´houževnaté obrany´. Kromě toho nebyla 43. A 1. Pobaltského frontu včas převedena do sestavy 3. Běloruského frontu, takže byla do boje zasazena opožděně, a navíc nebyl ani šťastně zvolen směr jejího počátečního úderu. Místo aby zasadila rozhodný úder z prostoru severně Tylže na jih podél železnice na Isterburg (nyní Čerňachovsk) a tak pomohla 3. Běloruskému frontu obklíčit lasdehnenské nepřátelské uskupení, dostala rozkaz zasadit čelní úder z prostoru Sudargasu podél Němenu."

A poté si řekneme jak se jednotlivé fronty vypořádávaly s "Přesným a konečným plánem Východopruské operace", který vypracovala STAVKA a začneme u rozhodnutí velitele 2. Běloruského frontu, maršála Sovětského svazu K. K. Rokossovského.

"Podle celkového plánu Východopruské operace rozhodl se velitel 2. Běloruského frontu prolomit nepřátelskou obranu na mlawském směru z rózanského předmostí, a to na úseku širokém 18 km silami 3. A, 48. A a 2. ÚA, a dále útočit na Mlawu - Marienburg.
Aby byl průlom rozšířen doprava, dostala 3. A úkol zasadit hlavní úder ve směru na Allenstein (Olsztyn) a pomocný úder na sever, na Alexandrovo. Část sil 2. ÚA měla ze západu obejít Pultusk a v součinnosti s 65. A, která útočila ze serockého předmostí, zničit pultuské nepřátelské uskupení. 5. GTA měla být zasazena do průlomu v pásmu 48. A na směru Mlawa - Lidzbark.
Rychlé svazky dostaly za úkol připravit se k vniknutí do průlomů v pásmech armád a rozvíjet úspěch na hlavním směru; 3. gardový jezdecký sbor měl být zasazen do průlomu v pásmu 3. A, 8. mechanizovaný sbor v pásmu 48. A a 8. gardový tankový sbor v pásmu 2. ÚA.
Aby byla zajištěna činnost úderného uskupení frontu od Mazurských jezer a aby průlom mohl být rozšířen, plánovalo se, že druhého dne operace bude zasazena do boje ve směru na Myszyniec 49. A (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola III., str. 89, 90.)."

[michan]

Východní Prusko, německá porážka 1945. Č 5.

Rozhodnutí



velitele 2. Běloruského frontu maršála K. K. Rokossovkého dál znělo, že ze serockého předmostí budou německou obrannou frontu prolamovat, na úseku širokém 10 km, sovětská 65. A spolu s 70. A. Zároveň rozhodl, že v pásmu prvé z nich, tedy v prostoru útoku 65. A, měl být do průlomu zasazen 1. gardový tankový sbor. Aby byl průlom rozšířen i z jihu a zajištěna součinnost s pravokřídelní armádou z 1. Běloruského frontu maršála Žukova, tak měla část jednotek ze 70. A provádět úder jihozápadním směrem, poté měla obejít ze severního směru Modlin, násilně překročit řeku Vislu. Sovětská 50. A, jež bojovala na pravém křídle frontu, měla zaujmout pevnou obranu na obranné čáře Augustovský průplav - řeka Bobr. Do zálohy 2. Běloruského frontu maršála Rokkosovského STAVKA vyčlenila dvě střelecké divize a tři protitankové dělostřelecké brigády.
Dle rozhodnutí velitele a sestavení plánu štábem 2. Běloruského frontu, se předpokládalo, že při samotném prolamování hlavní německé obrany budou vojska postupovat přibližně denně o 10 - 12 km a až bude prolomena obrana bude postup zrychlen až na 15 km denně.
Sovětské "4. Letecké armádě bylo uloženo chránit stíhacím letectvem bojové sestavy vlastních vojsk, v noci před útokem uskutečnit nejméně 1 000 vzletů, zdecimovat živou sílu nepřítele, zničit jeho palebná postavení na předním okraji, narušit práci německých štábů a kontrolovat silnice a železnice. Prvního dne operace mělo letectvo frontu působit hlavně v pásmech 48. a 2. úderné brigády. Rychlé svazky mělo od okamžiku jejich zasazení do průlomu podporovat bitevní letectvo."
Všechna již řečená rozhodnutí velitele frontu "měla za cíl prolomit německou obranu na dvou směrech, přitom rozdrtit przasnyszsko-mlawské uskupení, zasadit hlavní úder severozápadním směrem na Marienburg, a tak obejít a odříznout celé východopruské uskupení od centrálních oblastí Německa. Přitom měla být obklíčena nevelká nepřátelská uskupení: uskupení v prostoru Pultusku měla obklíčit vojska na styku 2. ÚA a 65. A, uskupení v prostoru Modlin 70. A za součinnosti 47. A 1. Běloruského frontu.
Je třeba poznamenat, že 2. Běloruský front měl útočit za mnohem příznivějších podmínek než 3. Běloruský front. Za prvé tu vojska mohla využít vhodných operačních předmostí na pravých březích Narewu a Západního Bugu, za druhé obranný systém i uskupení německých fašistických vojsk byly v pásmu činnosti 2. Běloruského frontu slabší než v pásmu útoku 3. Běloruského frontu. Hlavní opevněné prostory - lötzenský a allensteinský - mohla vojska obejít z jihu, a mlawský opevněný prostor, který stál v cestě hlavnímu uskupení sovětských vojsk, nebyl příliš silný. Splnění úkolu bylo usnadněno i tím, že vojska měla k dispozici mnoho rychlých svazků (tankových, mechanizovaných a jezdeckých)."
Dostali jsme se k rozhodnutím velitele 3. Běloruského frontu armádního generála Čerňakovského. Armádní generál I. D. Čerňakovskij, velitel 3. Běloruského frontu (viz zde



foto armádního generála I. D. Čerňakovského, který zahynul na frontě ve Východním Prusku, v Etapa 2, Východopruské operace, zteč Královce, dne 18. února 1945 na bojišti v městě Mehlsacku. Velitelem 3. Běloruského frontu, - pověřila jej STAVKA od 21. února 1945, - se stal maršál Vasilevskij, jinak pověřenec hlavního štábu vrchního velení /stejně jako byl Žukov, v řečené době velitel 1. Běloruského frontu/, které vysílala na úseky frontů STAVKA - smrt Čerňakovského bude popsána u příslušné operace Etapa 2 blíže - má poznámka) se rozhodl rozdrtit německá vojska před sebou postupně.
"Nejdříve měla útočící vojska zničit tylžské uskupení, operující na levém břehu Němenu, a dosáhnout čáry Tylže - Insterburg. Potom měla rozdrtit insterburské uskupení a rozvinout útok na Wehlau - Královec. Předpokládalo se, že tento úkol bude moci být splněn jedině tehdy, když levé křídlo úderného uskupení frontu zaujme v prostoru Darkehmenu, odkud se dal čekat protiútok nepřátelských záloh, chráněných Mazurskými jezery. Nepřátelskou obranu severně od Gumbinnemu na úseku dlouhém 24 km měly prolomit 39. A, 5. a 28. A. V druhém sledu byla 11. GA. Dostala za úkol postupovat za vojsky 5. a 28. A a pátý den operace ránoo v součinnosti s 1. tankovým sborem, který byl v záloze frontu, zahájit boj na řece Inster. Přitom měla rychle udeřit na Wehlau a částí sil za podpory 28. A obsadit Insterburg. 2. gardový tankový sbor měl být zasazen do průlomu druhého dne operace ráno v pásmu 5. A. 2. GA měla zaútočit třetího dne operace a využít trhliny v nepřátelské obraně, kterou způsobil soused zprava - 28. A.
31. A, operující na levém křídle frontu, východně od Mazurských jezer, dostala za úkol zaujmout obranu a být připravena zaútočit v případě úspěšné činnosti úderného uskupení. Průměrné tempo útoku při průlomu nepřátelské obrany v taktické hloubce mělo dle plánu činit 10 km, a v operační hloubce 12 - 15 km denně.
1. Letecká armáda dostala rozkaz podpořit útok 5. A, vyčlenit dvě divize bitevního letectva k podpoře 28.A a 39. A, a jakmile zaútočí armáda druhého sledu, podporovat její činnost. V hloubce nepřátelské obrany mělo letectvo bombardovat sklady, základny a letiště. Kdyby se objevily nepřátelské zálohy, měly letecké svazy ničit živou sílu a techniku."
Což tedy znamenalo, že 3. Běloruský front armádního generála Čerňakovského měl zasadit jeden hluboký čelní úder ve směru na Královec, zdolat ilmenhortský a heilsberský opevněný prostor, ztečí dobýt pevnost Královec a společně s vojsky 2. Běloruského frontu úplně rozdrtit východopruské nepřátelské uskupení. Zároveň se předpokládalo, že 43., 39. a část sil 5. A obklíčí a rozdrtí nepřátelské uskupení v prostoru Tylže, a svazky na styku 11. GA a 28. A provedou totéž v prostoru Inserburgu.
Armády obou frontů byly zpravidla operačně učleněny do jednoho sledu. Velitelé armád měli v záloze po jedné střelecké divizi. Ale bojové sestavy střeleckých sborů, divizí a pluků byly členěny do dvou sledů. Originální bylo operační členění 49. A, jejíž jeden sbor byl rozmístěn na široké frontě v prvním sledu a dva sbory v druhém sledu na levém křídle, blíže k místu průlomu. Takové členění umožňovalo armádě využít hlavních sil jako druhého sledu frontu. Hluboké členění vojsk plně odpovídalo dané situaci a mělo zajistit průlom nepřátelské obrany a rozvinutí útoku do hloubky.
Fronty se k nadcházejícímu útoku připravovaly takřka 1,5 měsíce. Byla to doba nacvičování a přeskupování sil. Pásma útoků jednotlivých armád, jejich úderných uskupení, byla zúžena, "a tím se zvětšila hustota vojsk. Aby byl útok nenadálý, byla vojska soustřeďována a přeskupována v noci a za pošmourného počasí", přičemž se vydatně využívala Maskirovka všeho druhu /Maskirovka viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=187&t=1698
/(historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola III., str. 90, 91.).
"Před zahájením útoku byla na směrech hlavních úderů vytvořena mohutná uskupení.
Vojska 2. Běloruského frontu měla na úsecích průlomu 5x větší převahu v živé síle, 7x až 8x větší množství dělostřelectva a 9x větší množství tanků a SHD (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 14 437, l. 46.). Aby byla nepřátelská obrana úspěšně prolomena, bylo zde soustředěno 88,7 tanků, které měl front k dispozici. Na jeden kilometr fronty připadalo průměrně 70 obrněných jednotek. Samostatné tankové pluky a pluky SHD byly přímo v bojových sestavách pěchoty, aby ji bezprostředně podporovaly. Vojska 3. Běloruského frontu měla na úseku průlomu nad nepřítelem 5x větší množství lidí, 8x více dělostřelectva 7x více tanků a SHD. Bylo tam soustředěno 50% všech střeleckých divizí frontu, 77% dělostřelectva, 80% tanků a SHD (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 14 437, l. 46.). Na kilometr fronty připadalo 50 tanků a SHD. Operační hustota dělostřelectva na úsecích průlomu se u 2. Běloruského frontu pohybovala od 180 do 300, u 3. Běloruského frontu od 160 do 290 děl a minometů na kilometr fronty (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 609, l. 44.). Hlavním úkolem dělostřelectva bylo zajistit průlom obrany v taktické hloubce a podporovat pěchotu po celou dobu operace. Až vojska začnou pronásledovat nepřítele, mělo být těžké dělostřelectvo převedeno do zálohy armád, aby ho bylo možno použít při průlomu dalších opevněných čar nepřátelské obrany.
K prolomení hlavního pásma nepřátelské obrany se v útvarech vytvářely plukovní, divizní a sborové dělostřelecké skupiny. Kromě toho byly vytvořeny i armádní skupiny dalekonosného, bořivého a reaktivního dělostřelectva. V 3. Běloruském frontu byla vytvořena frontová skupina dalekonosného dělostřelectva, která byla k dispozici celému údernému uskupení. Řídil jí velitel dělostřelectva frontu. Tato skupina měla za úkol ničit nepřátelské zálohy a vést soustředěnou palbu na důležité železniční uzly, štáby a jiné objekty v hloubce obrany.
Dělostřelecká příprava 3. Běloruského frontu byla plánována na 1 hodinu 45 minut, 2. Běloruského frontu na 85 minut. Na operaci bylo určeno 4 - 5 palebných průměrů střeliva, což činilo v obou frontech 9 miliónů granátů a min všech ráží. K přepravě takového množství bylo třeba 60 000 půldruhatunových aut. Pro první den se počítalo se dvěma palebnými průměry střeliva.
Pro prolomení silně opevněné nepřátelské obrany mělo velký význam letectvo. Jeho úkolem bylo ničit zálohy nepřítele, mařit řízení jeho vojsk, zajišťovat zasazení rychlých vojsk do průlomu, spolehlivě chránit útočící vojska ze vzduchu a provádět letecký průzkum. Leteckou přípravu měly uskutečnit v noci před útokem svazky 18. Letecké armády (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola III., str. 91, 92.).
Ženijním jednotkám bylo uloženo provádět ženijní průzkum nepřátelských zátarasů, aby byl všem druhům vojsk zajištěn průchod minovými poli (před předním okrajem i v hloubce obrany) a rychlé překonání těžko prostupných úseků a přechod řek. Tyto úkoly mělo plnit 254 ženijních praporů, nepočítaje v to pontonové jednotky. Hlavní část ženijních prostředků byla soustředěna na úseku průlomu (historickým podkladem pro informace zde je: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 609, str. 49.).
Ženisté neustále pozorovali nepřítele, prováděli hydrotechnický průzkum, dělali průchody v minových polích a v jiných nepřátelských zátarasech. Jednotky všech druhů vojsk upravily výchozí prostory k útoku na pravém břehu Narewu. Do zahájení operace postavily 25 mostů přes Narew a 3 mosty přes Západní Bug. Díky tomu bylo možno včas soustředit k útoku vojska na předmostích. V prostoru 3. Běloruského frontu bylo na všech čarách vykopáno 1 767 km zákopů, 404 km spojovacích zákopů, zřízeno 2 058 velitelských stanovišť a pozorovatelen, 10 429 pohotovostních úkrytů a zemljanek a 283 drátěných zátarasů (historickým podkladem pro informace zde je: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 609, str. 50, 51.). Protože byla operace po stránce ženijní dobře zabezpečena, byly ztráty vlastních vojsk menší a prolomení nepřátelské obrany snazší.
Během příprav operace se prováděl výcvik vojsk. Při bojové přípravě se procvičoval útok na vybudovanou obranu s přechodem velkých řek, průlom opevněných prostorů, odrážení nepřátelských protiúderů. Zvláštní pozornost byla věnována výcviku úderných praporů, které měly zdolávat opevněné prostory a pevnosti (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola III., str. 92.)."

[michan]

Východní Prusko, německá porážka 1945. Č 6.

Na Východopruskou operaci se také velice důkladně museli připravit fronty i zdravotnicky. Již do prvé dekády ledna 1945 se frontům zdařilo zřídit velké množství nemocnic a připravit takřka vše pro evakuaci zraněných do blízkého i vzdáleného zázemí.. "Každá armáda z 3. Běloruského frontu měla k dispozici 15 až 19 nemocnic s 37 100 lůžky a zdravotnická správa frontu spravovala 105 nemocnic o 61 400 lůžkách. 2. Běloruský front měl k dispozici 58 nemocnic s 31 700 plánovanými lůžky a jeho armády 135 nemocnic s 50 100 lůžky (historickým podkladem pro informace zde je: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 14 437, l. 55.)."
V obou frontech, tedy jak v 3. tak 2. Běloruském byl nedostatečný počet záložních léčebných zařízení jak přiznávají sami východní historické zdroje.
Jak zde u nemocničních záložních zdravotnických zařízeních, tak i u Logistiky je řečen jeden fakt ( možná dva, tím druhým je, že se původně mělo útočit až v únoru, ale kvůli Ardenám na západě, se zde po dohodě Spojenecké koalice útočilo v druhé dekádě ledna, 12. ledna a po další 3 dny roku 1945), který se musí brát v úvahu při zodpovězení otázky proč nebylo vše připraveno. Tím faktem, který je také řečen, je skutečnost, že prostor bojových operací v obou ofenzívách (Viselsko-oderské i Východopruské) byl velmi vzdálen od hlavních hospodářských středisek země /SSSR/, a že v týlu všech vojsk bylo velmi málo železnic a silnic. "Přesto však dostala Rudá armáda do zahájení Východopruské operace dostatek střeliva, potravin, píce a technického i stavebního materiálu. Měla jen málo PHM a některých druhů potravin."
Velitelé, politické orgány, stranické a další organizace z obou frontů, ale i Baltického loďstva pak museli vyvíjet důležitou činnost při školení vojáků a důstojníků. Cílem všech těchto školení bylo, aby ve všech byl nabuzen útočný elán, ale i upevněna kázeň a zvýšena bdělost. Proč? O tom hovoří kolektiv historiků po frontech, cituji:
"Vojska 3. Běloruského frontu měla operovat na nepřátelském území, zatímco vojska 2. Běloruského frontu zpočátku na území spřáteleného Polska a potom ve Východním Prusku.
Velitelé a političtí pracovníci vysvětlovali vojákům Rudé armády, jak se mají chovat k německému a polskému obyvatelstvu, jak mají hovořit s lidmi o cílech Rudé armády, která vstoupila do Východního Pruska a do Polska ( historické prameny říkají, že i spisovatel Ilja Erenburg rozdmýchával, na téma, oko za oko, zub za zub, nenávist k Němcům, ale i k německým ženám..., ve Wikipedii, viz ukázku textů Ilji Erenburga :
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ilja_Grig ... D_Erenburg
- má poznámka). Vědomy si zvláštností bojové činnosti za hranicemi vlasti, věnovaly politické orgány, stranické a komunistické organizace velkou pozornost tomu, aby u vojáků vypěstovaly sovětské vlastenectví a pocit národní hrdosti (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola III., str. 92 a 93.)."
Neobyčejnou pozornost věnovali velitelé frontů, prostřednictvím svých štábních důstojníků a instruktorů, před začátkem Východopruské operace, těm jednotkám, které dostaly nové doplňky a je to celkem v té době u RA pochopitelné. Východní historiografie doslova říká, cituji:
"Političtí pracovníci, stranické a komsomolské organizace a také starší zkušení vojáci, poddůstojníci a důstojníci pomáhali mladým bojovníkům osvojit si dobré zkušenosti z útočných akcí, naučit se zacházet se zbraní a bojovou technikou. Při práci s novými doplňky narazili velitelé a političtí pracovníci na velké obtíže, neboť jejich složení bylo nestejnorodé a značně se lišilo od základního kádru. Tak například 2. Běloruský front měl před zahájením operace ve stavu 53 000 vojáků zmobilizovaných v oblastech osvobozených z německé fašistické okupace, přes 10 000 osvobozených zajatců, 39 000 osob propuštěných z nemocnic a 20 000 převedených z týlových složek a zařízení (historickým podkladem pro informace zde je: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 14 437, l. 46.).
Tyto lidi bylo nutno stmelit v jeden celek a vojensky vycvičit. V každém z nich bylo třeba vypěstovat vysoké bojové a morální vlastnosti."
A poté i východní historiografie přiznává co bylo tím nejdůležitějším úkolem, cituji:
"Stěžejním úkolem stranickopolitické práce v armádě dále zůstávala výchova k nesmiřitelné nenávisti k hitlerovským okupantům. Velitelé a političtí pracovníci dobře věděli, že nad nepřítelem nelze zvítězit, nenaučí-li se ho vojáci z celé duše nenávidět. V letácích i novinových článcích se psalo o zvěrstvech hitlerovských okupantů na sovětském a polském území.
Rodiny mnoha vojáků za německé okupace velmi utrpěly.
Strašlivý hněv a nenávist se rodil v srdcích rudoarmejců, kteří navštívili bývalé hitlerovské tábory smrti na území Litvy, Východního Pruska a Polska anebo když poslouchali vyprávění sovětských občanů, vysvobozených z fašistického otroctví (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola III., str. 92 a 93.).
V provolání vojenské rady 2. Běloruského frontu se psalo:
´Drazí soudruzi! Bojoví přátelé! Věrní synové sovětské vlasti - vojíni a poddůstojníci, důstojníci a generálové!...
Přišel čas konečného zúčtování s nejhorším nepřítelem naší vlasti - s německými fašistickými okupanty za všechna jejich zvěrstva a zločiny, za utrpení a muka našeho lidu, za krev a slzy našich otců a matek, žen a dětí, za zničená a vyloupená města a vesnice... V tuto rozhodující chvíli vás náš slavný sovětský lid, naše strana... vyzývají, abyste čestně splnili svou vojenskou povinnost, abyste veškerou nenávist vůči nepříteli vtělili v jednotnou vůli rozdrtit německé okupanty!
Novým mocným úderem uspíšíme pád nepřítele! Vaším bojovým heslem musí ode dneška být jen: ´Vpřed, k porážce nepřítele! Vpřed, na Berlín! (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 237, inv. 2 414, sp. 101, l. 31 - 34.)"

Rozdělení německého východopruského uskupení. Etapa 1 (od 13. ledna do 9. února 1945.
Samotný boj Rudé armády o Východní Prusko začal útokem, který zahájil 3. Běloruský front pod velením armádního generála Čerňakovského, dne 13. ledna a trval do 26. dubna 1945 (Etapa 1 a Etapa 2).

Východopruská operace, Etapa 1 (od 13. ledna do 9. února 1945)
"Etapy 1 - Východopruské operace - od 13. ledny do 9. února 1945 - se zúčastnil 2. a 3. Běloruský front (zatím budeme hovořit jen o první etapě Východopruské operace. O druhé etapě operace - jejím dovršení do dubna a května 1945 se bude hovořit více v Kapitole IV, Velká vlastenecká válka a Použité podklady, zatím historické informace čerpáme převážně z Kapitoly III. a z Použité podklady - má poznámka.). Pozemní vojska podporovalo Baltské loďstvo. Aby byla operace lépe letecky zajištěna, zasazovala se do boje část svazků 3. Letecké armády 1. Pobaltského frontu a 18. Letecké armády.
Dne 14. ledna 1945 přešly do útoku hlavní síly 2. Běloruského frontu na mlawském směru. Hustá mlha a sněžení v celém pásmu tohoto frontu snížily viditelnost na 150 - 200 m a znemožňovaly použití letectva. K letecké přípravě nedošlo a veškerá tíha zajištění průlomu dolehla na dělostřelectvo. Dělostřelecká příprava ve všech armádách úderného uskupení 2. Běloruského frontu začala současně, v 10 hodin ráno.
Po 15 minut trvajícím dělostřeleckém a minometném přepadu zaútočily na nepřítele čelní prapory divizí prvního sledu, které operovaly na rózanském předmostí. Rychle zdolaly minová pole a drátěné zátarasy a začaly bojovat o první postavení nepřítele. Protože činnost praporů prvního sledu byla úspěšná, byla dělostřelecká příprava ukončena dříve a dělostřelectvo přeneslo palbu do hloubky. Do útoku přešly hlavní síly úderného uskupení. V pásmu činnosti 70. A a 65. A a na pravém křídle 2. ÚA zastavil nepřítel útočící prapory palbou pušek a kulometů. Dělostřelecká příprava zde proto trvala 85 minut, jak bylo původně plánováno.
V prvních hodinách boje nebyla německá vojska příliš aktivní, ale později začala klást zuřivý odpor. Německé dělostřelectvo, SHD, kulomety a pancéřovky zesílily palbu. Hitlerovci vrhli do boje nejbližší taktické zálohy a podnikali protizteče v síle pěší čety až roty za podpory tanků a SHD. Boj byl velmi urputný. Sovětští vojáci, kteří projevovali velké nadšení, odvahu a statečnost, očišťovali jeden za druhým opěrné body a zákopy. Zvlášť energicky si počínaly úderné prapory, které se naučily dobře bojovat v opevněném prostoru. Sovětská vojska dobývala opěrné body tím způsobem, že je obcházela z boků a potom obkličovala a ničila jejich posádky. Jednotky 2. ÚA, jíž velel generálplukovník I. I. Feduninskij, postoupily o 3 - 6 km. Vojska 3. A pod velením generálplukovníka A. V. Gorbatova a 48. A pod velením generálporučíka N. I. Guseva postoupila za bojů o 5 - 6 km. Stejných úspěchů dosáhly i jiné armády úderného uskupení frontu. 4. Letecká armáda se po celý den pro špatné počasí bojů nezúčastnila.
Velitel německé 2. A ve snaze za každou cenu zastavit útok sovětských vojsk a udržet hlavní pásmo obrany nařídil, aby byly do boje zasazeny všechny zálohy divizí, sborů a speciální jednotky a aby byly k frontě přisunuty také armádní zálohy. Velitelství Skupiny armád Střed (Mitte) zasadilo 15. ledna 1945 do boje na rózanském směru své zálohy - motorizovanou divizi Großdeutschland, 7 td., prapor těžkých tanků Tiger, tankový stíhací prapor těžkých minometů a mnoho dalších útvarů. Útok vojsk 2. Běloruského frontu se zpomalil a na některých úsecích dokonce zastavil. Německé velení se domnívalo, že sovětská vojska na delší čas zastavilo, a vydalo rozkaz, aby byl tankový sbor Großdetschland přesunut z Východního Pruska do prostoru Lodže, kde měl zastavit jednotky 1. Běloruského frontu maršála Žukova v probíhající Viselsko-oderské operaci.
Za této situace se maršál Sovětského svazu K. K. Rokosovskij rozhodl, že zasadí do bitvy tankové sbory, aby dokončil průlom německé obrany v taktické hloubce. V pásmu útoku sovětské 2. ÚA byl zasazen do boje 8. gardový tankový sbor pod velením generálporučíka tankových vojsk A. F. Popova a v pásmu 65. A 1. gardový tankový sbor pod velením generálmajora tankových vojsk M. F. Panova. Tankové útvary a svazky za součinnosti pěchoty úspěšně odrazily všechny nepřátelské protizteče a postoupily o 5 - 6 km. Dokončily průlom hlavního pásma obrany a z boků obchvátily pultuské uskupení. Nepřítel ze strachu před obklíčením ustoupil do druhého pásma obrany, přičemž zanechal na bojišti téměř všechnu těžkou bojovou techniku (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola III. str. 94, 95.)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=120