Bagration 1944 II. Maskirovka Č 1-4.

[michan]

Mapa Bagration






Bagration 1944 II. Maskirovka Č 1-4.

Díl II.

Část 1.

V roce 1944 a zvláště u operace Bagration jasně vyniklo, jak Sověti povýšili Maskirovku (vojenské maskování – kamufláž) na umělecké dílo. Maskirovka měla největší zásluhy na vítězství sovětských vojsk v operaci Bagration, samozřejmě s hrdinstvím a obětováním zkušených sovětských vojáků.
Maskirovka – vojenské maskování – kamufláž, to není jak se laici domnívají jen nátěr, oděv, větve na tancích. Ty jsou součástí Maskirovky.
Maskirovka má tři roviny – strategickou, operační a taktickou.
Oficielní sovětská vojenská věda má pro Maskirovku tuto definici: „Je to způsob utajení bojových operací a denní aktivity vojsk; jedná se o komplex opatření zaměřených na oklamání nepřítele a zahrnující přítomnost a rozmístění vojsk i dalších vojenských objektů a cílů včetně jejich stavu, bojeschopnosti, denní činnosti a fungování právě tak jako bojové činnosti a plánů velení. Maskirovka vnáší do akcí prvek překvapení a napomáhá zaskočit nepřítele. U vlastních vojsk se podílí na zachování a zvyšování jejich bojeschopnosti, na prodloužení průměrné doby života příslušníků zaangažovaných druhů vojsk i na prodloužení existence nejrůznějších neživých vojenských objektů.“
Samozřejmě má Maskirovka význam jen tehdy, když se vše provádí v co nejpřísnějším utajení. V opačném případě ztrácí všechna opatření smysl.
K tomuto vrcholu Sověti dospěli až po třech letech války. Ty 3 roky války byly plné omylů a jen částečných úspěchů.
Řekněme si tedy něco o začátku, roku 1941 a potom i dále, abychom viděli po jak těžkých cestách Sověti dorazili skoro k dokonalosti.
V prvních měsících války, tedy červen, červenec a srpen 1941, nebylo ze strany Sovětů nic jiného než překvapení, chaos a nezkušení důstojníci (čistky 1936 – 38). Němci v té době měli poměrně dobré informace o stavu Rudé armády.
Sovětští velitelé ve snaze zastavit totální zhroucení obrany páchali pravý opak Maskirovky. Ve snaze maskovat, maskovali vše možné (T 34, nová letadla) a to tak, že i před vlastními lidmi. Vlastní lidé nevěděli jestli to jsou ruské zbraně, nebo zbraně Němců. Částečně však Němce také překvapili tanky T 34 a KV 2.
STAVKA byla ochromena a překvapena úderem Němců. Stalin svou paranoiou „spiknutí západu a pak i Hitlera proti SSSR“ – špatně vyhodnocoval špionážní informace. Jak dnes víme z Mitrochinova archivu dostával je z Anglie od „Slavné pětky“ (agenti v anglických tajných službách pracující pro KGB – Anthony Blunt, Guy Burgess, John Cairncross, Donald Maclean a Kim Philby – absolventů Cambridge) a ze Švýcarska od „Rudé kapely“, Sorgeho a dalších.
Nejhorší byl při ruském ústupu chaos v radiovém provozu. Vysílalo se bez utajení a kódování a přímo se žvanilo. Profesionální a zkušená „Německá taktická výzvědná služba“, měla vše jak na podnose. Zvláště pak její radiová složka.
Poprvé „Německá taktická výzvědná služba“ selhala v průběhu bitvy u Moskvy. Němci si byli po jednoduchém vyhodnocování ruských radiových vysílání tak jisti, že podlehli rutině. Vzhledem ke klimatickým podmínkám selhal druhý faktor průzkumu – letecký průzkum. Letadla zamrzla a nemohla provádět tolik výzvědných letů. Dodnes německá strana přesně neobjasnila proč neodhalila příchod tří sovětských armád utajeně na frontu u Moskvy. Zda to byla skvělá ruská Maskirovka, nebo těžce snášené klimatické podmínky a souhra nešťastných okolností, kombinovaná s rutinou co vedlo k porážce Němců u Moskvy. Jediný fakt co Němci přiznávají je ten, že o síle Rusů u Moskvy neměli ani páru.
Toto ještě plně Sověty nepoučilo. Němci je v letním tažení roku 1942 zase přelstili. Přesvědčovali je, že budou pokračovat v loňském tažení proti hlavnímu městu SSSR, Moskvě. Němci na to šli jednoduchou a přímočarou metodou.
Vytiskli mapy Moskvy a jejího okolí a ty rozdávali všem jednotkám od nejvyšších až po ty nejnižší. Pořádali porady na téma: „Dobytí hlavního města komunistické říše. Stovky sovětských válečných zajatců vyšetřovali tak, že museli odpovídat na otázky týkajících se moskevských obranných zařízení.
Sověty tak zmátli, že ti ve snaze donutit Němce, aby odvolali útok na Moskvu, zahájili ofenzívu proti Němcům. A to v oblasti Charkova na východní Ukrajině. Bylo to přesně místo, kde se Wehrmacht soustřeďoval ke skutečné operaci (operace Modrý), tedy k tažení na Kubáň a na Kavkaz. Sověti v této ofenzívě měli ohromné ztráty a vlastně ulehčili Němcům začátek operace Modrý.

[michan]

Bagration 1944 II. Maskirovka Č 2.

Díl II.

Část 2.

Přes určité, životy placené, neúspěchy, si Sověti všímali, že některé činnosti v klamání Němců vedou k menším ztrátám na životech a na technice. Sami i vyhodnocovali, kdy je Němci oklamali a kdy jim naopak Němci sedli na lep.
Princip těchto klamavých operací byl Sověty zahrnut do systematické studie, kterou nazvali: „Sovětské studie na bázi válečných zkušeností“.
Tato studie po dokončení obsahovala 60 dílů. Obsah každého svazku byl opatřen značkou: „Přísně tajné“.
Většina těchto dílů nebyla odtajněna ještě desítky let po ww2. Až v 80., 90. letech 20. století, je možno k nim získat přístup. Lze tam nalézt návod jak simulovat přítomnost neexistujících jednotek. způsoby výroby falešných tanků, děl a staveb.
Tak jak vznikala studie, vznikaly i u každého frontu, každé armády, zvláštní štáby. Ty měly v pracovní náplni jen Maskirovku. Vazbu na Maskirovku lze najít již v roce 1943 u každého operačního plánu Sovětů.
Jeden sovětský komentátor v 80. letech 20. století napsal: „Zkušenosti získané na základě vyhodnocení závěrů z válečných operací přesvědčivě ukazují, že v případech, kdy velitelé nebrali Maskirovku na lehkou váhu, končila bojová akce pravidelně úspěchem. Naopak, pokud se nepříteli podařilo naše plány rozkrýt, naše vojska utrpěla vysoké ztráty a nedokázala úkol splnit. Ale i tehdy, kdy sovětské síly začaly provádět vylepšenou Maskirovku, jejíž pravidla a metody byly vypracovány v souladu s nejnovějšími poznatky, zejména pokud se jednalo o utajení místa, z něhož měl být útok zahájen, o načasování útoku kdy byla součástí plánu tma, nepříznivé počasí a jiné přírodní jevy, docházelo ke katastrofám, a to zpravidla tehdy, kdy byla Němcům ponechána možnost provést letecký průzkum.“
Tento článek jasně hovoří o tom, že Maskirovka musí být provedena komplexně. Vynecháte- li jeden z faktorů (např. letectvo) nesetká se Maskirovka s úspěchem.
Jedním z prvních komplexních použití Maskirovky byla sovětská protiofenzíva v listopadu 1942 u Stalingradu. Tehdy prvně uvěřili vojáci i důstojníci sovětské armády smyslu Maskirovky a efektu který to přinese. Sovětské velení ji tehdy poprvé přikázalo provést v širokém měřítku.
Že se to podařilo, to nechtěně odhalil náčelník německého generálního štábu generál Zeitzler. Ten necelé dva týdny před zahájením ruské obkličovací operace prohlásil v listopadu 1942:
„Rusové už nemají zálohy, které by stály za zmínku. Nejsou schopni podniknout žádný rozsáhlejší protiútok. Tento základní a prvořadý fakt je třeba brát v úvahu pokaždé, kdy bude prováděn odhad dalších záměrů nepřítele.“
Jak skvělá byla sovětská Maskirovka, tak o tom svědčí to, že se o dva měsíce později Paulusova 6. armáda strádající mrazem, nedostatkem proviantu, PHM a munice vzdala Sovětům. Wehrmacht tak utrpěl svou největší porážku. Porážku, která patří mezi největší porážky Německa v historii ww2.
Sovětům posloužil tento krvavý zápas o Stalingrad, tato zdárně provedená a vysoce úspěšná operace, jako vzor z kterého je možno čerpat celou řadu poučení. Nejvíce právě pro Maskirovku. Po této bitvě se zrodilo základní desatero Maskirovky.
Těchto základních deset zásad zní:
a) S cíly operace smí být seznámen jen přísně omezený počet štábních důstojníků.
b) Ústní rozkazy nižším jednotkám smí být vydány teprve bezprostředně před hodinou H.
c) Soustřeďování vojsk do nástupišť k útoku se musí uskutečňovat výhradně v noci, a to za nejpřísnějšího utajení. Možnost provádění jakýchkoliv přesunů za dne je zcela vyloučena.
d) Nepovolané osoby mají vstup do prostorů soustřeďování vojsk zakázán.
e) Průzkum zajišťují výlučně jednotky, které se nacházejí v předsunutých liniích.
f) Jednotky, zvláště pak tankové odřady, vstupující do prostorů soustředění, zachovávají naprostý rádiový klid.
g) Veškeré pohyby, činnosti, ženijní přípravy a přesuny jsou v rámci prostorů soustředění uskutečňovány pouze v noci.
h) Je prováděna sondáž nepřátelských pozic za účelem odhalení slabých míst všeho druhu.
i) Dělostřelectvo nezahajuje palbu bez přímého rozkazu.
j) Letectvo napadá nepřátelské štáby, správní a organizační zařízení a mechanismy bez omezení, a to i před dnem D.
Právě v operaci Bagration Rudá armáda využila všech těchto deset zásad beze zbytku. Maskirovka sehrála významnou roli i v úspěšné orelsko – belgorodské ofenzívě, která navazovala na bitvu u Kurska. Též jsme již popisovali u Dněpru úspěšnou Kyjevskou operaci. Tam se v rámci Maskirovky podařilo Sovětům přemístit kompletní tankovou armádu z jednoho předmostí do druhého aniž by to Němci zpozorovali.

[michan]

Bagration 1944 II. Maskirovka Č 3.

Díl II.

Část 3.

Zde než budeme popisovat dále Maskirovku, se sluší říci nejnovější a zásadní odhalení, jak to vypadalo s ruskou špionáží a kontrašpionáží ve ww2.
Zásadní a nejnovější informace po Gordějevském přinesl Vasilij Mitrochin. Ten společně s Christopherem Andrew v roce 1999 vydal „ KGB Mitrochinův Archiv“ V české republice vyšel v roce 2001. Mitrochin shromažďoval jako důstojník KGB a člověk pracující v archivu KGB - 12 let vše o práci KGB – od roku 1918 až do odchodu do důchodu v roce 1984 ( shromažďování prováděl od roku 1972 – 1984). V roce 1992 jej odnesl na britské velvyslanectví postupně v bednách, v jedné nejmenované pobaltské republice, která právě získala samostatnost.
Z tohoto archivu vyplyne role NKVD v bitvě u Stalingradu. NKVD neposkytovala spolehlivé materiály špionážního charakteru. Ona se zaměřila na tvrdé odhalování a trestání disciplíny v Rudé armádě.
Během bitev jak říká deník,bylo zastřeleno 13 500 sovětských vojáků za „ defetismus“ a další přestupky proti disciplíně. Většinu poprav provádělo – komando NKVD zvláštního určení. Jako vrchol, je psáno – museli svléci boty a uniformy – ty byly dále použity pro další vojáky. Cenzurou pošty zachytila NKVD jen u 62. sovětské armády ve Stalingradu - ze stejného pramene - ve 12 747 případech „ vyzrazení vojenského tajemství“. Vyzrazení státního tajemství pro ilustraci se dopustil nadporučík, když psal domů: „ Německá letadla jsou velmi dobrá… Naši ostřelovači jich zatím sestřelili jen velmi málo.“ Byl odsouzen jako zrádce.
Velké vítězství Sovětské armády tedy nezpůsobily informace NKVD – bylo to hrdinství vojáků!!!
K zásadnímu zlomu ve špionážní činnosti v Rudé armádě dochází na podzim a v zimě 1942. Sovětům je z USA a VB dodáno velké množství radiového vybavení.
Stavka zřizuje radiové prapory. Ty dostávají každý 18 až 20 radiostanic k odposlechu a 4 zaměřovací přístroje. Podle historika, který měl přístup k výstupům informací z těchto praporů zvláštního určení – je to „ kvalitativní skok ve vývoji radio – elektronického boje v Sovětské armádě“.
Sovětští kryptoanalytici neměli tak špičkovou techniku jako kryptoanalytici v Bletchley Parku ve VB. Myslí se tím ten prvotní počítač na dešifrování Eningmy.
Sovětů začali velice neochotně pomáhat radisté a šifranti z německé armády – ze Svobodného výboru. Každopádně se jejich práce v roce 1942 – 43 velice zlepšila. V roce 1942 – 43 jim též velice pomohly dešifrované zprávy, které dostávaly z Eningmy Luftwaffe z Bletchley Parku – ty jim odtud předával britský agent ve službách SSSR.
O tom, kde se to vše projevilo jsme si již řekli ( Kursk, Dněpr….).
Z tohoto popisu je jasné, že tedy v roce 1944 – v době přípravy operace Bagration mohli již sověti spoléhat na své zkušené jednotky zvláštního určení.
Když tedy začala příprava Bagrationu, bylo třeba oklamat Němce, o cílech a rozměrech letního tažení.
Předpokladem tohoto manévru klamání bylo, že Sověti celou zimu a velkou část jara útočili na jižní frontě. Nebylo tedy tolik obtížné je dál přesvědčovat, že i letní tažení bude pokračovat na jihu. Že úkolem letního tažení bude zničit celé pravé křídlo Německé armády na jihu.
Na začátku května 1944 obdržel generál Malinovskij, velitel 3. Ukrajinského frontu, dislokovaného na jižní frontě, rozkaz provézt rozsáhlou maskovací operaci. Cílem bylo dezorganizovat a zmást Němce. Měl vytvořit dojem, že se sem přesouvá 8 až 9 nových divizí, podporovaných příslušným množstvím tanků, děl a letadel. Aby bylo Němcům zabráněno, provádět letecký průzkum detailně, dostal velké množství protiletadlového dělostřelectva a prostředků PVO. Němci tyto prostředky PVO měli chápat, jako zabezpečení přesunu vojsk před nastávající letní ofenzívou. Navíc sem bylo i přisunuté nové letectvo se stejným účelem. Byly vytvářeny klamné objekty ( Doslova „ Potěmkinovy vesnice“). Tato maskování a celkový dojem – kontrolovali štábní důstojníci. Ti nad celou oblastí denně přelétávali v lehkých letadlech.
Otázka zda se to sovětům zmást Němce podařilo - to odkryli archivy historiků a mi si to řekneme i u Německého hlediska. Již teď si můžeme říct podařilo.
Armády sovětů, které stály proti Německé skupině armád Střed, měli vyvolat dojem, že přecházejí do obrany.
Zde si jenom ještě řekněme co o tom říká Štemenko: „ Jednotky měly za úkol vylepšit svá obranná postavení. Noviny vydávané jak na úrovni frontu, tak armádní a divizní zpravodaje publikovaly výhradně materiály s obrannou tématikou. Každý proslov, každé oslovení vojáků bylo bez jediné výjimky vybídkou k udržení dosavadních pozic.

[michan]

Bagration 1944 II. Maskirovka Č 4.

Díl II.

Část 4.

Když začalo prohlubování obranných linií, začalo i soustřeďování ofenzivních sil.A to byl teprve tanec. Ti co jeli po železnici se divili – když byla zastávka, obklopil je kordon stráží a nesměli nikam.
Ti co byli pověřeni provozem na dráze, znali jen číslo vlaku – kam jede nikoliv. Jakmile vojska dojela na konečnou, maskovat – nikam se pohybovat. Výsledky kamufláže kontrolovali důstojníci přeletem nad místy maskování. Povolen byl jen nezbytný průzkum – jiná aktivita byla zakázána. Nezapomnělo se na takové detaily jako ustrojení. Všichni vojáci bez rozdílu jestli se jednalo o generála nebo poručíka chodili s nejmenším označením – řadový vojín. Tankisté na jižním křídle fronty museli shodit černé uniformy ( černé hadice) a obléct pěšácké.
V prostorech na jihu byla spuštěna útočná operace. Při rumunských hranicích, přes řeku Prut, zahájila útok sovětská 27. armáda s ní šla do útoku 2. tanková armáda. Tato 2. tanková armáda měla ve výzbroji i IS 2. Sověti narazili na doplněnou německou tankovou divizi „Grossdeutschland“.Byl to malér. Německá tanková divize s podstatně menšími silami než sověti zvítězila. Bylo to však vítězství, které přineslo opačný efekt. Němci si začali věřit, mysleli, že odrazili hlavní nápor. A dále je to utvrdilo v myšlence, že sověti budou útočit na jižní frontě.
Nic to však nemění na faktu, že německá tanková divize „Grossdeutschland“, skvělým manévrováním a útoky z boku zničila celou 2. tankovou armádu v bitvě u Turgul – Frumos.
Tato bitva byla skvěle řízena a němci porazili mnohokrát silnějšího nepřítele.
Počátkem 80tých let 20. století tuto operaci zařadilo NATO, jako ideální vzorový příklad defenzivní akce tankových jednotek do svých výukových programů.
Na jiných místech Sověti zvýšeným pohybem a ruchem za frontou simulovali příjezdy divizí. Za dne odjížděli prázdné vlaky do týlu, zatímco plně naložené do prostorů přijížděly na sklonku noci, takže k vyložení nákladů docházelo za rozbřesku.
Jeden ruský major, velitel praporu pro historiky zaznamenal: „ V noci nás vždycky naložili a odvezli do týlu. K ránu nás dovezli zpátky do prostoru a za svítání vyložili. Aby u nepřítele vznikl dojem, že k předním liniím přibylo deset divizí, udělali to s námi ještě devětkrát. Deset nocí jsme jezdili vlaky sem a tam, ráno jsme pokaždé vystoupili a celý den prospali, než nás znovu naložili do souprav a šíbovali s námi sem a tam.“
Nebylo to jen šíbování vlaků. Sověti se stali mistry ve výrobě maket. Když došli nafukovací makety, stavěli je ze dřeva a dokonce i z drnů.
Všechno věrohodné a věrohodně ty makety chránili děla a letadla. A němci na ně útočily.
Základní plán Maskirovky schválila STAVKA 29. května 1944 a již 30. května jej dostaly jednotlivé fronty.
Nejkritičtějším místem Maskirovky byl přesun dvou tankových armád z jihu.
U Štemenka se historici dozvídají, že problém byl i s tím jak si to jednotlivý velitelé frontů vysvětlovali. Třeba 5. gardová armáda, která šla od 2. Ukrajinského frontu byla doslova vykradena. Nejvyšší velení zjistilo, že 2. Ukrajinský front si chtěl některé tanky a SHD prostě ponechat. Front si vysloužil pokárání a striktní rozkaz, že musí oba tankové sbory poslat na místo určení. Podotýkám oba tankové sbory. Musí odeslat celou 5. tankovou armádu včetně veškerého materiálu. Jednalo se o 300 tanků a SHD, jejich osádky, doprovodnou techniku a spousta munice a zabezpečení. Chytrolíni!!!
Závěrečným finálem celé Maskirovky , byl průzkum bojem po celé délce fronty. To mělo držet Němce v nejasnosti, kde skutečně bude proveden samotný útok.
To již byl červen 1944 a útok se blížil.
STAVKA doufala, že Němci sice nějakou aktivitu na sovětské straně postřehli, ale je jí tolik a na takovém množství míst, že z toho nebudou moudří. Nemůžou z toho odhadnout přesná místa ofenzívy a hlavně nebudou znát cíle ofenzívy. To byl ten účel Maskirovky.

V Díl III – trochu odbočíme a řekneme si o Partyzánském hnutí v SSSR a především jeho vliv na operaci Bagration. Po partyzánském hnutí v celé šíři si řekneme - Německé hledisko před operací Bagration. Potom bude popis samotné operace Bagration.

[Mantra]

Jenom pro doplnění toho co již bylo napsáno.
Podle českého vojenského předpisu z roku 1981, a je to samozřejmě stále platné, je maskování:
„Souhrn opatření, jejichž cílem je utajit rozmístění vojsk a jejich činnost před jakýmkoliv druhem nepřátelského průzkumu. Maskování vytváří podmínky pro možné ovlivnění rozhodovacího procesu nepřítele.
Maskování je nedílnou součástí zabezpečení bojové činnosti vojsk.
Organizují je velitelé všech stupňů nepřetržitě, v každé bojové a meteorologické situaci. Dovedné uskutečnění maskovacích opatření snižuje ztráty na živé síle, vojenské technice a materiálu. Umožňuje dosažení momentu překvapení, získání operačně taktické iniciativy a vedení bojové činnosti za výhodných podmínek“.

Jednou z částí maskování je také imitace neboli klamání, při kterém se vytváří všechny druhy činnosti jako na hlavním směru útoku a to kvůli zvýšení počtu cílů a aby se přitáhla nepřítelova pozornost na vedlejší směry.
Při této činnosti se mohou budovat klamné prostory rozmístění vojsk, klamná velitelská stanoviště, mostová přepraviště atd.

V současnosti je tento úkol podstatně složitější kvůli satelitnímu průzkumu a veškerému elektronickému vybavení průzkumných prostředků.
Ale jako vždy na akci existuje reakce, takže se stále musíte snažit být o krok před nepřítelem, tak jako irácká národní garda v první válce v Perském zálivu, kdy provedli všechny přesuny v době kdy zpravodajské satelity USA byly mimo prostor (což věděli od Rusů). Proto taky vlastně zůstala celá nedotčená a teď využívají její členy k budování nové irácké armády s tou samou technikou, kterou měla na začátku 90.let.
A použití nafukovacích maket techniky bylo velmi účinné, hlavně v případech rozmístění raket SCUD.

[Rosomak]

No přesun Irácké národní gardy... On to byl spíše tzv. strategický ústup.
Dráhy špionážních satelitů zná samozřejmě každá armáda, spíše se jednalo o to, že Ruské satelity nedávaly USA záběry bojiště a US kvůli Iráku museli vypouštět nové družice např. pro SIGINT typ Orion 2 s anténou 80 m pro zachytávání veškeré komunikace (1989-090B - USA 48), zavěšena na geostacionární dráze.
Útok letectva na pozice či konvoje irácké gardy byl hodně riskantní, protože garda byla výkvět armády (v podstatě nezasáhla do bojů) s dostatkem protileteckých prostředků a pozemní jednotky samozřejmě nestíhaly.
Nafukovací makety byly tehdy účinné, protože US tehdy neměly dostatek infračervených družic s dráhami nad Irákem případně pouze s krátkým přeletem (ty jsi asi měl na mysli) a raději útočili na vše co bylo optickým průzkumem vyhodnoceno jako potenciální hrozba napadení Izraele.
BTW, Sýrie na základě výsledků odposlechu bojiště (náš RAMON, nepotvrzená TAMARA) někde uváděla, že až 70% leteckých útoků bylo vedeno na makety.