Východopomořanská operace a Slezsko 1945. Č 4.

[michan]

Východopomořanská operace a Slezsko 1945. Č 4.
Mapa útoků 2. a 1. Běloruského frontu ve Východopomořanské operaci



od 10. února do 4. dubna 1945. Patrné jsou na mapě i oba fronty.
Bylo 7. března 1945, když sovětské jednotky a polské svazky dovršily porážku německých oddílů, obklíčených jihozápadně od Polzinu. Jen některé německé rozbité skupiny se ještě snažily uniknout z obklíčení, ale "byly rozdrceny v lesích a na přístupech k Treptowu. Pouze kolberská posádka nadále kladla zuřivý odpor. Úkol zničit ji byl svěřen polské 1. A, která jej 18. března 1945 splnila. Rozdrtila německou posádku, obsadila město a potom s 6. A zaujala obranu na pobřeží Baltského moře. Ostatní armády 1. Běloruského frontu maršála Žukova zaujaly obranu na Odře. Hitlerovci drželi nevelké předmostí pouze na přístupech ke Štětínu a v prostoru Altdammu, ale i to bylo 20. března zlikvidováno. Za útoku pobila vojska 1. Běloruského frontu přes 75 000 německých vojáků a důstojníků, zničila velké množství nepřátelské bojové techniky, zajala 27 883 vojáků a důstojníků, ukořistila 188 tanků a SHD, 2 100 polních děl a minometů, 2 377 kulometů a 21 787 pušek a samopalů (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 233, inv. čís. 2 356, sp. 426, l. 13, 14.)."
Za porážku ve Východních Pomořanech byl Hitlerem odvolán z velení německé Skupiny armád Weichsel (Visla) Heinrich Himmler a jeho místo zaujal generál pěchoty Gotthard Heinrici.

Ještě lépe se na počátku března 1945 v útoku dařilo 2. Běloruskému frontu maršála Rokossovského (zde viz foto



maršála Sovětského svazu K. K. Rokossovského), jehož armády, na všech úsecích, pronásledovaly ustupující Němce směrem ke Gdaňské zátoce. "Zbytky rozdrceného nepřátelského uskupení se soustředily v gdaňském a gdyňském přístavu a na Helské kose. Hitlerovci , kteří se ocitli v bezvýchodné situaci, kladli zuřivý, fanatický odpor. Velitel Kriegsmarine, Karl Dönitz 16. března na poradě v Hitlerově hlavním stanu navrhl, aby v případě, že bude ztraceno pobřeží Gdaňské zátoky, byly minami zablokovány přístavy Královec, Pillau a Gdaňsk, protože i tehdy, budou-li maximálně poškozeny, mohly by v nich kotvit sovětské čluny (historickým podkladem pro informace je zde: Brassey´s Naval Annual, r. 1948, str. 464-465.).
Dne 22. března 1945 prolomila sovětská vojska obranné čáry gdaňsko-gdyňského opevněného prostoru západně od Sopotu, pronikla k pobřeží Gdaňské zátoky, rozbila na části gdaňsko-gdyňské uskupení a zmocnila se Sopotu. Dne 28. března ztečí dobyla Gdyni - válečnou námořní základnu a velký přístav v Baltském moři. V bojích o Gdyni bylo zajato na 9 000 německých vojáků a důstojníků a ukořistěno mnoho výzbroje a různého válečného materiálu (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 237, inv. čís. 2 394, sp. 1 622, l. 10.). Dne 30. března dovršila sovětská vojska porážku gdaňského uskupení a dobyla pevnost Gdaňsk - prvotřídní válečnou námořní základnu hitlerovců v Baltském moři. Zde bylo zajato přes 10 000 nepřátelských vojáků a důstojníků a ukořistěno 140 tanků a SHD, 358 děl, 45 ponorek a mnoho jiné válečné kořisti (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 237, inv. čís. 2 394, sp. 1 622, l. 10.). Část rozdrcených vojsk byla zatlačena do na půl zatopeného prostoru při ústí Visly. Zbytky německé 2. A, zatlačené k moři severně od Gdyně byly 4. dubna rozdrceny a zajaty. Nepřátelské útvary, blokované na Helské kose a v deltě Visly, 9. května 1945 kapitulovaly.
Velkou úlohu v této operaci sehrála 1. GTA. Její velitel generálplukovník tankových vojsk hrdina Sovětského svazu M. J. Katukov, byl za mistrné a úspěšné provedení útočných operací v roce 1945 podruhé vyznamenán medailí ´Zlatá hvězda´.
Po skvělém splnění úkolů ve Východních Pomořanech stáhla STAVKA sovětskou 1. GTA z bitvy a vrátila jí do stavu 1. Běloruského frontu maršála Žukova. Osvobození Gdyně a Gdaňska se účastnila i polská 1. brigáda hrdinů od Westerplatte, která vztyčila nad těmito městy prapor lidového Polska. Na paměť osvobození Gdaňska a Gdyně jmenovaly lidové rady těchto měst maršála Sovětského svazu K. K. Rokossovského čestným občanem Gdaňska a Gdyně.
Vojska 2. Běloruského frontu podporovalo v bojích o Gdaňsk a Gdyni Baltské loďstvo.
Jeho činnost byla však omezená. K blokování nepřátelského uskupení v Gdaňské zátoce bylo použito torpédových člunů a ponorek. Aktivně bojovalo letectvo Baltského loďstva, které bombardovalo nepřítele v těchto přístavech i jeho dopravní a bojové lodě na moři (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 129, 130.).
Od 10. února do 4. dubna 1945 zajala vojska 2. Běloruského frontu 63 577 německých vojáků a důstojníků. Ještě více hitlerovců bylo pobito. Tato vojska zničila velké množství nepřátelské techniky a ukořistila 681 tanků a SHD, 267 OA a OT, 569 tahačů, 431 letounů, 3 470 děl a minometů, 4 649 kulometů, 61 668 pušek a samopalů, 19 obrněných vlaků, 277 různých lodí a 610 skladů se střelivem, výzbrojí, výstrojí a potravinami. Mezi ukořistěnými loděmi byl poškozený a na půl potopený křižník ´Gneisenau´ a bitevní loď ´Schleswig-Holstein´. Na skluzech v loděnici bylo ukořistěno 50 rozestavěných ponorek. Vojska 2. Běloruského frontu kromě toho osvobodila 32 170 vojáků a důstojníků Rudé armády, 25 872 válečných zajatců spojeneckých armád, 57 006 sovětských občanů a 5 938 občanů z ostatních evropských zemí (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 237, inv. čís. 2 394, sp. 1 622, l. 69, 70.). Úspěch Východopomořanské útočné operace měl velký význam. Vojska 2. a 1. Běloruského frontu rozdrtila velké nepřátelské uskupení operující na severním křídle sovětsko-německé fronty a vyčistila od nepřítele Východní Pomořany a celé jižní pobřeží Baltského moře od Visly k Odře. Splněním tohoto úkolu bylo zlikvidováno nebezpečí, že nepřítel udeří do boku sovětských vojsk, která pronikla k Odře na berlínském směru, a byly vytvořeny příznivé podmínky pro uskutečnění berlínské operace a dokončení bojové činnosti v prostoru Královce a na poloostrově Samland. Po rozdrcení pomořanského nepřátelského uskupení bylo uvolněno 10 armád 1. a 2. Běloruského frontu, které byly později zasazeny na berlínském směru Po skončení Východopomořanské operace zahájila vojska 2. Běloruského frontu a pravokřídelní armády 1. Běloruského frontu přípravu k závěrečnému úderu na hlavní město fašistického Německa.
Baltské loďstvo, které přesunulo svá lehká plavidla na východopomořanské pobřeží, zaujalo výhodná postavení v Baltském moři a chránilo z moře sovětská vojska útočící na berlínském směru. Sovětská vojska zbavila nepřítele důležitých námořních základen v Gdyňské zátoce a podstatně omezila jeho možnosti používat přístavy v Pomořanské zátoce a v ústí Odry. Činnost a příprava německého loďstva v Baltském moři se tím zkomplikovaly. Situace kuronského a východopruského uskupení německých vojsk, která byla zatlačena k moři, se ještě více zhoršila (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 130, 131.).
Dobytím Gdaňské zátoky zlikvidovaly sovětské ozbrojené síly důležitý prostor pro přípravu posádek německých ponorek a zlepšily tím námořní situaci nejen sovětského, ale i spojeneckého loďstva. V poselství spojenému sboru náčelníků štábů (SHAEF) zhodnotil Churchill význam dobytí Gdaňska pro anglické loďstvo takto: ´dobytí Gdaňska a likvidace jedné ze tří hlavních ponorkových základen jsou dalším činitelem, který značně usnadní práci ministerstvu námořnictví. Obnovit operace německých ponorek v rozsahu, který Němci předpokládali, je nyní naprosto nemožné...´ (historickým podkladem pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 131, zde byla informace z: W. Churchill, The Second World War, vol. VI, p. 104.).
Úspěšnou operací RA a polské 1. A byly osvobozeny pomořanské oblasti mezi Vislou a Odrou. Odvěká piastovská území na baltském pobřeží s velkými městy Gdaňskem a Kolbergem byly navráceny Polsku. Aktivní odpor, který kladli polští vlastenci hitlerovským okupantům v týlu, a boj polské armády na sovětsko-německé frontě upevnily bojový svazek a přátelství mezi polským a sovětským lidem. Přínos polského lidu k vítězství nad fašismem je veliký (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 131.).
V období Východopomořanské operace vojska levého křídla 1. Běloruského frontu urputně bojovala na berlínském směru, aby rozšířila předmostí na levém břehu Odry, která byla vytvořena za lednového útoku severně a jižně od Küstrina (Kostrzyn, Kostřín). Německé fašistické velení se ze všech sil snažilo, aby sovětská předmostí zlikvidovalo. Ve snaze zatlačit útvary 1. Běloruského frontu zpět na pravý břeh Odry podniklo několik bezúspěšných protiztečí a protiúderů. Německé dělostřelectvo neustále ostřelovalo mosty a přepravy a letectvo je soustavně bombardovalo.
K odstraňování mostů a přeprav, které sovětská vojska postavila, zformovalo hitlerovské velení zvláštní námořní záškodnické jednotky. Ty se 25. března 1945 pokoušely zničit přepravu přes Odru, k čemuž použily nových zápalných prostředků. Jejich pokusy však ztroskotaly (historickým podkladem pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 131, zde byla informace z: Brassey´s Naval Annual, r. 1948, str. 450.).
Boj sovětských vojsk na rozšíření předmostí se v únoru zkomplikoval, neboť většina polních letišť byla v důsledku začínajícího tání nezpůsobilá provozu. Stíhači 16. Letecké armády proto nemohli spolehlivě krýt vlastní vojska na levém břehu Odry a ani přepravy přes řeku.. Když však na pokyn vojenské rady 1. Běloruského frontu útvary leteckého týlu urychleně vybudovaly za pomoci pozemních vojsk několik letišť s kovovými a cihlovými startovacími a přistávacími plochami, 16. Letecká armáda svou činnost zintenzívnila. Tak mohla sovětská vojska, aniž byla vážněji ohrožena nepřátelským letectvem bojovat za rozšíření předmostí (na Odře - má poznámka).
Koncem března vojska 1. Běloruského frontu po překonání houževnatého odporu hitlerovců rozšířila a vytvořila v prostoru Kostřína jedno rozsáhlé předmostí, jež mělo velký operační význam a kostřínské nepřátelské uskupení obklíčila (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 131, 132.).
Dne 27. března se německé fašistické velení naposledy pokusilo zlepšit svou situaci u Kostřína. Toho dne (27. března 1945) podnikli Němci silami pěti divizí, jimiž chtěli blokádu Kostřína prolomit. Jak však přiznává německý historik generál Buttlar, ´všechny zteče, několikrát opakované, přestože byly důkladné, ztroskotaly na nezdolnosti ruské obrany (historickým podkladem pro informace pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str.132, zde je Weltkrieg 1939-1945, T. S, S. 231.).
Za neúspěšný úder odvolal Hitler generálplukovníka Heinze Guderiana z funkce náčelníka štábu pozemních vojsk (OKW) a na jeho místo jmenoval generála pěchoty Hanse Krebse (historickým podkladem pro informace pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str.132, zde je Weltkrieg 1939-1945, T. S, S. 231.)."
V úporných bojích na Odře (v únoru a březnu 1945 - má poznámka) zlikvidovala vojska 1. Běloruského fontu maršála Žukova předmostní opevnění hitlerovců na pravém břehu řeky, rozšířila vlastní předmostí za Odrou a vytvořila příznivější podmínky pro svůj nadcházející útok na berlínském směru (historickým podkladem pro informace je zdw: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 132.)."

[michan]

Východopomořanská operace a Slezsko 1945. Č 5.

Slezské operace 1945.
Ve stejné době, po časové ose, kdy armády 1. a 2. Běloruského frontu (ve stejném pořadí od západu - maršála Žukova a maršála Rokossovského - má poznámka) drtila Wehrmacht ve Východních Pomořanech, prováděl



Koněvův 1. Ukrajimský front dvě důležité útočné operace - Dolnoslezskou a Hornoslezskou operaci (pro lepší orientaci ještě mapa



,ve které jsou na jihu obě jmenované operace v období od 8. února do 4. dubna 1945.)
Cílem těchto dvou útočných operací bylo rozdrtit (jižní možný útok do boku 1. Běloruského frontu na berlínském směru a vylepšení situace v zápolí levého křídla - má poznámka) ve Slezsku (rozbít německou Skupinu armád Střed /Mitte/), proniknout k řece Nise, zaujmout výhodnější postavení pro nadcházející hlavní údery na Berlín a Drážďany a obklíčit ze severu nepřátelská vojska operující v Československu.
Podívejme se nejprve jak vypadala, ve Slezsku, v pásmu útoků 1. Ukrajinského frontu strategická situace:
"Proti sovětskému 1. Ukrajinskému frontu maršála Koněva se na čáře řeky Odry bránily německá 4. TA, 17. A a 1. TA ze Skupiny armád Střed (Mitte), jíž velel generálporučík Ferdinand Schörner; operační zálohy zde Němci neměli." (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV. str. 132, Donald Sommerville, Druhá světová válka den za dnem, Druhá světová válka, Úplná historie, Martin Gilbert a další z použité podklady a mé poznámky.).
"Německé fašistické velení však dokázalo soustředit v krátké době ve Slezsku početné síly, které sem přesunulo ze západní fronty a ze zálohy vrchního velení. V pásmu bojové činnosti 1. Ukrajinského frontu měli Němci k 8. únoru 1945 16 pěších, 2 lehké pěší, 1 lyžařskou, 4 tankové a 2. (mot.) divize, zbytky ze 7 divizních Bojových skupin, 1 tankovou brigádu a sborovou Bojovou skupinu Breslau (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: Sbornik matěrijalov po sostave vojsk fašisstskoj Germanii, viš.. pjatyj, str. 38-43.). Těmito silami se hitlerovské velení snažilo zastavit další postup sovětských vojsk od Odry do německého vnitrozemí.
V lednových bojích utrpěla vojska 1. Ukrajinského frontu velké ztráty a nové útvary a svazky nepřicházely. Komunikace se velmi prodloužily. Hlavní týlové základny frontu (Logistika) zůstaly na východ od Visly, což ztěžovalo technické zásobování vojsk. I přes to však bylo třeba v aktivní bojové činnosti pokračovat a nedopřát nepříteli oddechu.
Velitel 1. Ukrajinského frontu maršál Sovětského svazu I. S. Koněv se rozhodl zahájit nový útok, aby zmařil plány hitlerovců, kteří chtěli vybudovat na Odře nepřekonatelnou obranu.
STAVKA rozhodnutí frontu a jejího velitele schválila. Velitelství frontu přesunulo během týdne část vojsk ze slezské průmyslové oblasti na pravé křídlo frontu, odkud měla být provedena Dolnoslezská operace. Během příprav k operaci zlepšovala vojska svá postavení (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV. str. 132.).
Dne 8. února 1945 příprava operace skončila. Vojska pravého křídla 1. Ukrajinského frontu - 3. GA, 13. A, 52. A a 6. A, 4. GTA a 3. GTA - zasadila toho dne za podpory 2. Letecké armády úder z oderského předmostí severně od Vratislavi směrem na Chotěbuz a prolomila dobře opevněná trvalá postavení na oderské čáře nepřátelské obrany v délce 60 km. Za tři dny bojů rozšířila vojska průlom na 150 km a postoupila o 60 km. V průběhu dalšího útoku rozdrtila zálohy, které nepřítel povolal, obklíčila posádku pevnosti Glogau (Glogów) v počtu téměř 18 000 vojáků a dobyla okresní středisko Slezska - město Lognici, silný opěrný bod a důležitý komunikační uzel německých vojsk (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 302, inv. čís. 4 196, sp. 120, l. 67.).
Na pravém křídle 1. Ukrajinského frontu překročila tanková a střelecká vojska řeku Bobrawu a pronikla k Nise.
Dne 14. února 1945 zasadila 5. GA úder z prostoru Ohlau severozápadním směrem a obešla přitom Vratislav z jihu. Příštího dne, v součinnosti s 6. A, která útočila na Vratislav ze severozápadu, toto město obklíčila a blokovala. Jeho posádka měla téměř 40 000 vojáků a důstojníků. Německá vojska obklíčená v Glogau kladla odpor do 1. dubna 1945, kdežto likvidace vratislavského uskupení se protáhla do 6. května 1945 (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV. str. 132, 133.).
Útok 1. Ukrajinského frontu aktivně podporovala 2. Letecká armáda. Letci 6. gardového sboru bombardovacího letectva, jemuž velel hrdina Sovětského svazu generálmajor letectva I. S. Polbin, soustavně bombardovali ustupujícího nepřítele a tím zajišťovali rychlý postup pozemních vojsk.
Dne 11. února vedl generál Polbin skupinu letounů Pe 2 na bojový úkol, jehož cílem bylo zničit silný uzel nepřátelského odporu v předměstí Vratislavi. Objekt krylo mnohopatrovou palbou nepřátelské protiletadlové dělostřelectvo. Přesto však Polbin ve snaze co nejpřesněji zasáhnout nepřítele útočil střemhlav. Byl to jeho 158. bojový vzlet. Fašisté soustředili palbu všech protiletadlových děl na vedoucí letoun. Ten byl přímo zasažen granátem, vzplanul a zřítil se. Odvážný letec zahynul. V dubnu 1945 byl posmrtně podruhé vyznamenán Zlatou hvězdou hrdiny Sovětského svazu (Po válce byla ve vesnici Rtiščevo-Kamenka /tagajský okres, Kujbyševská oblast/ odhalena I. S. Polbinovi bronzová busta. Rozkazem ministra obrany bylo jeho jméno navěky zapsáno do seznamu jednoho pluku 6. gardového sboru bombardovacího letectva.).
Armády pravého křídla 1. Ukrajinského frontu pronikly 24. února k Nise, na úseku od jejího ústí po Penzig. Po dosažení této čáry dobyla vojska 1. Ukrajinského frontu celé Dolní Slezsko, vstoupila do Braniborska a pravokřídelními svazky stanula na jedné čáře s vojsky 1. Běloruského frontu.
Tím se operační situace sovětských vojsk na berlínském směru zlepšila. Pokud jde o hornoslezské (opolské) nepřátelské uskupení, zaujala vůči němu sovětská vojska obchvatné postavení a přeťala železnici spojující toto uskupení s Berlínem (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV. str. 133.)."
A následoval, dne 3. března 1945, v souladu s německou taktikou prověřenou 5ti roky války, protiútok. Němci chtěli prostě znovu obnovit železniční spojení mezi Berlínem a Slezskem jako takovým, a zároveň se potřebovali i spojit se svými jednotkami obklíčenými v Glogau. Německý protiútok sovětské jednotky Koněvova 1. Ukrajinského frontu odrazily.
(zde viz mapa



Hornoslezské operace od 15. do 31. března 1945.)
"Rudá armáda, která pronikla do Slezska přinesla svobodu desetitisícům lidí zahnaným fašisty na nucené práce. K 20. březnu osvobodil 1. Ukrajinský front 91 300 sovětských občanů a 22 500 příslušníků jiných států." (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 236, inv. čís. 250 385, sp. 1, l. 411, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert, G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 2.
).
Když RA vstoupila na území Německa, snažilo se německé fašistické velení (OKH) vyvézt všechny obyvatele i cizí dělníky a válečné zajatce ze Slezska a Braniborska do středního Německa. Německé obyvatelstvo, zastrašené poplašnými zprávami ´o bolševických zvěrstvech´, které rozšiřovala nacistická propaganda (již zde bylo řečeno, že vše nebyla jen propaganda a zvěrstva se děla - má poznámka), utíkalo na západ. Obyvatelka města Gührau Anna Hankeová tehdy vyprávěla: ´Strašlivé jsou vzpomínky na to, co se dělo ve městě za evakuace. Všichni pospíchali na nádraží a snažili se odvézt s sebou co nejvíce věcí. Ženy a děti plakaly. Na nádraží byl zmatek. Lidí bylo velmi mnoho, každou hodinu přijíždělo obyvatelstvo z okolních vesnic a všichni pospíchali, aby co nejrychleji odjeli za Odru (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 236, inv. čís. 250 385, sp. 1, l. 5, 6, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert, G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 2.). Podle údajů sovětských místních vojenských velitelsví zůstalo v polovině dubna na území Slezska obsazeném sovětskými vojsky 620 000 Němců (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 236, inv. čís. 250 385, sp. 1, l. 1, 2.).
Ústupem morálka německých vojáků a důstojníků stále více klasala. Někteří z bojiště utíkali, jiní se skrývali v lesích a houštinách. Vojenské kolony ustupovaly v nepořádku, řízení bojů bylo narušováno. Případy dezerce a dobrovolné vzdávání se do zajetí nejenom jednotlivých vojáků a důstojníků, ale i celých útvarů bylo stále častější. Například v prostoru Glogau se ještě před obklíčením tohoto města vzdal do zajetí 3. prapor opevněného prostoru i s velitelem (historickým podkladem je zde AZP SSSR, f. 236, inv. čís. 250 385, sp. 1, l. 7.).
Vojáci německé fašistické armády zvyklí loupit a páchat násilí na území jiných států, které okupovali, začali olupovat i své vlastní obyvatelstvo. OKH a OKW proto muselo vydat zvláštní rozkazy. V jednom z nich, který byl podepsán Keitlem, se uvádělo: ´Podle zpráv, které jsme obdrželi, dopouštějí se vojáci v evakuovaných obcích oněch částí říše, které spadají do pásma bojové činnosti, těch nejtěžších zločinů na vlastních německých soukmenovcích. Vrhají se na majetek a zásoby evakuovaných osob a vykrádají opuštěné byty. Představení nejenže tomu nezabraňují, ale dokonce se zčásti na tomto hanebném díle podílejí (historickým podkladem je zde AZP SSSR, f. 236, inv. čís. 2 675, sp. 348, l. 300.). Na ulicích hornoslezských obcí byly vylepeny plakáty, hesla a rozkazy proti drancovníkům. ´Nyní nejsme v Rusku, ani v Polsku (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 236, inv. čís. 250 385, sp. 1, l, 11, 12.)´, připomínalo v letácích a novinách svým vojákům německé velení, aby je zadrželo před olupováním místního německého obyvatelstva.
Aby německé fašistické velení zvýšilo kázeň v armádě, činilo trestná opatření. Za čelními útvary byly rozmístěny záchytné oddíly, které zadržovaly všechny vojáky a důstojníky utíkající do zápolí. Ty, kteří utíkali z bojiště, na místě střílely. Důstojníci, kteří ustupovali se svými jednotkami o své vůli, byli odsuzováni k trestu smrti. Všem velitelům pluků byla poskytnuta pravomoc vojenských soudců a právo okamžitě vykonat rozsudek (historickým podkladem pro informace je zde: AZP SSSR, f. 236, inv. čís. 2 727, sp. 31, l. 307.). Zvlášť přísně se nakládalo s přeběhlíky. Za zbabělce a dezertéry považovali hitlerovci ty, kteří měli války po krk a nechtěli za nacismus už bojovat. O zastřelení těchto Němců hitlerovské velení soustavně informovalo v tisku (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV. str. 133, 134, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.). "

[michan]

Východopomořanská operace a Slezsko 1945. Č 6.

Ke Slezské operaci východní historiografie opět vkládá, celkem oprávněně, že Němci cítili, že se Rudá armáda již dostala do samotného okraje jejich původního státu (mnohde již do něho krvavou nohou vstoupila) a proto musí použít všechny možné dostupné prostředky nutné k obraně, a tak o nich píše, a některé ještě přidává, cituji:

"Vojáci, kteří zasáhli alespoň jeden tank, byli navrhováni k vyznamenání. Hitler nařídil, aby byl rytířským železným křížem vyznamenán každý voják, který zničil 6 sovětských tanků prostředky boje zblízka (historickým podkladem pro informace je zde: AZP SSSR, f. 236, inv. čís. 2 727, sp. 31, l. 297.).
V únoru 1945 vzrostl v německé armádě počet jednotek Volkssturmu, které byly zasazovány do aktivních bojů. Přes snahu německého velení byla bojeschopnost těchto formací nízká. Dne 19. března podepsal Hitler rozkaz, aby za ústupu německých fašistických vojsk byly ničeny vojenské a hospodářské objekty v Německu. Podle rozkazu měly být ´ničeny všechny vojenské objekty, spoje, průmyslové a hospodářské objekty a všechno cenné na území říše, čeho by mohl nepřítel v současné době nebo v budoucnosti využít´. Dne 23. března uložil vedoucí kanceláře nacistické strany Martin Bormann župním vedoucím, aby řídili destrukční práce. Hitler a jeho klika dali rozkaz ničit města a o německý lid se nestarat. Hitler prohlásil: ´Bude-li válka prohraná, zahyne i národ. Tento osud je neodvratný... (historickým podkladem informací použitých pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Hlava IV, str. 134, je výňatek z:
H. Guderian, Erinnerungen eines Soldaten, Vzpomínky vojáka, S. 385.)."
Ale právě rychlý březnový postup RA ve Slezsku znamenal, že jednotky Wehrmachtu a jednotky SS, tam nestačily zničit ani průmyslové podniky, ani zbrojní závody, které stále pracovaly až do příchodu sovětských jednotek.
"Dne 15. března 1945 zahájila vojska 1. Ukrajinského frontu maršála Koněva Hornoslezskou operaci (viz mapa v Č 5.).
Její záměr byl následující: dvě uskupení vojsk zformovaná severně a jižně od Opolí měla zasadit vstřícné údery a obejít opolské nepřátelské uskupení, obklíčit a zničit je a proniknout na hranice Československa.
Jedno uskupení - 21. A a 4. TA, 34. gardový střelecký sbor, 5. GA a 4. gardový tankový sbor -mělo útočit z prostoru Grottkau na jihozápad.
Druhé uskupení - 59. A, a 60. A, 7. gardový mechanizovaný sbor a 31. tankový sbor - z prostoru severně od Ratiboře na západ.
Obě uskupení vojsk zahájila útok po 90 minut trvající dělostřelecké přípravě. Prolomila dvě opevněná pásma nepřátelské obrany na úseku širokém 22 km a dále rychle útočila na sbíhavých směrech na Neustadt. Dne 18 března v prostoru jihozápadně Opolí obklíčila a poté zcela rozdrtila 4 pěší divize, část sil (mot.) divize, několik samostatných pluků a praporů, 1 dělostřelecký pluk a 9 dělostřeleckých oddílů. Za útoku se zvlášť vyznamenala 4. TA pod velením generálplukovníka D. D. Leljušenka. Její příslušníci prokázali v bojích odhodlanost a vytrvalost, odvahu, smělost, kázeň a organizovanost. Dne 17. března byla tato armáda přeměněna v gardovou /viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Dmitrij_D ... %C5%A1enko
4. GTA/ (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV. str. 134, 135, Donald Sommerville, Druhá světová válka den za dnem, Druhá světová válka, Úplná historie, Martin Gilbert a další z použité podklady a mé poznámky.).
Do 20. března rozšířila útočící vojska průlom na 110 km, postoupila o 50 km, pronikla do předhoří Sudet, na některých úsecích překročila německo-československou státní hranici a vstoupila na území Československa. V průběhu operace obsadila vojska města Neustadt a Ratiboř a důležité komunikační uzly a průmyslová střediska. Do 31. března 1945 pronikla na čáru Strehlen (Strzelin) - Neisse Nysa) - Opava. V těchto bojích vojska 1. Ukrajinského frontu zlikvidovala přes 40 000 hitlerovců a 14 000 jich zajala; zničila a poškodila 280 tanků a SHD a 600 polních děl různé ráže, ukořistila 57 tanků a SHD, 400 děl a minometů, přes 1 000 kulometů, 13 700 pušek a samopalů, 21 letadel, 3 000 aut, 75 skladů s různým vojenským materiálem, 5 000 koní a 1 520 železničních vozů a lokomotiv (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 236, inv. čís. 2 673, sp. 2 444, l. 327.).
Po proniknutí na čáru Strechlen-Neisse-Opava přestalo hrozit nebezpečí, že nepřítel udeří do boku 1. Ukrajinského frontu z jihu a zároveň byl zmařen jeho pokus vyprostit z obklíčení vratislavskou posádku. Po dobytí města Neisse sovětskými vojsky nemohlo už německé fašistické velení používat rokádní železniční tratě /dvoukolejné velkokapacitní tratě/ spojující Skupinu armád Střed (Mitte) se Skupinou armád Sever (Süd) /zde si všimněme jakou důležitost, a opět oprávněně, sovětská historická věda a ve válce STAVKA, věnují železnicím. Železnice byla totiž v době mlh, zimy a špatných povětrnostních podmínek, kdy nemohlo letectvo podporovat RA, jedním z pomocníků Wehrmachtu v jeho nesporných manévrovacích schopnostech silami a těžkou technikou. Rychlé převezení sil a prostředků z místa na místo po stále ještě otevřených železničních koridorech. Navíc své sehrávaly i německé dálnice, v zimě maskovaná a vyhřátá letiště s krátkou dobou letu na německou frontu. Tohle právě hrálo pro Němce, nikoliv pro Sověty. Ti si výhody letišť, výhody podpory letectva pozemních jednotek ve velké míře, mohli dopřát až v březnu a dubnu 1945 - má poznámka/. Tím vznikly příznivé podmínky pro zasazení úderu nepříteli na drážďanském a pražském směru (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV. str. 135.).
Polská 2. A, jíž velel generálporučík Karol Swierczewski, byla v té době už zformována a začala přemisťovat své útvary. Koncem února byla z rozkazu vrchního velitele Polské armády zařazena do 1. Běloruského frontu a soustředila se v Pomořanech. Během přesunu na místo určení ničila tato armáda zbytky rozbitých německých útvarů, které se skrývaly v lesích. Jeden z jejich praporů se účastnil osvobození Poznaně. Později, 19. března, byla plská 2. A na pokyn hlavního stanu vrchního velení předána 1. Ukrajinskému frontu (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 60,61.).
Polské útvary, které urazily 300 km, došly koncem března 1945 do prostoru Vratislavi, Lešna a Krotszyna a začaly se připravovat k Berlínské operaci.
Přemístění polské 2. A (pěšky, aby je obyvatelsko vidělo - má poznámka) na polské území západně od Visly, mělo nesmírný politický význam. Obyvatelstvo Polska osvobozené z hitlerovské okupace v lednu 1945, se na vlastní oči přesvědčilo, jak silná je nová Polská armáda (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV. str. 135.).
Úspěšné útočné akce vojsk 1. Ukrajinského frontu maršála Koněva v Dolním a Horním Slezsku měly velký význam pro rozvinutí dalšího útoku na berlínském a pražském směru. Za bojů překonala vojska mohutnou čáru nepřátelské obrany na Odře, kde chtěli hitlerovci další postup sovětských armád zadržet. Za útoku ve Slezsku rozdrtila vojska frontu 28 a zničila 5 německých divizí (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, l. 795.) a odňala nepříteli důležité vojenské průmyslové podniky. Německé fašistické velení přesunulo do Slezska značné síly z jiných úseků sovětsko-německé fronty, což usnadnilo porážku nepřítele ve Východních Pomořanech, v Maďarsku a v Rakousku.
Koncem března 1945 tedy vojska 1. a 2. Běloruského a 1. Ukrajinského frontu pronikla na pobřeží Baltského moře a k Odře a Nise.
Po rozdrcení hitlerovců ve Východních Pomořanech a ve Slezsku dovršila Rudá armáda v součinnosti s Polskou armádou osvobození celého Polska od německých fašistických okupantů. Vojska 1. Běloruského frontu vytvořila důležité operační předmostí v prostoru Küstrina (Kostrzsyna, Kostřína) na přístupech k Berlínu a zaujala výhodné postavení k zasazení rozhodného úderu proti berlínskému nepřátelskému uskupení a k dobytí hlavního města fašistického Německa /musím zde podotknout - 1. Běloruský front maršála Žukova měl tak chráněna obě křídla - na jihu a i na severu - a rozbití Němci mu nyní neměli odkud, a takřka již ani s čím - vpadnout na jeho týlové čáry... - má poznámka/ (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV. str. 135, 136.)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=120