K této úvaze mě přimělo několik hradů, které byly v nedávné době obnoveny, a já jsem si uvědomil, že vlastně nevím, jestli je to dobře nebo špatně a co si o tom mám myslet.
Když jsem byl „malý“ vysloveně jsem toužil po tom mít svou zříceninu a dostavit/ nechat jí dostavit do ideální původní podoby
. Později jsem pochopil, že jsou nějaké zásady památkové péče a že to dostavění není jednak jednoduché, jednak asi ani správné?. Důležitější je, aby bylo zdivo zakonzervováno, tedy aby sehrad dál nerozpadával, na věžích a hradbách nerostly náletové břízy nebo smrčky a ideálně aby bylo nádvoří posekáno a bez křovin. 
Hrušov
To je ideální stav u nás praktikovaný třeba na Choustníku, u sousedů na Slovensku např. na Hrušově. Jenže na takovéhle akce obvykle nikdy není dostatek peněz a tak spoustu stavebních činností iniciují a provádějí místní spolky na záchranu hradu tu ve větší tu v menší míře spolupracující s památkovým ústavem či archeology. O tom ale psát nechci.
Před cca třemi lety jsem brouzdal po internetových stránkách s tématikou hradů a najednou jsem utrpěl šok. V Polsku v krasovém území Krakovsko-Čenstochovské jury byla postavena řada hradů s úkolem bránit pohraničí Malopolska před vpády ze Slezska. Prakticky všechny zde nechal postavit Kazimír Veliký a vůči českým poměrům tedy vznikly poměrně pozdě až kolem poloviny 14. století. Jedním z těchto hradů jsou Bobolice. Hrad byl v roce 1587 poškozen při úspěšném dobývání vojskem arcivévody Maxmiliána Habsburského při jeho tažení za polskou korunou. Dalšího dobytí a poškození se dočkal za Potopy od Švédů v polovině 17. století. Když táhl Jan III. Sobieski na pomoc Vídni a nocoval zde v roce 1683, nepřespal již na hradě ale raději ve stanu. V roce 1700 odváděl majitel panství Jan Rutkowski daň ze zřícené budovy, kde byla obytná místnost a hospodářské prostory. Záhy na to byl opuštěn zcela.
Bobolice v celé své kráse Velikonoce 2003, kdy jsem hrad navštívil. Konzervaci vnější hradby a úpravě brány jsem nevěnoval až takovou pozornost.
Jeden z článků o hradě v sobě nese krásnou větu „Dodnes se dochovaly jen zbytky stěn a věže a také báje a legendy, jak se náleží na tak zajímavou zříceninu.“
No a pak jsem taky našel text: „Dnes hrad patří rodině Laseckich, která se ho snaží povznést k jeho původní slávě.“ A tohle jsem našel na internetu. Hotel.. http://www.zamekbobolice.pl/
V Polsku vůbec tyhle rekonstrukce“jedou“. Obdobným případem je Tropsztyn, kde Andrej Benesz po roce 1993 hrad dostavěl podle sebe. Vypadá sice celkem dobře ale, ALE. Bergfrit dostavěl, a proč tam neumístit i prevét, že.. palác zvýšil o patro, dostavěl štíty, které zde nebývaly. O heliportu na střeše a zcela nové vstupní bráně ani nemluvě.
Korzkiew – opět od roku 1997 přestavovaný z ruiny na hotel.
Toto byly příklady. kdy byl hrad dostavěn po mnoha stech lelech. A ptám se .. je správně zříceninu po nějakých 300 letech dostavět?
V této souvislosti mě napadlo několik dalších hradů, které se ze zříceniny opět vrátily ke své původní kráse. Jako první jsem si vzpomněl na Kapušany, kde ovšem byla situace jiná. Hrad z druhé poloviny 13. století byl roku 1312 roku dobyt a pobořen. Po dlouhých sto letech jej získal Ondřej Kappa, a starou zříceninu výrazně přestavěl. Po vypálení jedním z velitelů Rákócziho vojska Telekessym v roce 1709 byl roku 1715 pobořen na základě rozhodnutí uherského sněmu. To je ovšem zdela regulérní obnova v době, kdy měly hrady svou funkci.
Druhý nepoměrně známější návrat se uskutečnil v moderní době v Bratislavě. Původní donjonový hrad posléze přestavěný na kastelové schéma, upravovaný v renesanci, baroku i rokoku 28. května 1811 totálně vyhořel. Až v letech 1956-1968 došlo k rekonstrukci a hrad získal podobu, jak ji známe dnes. A to mi třeba vůbec nepřijde divné ;)
Stejně tak bylo v druhé polovině 20. století dostavěn Trenčín, Strečno a řady zásahů se dostalo i jiným hradům, kdy mě vždy nejvíce vyděsí betonový strop v kapli Spišského hradu. V kontrastu proti tomu je zastřešení sakrálního prostoru na Beckově naprosto úžasné.
Všechny tyto kaple neměly klenbu -na Strečně dostavěna, na Spiši.. traverzy a beton, na Beckově nová dřevěná střecha
V ČR si nějak nevybavuji extra brutální zásah do historické situace. I když třeba přestavba hradu v Mostě nebo na Doubravské hoře taky stojí „za to“. To jsou ovšem zásahy starší a dostali bychom se až k romantickým přestavbám Bouzova, Bojnic nebo Lichtensteinu v Rakousku, což je trochu jiná kapitola.
Co mě ale zarazilo, byla další hotelová přestavba, opět na Slovensku. Kastel Vígľaš, kterému vtiskl podobu král Zikmund. Po mnoha přestavbách se zde v únoru roku 1945 opevnili Němci při ústupových bojích se Sověty. A stejně jako třeba v případě Malborku byl i Vígľaš těžce ostřelován. Při konečném ústupu byl ještě zapálen a části snad i vyhozeny do vzduchu. Koneckonců požár v době 2. světové války nebyl zase takový unikát (Sklabiňa, Sovinec, Mikulov).
Malbork po válce
Vígľaš před koncem 20. století
Ovšem finance na obnovu se hledaly těžko a tak se obnovy nedočkaly všechny památky. To se povedlo na Mikulově, a až neuvěřitelně Malborku v minimalistické míře na Sovinci a až do počátku 21. Století si o tom mohl nechat zdát i bývalý lovecký zámek Vígľaš. Nicméně co jsem se dočetl, rekonstrukce na čtyřhvězdičkový wellness hotel zde proběhla v úzké spolupráci a pod dozorem památkářů.
Vígľaš dnes
To je tak ve zkratce několik vypíchnutých příkladů a opravdu nemám jasný názor, co je dobře a co ne. Vígľaš jsem na první pohled odsoudil, ale pak jsem si uvědomil, že je to vlastně normální obnova po válce, jen odložená o nějakých 60-70 let. U těch polských hotelů mám ale pořád divný pocit. A asi každá nová razantní přestavba stavu, který známe, vyvolá kontroverze. Co je lepší pro hrady samotné a zachování jejich dědictví je otázka, na kterou já nemám odpověď.
Volná diskuze..
