Nyní budu tedy drobet sosat z předmětné publikace, kterou přes pár výhrad považuji za v čs. rybníku ojedinělou.
Nemám tušení o jaký dopis mohlo jít, tu knihu si seženu.
Jednalo se o pamětní spis zaslaný Radoňem na MNO v prosinci 1919, tedy jak je správně poznamenáno, v době kdy už bylo po válce s Maďarskem a kdy se mohli zkušenosti z tohoto konfliktu s chladnou hlavou vstřebávat. Vypíchnu-li v knize zmíněné gro pamětního spisu, tak:
- kontrolní a strážní služba se měla řešit pomocí malých jednotek přičleněných k jinému odboru
- kladení min a překážek měli řešit ženisté
- pancéřové vlaky s námořnickými posádkami se měli přičlenit k železničnímu vojsku
závěr spisu doporučoval de facto to, co se s bývalým námořním tělesem ve finále stalo, tudíž rozpuštěno a jednotlivé odbornosti a mužstvo zařazeno dle profesí a doplňovacích obvodů.
No co s tím? Předně kontradmirál Bořivoj Radoň byl ex velitel pancéřového křižníku a hlavně úspěšný velitel c. k. námořního letectva. Lze u něj tedy předpokládat jistý smysl pro pokrok a realitu všedního dne. Ať se nám to může líbit či nelíbit, shora zmíněné připomínky představují minimalistické, rychlé a nekomplikovaně schůdné řešení. Nezatěžující ne zrovna na finance bohatý erár a organizační strukturu MNO. Zrovna je třeba vzít v potaz že cca 4 000 námořníků mělo svoji kvalitu a mělo co nabídnout ostatním složkám nově vznikající armády, respektive ji obohatit. To, že vlaky vč. obsluh patří na železnici je snad jasné.
Spekulace o politické objednávce s narážkou na výši jeho penze v třicátých letech neberu příliš vážně. Je to jen spekulace, a jako taková by se měla vnímat. Osobně bych ji nezmiňoval, ale je to věc vkusu každého z nás. Takže proti gustu žádný dišputát.
Mno a můj osobní názor na to, co se s "čs. válečným námořnictvem" stalo je asi takový:
ČSR ani zdaleka nebyla Maďarsko, SHS a Rumunsko. Správně jak podotkl Pátrač dunajský úsek měřil cca 180 km. Přesto v rámci dělení nám mohla za prsty ulpět alespoň jedna hlídková loď a mohli jsme si ušetřit náklady na výstavbu PM, i tak by však její modernizace nebyla zadarmo. Zde vidím opravdu trestuhodné zanedbání naší politické reprezentace. Mohlo to klapnout, reálná šance byla hned z počátku. Po roce 1920 to byla utopie. Otázkou rovněž je jestli by hlídkovou loď efektivněji nezastoupily dva nově postavené dělové čluny, doplněné čtyřmi pancéřovými minonoskami. Ruku na srdce, soupeřit s Maďarskem na Dunaji jsme ani náhodu nemohli a tak co jiného než miny nám zbývalo. Přičemž miny jsou levné a tak efektivní... Ve finále ono to vlastně k tomu pomalu spělo. Hodně ale hodně vzdáleně to můžeme přirovnat k dnešnímu Rusku, kdy jeho námořnictvo, opravdové námořnictvo, tahá za kratší konec špagátu a stojí ve frontě na rubl jako poslední.