Airbus A400M Atlas

[Rase]

Airbus A400M Atlas

"Letadlo se chovalo přesně tak, jak jsme předpokládali.
Let byl velmi klidný, což potvrzuje perfektní vlastnosti pilotáže A400M."
Hugues Van Der Stichel, testovací pilot programu A400M Atlas

Na počátku projektu byla skupina firem Future International Military Airlifter (FIMA) založená v roce 1982, kterou tvořily Aérospatiale, British Aerospace, Lockheed Corporation a MBB. FIMA měla vyvinout náhradu za stroje C-130 Hercules a C-160 Transall. Měnící se požadavky a komplikace mezinárodní politiky se podepsaly na pomalém pokroku. V roce 1989 Lockheed skupinu opustil a soustředil se na vývoj druhé generace C-130 Hercules (C-130J). Poté, co se přidaly Alenia a CASA, se ze skupiny Future International Military Airlifter stala Euroflag. Zajímavostí je, že německá Luftwaffe uvažovala na konci 90. let o nákupu 75 letounů An-70. Nakonec byl upřednostněn evropský projekt dopravního stroje A400M Atlas. Přičemž tento název má vzor v řecké mytologii, kdy obr Atlás, syn Titána Íapeta a Klymené, dcery Titána Ókeana, držel na své šíji nebeskou klenbu nebo i celou zeměkouli.
Na počátku požadovaly partnerské země, Francie, Německo, Itálie, Španělsko, Velká Británie, Turecko, Belgie a Lucembursko celkem 212 letadel. Poté, co od projektu odstoupila Itálie a ostatní státy přehodnotily své požadavky, bylo objednáno celkem 180 letadel. V roce 2005 se k projektu připojila Jihoafrická republika. První let nového typu je naplánován na rok 2008 a první dodávky na rok 2009. První sériový A400M Atlas označený identifikačním znakem MSN7, ale vzlétnul až v roce 2013. Po necelých šesti hodinách letu stroj přistál zpět na základně výrobního závodu Airbusu ve španělské Seville. Program středního transportního letadla stál již 20 miliard euro, v ceně je započítán výzkum, vývoj a dodávky letounů, včetně dodávek komplexního pozemního zabezpečení. Nyní neco k dodavatelům:
Trup bez přední části, je montován v Brémách, části trupu vozí Airbus Beluga z Turecka. Ve Stade se vyrábějí ocasní plochy a potah křídel. Motory EPI TP400 se vyrábějí v Mnichově. Společnost Premium Aerotec v Augsburgu vyvíjí a vyrábí celou zadní část trupu, díly z uhlíkových vláken a kovové potrubí. Liebherr v Lindenbergu dodává některé řídicí systémy, primárně pro ovládání směru a kontrolu hydrauliky. Ve Francii, společnost Aerolia v Saint de Meaulte, dodává přední kryt podvozku, z Nantes pochází uchycení křídel. Ze Saint-Nazaire pochází přední část trupu a čumák. Uchycená motoru dodává společnost Saint-Eloi z Toulouse. Messier-Bugatti dodává podvozek, jeho usazení v trupu pak společnost SOCATA z Tarbes. Ratier-Figeac dodává vrtule, Stelia Aerospace z Rochefortu vyrábí nakládací rampu. Kryty motorů a horizontální klapky se vyrábějí ve španělské Seville. Společnost Denel z JAR, kooperuje na opláštění trupu a především na přechodech mezi trupem a křídly. Turecká společnost TAI z Ankary, dodává zmíněné komponenty trupu, nouzové východy a menší dveře. Společnost je zodpovědná za vnitřní elektroinstalaci, interiér a osvětlení. V Britském Filtonu se vyrábějí křídla. Na projektu se jako subdodavatel podílí Aero Vodochody, které dodává několik menších součástek. Problematickým byl výběr dodavatele motorů, kdy až do poslední chvíle byl za jistého vítěze považován Pratt & Whitney Canada, díky výhodnějším nákladům a technologiím. Tlak evropských vlád na poslední chvíli změnil postoj Airbusu a byly vybrány turbovrtulové motory Europrop TP400-D6 o výkonu 8 250 kW. Letoun A400M výkonnostně patří mezí dopravní C-130 Hercules a C-17 Globemaster III. Zejména pro země, které si nemohly nahradit výkonný, ale na provoz drahý C-17, je A400M zajímavým kompromisem. Navíc výroba C-17 byla na začátku roku 2015 natrvalo ukončena.
Kvůli problémům s vývojem cena překročila o 4,75 miliard původní plány a program nabral tři roky zpoždění. V současné době je prodejní cena letounu (avšak silně závislá na elektronickém vybavení) okolo 175 mil.usd. Pro představu, tak v roce 2013 zaplatila Francie 152,4 mil.eur za kus.
Německo objednalo celkem 53 letounů, přičemž pro potřeby Luftwaffe je vyčleněno pouze 40 letounů, zbylé stroje jsou určeny k přeprodeji. Francie objednala 50 letounů, Španělsko 27, Británie 22, Turecko 10, Belgie 7, Lucembursko 1 a Malajsie 4 letouny. Jedná se o počty v roce 2016, tedy velice aktuální. JAR měla v roce 2004 zájem o 8 letounů, ale kvůli ceně z plánu sešlo. Následujícího roku mělo o 3 stroje zájem Chile, zde se ale mluví o možné náhradě konkurenčními KC-390 Embraer. V roce 2017 měla zájem o 5 letounů i Indonésie. Pokud se podíváme na zmíněných 13 letounů, které Německo objednalo a nemá pro ně využití, tak je možné, že by pár letounů mohlo objevit i u AČR. V roce 2017 byly tyto A400M nabídnuty několika zemím včetně České republiky, přičemž ministr Stropnický vzájemnou spolupráci nevyloučil. Ministerstvo obrany ČR, ještě v prvním pololetí roku 2017 rozhodne o náhradě dvou dopravních letounů Jak-40, které slouží mimo jiné k přepravě ústavních činitelů. Půjde o investici v řádu miliard, případně by mohly být nové stroje pronajaty. Zde ale nejsem sami, jelikož zájem o tyto nadbytečné letouny A400M má i Švýcarsko.
Airbus A400M nahradí v leteckých silách příslušných zemí stroje C-130 Hercules a C-160 Transall, které v nich po desítky let zastávaly funkci hlavních transportních letounů. A400M bude prvním letadlem od Airbusu od počátku projektovaným jako vojenské. Letoun nebude hrát roli pouze transportního letadla dopravujícího náklad a vojáky. Počítá se také s vývojem vzdušného tankeru na základě A400M, verzí pro transport zraněných MEDEVAC a úpravou pro elektronický boj a průzkum.
Kvůli přetrvávajícím problémům s projektem A400M, se v roce 2016 propadl čistý zisk společnosti Airbus o 63 % na 995 mil.eur (necelých 27 mld.Kč). Celkové tržby společnosti nicméně stouply o 3 % na 66,5 mld.eur. Překonaly tak očekávání analytiků, kteří je podle průzkumu agentury Reuters odhadovali na necelých 65 miliard. Společnost Airbus kvůli projektu A400M zaúčtovala nové mimořádné náklady v objemu 1,2 mld.eur a nyní plánuje nové rozhovory s evropskými zeměmi, které si letouny A400M objednaly, aby omezila další finanční ztráty. Airbus již v lednu oznámil, že loni zvýšil dodávky zákazníkům o osm procent na rekordních 688 letounů. Pátým rokem po sobě ale zaostal za svým americkým konkurentem Boeing, který dodal klientům o 60 strojů více a zůstal největším výrobcem a dodavatelem letadel na světě.

Název: A400M Atlas
Výrobce: Airbus Defence and Space (Airbus Group)
Posádka: 3–4
Délka: 43,8 m
Rozpětí: 42,4 m
Výška: 14,6 m
Hmotnosti:
Prázdná operační: 70 tun
Max. vzletová: 130 tun
Max. přistávací: 114 tun
Max. náklad: 37 tun
Celkové množství paliva: 46,7 tun
Pohon:
4 turbovrtulové motory Europrop TP400-D6
Výkon: 8 250 kW každý
Digitální ovládání motorů
Vrtule:
průměr 5,33 m, 8listé kompozitní Ratier-Figeac FH386
stavitelný úhel náběhu listů, plný revers
Výkony:
Cestovní rychlost: 0,68–0,72 M
Max. cest. rychlost: 560 km/h
Cestovní dostup: 11 300 m
Max. operační výška: 12 200 m
Dolet s max. nákladem: 3 300 km
Dolet s 30 tunovým nákladem: 4 800 km
Dolet s 20 tunovým nákladem: 6 950 km
Přeletový dolet: 9260 km
Délka vzletu: 940 m (hm. letounu 100 tun)
Délka přistání: 625 m
Poloměr zatáčky (na zemi): 28,6 m



Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Airbus_A400M_Atlas
https://en.wikipedia.org/wiki/Europrop_TP400
http://www.armadninoviny.cz/a400m-atlas ... rbus+A400M
http://www.armadninoviny.cz/ukrajinsky- ... rbus+A400M
http://www.armadninoviny.cz/nehoda-evro ... rbus+A400M
https://www.flightglobal.com/news/artic ... ty-411926/


odshora: Transall C160, Lockheed Martin C-130J Super Hercules, C-130J-30 Super Hercules, Airbus A400M, Boeing C-17 Globemaster III

[niko]

Projekt A 400M mal priamy negativny financny dopad na vynosy Airbusu v roku 2016. V suvislosti s meskanim dodavok A 400M vznikli Airbusu dodatocne naklady vo vyske 2,2 mld. €.

http://finweb.hnonline.sk/spravy-zo-sve ... sti-klesol

[Rase]

Už je to zapracované v článku
Pokud se podíváme na zmíněných 13 letounů, které Německo objednalo a nemá pro ně využití, tak je možné, že by pár letounů mohlo objevit i u armádního letectva Švýcarska a ČR. V roce 2017 byly tyto A400M nabídnuty několika zemím včetně České republiky, přičemž ministr Stropnický vzájemnou spolupráci nevyloučil. Ministerstvo obrany ČR, ještě v prvním pololetí roku 2017 rozhodne o náhradě dvou dopravních letounů Jak-40, které slouží mimo jiné k přepravě ústavních činitelů. Půjde o investici v řádu miliard, případně by mohly být nové stroje pronajaty. Připomenu, že dříve se spíš mluvilo o konkurenčních brazilských letounech KC-390 Embraer, pro které vyrábělo Aero některé komponenty. Zájem o část těchto nadbytečných letounů A400M má i zmíněné Švýcarsko. Cena letounů je silně závislá na elektronickém vybavení, ale jedná se o cca 175 mil.usd / nebo 152,4 mil.euro (zaplatila v roce 2013 Francie). Tedy jeden letoun A400M Atlas vychází na cca 4 mld.Kč. Cena za KC-390 byla v roce 2014 cca 85 mil.usd, ale jedná se o menší letoun a reálná cena není známa. U obou strojů, při dvou letounech není cena nikterak ruinující, možný je ale asi i pronájem, o kterém se také mluvilo. Minulý rok byl A400M na leteckém dnu v Ostravě a je to velice pěkný stroj, lidé se mohli podívat i do nákladního prostoru a je to opravdu impozantní zážitek

[skelet]

dle ještě nedávných plánů AČR (pod vedením páně Stropnického) měla být dvojice Jak-40 nahrazena další dvojicí Airbus C295M, pro které měly být zakoupeny sedadlové moduly. Tyto moduly umožňují rychlou přestavbu interiéru z čistě nákladní varianty do varianty VIP. C295M má srovnatelné parametry jako Jak-40, s výjimkou delšího doletu.
KC-390, resp.C-130 měly být zakoupeny samostatně, a tím se měl navýšit počet dopravních letounů u AČR. A400M je větší jak C-130/KC-390, a z toho vyplývá i dražší provoz. Pokud je mi známo, tak Luftwaffe uvažuje o doplnění své dopravní flotily právě letouny kategorie C-130J. Francie už dokonce oznámila nákup 4 kusů letounů C-130J.
Letoun A400M je pro AČR dosti nadimenzovaný a provozně nákladný, takže v úvahu přichází asi jen společný provoz s dalším partnerem.

edit: ony VIP sedadlové moduly (zdroj Airbus defence)

[Rase]

Casa by byla docela logická volba za Jak-40, pokud jde o větší transportní kapacity, tak ty C-130/KC-390 nejsou špatné, ale párem Atlasů by se nic nepokazilo. Vzhledem k rozšířenosti A400M je expanze do Švýcarska a ČR docela logický. Rakousko by bylo taky fajn a je škoda že odpadla Itálie. Vzpomínám si, že letos se na nějaké konferenci řešilo i to, že Němci a Francouzi chtějí nejmenované transportní letouny provozovat společně na jedné základně (patrně ve Francii), tak by se tam dva naše stroje vlezly taky a pro tyto letouny to není žádná vzdálenost. Hodně bysme tím ušetřili za zázemí, které by se muselo vybudovat, jelikož nevím, jestli má naše letectvo schopnosti obstarat takto vělký letoun. Rovněž náhradní díly atd. Přidal jsem do článku něco k dodavatelům:

Trup bez přední části, je montován v Brémách, části trupu vozí Airbus Beluga z Turecka. Ve Stade se vyrábějí ocasní plochy a potah křídel. Motory EPI TP400 se vyrábějí v Mnichově. Společnost Premium Aerotec v Augsburgu vyvíjí a vyrábí celou zadní část trupu, díly z uhlíkových vláken a kovové potrubí. Liebherr v Lindenbergu dodává některé řídicí systémy, primárně pro ovládání směru a kontrolu hydrauliky. Ve Francii, společnost Aerolia v Saint de Meaulte, dodává přední kryt podvozku, z Nantes pochází uchycení křídel. Ze Saint-Nazaire pochází přední část trupu a čumák. Uchycená motoru dodává společnost Saint-Eloi z Toulouse. Messier-Bugatti dodává podvozek, jeho usazení v trupu pak společnost SOCATA z Tarbes. Ratier-Figeac dodává vrtule, Stelia Aerospace z Rochefortu vyrábí nakládací rampu. Kryty motorů a horizontální klapky se vyrábějí ve španělské Seville. Společnost Denel z JAR, kooperuje na opláštění trupu a především na přechodech mezi trupem a křídly. Turecká společnost TAI z Ankary, dodává zmíněné komponenty trupu, nouzové východy a menší dveře. Společnost je zodpovědná za vnitřní elektroinstalaci, interiér a osvětlení. V Britském Filtonu se vyrábějí křídla. Problematickým byl výběr dodavatele motorů, kdy až do poslední chvíle byl za jistého vítěze považován Pratt & Whitney Canada, díky výhodnějším nákladům a technologiím. Tlak evropských vlád na poslední chvíli změnil postoj Airbusu a byly vybrány turbovrtulové motory Europrop TP400-D6 o výkonu 8 250 kW.

[skelet]

A400M má oproti C-130J-30 o 17tun vyšší nosnost a i výkon motorů je dvojnásobný. Z toho také vyplývají i provozní náklady, které budou vyšší jak u C-130/KC-390. A dle mého zas tak často AČR nependluje po světě, aby se takový obr zaplatil. Už tu C-130/KC-390 bude problém uživit. A400M by se u nás uživil pouze tehdy, kdyby došlo k vyřazení A319CJ, přičemž by A400M převzal i VIP přepravu. Což je nereálné..
Jinak Armee de l'Air/Luftwaffe chce C-130J-30 kvůli nižším letovým nákladům, ale především kvůli lepším vlastnostem Herka při operacích z polních letišť.

Dost by mě zajímalo porovnání letových nákladů mezi A400M, C-2 a An-70. Letouny C-17, Y-20 a Il-76MD-90A jsou přeci jen výkonnější.

[palo satko]

Kedysi davno bol v hre o dodavku lietadla tejto kategoria pre Západ aj Antonov An-70. Nakoniec sa na zapade hlavne v Nemecku rozhodlo z politickych dovodov nekupovat Antonov. Z dnešneho pohladu pri problemoch s A400 ale hlavne ked Ukrajina po zrušeni dodavok vojenskej vyroby do Ruska volnym padom smeruje do technologickeho a vyrobneho praveku, sa to môže javit ako chyba a niekomu ako zlomyselny zámer.

[Rase]

Já v tom smysl vidím. Když se podíváš na kolik podniků, hlavně v Německu a ve Francii, na tom projektu pracuje, ať již v rámci Airbusu nebo mimo něj, tak je očividné, že to byl chytrý krok. Proč podporovat výrobu na Ukrajině, na úkor vlastních podniků a ztrátu části výrobních schopností. Navíc Ukrajina byla na konci 90. let v poněkud jiném stavu než dnes. Plán pořídit pro Luftwaffe 75 letounů An-70 mi přišel jen jako takové plácnutí do vody, aby se výrobní průmysl v Evropě vyburcoval k akci - postrašení, nic víc.

[kenavf]

Ako je to s tou poruchovosťou A400.Niekde bolo spomínané že z množstva ktoré má k dispozícii Nemecko je väčšina uzemnené kvôli chronickým poruchám.
U An-70 zase spomínali konštrukčnú chybu v centropláne ktorá musela byť riešená dodatočnou montážou "vyvažovacieho závažia" o hmotnosti jednej tony aby sa upravilo ťažisko lietadla.

[palo satko]

Rase,
kdesi na konci je ale hlavny dôvod prečo treba take lietadlo: Doviest skupinu vojakov na konkretne miesto. S vadnym A400 aj ked ho vyrobiš komplet doma, tu ulohu nesplniš. Vo vojne vyhovorka, že si dal pracu domacim akosi nefunguje. Druha vec je, že už teraz maju zapadne armady probem. Nazorne je to vidiet, ako je NATO zavisle na velkych Antonovoch a ako si Rusi mastia vrecka. Dokonca sa Rusom oplatit renovovat dlho nelietane Ruslany, Je pravda, že Ruslan je ina kategoria než A400. Lenže ked Airbuss nezvlada A400 kde je šanca že zvladne v buducnosti väčšie lietadlo a take bude treba.

[Hans S.]

Na výrobě A400M jsem se svou troškou také podílel. Části vnitřního vybavení (skříně pro elektroinstalace a jejich nosné žebrování) vznikají v rámci koncernu Latecoere v Letňanech a to jak duralové, tak kompozitní části + montáž.

Lenže ked Airbuss nezvlada A400 kde je šanca že zvladne v buducnosti väčšie lietadlo a take bude treba.

Proč myslíš, že by Airbus nezvládal větší letadla? A380 ti nepřijde dost velký?

Ona celá tahle problematika je dosti komplexní a A400 je stále velmi mladý program. Jasně, dneska snadno zapomeneme na problémy, které kdysi provázely třeba ty C-17, An-124, nebo cokoliv jiného. Skoro každé složitější (vlastně i jednodušší) letadlo má problémy. Větší, menší, ale má je. Jenže dneska, v době internetu, kdy máme přístup k informacím a kecáme o všem a o ničem, se nám to jeví v jiném světle. Při svých znalostech současné letecké výroby mi nepřijde, že by A400 provázely nějaké extra velké potíže, zvláště uvážíme-li, že se tento typ rodil v největší hospodářské krizi od 30. let.

Mimochodem ten argument: "Když to umíme, vyrobme si to sami." ...je v demokratických krajích (s nezávislými a zdravě šťouravými médii) velmi důležitý. Každá vláda musí svým voličům skládat účty a tohle se počítá. Já sám raději ze svých daní zaplatím evropského, než ruského dělníka.

[Rase]

palo satko:
kdyby si dobře četl, tak ty kusy A400M vozí z Turecka do Evropy velkokapacitní Airbus A300-600ST Beluga, ne Ruslany, Antonovy nebo tak něco. Možná jsou komerečně levnější na pronájem, ale Airbus je v tomto plně soběstačný a svoje věci si vozí sami. A hlavně A400M je letoun konstruovaný od počátku pro armádu, ostatní, dnes provozované stroje jsou jen militarizované civilní letouny. Tedy nároky jsou poněkud jiné a u "velkého letounu se toho může hodně pokazit".
Rusové, Američané i Číňané si chtějí všechno vyrábět sami, tak proč ne Evropané...
navíc pověst ukrajinského průmyslu nebyla valná ani na konci 90.let a pokud by pár Antonovů mělo vážné poruchy, nebo dokonce spadlo, patrně by byla hledána náhrada v novém letounu - tedy stejně by Atlas vznikl - jen možná později.

[palo satko]

A380 a A350 je uplne iny druh lietadla, než A400. To je ako kedy Škodavka mala namiesto Octavii postavit ťahac s navesom Scaniu. Proste aj Airbus sa musi učit. Že to nakoniec, ked prešustruju miliardy zvladnu ani ja nepochybujem. Ináč kde som pisal, že Rusi vozia diely na Airbus. Vozia vojenske vozidla a material NATO. A argument "keby Antonov spadol" pri spadnutom A400 je trochu zvlaštny. Zistili by sa pričiny a odstranili, tak ako aj pri A400.
Ja som len napisal že to bolo politicke rozhodnutie, čo ste mi všetci potvrdili (minut peniaze doma), ktore je voči Ukrajine podla mna nefer.

[Rase]

Jako politické rozhodnutí vidím spíš nahrazení motorů Pratt & Whitney Canada, který byl lepší, za turbovrtulové motory Europrop TP400-D6, které byly Evropské (vyrábějí se v Mnichově). Nemá smysl hrát na "Ukřivděnou Ukrajinu" v 90.letech se ještě cítila být nástupnickým státem SSSR a rozhodně by to bylo méně výhodné, než dnes. Přeci jen nyní je Ukrajina v úplně jiné pozici a navíc, až dnes jim přicházejí zákazníci na transportní Antonovy do SAE a Číny. S Ukrajinci sympatizuji a Antonovy se mi líbí, ale to neznamená, že je budu obhajovat - za těch 20 let se změnilo hodně. Kdyby nevznikl A400M, byly by Antonovy i dnes zajimavou volbou.

[Rase]

palo satko:
docela mě zaujalo, že o tři letouny An-70 měla zájem i Armáda České republiky.
Tato koupě měla být provedena v rámci deblokace ruského zahraničního dluhu, ale z dohody sešlo.
An-70 je schopen pojmout např. dvě Tatry 815-7 6×6, deset Land Roverů nebo 2 vrtulníky Mi-17

[Skeptik]

To: Rase
Ale ty 3 An-70 neměly být jen pro AČR, ale měly být poskytnuty pro NATO.

[Rase]

řekl bych, že se to mohlo řešit taky na konci 90. let, kdy o nákupu 75 letounů An-70 měli zájem Němci. To by docela dávalo smysl.
Jinak tři letouny, to je pro NATO nic ale pro nás tak akorát. Hlavně jako deblokace dluhu ideální (místo toho se vzaly Mi-35 a ?)

[skelet]

Mezi německý a český nákup Antonovu An-70 bych automaticky rovnítko nedával. AČR projevilo zájem o An-70 až po té co Luftwaffe podepsalo objednávku na A400M. Důvod proč AČR šla po An-70 byl jednoduchý. Na trhu byly v podstatě jen následující letouny - Lockheed C-130J-30, Iljušin Il-76MF, Schaanxi Y-8 a Antonov An-70. Přičemž na první jsme neměli peníze, druhý je obr, třetí je exotický, takže v úvahu připadal jen čtvrtý - An-70. A proč z nákupu An-70 sešlo? V době požadovaného termínu dodání nehrozilo, že bude An-70 hotov, a navíc hrozilo, že budeme jediným zákazníkem! Proto už o rok později došlo ke změně, a to z dodání An-70 na Il-76MF, který byl představitelům AČR i předveden. Jenže.. Il-76MF se svou nosností 60tun je už vlastně analogem amerického C-17A, takže bylo logické, že na jeho provoz nebude mít armáda ani uplatnění a ani peníze. A po krachu i této nabídky byly zakoupeny Mi-35 a Mi-171š.

https://www.novinky.cz/domaci/11705-dod ... ozena.html
http://www.army.cz/scripts/detail.php?id=2972

[Rase]

Když na to tak koukám, tak si myslím, že v dnešní době, kdy čeká AČR nákup nových BVP v hodnotě cca 50 miliard, oprava budov a zařízení rovněž za desítky miliard + desítky miliard za menší nákupy (tanky, děla, PVO, noví vojáci atd.), není cena cca 8 mld.Kč za 2 letouny A400M tak zdrcující. Navíc to jsou přibližně finance, o kolik se ročně zvedá rozpočet MO.
Taky mi není jasné, k čemu by je Armáda využila, ale když se uvažovalo nad třemi An-70 nebo dokonce Il-76MF, tak je asi potřebují. Za mě by asi stačilo přikoupit dva letouny C-295M (nebo i víc) a pokud by bylo potřeba něco většího, pronajmout si je.

[skelet]

nejsou podstatné prostředky určené na nákup, ale určené na provoz. Můžeme si dovolit nakoupit i F-22, ale kdo by to živil.. ostatně tehdy měly být všechny tři letouny poskytnuty do sdílených kapacit NATO. Chápu tvé nadšení pro tento pěkný letoun, ale zkus pouvažovat reálně. Nač by takový kolos AČR byl? Na přepravu těžké techniky si půjčujeme An-124 (protože se to oplatí), takže ti zůstává jen to zásobování, na což ti vystačí v krajním případě i A319CJ, ale protože ten potřebuje speciální rampy, tak jsi rázem u letounu kategorie C-130.
edit: pochopitelně něco jiného by bylo, kdyby jsme jej provozovali s někým, který by je dokázal vytížit. AČR to prostě není.