Skeptik píše:
a) pokud by je AČR nasadila samostatně, i proti slabšímu soupeři vybavenému základní PVO schopností (MANPADs), pak by jejich nasazení bylo nejspíše epizodní záležitostí ... viz Východní Ukrajina
Nedá se aplikovat zkušenost z východní Ukrajiny organicky na nasazení bitevních vrtulníků. Hlavně proto, že zde byla použita zastaralá technika (původní nemodernizované Mi-24) jejichž schopnost působit v prostřední PVO je malá. Naopak moderní bitevní vrtulníky (ať už západní nebo Ruské) mají daleko větší škálu protiopatření a to jak pasivních (vyhýbat se zásahu) tak i aktivních (schopnost dřívějšího útoku). Ostatně právě toto byl jeden z důvodů, proč Porošenko naléhal na západ, aby Ukrajině dodaly právě poslední typy pasivních protiopatření.
Navíc ji neaplikuješ přesně, protože i zde na to bylo upozorňováno, že hlavní problém ukrajinských Mi-24 nastal, když musela přejít k blízké podpoře jednotek uvnitř měst či v uzavřeném prostoru.
Deset moderních bitevních vrtulníků potom představuje značnou údernou sílu, která je schopná eliminovat daleko větší pozemní síly a to i v případě, že disponují silnou PVO. Ta ostatně nikdy nebude tak silná, jakou by to chtělo, tedy ne každý druhý pěšák má ruční SAM a ne každý s ní umí hned zacházet. Základní PVO schopnost je potom proti moderním bitevním vrtulníkům naprosto nedostatečná. Resp. definuj mi onu základní schopnost PVO? Tedy kolik ručních SAM by mělo být v dané jednotce?
Skeptik píše:ale pokud má vrtulník (ale v určitém směru to platí i pro letadlo) zasáhnout ve členitém nebo nepřehledném terénu proti skryté a rozdělené jednotce vybavené JAKÝMIKOLI protiletadlovými zbraněmi, a hlavně MANPADy, pak jsou všechny nevýhody na jeho straně. Bosah jeho zbraní a pozorovacích prostředků je stejný jako u těch na zemi, ale on je, na rozdíl od nich, ve vzduchu vidět a slyšet.
Totéž se ale, byť ne tak smrtelně, týká i tanků a další velké pozemní techniky, která se hodí k prudkým výpadům a ne pozičnímu boji s "neviditelným" nepřítelem.
Je to přesně obráceně. Základní nedostatek tvojí argumentace je v tom, že řadíš na stejnou rovinu schopnosti detekce moderního bitevního vrtulníků a jakékoliv jednotky. Jenže tak to není. Pěšák v současné době má jako hlavní detekci jen svůj zrak a sluch. Ty může podpořit dalekohledy či přístroji nočního vidění, které ale nejsou vůbec běžnou součástí jeho vybavení, pokud se bavíme o jiných armádách, než NATO.
Pokud budeme brát další prostředky, těch které mají stejnou schopnost detekce, jako bitevní vrtulník, také moc není. Prakticky jen nejmodernější systémy PVO či další techniky a ty nejsou zase tak moc rozšířené a to hlavně z důvodu jejich ceny.
Pokud budeme brát pěšáka z ručním SAM, potom pokud se nenachází na nějakém místě, ze kterého má dobrý rozhled do okolí, je jeho šance na zjištění vrtulníku dříve mizivá. Pokud se nachází na nějakém takovém místě, bude to nejspíše místo vyvýšené či jinak předsunuté a potom je zase v nebezpečí, že bude odhalen. A to díky právě tomu, že se jedná o takovéto specifické místo.
Celkově je tedy moderní bitevní vrtulník opatřen detekční schopností překračující výrazně běžné schopnosti protistrany a tedy není nijak bez šance či spíše jsou jeho šance výrazně vyšší, než bránících se pozemních vojsk. Pouze v rámci blízkého střetu obou stran, jsou šance vyrovnanější. Zde bude potom spíše otázkou štěstí, která strana tu druhou dříve detekuje a vypálí po ní a zasáhne/zničí. Případně ještě různé léčky, ale to už je spíše případ od případu a podle toho se zase nedá hodnotit kvalita jednotlivých zbraní. Ale tyto případy nejsou naprosto běžné.
Co se týká statistik s Afghánistánu nebo Vietnamu, ty zase tolik proti bitevním vrtulníkům nehovoří. V případě Vietnamu určitě ne, naopak právě jejich působení zde dalo velký podnět k jejich rozvoji. V případě Afghánistánu by to chtělo větší rozbor, zde nebylo hlavní příčinou ani tak nějaká masivní devastace sovětských vrtulníkových sil, spíše se zde jednalo o psychologickou rovinu.